Jak jsem nedošel do Santiaga.

Loni jsem nedošel do Santiaga de Compostela, smůla. Znáte to. Co nedokončíte, zůstane ve vašem životě nedokončené. A tak se letos zjara vydám znovu na Cestu. Budu ještě trochu kulhat, možná nedojdu. Ale touha je veliká. Změnou prostředí se také proberou obě mozkové hemisféry z letargie. Vždy, když uděláme něco jinak, než jsme zvyklí, měníme prostředí, náš mozek ožívá, vytvoří nová spojení mezi synapsemi a dojde k jeho přesíťování. Celoživotní schopnost našeho mozku se měnit se jmenuje neuroplasticita. 

Sorry, ale je to tak. Vašim výmluvám, že se nemůžete změnit, je konec.

foto:autor

Možná jste slyšeli o výsledcích magnetické rezonance mozků londýnských taxikářů. Po čtyřech letech v práci si doslova vypěstovali výrazně větší objem šedé kůry v oblasti hipokampu, tedy v místě zodpovědném za paměť a prostorovou představivost. U řidičů autobusů k takovým změnám nedošlo. Ano, taxikáři nejezdí stále po stejné trase a neustále mění prostředí, ve kterém jsou nuceni se orientovat. Podobným procesem můžete projít i Vy. 

Dejte se konečně na to odkládané studium, založte firmu, kupte si flétnu, začněte jíst zdravěji, meditujte. Přeformátujte nefunkční partnerské vzorce.

Začněte žít svůj sen, můžete cokoliv a v kterémkoliv věku. 
Jste neuroplastičtí.

Nohy na zem, konec odkládaní, a vykročte do AKCE!

Za posledních patnáct let bylo přehodnoceno 90 % vědeckých poznatků o mozku a jeho fungování. Nějakou dobu bude trvat než se dostanou do učebnic. Někteří vědci hovoří o neuroplasticitě jako o objevu desetiletí. Bude třeba předělat i některá přísloví.

Starý pes, co se nenaučil novým kouskům, umřel. 
Je mi líto babi, ale byl to omyl. 
Vše se neustále mění, vše je v pohybu.

Nás v rámci průzkumu synchronicit zajímají poslední výzkumy týkající se možností využívání pravé hemisféry. Proč bychom se měli zaobírat něčím takovým? Nechme promluvit čísla z knihy Odpověď Johna Assarafa.

Naše mozková hmota, která se zaobírá vědomými podněty, tedy dalo by se říci, vědomá část tvoří 17 % mozku. Ano, na naše nevědomí pak připadne 83 %. V praxi je však naše rozhodování prakticky 100 % nevědomé. 

Naše rychlost zpracování nějakého podnětu ve vědomé části je obdivuhodná, je to 210 až 240 km/h. Co je však proti 160 000 km/h v naší nevědomé části.

Také jsme vědomě schopni vnímat rychlostí 2000 bitů za sekundu, nevědomí nám už ale zase trochu ujelo, používá totiž rychlost 400 miliard bitů za sekundu.

Nevědomí má neomezenou paměťovou kapacitu. Ukládá vše, co jsme kdy zažili. Opět obrovský nepoměr vůči našim vědomým schopnostem.

Každý si může vybrat v jakých číslech se chce v životě pohybovat. Jak na to?

Pomilujte se. Dělejte to, co nejčastěji.

Špičkoví neurologové jsou s vámi. Dobře, je toho víc. Máme jednoduchý úkol. Udržovat obě hemisféry v rovnováze a oživit pramen tvořivosti v té pravé z nich. Každý jsme dostali na vybranou, buď poslušně opakovat zavedené postupy, opičit se, a stát se jednou panem Průměrným, "být normální" nebo být jiný, vykročit z řady a udávat tón. Ti, kdo vystoupí nejvíce, jsou pak označováni jako géniové.

Volba je na Vás.

Víte, co mají manažeři v některých zahraničních firmách jako povinné? Žonglování. Mnoho jich také skáče na trampolíně. Hůlky sticky zná dnes každý, ale málokdo ví, že všechny tyto činnosti jsou blahodárné na propojování hemisfér a vaše měřitelná tvořivost jde rychle o desítky procent nahoru. Mění se vám mozek. Musíte ale nějakou dobu vydržet, mniši také nemeditují jen o víkendu, dělají to opakovaně, až se dostanou tam, kde si přejí být. 

