Měl jsem přesně stanovený plán. 28. 4. 2013 vyrazit do Santiaga de Compostela. Start v portugalském Portu. Místo toho jsem se stal nejlepší kartářkou na světě. Semlelo se to docela nenápadně. Už nevím, proč jsem se rozhodl deset dní před cestou vytáhnout kartu. Nedělám to často. Asi nějaké vnitřní pnutí.
Jenže ouha. Sdělení na kartě vyvolalo proces, který skončil rozhodnutím cestu odložit na jiný, zatím neurčený čas. Na kartě stálo, že je na čase opustit pocit viny a odpustit si. Hned jsem věděl o čem je řeč. I když jsem o tom do okamžiku vytažení karty nic netušil. Ale ten pocit se náhle uvolnil a vyplaval na povrch mého vědomí. Je to jednoduché. Loni jsem si na této pouti zlomil nohu a cestu nedokončil. Aniž bych to tušil, uložil jsem si tuto příhodu jako své selhání a toužil to napravit. Stát se zase "dobrým." Jakmile jsem si uvědomil podstatu této "pravé" motivace, ztrácel jsem tah a 24 h po vytažení karty jsem cestu stornoval.
Možná, že vám přijde zvláštní udělat takové významné rozhodnutí po vytažení nějaké karty. Mně ne. Jak bych mohl zpochybnit princip synchronicity? Je přece jasné, že v daném okamžiku má ruka vytáhla jednu určitou kartu s konkrétním sdělením. Jde o koincidenci stavu mé mysli-otázky se stavem-obsahem karty. Nic nového pod sluncem. Podobné přitahuje podobné. Vrána k vráně sedá. Jde o shodu. Princip přitažlivosti. Malý test. Vytáhl jsem si jinou kartu s jiným sdělením? Ne. Ale vy máte jasno, karty jsou ďáblovy obrázky a fungují na principu sebenaplňujícího proroctví. A přesně tak to je. Kdykoliv to zkusíte, je tam úplná blbost. "Říkal jsem to," zvoláte, "totální šarlatánství. Vůbec to nefunguje."
Jak to, že s někým karty spolupracují (dostal jsem pak zánět v krku a navíc zjistil, že bych nemohl odjet kvůli termínu jistého projektu) a s dalším jen "cvičí?" Jak to, že pro někoho jsou Němci svině a někdo má mezi nimi spoustu přátel? Jak to, že někdo má věčnou smůlu na chlapy?
Jak je možné zažít v jednom světě tolik protichůdných realit?
Jde o kruh. Kruh vašeho vlastního přesvědčení. Pracuje naprosto bezchybně. Vezměme si nejčastější příklad přesvědčení lidí: "Nejsem někde dost dobrý." Každý je jako dítě nějak kritizován, při každé "výchově" dojde k nějakému pošramocení. Nebo se v dětství kolem vás něco zhroutí (například vztah vašich rodičů) a vy to otočíte proti sobě. Vaše Přesvědčení, že nejste dost dobrý vstupuje do hry. Pomalu ovládne vaši Interpretaci reality. Už tvoříte nějaký příběh, jiný než se ve skutečnosti odehrál. Stane se, že začnete uvnitř vašeho nového příběhu něco nevědomě Očekávat. Tento pocit již ve vás vyvolává Emoce a ty jak známo již ovlivňují naše chování. Kruh je uzavřen. Už se tak přece chováte! Nejste dost dobří. Zase jste zklamali, opět vám něco nevyšlo. Cítíte ty pohledy? Vlastně všichni už vědí, jak to dopadne, když se do něčeho pouštíte. Vy ostatně také. Nikdy jste nebyli dost dobří.
Můžete vést firmu, mít dvě vysoké školy, ale něco vás žere.
Stále to není ono.
Můžete se chovat jako blbec, konec konců se tak i sami často nazýváte a okolí vás vtom jen utvrzuje. Nebo máte neobyčejnou smůlu, všichni kolem vás jsou jen blbci.
Jedete na dovolenou, pech, vedle mají karavan Němci, jasně, že se ožrali a nablili vám na stan. Jsou to svině. "Říkám to vždycky, když někam jedeme a vždycky mám pravdu, no ne?"
Je to naše přesvědčení, které nás drží v kruhu. Můžete dokonce vědecky bádat a dostane se vám výsledků dle vašeho přesvědčení. (Je zajímavé, kolik vědeckých studií je pro a kolik zase proti na stejnou věc. Dnes je již dokázáno, že sledované částice nabírají hodnotu podle vědomí pozorovatele. Google: Heisenbergova relace neurčitosti, Bellův princip nerovnosti)
Můžete se dokonce začít chovat tak, jak vám lékař řekl, že se při vaší diagnoze chovat máte. Přesvědčil vás.
