Love Story

Loni jsem se zamiloval. Počkat. Loni jsem se bláznivě zamiloval. Zpět. Loni jsem totálně ztratil hlavu a zažil takovou Lásku, že jsem málem umřel. Lepší. Jel jsem do Bukurešti, uviděl tam jednu dívku a byl konec. Bože, ta síla! Jo, zapomněl jsem, doma v Čechách jsem měl byt a snoubenku. Slyšeli jste někdy výraz Anan Cara? Znamená to partner duše.

Ale dnes si budeme konečně povídat o synchronicitě, fascinujícím jevu, který ožívá na určité úrovni vědomí každého z nás. Dále o mysli, která ji dokáže vnímat, Synchromysli, a o způsobu vidění, které takovou synchronicitu dokáže objevit. O Novém vidění.

"Synchronicita je stále přítomná realita pro ty, kteří ji chtějí vidět."

Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung zavedl toto označení pro příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam. Tedy něco jako když se stane totální haluz a vy jste u toho, všimli jste si toho. Jste to vy, kdo se snaží pochopit, jestli se taková haluz stala jen tak nebo zda třeba nemá nějaký hlubší smysl. Představím vám dnes již slavnou synchronicitu, kterou uvádí právě Jung. Měl pacientku, která trpěla extrémním projevem racionality, a veškeré jeho pokusy ji otevřít něčemu vyššímu selhávaly. Bránila se tak nevědomému obsahu ve své mysli, nacházely se zde totiž její nezpracované zážitky, které vyžadovaly terapeutický zásah. Pacientka měla sen, ve kterém obdržela šperk v podobě zlatého skarabea. Právě v okamžiku kdy sen vyprávěla, Jung zaslechl nějaký zvuk u okna. Otevřel ho a nalezl tam zlatohlávka, brouka silně podobného skarabeovi. Nezaváhal a dal ho pacientce před oči se slovy: „Tady máte svého skarabea.“  Dotyčná žena pod tlakem tak přesvědčivé haluze – synchronicity, tedy nepravděpodobné náhody, se musela vzdát svého ryze racionálního postoje a její léčba mohla pokračovat dále. Uznala, že je něco mezi nebem a zemí.

Takže nic nového pod sluncem. Tohle přece všichni známe. Uvažujete již delší dobu na nějaký čas odjet do Austrálie, je to je sen, ale právě letos by to bylo konečně možné. Jen tak vám zrovna po letech zavolá vzdálený příbuzný z Austrálie a další den dostanete od někoho tričko s klokanem. Míjíte nějakou ženu na ulici, zrovna myslíte, zda jet nebo ne, ta žena s někým telefonuje, slyšíte jenom: „…vážně až do Melbourne?“ Smějete se tomu, zapnete počítač, a první odkaz na zdi je na nějakou slevovou akci - levnou letenku do Melbourne!

Ale tohle ještě není o používání Nového vidění k rozběhnutí vaší Synchromysli. Je možné jít mnohem hlouběji. Lze se dotknout samotných základů Bytí, odhrnout závoj Matrixu a spatřit ryzí, tepající Jsoucno. Pardon, nechal jsem se unést. Tvrdím, že lze s fenoménem synchronicit rozumně zacházet tak, že může významně obohatit náš život. Být vědomější, informovanější, ocitnout se vždy na správném místě a a vytěžit z každého okamžiku největší přínos. Pardon, chci říct, pozornost věnovaná synchronicitám se jistě vyplatí. Budete bystřejší, pozornější, vaše vnímání skutečnosti se vyostří a otevře se vám cesta k vědomému životu. Nesmírně se prohloubí vaše poznání sebe sama. Začněte rozumět Všejazyku, celý vesmír kolem vás ožije a pak se to stane –  začnete hovořit tím jazykem sám a pochopíte sám sebe. Anebo také ne. To je jednoduché. Máte totiž svobodnou volbu. Tu letenku do Austrálie si zkrátka nekoupit. Ale o tom až příště.  

Mimochodem do té dívky jsem se zamiloval tak, že jsem všechno opustil, myslím úplně všechno jsem nechal rozpadnout na prach, to víte, Anan Cara, po jednom jediném dnu jsem měl jasno. Vrátil jsem se do Čech, prodal byt a rozhodl se jít za svým srdcem. Dobrý, ne? 

Velikost mého přirození a vaší intuice

Dnes se podíváme na velikost mého penisu a vaší intuice. To první je důležité pro mě a to druhé pro vás. Začneme vámi.

Jak jistě víte určitými podněty lze stimulovat jakoukoliv oblast, která nás zajímá. Dotyčná oblast pak mohutní, nabývá na objemu, je zkrátka silnější. Například, kdo se chce naučit nějaký jiný, než rodný jazyk, vyhledá podněty jako sledování filmů v původním znění a učení slovíček. Vyvrcholení pak musí zákonitě přijít. Dorozumíte se! Ale jak se dorozumět v jazyce intuice? Přitom je to řeč, se kterou se domluvíte všude a která vás naučí porozumět i tomu poslednímu člověku, se kterým jste se dosud nedomluvili. Totiž sami se sebou.

Jediný skutečně světový jazyk. Naše pravá rodná řeč.

Jak rosteme, jsou nám ukazovány všechny věci kolem nás a jsou označovány zvukem, dohodnutým symbolem. „Tužka,“ řekne máma a my pak celý život používáme toto označení pro takový předmět. Když pak čteme nějaký text, funguje to naopak. Nejdříve naše mysl přijme symbol, slovo a až poté se v naší hlavě objeví představa tužky. A stejným způsobem se učíme rozumět universální řeči světa. Není to nic jiného, než umění zacházení se symboly. (Symbolon, řecky = znamení.)