"Nahoře." Již za cca 120 dní máte v mozku nová neuronová spojení.

Bubnováni je maximální vyrovnávka!

Dělejte věci jinak. Co třeba použít levou ruku tam, kde jste ji nikdy nepoužili? Běhání či trochu svižnější chůze, která vám zastaví myšlenky, vás také dokonale vybalancují.

Vrhněte se na jakoukoliv "oficiální" tvůrčí činnost. Malujte, hrajte nebo poslouchejte hudbu. Navštivte kurz malování pravou hemisférou. A večer se zase pomilujte.

Udržujte mysl "Nevím," tato meditace je silný nástroj otevírající bránu do světa pravé hemisféry. V prázdné mysli nejsou žádné "ty vaše správné" odpovědi, a tak se můžete teprve něco dozvědět. A to dokonce z bodu "nahoře."

Zpívejte, proč si vlastně od rána nezpíváte, když můžete?

A co vaše milovaná zahrádka? Vidíte, a pak, že nesnášíte meditaci.

Otevřete se synchronicitám. Poznejte, kudy teče proud vašeho životního osudu.

Pravou hemisféru vám také přirozeně odpálí i něco, co je pro vás nové, až šokující. A proto malé upozornění  před tímto odkazem. Neotvírejte ho, pokud věříte, že v nic nevěříte. A pokud toto video znáte, podívejte se na něj znovu, třeba v něm najdete něco nového, přece jen je to jedno z nejsilnějších videí v historii internetu.

Buďte s pánem bohem. Tedy buďte se sami sebou.

PS: Propojené hemisféry jsou důležité, je to úžasná oblast růstu, charakter, vaší duši, to, jaký jste a jak zacházíte se světem, vám ale vtiskuje více něco jiného. Vaše celková láska k sobě.  

Láska jako plankton.

Všichni jsme hladoví, planktonu pro duši je málo a tak ji plníme pomíjivými věcmi. A ono to funguje! Pokaždé se nám dostane přesně dávkovaného pomíjivého štěstí. Bezvadným planktonem, který zaplní duši až po okraj, je láska. Zamilujte se do sebe! Nikdo jiný to za vás neudělá. A jako odměna pak může přijít partner vaší duše. Paradoxně to na začátku nemusí být nějaká velká láska. Už nemáte takovou potřebu milovat někoho mimo sebe. Prostě je tu teď ten druhý, a když není, nevadí. Vaše láska totiž zůstává dál s vámi.

Když už jsme u milování, mohlo by vás zajímat rčení Jak nahoře, tak dole. Tedy Mikrokosmos, makrokosmos. Tak jsme stvořeni k obrazu Božímu, nebo ne? Věřit nestačí, lépe vědět. Může být každá lidská bytost mikrokosmem něčeho většího, co ji přesahuje? Ano, samozřejmě. Nechávám zde promluvit obraz, není třeba žádného komentáře. Co z toho pro nás plyne? Vaše nitro, vaše "dole" obsahuje zároveň vaše "nahoře." A v tomto holograficky postaveném systému probíhá neustálá výměna.  

Snímek malého mikrokosmu, mozkové buňky, věrně kopíruje její podobu ve větším vesmírném systému, v našem makroskosmu. Jsme miniaturní kopií většího celku. Zrcadlíme se v něm a on v nás. Jsou to spojité nádoby. Pokud tedy vnímáte, že jste prodloužením samotného vesmíru, bude pro vás přirozené věnovat pozornost událostem, které se v něm dějí. Už je nebudete považovat za náhodu, nýbrž za součást vás samotného.

Jak to celé funguje?

Jak začít číst v živoucí knize Vesmíru, která pro nás má v jakékoliv situaci nějakou zprávu, symbol, metaforu? 

Představte si ostří nože, jehož jednu stranu tvoří právě toto rozšířené vnímání světa, zde jsou všechny vnější události, ať již ony nepravděpodobné náhody nebo často opakované vjemy, které mají v principu mikrokosmos, makrokosmos zcela reálnou oporu v dění ve vašem vnitřním světě. Aby nůž vašeho poznání dobře tnul, je dobré mít v kondici i jeho druhou stranu střenky. A to je vaše intuice. Jste schopni v jeden okamžik vnímat váš makrokosmos, pomocí intuice plynule překládat jeho symbolickou řeč a dostávat tak informace o vašem mikrokosmu. Zdá se to šílené, že? A ono taky je. Je to chůze po tenkém laně. Pohybujete se na hraně mezi pevným, jasně definovaným světem a živoucí, amorfní strukturou, která reaguje na každý váš vědomý i podvědomý podnět. 

Nic pro slabé nátury. 

Stálá bdělost podmínkou.

A ano, průzkum vašeho vnitřního světa může být bolestivý. Možná nebude vymalovaný tak narůžovo, jak byste si přáli. 

Klíčovým bodem je kvalita střenky. Totiž věrohodnost onoho „kosmického“ zpravodajství je nejen závislá na vaší vnímavost a bdělosti, ale také a to především na úrovni a čistotě vaší intuice. Pokud chceme zdraví prospěšné jídlo, poptáváme se po kvalitním, prověřeném zdroji původu jeho surovin. Naprosto stejně tomu tak je, pokud chceme získat čistý zdroj potravy pro naši intuici. Pokud je její fungování „znečištěno“ emocionální zátěží nebo je pod vlivem nějakých nezpracovaných strachů, otevře nám přístup i do stejně „znečištěného“ světa. Spojité nádoby nemohou pracovat jinak. Proud synchronicit také může reagovat i na přání našeho ega. Pak není jednoduché si uvědomit, že jsme jen testováni. Proto je ve všech náboženských tradicích kladen takový důraz na očišťování, pokoru a "chudobu" ducha. Je to nezbytný předpoklad, který by měl předcházet otevření se tomu "nahoře." Na obrázku známého průzkumníka vědomí Stanislava Grofa spokojeně plave postava muže, zdá se, že je dobře uchycen na onom tenkém laně. 

   

Příjemné zjištění:

Čím více se budete věnovat čištění vaší mysli a srdce, tím více se budete dotýkat Vaší životní řeky, vašeho osudu, až jednoho dne splynete s proudem života v jednom synchronním proudu. Od tohoto okamžiku budete vždy ve správný čas na správném místě. Nikoliv jednou za čas, ale neustále. Ať jste dole nebo nahoře.

A to nezní, myslím, vůbec špatně. 

Plankton pro vaši duši

Fajn, místo objevování duše a těla jedné dívky ležím v nemocnici a v noze mám čtyři hřebíky. Pardon, tak se tomu tady nesmí říkat. V papírech mám ty hřeby nazvané jako kovové části. To je ta zdejší diplomacie. Taky tu nikdo neumírá, můžete tak akorát exitovat. 

Foto:autor

Pravda je taková, že synchronicita je jev, který zcela může změnit chápání celého našeho světa. Je schopna proměnit uvažování lidstva takovým způsobem, že následek bude nedozírný. Půjde o kvantový skok v evoluci lidského vědomí.

Děje se to právě teď.

Otevřete se. Mluvte o tom. Nestyďte se.

Ano, vaše zážitky budou spoustě lidí připadat jednoduše bláznivé. Klasická psychiatrie neuznává možnost existence takových prožitků a označuje je za psychotické. To se právě teď mění.

Poslední se stávají prvními.

Jak to? Inu, bez rozvinuté pravé mozkové hemisféry se v novém světě neobejdete. Bez tvořivosti jste namydlení. Nápady, vize, inspirace jsou v současnosti tou nejcennější komoditou. Ostatně éra korporátního kapitalismu pomalu končí. Už není třeba stejnoměrných, školou vysoustružených, poslušných koleček do soukolí hierarchicky řízené firmy. Ne, náskok získáte jen originalitou.

Buďte sví.

Jak známo, všechny největší vědecké objevy a umělecká díla jsou jen a jen výsledkem tvořivosti. Alarmující je, že když vstupuje dítě do první třídy, jeho vrozená tvořivost je na 95 %, vysokou školu pak opouští jen s 13 - 20 %. Jenom "objevit" téma na diplomku dalo zabrat, že?

Přesto by bylo dobré, dostat tak "pravohemisférou kauzu" i do hledáčku vědců na poli vědomí, tedy psychiatrů. Potíž je v tom, že se s ní hůře v akademickém světě zachází. Ano, opět Klaus vs. Havel. Otevřenost ke vnímání tohoto fenomenu je přeci jen většině vědců z podstaty jejich přísně logického myšlení omezena. Americký psychiatr Bernard D. Beitman M.D. však soudí, že asi jedna třetina americké populace má v současnosti otevřenou mysl tak, že synchronicita je již běžnou součástí jejich života. A to není vůbec málo, zdá se, že brzo dojde (třeba právě dnes) k vyrovnání sil a přeměně paradigmatu. 