Můžete všude potkávat děsně otravné Němce.
Můžete si jako jediná v ulici přivést domů pátého chlapa a on bude zase agresivní. Chlapi jsou svině.
Nebo rovnou celý svět vám může připadat nepřátelský. Dává vám zabrat, co? Lidi jsou přeci svině.
Můžete se celý život dřít, protože "bez práce nejsou koláče."
Můžete celý život někomu sloužit, protože "se musíte obětovat."
Ten kruh je začarovaný. Není z něj úniku. Nemůže být. Zpravidla vůbec netušíte, že si přejete být chudý, obětovat se, mít smůlu na chlapy a setkávat se jen s děsnými Němci. Většina těchto přesvědčení patří podle Labanovy analýzy učení do oblasti Nevím, že nevím. Je to v nevědomí.
Nemáte šanci s tím něco dělat, protože o tom ani nevíte.
Ale vše do sebe perfektně zapadá. "Vidíš, říkal jsem to."
Jakoby mozek ani tak realitu nepřijímal, jak spíš vytvářel, že?
A tak jsme nemocní, ztrhaní, zklamaní, chudí, zkrachovalí, přespříliš pracovití a nevíme, že něco nevíme.
V zenu se kruh značí jako přerušený, s otvorem, jako podkova. Zenový kruh není smyčka, ale neustálý pohyb vpřed, stoupáte vzhůru spirálou a prorážíte všechna omezení.
Asi by vás zajímalo jak. Těším se příště.
PS: Každý jsme si nejlepší kartářkou na světě. Chodťe na karty k sami sobě, vy sami nejlépe víte, co potřebujete.
PS2: Upřímně, ve kvantové fyzice se nevyznám, pokud jsem si oba teorémy vysvětlil jinak než správně, napište mi, prosím. Díky.
PS3: Nežerte tak to, co čtete. A taky se vykašlete na všechny karty.
Stalo se to ke konci března. Kráčeli jsme pod šedou beztvarou oblohou, když se nečekaně rozčíslo nebe a dopadly na nás ostré sluneční paprsky. Zalilo nás světlo a na zemi se objevilo něco, čeho jsme se ulekli. Zima byla dlouhá a tak předmět, co před námi ležel, pohyboval se a byl naší součástí, působil jako zjevení.
Byl to náš stín.
Osudové kolo synchronicity se zase pootáčí. Jak to? V poště jsem měl pozvánku na seminář pana Dr. Ruedigera Dahlkeho: Princip stínu. Smíření s naší temnou stránkou.
Jednodenní akce stála 2500 Kč. "Tolik nedám," řekl jsem si.
Pak mi stejnou pozvánku přeposlala jistá osoba, potkali jsme se jen jednou, ale náš vztah je řekněme "speciální." Byla to od ní první zpráva. Zarezervoval jsem vstupenku, ale nezaplatil ji. Příliš vysoká částka.
A pak ten výrazný stín na procházce. Pochopil jsem, že realita se kolem mě uspořádává do struktury, která nese nějakou zprávu, dotek, postrčení. Něco jako opakovaný sen, který se vrací, dokud mu neporozumíte.
Stín=princip stínu=smíření s naší temnou stránkou.
Komu takové uvažování přijde "crazy," vězte, že synchronní události pomohly světu víc než jedno postrčení na seminář. Například objevení gravitačního zákona. Zde vnější událostí, místo mého "uleknutí se stínem" byl pád jablka na hlavu Isaaka Newtona. Že jste ještě nikdy takto o synchronicitách neuvažovali? Přesto jde o typickou synchronicitu. Archimédés byl zase pozorný, když se vnořil do vany, ostatně "Heuréka" je přesně to zvolání, které začnete používat, když se ponoříte do kódovaného světa synchronicit a necháte se unášet proudem jakési podprahové řeky plné symbolů a sdělení. Ještě stále příliš mnoho lidí dělá to, co by dělat neměli a ocitá se na místě, kde pro ně nic neroste. Plavou proti proudu.
Jenže já jsem hlava dubová. 2500 Kč? Ani omylem. Zároveň respektuji ten proud. A blázen synchronicity musí umět dělat bláznivá rozhodnutí. Vyrazil jsem na akci, bez příslušné částky. Experiment.
Nikdo tu lístek neprodává, naopak je tu fronta na nové. Ať mi drží místo. Je za minutu devět a stále nemám lístek. Ale mám víru. Dávám se do hovoru s několika známými. Objeví se právě ona "speciální" osoba a věnuje mi tisíc korun.
Dahlke je úžasný, odhaluje neuvěřitelnou hru stínu, ve které uvízl celý svět, každý z nás. Jak praví Jung jedině -
Já + Stín = bytostné Já a ptá se: Chcete být dobří nebo celiství?
 |
| foto:autor |
Začalo to už v dětství. Rodiče se od vás odtáhli, když jste podle nich vyváděli? Jen jste si hráli. Časem každý z nás vypozoroval, že když potlačí nějaké své projevy, stane se "lepším", tím "dobrým." A toho mají všichni více rádi.
Je tu žena, rozrušeně oznamuje, že v očích svého manžela viděla strašné věci. Tohle že je můj manžel? Je zdrcena.
"Všichni máme stín, Nejste anděl. Teprve teď se to může napravit."
Je to zklamání, ale i konec klamu. Setkání se stínem může být bolestivé, ale také nesmírně osvobozující. Až poté zjistíte, že zle vám bylo, když jste ho potlačovali. Nejstrašlivější princip tohoto světa? Projekce aneb potlačování stínu. Nepřiznaný stín projektujeme do svého okolí. To, co vytěsníme, nás irituje a vytáčí - na druhém. Rozjíždí se proces hledání obětního beránka. V rodině, v partě, ve firmách, celé národy si hledají svou oběť.
Židé jsou takovou obětí.
Upadnutí do stínu poškodilo a vlastně převrátilo i smysl mnohých náboženství. Náboženství lásky masakruje miliony žen. Tvrdí, že žena je dílem ďáblova. Náboženství, ve kterém prorok Muhammad zavedl mnoho v jeho době revolučních opatření pro zrovnoprávnění žen, je dnes jejich největším utlačovatelem. (Muhammad patnáct let silně miloval až do její smrti svou první a jedinou ženou Chadídžu. Po dvouletém truchlení, coby starší muž pojal z různých důvodů, nejen těch lidských, ale také politických a ochranářských devět žen. A měl ještě jedno dítě. Polygamní byly tehdy všechny tehdejší kmeny, polygamní byli i "naši" proroci Jakub, David a král Šalamoun, ten měl manželek dokonce 700, vždy je nutné uvažovat v kontextu doby.)
Stejně Bush uvěřil své projekci (a projekci jeho výzvědných služeb), když označil Irák za sídlo zbraní hromadného ničení. Nebyly tam nikdy nalezeny.
Proto prozkoumejte pozorně vaše projekce, váš stín.
Vytáhněte ho na světlo. Něco bude váš stín osobní (například jste byli zneužiti a týráni jako dítě a vzpomínku jste vytěsnili) nebo kolektivní (všichni říkáme: "Jsi špinavý jako prase," ale to je velmi čistotné zvíře, to my ho nutíme žít ve vlastních výkalech.)
Udělejte to jako Luisa Hay, ze zneužité dívky se stala léčitelkou desítek miliónů lidí. Je to ona, kdo říká Miluj svůj život.
Stín je vlastně náš největší poklad.
Vezměte ho do svých rukou a vyzvedněte ze stínu. Přestaňte svou vinu projektovat do svého okolí.
Není to jednoduché. Žijeme v jakémsi kolektivním transu. První projekce, kterou nám naše tradice předkládá je ta mezi Adamem a Evou.
Odpusťte. Živému nebo mrtvému.
Odpusťte si. To hlavně. Jde především o Vás.
Musel jsem to také udělat. Na semináři totiž, jen tak na okraj, padlo, že vše má svoji hodnotu, vše musí být náležitě odměněno.
Můj stín. Nechtěl jsem z téměř půl tisícovky hostů zaplatit plnou cenu. Jako jediný jsem stál před vchodem a čekal na slitování.
Hoří mně za ušima, když si vzpomenu. Co jsem projektoval do této situace? Nechtěl jsem se setkat s plnou cenou akce, viděl jsem ji na rozdíl od ostatních nižší. Projektoval jsem do ní svůj vlastní pocit hodnoty.
Díky Marii jsem se mohl semináře zúčastnit, setkat se se svým stínem a pochopit ho. Mohl jsem ho tak přijmout a rozpustit. Jsem zase celistvější. A náš vztah je zase o něco "speciálnější."
Přijde mi úžasné, jak "zosnovanou" synchronní cestou jsem byl k takovému pochopení přiveden. Slunce, co vykoukne z mraků. Heuréka!
Abych nezapomněl, jaký stín potlačujete Vy?
Synchronicita mě přivedla k divadlu Forum. Váhal jsem, když mě přítel pozval na víkendový seminář, není to můj obor. Jenže asi za dva týdny jsem se v úplně jiném městě nezávisle seznámil s lektorkou tohoto semináře.
