Bu-lharsko a tajemství života ve dvou minutách.

V Bulharsku musíš kouřit. Narodil ses tam. Nejdříve se venku objevila tvá ručka, dostal jsi do ní cígo a jak jsi chtěl poprvé potáhnout, vyklouzl jsi na svět. Všechna čest tabákovému průmyslu. Spojit se s porodnicemi byl majstrštyk. Na tělíčko vám fixkou rovnou nakreslí vaši značku. Pokud jste ze dvojčat, sponzoruje vás L&M. A pak už jen hulíte. Důležité je nepřestávat. Ženy tu mají v tom samo rovnoprávnost. A možná že jejich cigarety jsou ještě rovnější. Připravovat šopský salát pro zákazníka (mně) v bílé mlze, to už je něco jako podivuhodný olympijský sport. Nejasně si vybavuji, že ženy tu hulí obouruč.

Venkovní luga/lázně nad Burgasem

Bulhaři mají také vynikající orientaci. Jde patrně o nějaké genetické zvýhodnění. Stává se, že ani nestihnu povědět, co chci a už jim vystřelí ruka a velmi razantně ukazují, kam chci jít a kde je to, co hledám. Ta ochota, co nejrychleji a přitom rázně a přesvědčivě pomoci je skutečnou devizou balkánu. Nežli bych se stihl doptat na nějaké zavádějící podrobnosti, už hledím do jejich milých konejšivých jihoslavanských zad. Také oceňuji vypracovanou účelnost a důslednou praktičnost ve službách. Pokud něco chybí v menu, dozvíte se to snad ještě dříve než v kuchyni velmi upřímným, až dojemně snaživým ostřejším vyštěknutím. Všeobecnou dohodou je neusmívat se a učinit z obsluhování to, co opravdu je. Přece odnášení a přinášení určitého počtu nádobí na jednotlivé stoly. Jak kouzelné, překvapivě zenové myšlení. Jak milá snaha ušetřit hostu ze zahraničí spropitné.

Jasně, že jsi rozhodnutý v Bulharsku ochutnat caca rybičky. Trochu tě zarazí, že je u stolů jedí všichni a tak si taky hned jedny dáš. Proč tady všichni do sebe jen perou ty rybky? - přemýšlíš, když se jdeš posadit. Pokropíš citronem a už v tom jedeš. Druhý den chceš to samý, akorát objednáváš dvojtou gramáž. Je ti jasný, proč nikde nic jiného nenabízejí. Protože nic jiného taky nechceš. Někde mezi třetím a čtvrtým dnem je ti trochu blbě, ale dáš si caca rybičky. Prostě to přičteš slunci, abys v tom mohl jet dál. Dalšího dne slunce znovu posílí a začne jít do tuhýho. Nebo do řídkýho, každému, co mu patří. Nyní beru homeopatika a daří se mi už lépe. Jedna porce stojí v Burgasu dvě bulharské měny leva. To je jedno euro. Stálo to za to, to mi věřte.

V Bulharsku kroutěj hlavou jako že ne, ale je to ano. Víš o tom, ale stejně tě to občas dostane. Vlítneš do MHD a zařveš - Jede to do Sea Parku? Odpověď je záporná, nedáš se a řekneš - fakt ne? Všichni znovu kroutěj hlavama, začneš vylejzat, a všimneš si, ze u toho kroutění říkají "Da" jakože ano. Zasměješ se tomu a o deset minut později se venku ptáš na cestu k moři a divíš se, ze tam ani snad žádný nemá být. Přímo nad tím kroutíš hlavou. Je z tebe Bulhar.

Když už jsme u Bulharska, musíme zmínit celý ten neuvěřitelný talent balkánu různě rozestavovat, nechávat nedostavěné, opouštět a nechávat zarůst fungl nové stavby všech velikostí a typů. Rozjedete třeba řadu bytovek, ale někde kolem 90 % finále vás to omrzí, tak to necháte zarůst. Umí to velmi i Srbové, Řekové to maj z krize, tam jsou opuštěné celé čtvrti, a taky, když si nechaj koukat ocelový dráty ze střechy, mají prý nižší daně. Bulhar také rád staví třeba šikovný malý závod uprostřed polí, už to skoro bylo, už to začalo dávat smysl, ale najednou těsně před dokončením se ukázalo, že to fakt takhle na samotě nemá smysl. Nemluvím o občasnostech, je to mega rozsah, klidně 20 % staveb vzniká tam, kde bych je nikde vzniknout nenechal. Ale znáte to. Nesuď, pokud nechodíš v bulharskejch mokasínech, třeba bych byl posedlý tužbou postavit samoobsluhu na Olympu. Dává vám to smysl? Tak to máte balkánské předky.