Zkontrolujte si, zda i vy jste již IN, mohli byste totiž začít v životě zaostávat za vědomější, šťastnější a úspěšnější většinou. 

Tato čísla se mohou u jednotlivých národů výrazně lišit. Ty přírodnější z nich budou vpředu, vzpomínáte na film Nádherná zelená? Tam došlo ihned ke komunikaci mezi vzdálenými lidmi, nikoliv jen tak wireless, tedy bezdrátově, nýbrž skutečně wireless, totiž přímým přenosem z mysli do mysli. 

Beitman publikoval Manifest studií náhody v předních vědeckých časopisech. Pozornost akademické obce vyvolala diskuzi, která by mohla jednou vyústit k vytvoření vědecké teorie fungování synchronicity. 

Než se toto podaří, můžeme si prožít svůj vlastní kvantový skok ve své mysli a to tady a teď. Uvolněte se, prosím. Jedeme si pro synchronicitu, byť v její nejjednodušší formě. Ta opravdu začíná jen v rovině statisticky nepravděpodobné shody náhod. Tedy pro nás, pro jejich aktéry měla hodnotu života a smrti. Pozorujte při čtení vaši mysl, dopad na ni může dosáhnout biblických rozměrů. 

Allen Falby je dopravní strážník na dálnici v Texasu. Jednou v noci ve službě má těžkou havárii na motorce, praskne mu hlavní tepna na noze. Leží na silnici pod těžkým motocyklem, za několik okamžiků vykrvácí k smrti. Naštěstí ho nalézá muž jménem Alfred Smith, ováže mu ránu škrtidlem a lékaři mu sdělují, že mu tím zachránil život. Falby strávil mnoho měsíců v nemocnici, prodělal několik operací, ale nakonec se dokázal vrátit zpět. O pět let později je znovu ve službě, a dostává jedno z rutinních hlášení o nehodě. Nachází zde muže uvízlého v rozbitém autě a s proříznutou tepnou na noze. Falby mu zastavuje škrtidlem krvácení a zachraňuje ho. Teprve pak zjistí, že to je Alfred Smith! Tedy muž, který mu před pěti roky stejným způsobem zachránil život.

http://news.google.com/newspapers?nid=950&dat=19830513&id=M7laAAAAIBAJ&sjid=KFkDAAAAIBAJ&pg=5543,2923896

Myslím, že je to dobré učivo pro základní školu. I ve věznicích, kde se jen čeká, až se "klient" jaksi sám od sebe napraví vězněním by takový příklad vyvolal slušnou odezvu. Nikde žádný chlapík s biblí. Suchý, čistý synchronistický fakt. Aby bylo jasné, pro mne je bible dobrým zdrojem, chci jen upozornit na nepopiratelnou výhodu charakteru synchronicit. Je zcela nenáboženský. Žádná duchovní tradice si ho nemůže přivlastnit. V jeho jménu nebyl a ani nemůže být spáchán žádný zločin. Pracuje jen s fakty, skutečnými událostmi.

Jasně, klid, myslím i na vás, skeptičtější. Byla to jen náhoda. Prostě jsem jen blbě došlápl na schod. Není v tom nic psychosomatického. Nesouvisí to vůbec s ničím. Samozřejmě je ta událost naprosto izolovaná od mého života, od veškerého mého konání a cítění. Všechno je přece ryze oddělené a nikterak spolu nesouvisí. Haha, to by také někdo mohl tvrdit, že nějaký mrňavý plankton má vliv na můj život tady? Prosím vás, to je tak daleko, to je přece úplně cizí jev, nepatří nijak do mého světa.

Budu končit, mám strašný hlad. 

Renaultem do Austrálie? Nesmysl.

"Synchronicita odhaluje smyslupná spojení mezi subjektivním a objektivním světem."

Takže situace je jasná. Došel jsem pěšky za deset dní z mysu sv. Vincenta na jihu Portugalska do Lisabonu a za okamžik se uvidím se svou milou. Těch deset dní na cestě bylo nádherných, barevných, živých jako jarní bystřina. Šel jsem sám a spal v písečných dunách. Oceán byl má přikrývka. Nerozchodil jsem platební kartu, jedl jsem rybičky a chleba, pak pomeranče a blumy u cesty. Jestli jsem zažil někdy větší pocit svobody a očekávání? Ne. K tomu je potřeba dosud nepoznaná Láska a porce bláznovství. Obojím jsem byl přímo zpitý.