Dílna ještě neproběhla, ale "byl jsem přiveden" k osobě se kterou jsem se měl potkat až o měsíc později. Od toho okamžiku jsem věděl, že jsem na správné cestě. To, co se na ní odehrálo, předčilo veškerá má očekávání. Nešlo o nic menšího než o to, jak přestat být loutkou svého domnělého "osudu" a vkročit do nového prosluněného prostoru..
Přehráváme scénku, situaci, kterou každý známe ze svých životů. Všichni přikyvujeme, ano, tak to chodí, tento tip konfliktu zná každý.
Jeden z diváků se hlásí a chce vstoupit do děje. Vidí to jinak, chce jiné řešení celé té tíživé situace. Vracíme se do jádra problému, a sledujeme jeho postup.
Jsme v šoku. Osoba na scéně, které jednala povýšeně, byla arogantní a dominovala ostatním se náhle začíná chovat jinak. Vše vrcholí smírem a situace je obratně, jakoby kouzlem zdárně vyřešena.
V místnosti je ticho. Právě se před námi odvinuly dva naprosto rozdílné příběhy. Potíž je v tom, že na začátku byly mezi všemi aktéry rozdány naprosto stejné karty. Někde došlo ke změně, bodu obratu a výsledkem je jiný barevnější obraz, nový svět.
Proč je změna důležitá? Základem života je schopnost reagovat na podněty, které k nám neustále proudí. Kdo zůstává stále stejný, tomu klesá života -schopnost. Přestává žít.
Nepochybuji, že si nějakým způsobem uvědomujete, že jste vždy pánem své situace. Přesto vás vyzývám znovu:
Začněte už konečně žít svůj sen. Můžete kdykoliv v každém momentu svého života změnit běh jakékoliv události. Dosaďte si, co potřebujete.
Možná jste vystudovali to, co po vás chtěli vaše rodiče.
A práce vás teď nebaví.¨
Možná jste dokonce šli na studia jenom kvůli tomu, že rodiče nemohli.
Kompenzují si na vás jen svou vlastní touhu.
Možná jste se rozhodli být hodní a poslušní, aby vás všichni měli rádi. (Co je? Vždyť to je základ výchovy v naší rodině.) Jistě, tak to bývá, ale co vaše energie? Chcete takto fungovat celý život?
Možná jste politikem, protože jím byl váš táta. A tak mu chcete ukázat, že si zasloužíte jeho lásku. Jenže cítíte, že vás sice baví práce s lidmi, ale trochu jinak. Byli byste vynikajícím koučem.
Možná se vám roky nedaří promluvit s blízkým člověkem nebo šéfem. Vždy to sklouzne do starých kolejí. A to lze změnit.
Možná jste obětí šikany. Změňte to, je to možné.
V divadle Forum se říká, že není oběti, je tu jen člověk, která ztratil možnost dialogu.
Obnovte ten dialog. Naučte se, jak přehodit výhybku.
http://www.lidovky.cz/stop-a-znovu-divaci-radi-hercum-jak-vyresit-situaci-fxx-/kultura.aspx?c=A130218_175228_ln_kultura_wok
Není to nádherné, že se můžeme kdykoliv
rozhodnout změnit svou cestu, jakoukoliv situaci, celý svůj život?
Prosím, prožijte to se mnou znovu.
"Ano, kdykoliv mám volbu se rozhodnout jinak a vykročit novým směrem."
Je až neuvěřitelné, jako moc máme.
Jsme svrchovanými architekti svého
života.
Cokoliv je vám nepohodlné, přežité, mrtvé ve vašem životě,
odložte to.
Objeví se prázdný prostor, jakési vakuum. Nebojte se ho. Když chcete nakreslit novou mandalu, opouštíte tu starou přežitou kresbu a zdá se, že nastal chaos. Ve skutečnosti tento pohyb je nutný, aby mohlo dojít k novému uspořádání věcí. Všechny pohnutá období vývoje lidských dějin jsou právě takovým přeskupováním a vznikem nových struktur. Poté se vašem životě může objevit to nové, lepší.
Opravdovější přítel. Láskyplnější partner. Smysluplnější povolání.
Nebo více pravdy s dosavadním přítelem. Více lásky s dosavadním partnerem. Více smyslu a pochopení ve stejném zaměstnání.
To není Sen, to je realita vašeho tvoření, krok za krokem, až jedno dne zjistíte, že žijete život svých snů.
A ten je tu pro každého.
Nevěříte? Zase jen další slova na tohle téma?
Nejste architekt, nestavíte katedrálu, netvoříte svůj život.
Vlečete se jako otrok s kameny na stavbu nějaké zdi, jak vám kdysi řekli.
Mnoho štěstí.