Abychom mohli vstoupit do procesu znovuzískání té jediné pravé řeči, potřebujeme stimulovat naši oblast intuice. Malý test. Sepněte ruce. Podívejte se na pozici palců.

Palec pravé ruky skončil vespod? Výborně, blog vás bude bavit, a snadněji proniknete ke zdroji světového jazyka. Preferujete pravou hemisféru.

Palec pravé ruky skončil nahoře? Fantastické! Vy budete mít z blogu obrovský užitek, někdy se sice budete malinko cukat, ale zvládnete to. Častěji používáte levou hemisféru.

Content originally appeared on CartoonADay.com (http://www.CartoonADay.com), and is made available through a Creative Commons Attribution Noncommercial license (http://creativecommons.org/licenses/by-nc/2.5/).

Co je důležité, toto rozdělení nic nevypovídá o lidské kvalitě vašeho nitra. Je možné být intuitivním grázlem. Ukazuje jen, kterou mozkovou hemisféru máte dominantnější. A cílem je střed. Tedy rovnovážně pracující hemisféry. Nenechte se zmást barevností obrázku. Jakoby na pravé straně bylo více muziky, že? Ale tak to není. Naučte se milovat a používat obě vaše hemisféry. Klause i Havla.

Tento test je jen orientační, pokud chcete, přesnější výsledky získáte zde:
http://www.volny.cz/homeopatie/testy/hemisfera.htm
nebo
http://en.sommer-sommer.com/braintest

Je pravda, že v současnosti je běžnější používat častěji levou část. Spíše by se dalo říci, že tento způsob myšlení s převahou vládne tomuto světu. A to je ten Babylon. Všichni zde hovoříme spoustou jazyků, které jsme se poctivě naučili pomocí levé hemisféry, ale chybí nám ten základní, sjednocující jazyk. Je to všeobjímající, holistická řeč, schopnost porozumět dění okolo nás takovým způsobem, že naše vědomí podnikne přímo kosmickou expanzi.

A tím jsme zpět u mého penisu. Love Story. Myslíte si, že existuje láska, která zboří veškeré vaše představy o tomto citu? Myslím, úplně. Nenechá tam nic, prostě to celé zboří. Kámen nezůstane na kameni. Nemyslím jenom tu chemickou reakci. Mluvím tu o spojení těla, srdce a duše. Intuitivně cítíte, že ano? Správně. A máte štěstí, ve skutečnosti nebudu psát o ničem jiném. Jasně červená niť v každém slově.

 Mějte se rádi.

Skutečný konec světa v roce 2012

Povím vám svůj příběh. Není nic jednoduššího než vyprávět příběh, který jsme sami zažili. Bude vám připadat neuvěřitelný. To proto, že se opravdu stal. Není to žádná pohádka. Fantazie vždy bude kulhat za nevyčerpatelnou studnicí života.

Mnoho lidí se mě v čajovně, kterou jsem deset let provozoval, ptalo, co si myslím o roku 2012. Někteří k němu vzhlíželi s obavami. Dělali si například potravinové zásoby. A v Americe kvetl obchod s bunkry na úrovni developerských objektů. Postupně se moje odpovědi ustálily na této standardizované větě: „Budeš normálně chodit do práce jako obvykle.“ A to je první vzkaz, který pro vás mám. Je o síle slova.

Ztratil jsem práci, komplikovaně si zlomil nohu a prodělal tři operace, celé léto jsem tak proležel a postupně jsem během podzimu odkládal berle. Kromě práce jsem změnil-ztratil desetiletý vztah se svou partnerkou, právě jsme se zasnoubili. Prodali jsme náš nový moderní byt, nakonec jsem dokonce opustil i rodné město, de facto přerušil všechny tamější vztahy. Aby „konec světa“ proběhl kompletně na všech úrovních, stalo se, že jsem změnil i svou banku a vypověděl telefonní smlouvu. Vše v roce 2012. Ze starého světa mi nezbylo vůbec nic.

„Budeš normálně chodit do práce jako obvykle.“

Nejdříve mi bylo odebráno „do práce“, pak „normálně chodit.“ Když jsem přicházel postupně o další životní jistoty, uvědomil jsem si, že nic nebude „jako obvykle.“ Zbylo mi jen „budeš.“ To mi snad bude zachováno, pomyslel jsem si. První pochyby přišly, když jsem zahájil rehabilitaci. Začnete hýbat s nohou, ale ona se nehýbe. Vše děláte stejně, nejdříve takový ten sotva zachytitelný pokyn v mysli, pak by přece měl následovat samotný pohyb té určité části těla. Jenže moje noha se nehýbala. Pak se jednou trochu zachvěla. Dnes, po devíti měsících od úrazu, téměř nekulhám, dokonce jsem před týdnem provedl něco jako dobíhání tramvaje. Ale to ještě nebylo ono. „Budeš - nebudeš“ bylo zkoušeno jednu z posledních nocí v roce 2012. Přežil jsem a vy se dozvíte jak.

Buďte opatrní.                                                                                                                                                    

P.S.: Tento blog bude o jednom z nejméně prozkoumaných fenoménů tohoto světa. Říká se mu synchronicita. Už jste ten výraz někdy slyšeli? Budete se divit, ale pro mne je stejně rajcovní jako sex. Také se v něm dá zažít jakési bezčasí, úplně se v něm odevzdat, ztratit.

Bože, ono je tu něco stejně velkého, něco, co nás přesahuje, jako sex?