Ale my jsme z minulého dílu v Austrálii. Co jsem vám to jen navrhl? Letět na druhou stranu zeměkoule, jen kvůli nějakým pitomým shodám náhod? Ne, nikdo po vás nic nechce. To by bylo příliš jednoduché. Jako že tu jsou nějaké „kosmické“ značky, které nám říkají, co máme dělat? Hahaha. To by se vám líbilo. Jít v životě po značkách. Já nic, to značky. 

Co můžete udělat, ale také vůbec nemusíte, je prozkoumat takovou situaci obvyklým myšlenkovým procesem. Vzít svou každodenní porci racionality a poměřit jí s tou zvláštní, jakoby vyzývavou shodou okolností. To je nezbytný postup. To, co se při něm děje, není nic menšího než zkoumání víry sám v sebe. Věříte sami sobě nebo věříte v něco vnějšího, v něco mimo vás, v nějaký obraz předkládaný synchronicitou? Je to jako s každou vírou, jde o to především věřit sám sobě. Věci lze vyzkoušet, když fungují, ponechat si je, když ne, tak je odložit. Pokud jste se rozhodli „být věřící“ čeká vás možná okamžik pravdy, kdy budete konfrontováni s rozdílem ve vaší víře a realitou. Proto ať k vám promlouvá jakkoliv přesvědčivý, snad až magický obraz synchronicity, dejte vždy přednost sami sobě. Stůjte nohama na zemi. Buďte rozumní. Tam nahoře (stejně jako dole) totiž hýří humorem a je snadné naletět kosmickému Šprýmaři. Stalo se? No a co. Teď už to budete dělat jinak. Mezi námi, ten šprým byl nezbytnou součástí vaší zkušenosti. Pro uklidněnou, i náš světově proslulý psychiatr a průzkumník vědomí Stanislav Grof se "napálil" a pod vlivem víry v bezelstnost synchronicity se dokonce oženil. Byl to omyl. Totální propadák. Věříte sami sobě? Tak to jste připraveni k dalšímu kroku. Nyní můžete zkusit být k té situaci vnímavý. Otevřít se této poněkud neobvyklé shodě náhod. Chtěl jsem tam jet? Ano. Musím brát tuhle letenku? Ne. Chci jet až na podzim. Bude čas si všechno vyřídit. Anebo: Ano. Ten termín dám. Letím. Nebo se nikdy za klokany nepodívat. Chápete? Máte svůj rozum a můžete se podle něj svobodně a odpovídajícím způsobem podle příhodnosti situace rozhodnout. Tak je to tady už nastavené. Říká se tomu svobodná vůle.

Naprostá demokracie. Žádní zastupitelé. Sami svého štěstí strůjcem.

Přesto nejčastější reakcí při setkání s pojmem synchronicita zůstává její odmítnutí. „No a co? Tak k tobě přišlo několik věcí spojených s Austrálií. To je přece normální. Také když jsem si koupil Renaulta, najednou jsem jich začal vidět spousty. Ani jsem netušil, že každý má Renaulta.“ Ale tohle je příklad selektivní pozornosti. Vaše pozornost je zaujatá novým autem a tak si tento podnět vytahujete ze svého okolí. Není v tom žádný další smysl a počet Renaultů ve vašem městě se také nijak dramaticky nezvýšil. Není zde prostor pro řetězec myšlenek, který by mohl potencionálně skončit s nějakým smysluplným výsledkem jako je reálný odjezd k protinožcům. Jediné, k čemu bychom se tak dobrali je: „Ano, asi potřebuji ještě jednoho nebo lépe dva Renaulty, abych měl jistotu, že vždy dojedu.“ A to je nesmysl.

Tohle není synchronicita. Tohle není dotyk, ach ty termíny, každý jsme háklivý na něco jiného, prozřetelnosti? Může být? Jste pro zřetelnost ve svém životě?

Ale já jsem teď v Lisabonu a kupuji nádhernou červenou růži. Čeká mě ten nejbáječnější život snů. Běžím mu vstříc, srdce mi radostně tluče, zlomím si nohu, operace a léto proležím na lůžku.

To asi nebude jen tak.

To je zřetelné. A přec.

Buďte svobodní a milujte.