Co naše západní civilizace totálně projela, to je ztracená bitva o turecké záchody. Začínají až někde na maďarsko-srbské hranici a houstnou až dolů kontinentem k Istanbulu. My jsme je také měli. Třeba v městě Litomyšl na koupálku. Jenže ouha. S touhou po zdánlivě vyšší kulturnosti šli do kopru. Ale střevo je potřebuje. Je to jako s našimi porodnicemi. To nejlepší z tebe vyjde pěkně v podřepu. Zeptej se doktora. Neochotně přizná barvu. Záchodová lobby dnes trůní pevně na svých pozicích a bude těžký ty zabetonovaný porcelánový grázly sejmout. Ale jde o hodně. O hovno. Dnešní výzva. Zkus to dnes udělat někde venku. Jdi do bobku a uvolni svěrač. Budeš mít pocit, že jsi se poprvé opravdu vyprázdnil. A teprve dokonale prázdní, čistí lidé jsou základem každé opravdové civilizace.

Jsem rád, že systém značení v Bulharsku mne udržuje ve střehu. Tady jsme už děsně zlenivěli a když je někde něco napsaný, tak víme, že to tam nejspíš bude. Jsme pak jako ovce. Třeba ubytování jsem vybral proto, že v bytě mělo být wifi. Ještě s báglem na zádech, hned jak jsem dorazil, jsem se znovu zeptal:

"Ta wifi, co jste psal, že tu je, tu je?"
"Ne." řekl Vladimir a tím mi otevřel nový svět.

Měl jsem mu to za zlé, ale jde jen o kulturní nedorozumění. Celé úřady, kavárny, obrovská nádraží tu jsou stavěna rovnou s obřími samolepkami WIFI FREE ZONE. Znamenají jediné, že je to fakt total free zóna bez wifi. Když jsem se v jedné kavárně ptal, proč to na ty dveře dali, řekli mi, aby bylo více lidí. To je 1677 km rozdílu mezi západním a jižním Slovanem v praxi. Vlastně jsme více Němci, než zbytek našeho kmene roztroušeného až po Sibiř. Ale není to jen Vladimir, na letos vydané mapě IC Burgas jsou koleje do venkovních lázní za městem. Jsou ale silně přesvědčivě zavátý a zarostlý, dámě v IC, které bylo tak 25 let, a která mi řekla asi 5x "Vezměte si train" a zapíchla prst do mapy na značku vlaku, by měl někdo říct, že co je naživu, tak tam prostě train už fakt není. Je to train free zone. Jako celé Bulharsko.

Mimochodem, IC jsme hledali přesně půl dne. Neudělali si na sebe žádný cedule. Jedna paní na ulici byla ochotná a vygůglila nám, že v Burgasu žádné IC není. IC, které na sebe nemá cedule, nikdo o něm neví a je nekompromisně neviditelný online. To chceš zažít. A na otázku - Jak se dostanu na malý pláže za městem? - se nadechla a začla mi popisovat cestu do muzea bulharských peněz. Jenže to já vím.

Bulharská měna je leva.

Praktické:

Bulharsko od 700 Kč (jen cesta tam a musíš "lovit" datum)

www.blablacar.cz

Bydlel jsem za tuze pěkných 137 Kč/noc v parádním pokoji v centru, to je svět Airbnb. Jdi do něj a získej ihned 600 Kč na cestovních kreditech, jak jsem to udělal já. Sdílení bydlení je revoluce. Registruj se dnes a rozšiř si možnosti pohybu po planetě.

www.airbnb.cz/c/knovotny12

Denní zpáteční linka do Sofie od Bulharů, lze v ČR kaufnout až do Burgasu, zpáteční za 3000 Kč. Nebo za 3300 v hotovosti na pokladně ve staré hale na Florenci. Po cestě kroasant, suška a nalejí ti kolu. Filmy s bulhar titulky. Na cestu přes Srbsko stále stačí občanka.

https://ardatur.bg/

Burgas: ideál centrála na výlety, ale už samotný je živý, autentický, levný a jsou tam bahenní solné lázně zdarma (kůže jako miminko). Pláže naprosto ok, slunečníky a lehátka zdarma. Je to i průmyslové město a jednou v noci přitáhl dost smrad z přístavu.

Na dohled:

Sozopol (dřevěné baráčky, krásné kostelíky, exkluzivní koupačka) jižně, napravo v zálivu, cca 30 min busem. 

Primorsko - koupací spot. Též busem častěji něž jednou za hodinu.

Nessebar - vidět vlevo v zálivu (na sever) Už dost hotelového typu. Pevnost, old city. Koupačka.

P.S. Samo, že Bulhaři jsou krásný lidi, článek je cíleně nevyvážený, prostě jsem ho tak udělal. Dobrý moment třeba byl, když jsme omylem dojeli až za město na konečnou MHD, byla půlnoc a neměli jsme už leva na cestu zpět. První oslovená dívka nám s velkým úsměvem věnovala na cestu. ( V busech jsou prodavačky lístků a na černo by jet nešlo.)

MERCI, Bulharsko!


NOVÉ VIDEO K CESTOVÁNÍ I K ŽIVOTU:

(není z Bulharka, ale z Izraele)

Tajemství života ve dvou minutách: