Proč jsem nejlepší bankéř na světě a jak jsem právě zlikvidoval bankovní sektor

Lidé mně volají, píší, ptají se, co se přesně stalo v mé hlavě, že se mohla tak změnit moje finanční realita. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem se stal svobodný.

Jednoduše jsem opustil všechny ty kraviny o nečistotě peněz, co se do mě za život uložily. Teprve dnes jsem normální, čistý, to předtím jsem byl postižený. Jako drtivá většina populace. Sorry, ale nejde tomu uniknout. Stačí, aby se k vám naklonila babička, co zažila válku nebo to chytnete od kamarádů. 

Všimli jste si, jak vám v rodině vštěpovali, aby jste se naučili šetřit? Česká specialita. Nekupovat blbosti a být rozumný je v pořádku, ale trik je v tom, že peníze se vydělávají, ne šetří. A tak jste mistři světa v šetření, a peníze nechápou. Ty jo, kdy už nás začne vydělávat?

K věci. Jsou lidé, kteří například za jeden den školení vydělají půl milliónu korun.  

To je už opravdu příliš, co myslíte? To je neslušné, takový příjem. Vždyť každý slušný člověk, který...

A to je právě ONO. Jste nečistí. Nejste jako děti. Vidíte za tou částkou něco špinavého. 

Ale kde tam ta špína je? Nebo že by to bylo jen ve vaší hlavě?

Smůla je, že já vám právě do té hlavy vidím. Mě neoblafnete. Jak to? Protože jsem byl stejný. Měl jsem takových čísel plnou hlavu. Jak může někdo takhle vydělávat? 

A tak jsem napsal dopis. Je to dopis pro všechny, co přemýšlejí a mluví o podvodnících, pro všechny, které starý dobrý Kamil zradil a stal se nepochopitelným.

Milý občane, 

nezvládl si fakt, že někdo za jeden den semináře inkasuje půl milionu korun. Mnoho let pracuješ, jsi slušný občan, spoříš a obešel jsi všechny banky. Nakonec se to vyplatilo. V druhé a třetí bance ti nabídli výnos 4,5 % ročně, a ve čtvrté měli produkt, který zaručoval 5,5 %, a to s minimálním rizikem!

Občane, ovčane, všechno je jinak.

Naletěl jsi. Spadl jsi do předraženého hrnce.

"Celý život makej, ukládej a možná, pokud krize dovolí, mi ti pak dáme, pokud budeš řádně platit poplatky, až 5,5 % ročně." 

A co kdyby jsi to udělal jednou jinak? Neinvestoval u někoho jiného, ale investoval u sebe?

S přáním brzkého probuzení 

nejlepší světový bankéř

Kamil

Chápete? Dovedete si vůbec představit Váš roční výnos v procentech? Můj je zatím v tisícovkách procent a stále se zvyšuje. Každá koruna investovaná do sebe se mnohonásobně vyplatí. 

Je to tak. Tohle je konec bankovního sektoru. Promiňte, ale pokud si můžete vybrat mezi 5,5 % ročně a celoživotní proměnou své, která vám může přinést miliony, co si vyberete?

Co když se to dozví rodina? Ty jsi mohl, ale nezměnil jsi to. A co sami před sebou? Teď na seminář nepojedu, až někdy jindy. Až příště, až budu mít víc ušetřeno. Vždyť takhle melete furt. A za tu dobu jste nezměnili vůbec nic. 

A tak troubím, hlásám.

Investujte do sebe, opusťte sektor, který není váš, ale bank.

Máte plány? Vize? Chcete pomáhat ostatním? K tomu budete potřebovat - peníze! 

Také patřím k lidem, kteří mění sebe a s tím i celý svět.

Jak změním svět jako chudák a jak jako člověk s dostatkem prostředků?

Že ponesu někomu odevzdat svých krvavě uspořených xxx na 5 % úrok?

Už chápete všechny ty slogany typu - pro bohatší život? Ale oni mluví o svém životě, o životě, který jim zařizujete tím, že jim odevzdáváte své peníze.

Buďte podnikaví.

Neseďte s rukama v klíně a nečekejte, že takto zbohatnete. Takové "riziko" je opravdu minimální. 

Ok, říkáte, že vydělávat velké částky je nemorální. Zajímalo by mě, jaké osobnosti by se v tomto pytli ocitli? No jasně, většina vašich oblíbenců, to vám nedošlo? Nejosvícenější vizionáři, spisovatelé, lídři, atd. 

Václav Havel byl milionář, Paulo Coehlo, když vydá knihu, prodá jich mnoho tisíc za hodinu, pěkný podvodník. A tak bych mohl pokračovat. 

Znám spoustu lidí, kteří se celoživotně potýkají s jakýmsi nepochopitelným "kouzlem," které způsobuje, že ať dělají, co dělají, peníze k nim neproudí. 

Cítím to jako povinnost, upozornit vás na příležitost, jak téměř zadarmo, zlomit dosavadní "prokletí."

Patřím k těm, kteří to mají již za sebou.

Jsem nejlepší bankéř na světě. 

Kdyby takto moudře investovali i ostatní, v tomto státě by záhy došlo ke skutečné transformaci.

Slyšel jsem, že pouhých 5 % uvede do pohybu celek. Je to obecný princip fungování. Ostatně to všichni známe, v listopadu 89 to bylo možná i méně.

Pojďte se stát součástí revoluce. Pojďme prodělat převrat v našich hlavách, který způsobuje, že si závidíme, škudlíme, a tak se stahujeme dolů. Pojďme vydělávat tak, abyste z toho v polovině života, nebyli celí "vydělaní" a peníze nikde.

foto: autor

Pojďme dosáhnout "bohatší" mysli, dejme tomu jako Němci nebo Švýcaři. 

Tomu říkám Mise, tomu říkám Poslání.

Komentáře

Jak jsem přišel k penězům a proč se mi to líbí.

Tenhle díl se Vám nebude líbit. Bude Vám proti srsti. "Kamil se změnil. Už to není ono, nevím, nějak zblbnul, dřív byl lepší." Ztratím nějaké čtenáře, možná i přátele. Naštěstí je mi to úplně jedno. Nejsem za ničí reakce v tomto případě nijak zodpovědný. Vysolím jen, co se stalo a to je všechno.

Vydělávám za jeden den práce tolik, co dříve za měsíc. A teď pozor. Nezměnil jsem obor, není to zmanipulovaný výsledek nějakých dřívějších investic.

Dělám to, co jsem dělal vždycky. Jen za to beru ne dvakrát, nebo desetkrát více peněz, ale tak, jak jsem uvedl.

Poslední zákazník se mnou dokonce hovořil takto: Dobře, ta částka je v pořádku, vlastně tu mám ještě nějakou rezervu." A téměř zdvojnásobil můj původní požadavek.

Zvláštní, že?

Zařiďte se také tak. Tedy pokud nepovažujete peníze za něco, na čem vám až tolik nezáleží. Vy jste přeci "cool" a pohodáři, že? Znám takové hosty, seděli šest hodin v čajovně na jednom čaji a při placení vylovili odkudsi zapadlou minci a řekli: "Fakt máte obyčejný Pu-erh za 45Kč? V Tramtárii ho měli za 40." Je tohle cool?

Deset let jsem se díval lidem na ruce jak platí, a z čeho. Tady je výsledek: Cool lidičky a pohodáři měli takové ty dětské peněženky, různé krabičky, vrcholem byla plastiková krabička od filmu a v ní mince a složená stovka.

Nebylo to pravidlem, ale tito lidé nejčastěji ze všech prožívali při placení tzv. nákupní bolest, což je specifický druh "nevole," která se vám zapne v emoční části mozku. Jak jsem to poznal? Platili neradi. Chtěli slevu. Obešli obchod a řekli mi, co kde viděli levněji. Neplatili, ale házeli mi peníze do dlaní nebo mi příliš silně tiskli mince do ruky. Zvláštní, to si prostě všimnete, když celý den všichni platí normálně, usměvavě a najednou přijde někdo tak trochu magor. Také měli chaos v peněžence, často se bankovky tak nějak ztrácely  v účtenkách, fotkách a jakýchsi papírkách.

Manažeři, ředitelé se k penězům chovali jinak. Měli dobré, kvalitní peněženky. Vše úhledně složeno. Žádný bordel. Jeden z nich si vždy zkontroloval bankovku, zda nemá ohnutý růžek a případně ji narovnal. Nikdy nechtěli slevu. Nikdo je nechtěl "napálit" a prodat jim ovesnou tyčinku o dvě koruny dráže než v Penny.

Zbylých 70 % procent mých zákazníků bylo normal. Žádný extrém. Koupím si to, co můžu a zaplatím to. Nic neřešili.

O co mi jde? Vůbec o nic. Jen jsem vám předal deset let svého pozorování od kasy.

A proč tady melu teda o penězích?

Milujete peníze?

Umíte to říci nahlas? MILUJU PENÍZE. Kroutí se Vám trochu pusa, co? Možná tam někde uvnitř pracuje nějaké to "moudro," co jste někde dříve zaslechli.

"Chudoba cti netratí."
"Peníze nejsou všechno."
"Kdo chce víc, nemá nic."
"Bohatí lidé nejsou šťastní."
"Na penězích mi nezáleží."
"Mně stačí, co mám."
"Bohatí lidé jsou kořenem všeho zla."

Otázka. Kdo vám tyto rady dal? Bill Gates to nebyl. Víte to moc dobře, byl to někdo, kdo peníze nikdy neměl. Kdo s nimi celý život bojoval. Chodíte k zubařovi, který v životě neviděl zuby?

Je to iluze. Ti, co Vám takto radí (a možná, že už skrz váš vlastní hlas v hlavě) si myslí, že peněz je tu omezené množství, nějaký koláč, který se rozkrájí, tenhle dostal víc a já méně.

Proč to tak není? Peníze jsou tu historicky proto, protože výměnný obchod byl pomalý a bylo stále složitější najít někoho, kdo by chtěl naši husičku a zároveň uměl opravit střechu. Peníze tedy usnadnily výměnu mezi lidmi, objevil se nový, lepší nástroj. Stejně tak všichni přešli z kinofilmu na digitál a Kodak zkrachoval. Normálka. Nyní známe mnohem přesněji hodnotu věcí či služby a tu znovu můžeme "vyměnit" za to, co právě potřebujeme. Geniální.

Tak proč mají peníze ne úplně košer pověst? Říká se "židit." To není fér. Nejdříve se židům zakázalo pracovat a oni se tak mohli věnovat jenom obchodu. A pak je stihl "trest." Trest úspěšných. Vždycky se tak společnost chovala. Průměr a masa se vždy dala lépe ovládat, než schopný a bohatý individualista.

Takže peníze nejsou omezený koláč, ale výměna, věčný tok, proud, který tu vždy byl a bude a na který platí zákon zachování energie. Hodně podobné lásce, že? Pro koho je to příliš silné vyjádření, mám tu tajemství:

Na své cestě k penězům jsem musel udělat jednu věc, postavit si konstelaci já a peníze. Konstelace mají tu výhodu, že nejdou ošulit, jen vám dají zprávu a neptají se, kdo jste a co si myslíte.

Představte si tedy tuto konstelaci, stojíte tam "vy" a "peníze," otevřete ústa a řeknete:"Na Tobě mi nezáleží, nejsi pro mě nic moc. Víš, jsou tu důležitější věci než Ty."

Konec, šlus. Nebo vy byste zůstali s partnerem, který k vám takto mluví?

A co tohle? "Láska a zdraví jsou důležitější než peníze."

Tento váš argument je nesmyslný. Je vaše pravá noha důležitější než levá? Co třeba mít oboje, nebylo by to ještě lepší?

Jo, už vás to trochu nudí: Vy máte peníze vyřešené, nepotřebujete je.

Velice nebezpečné. Odhaduji, že z té snad stovky lidí, kteří mně to za těch deset let v čajovně tvrdili, toho nedosáhl nikdo.

Pozor, teď Vás to malinko píchne.

Vy to nemáte vyřešené, vy jste rezignovali.

Osobně jsem potkal zatím jen jednoho člověka, kterému jsem to uvěřil, je příznačné, že on mi to ani nijak netvrdil. Byl to čistič bot v Turecku. Žil absolutní radostí z čistých bot a přitom neměl vůbec nic.

Já teď žiji absolutní radost z nových objednávek. Mám hodně času pro sebe, to jsem si vždy přál. Bylo to zadarmo a v pohodičce? Ale vůbec ne. Musel jsem pro to něco udělat. Vzdělat se. Investovat do sebe. Transformovat se. To je ten zákon zachování energie. Otevřít se a číst nahlas otevřený dopis o mých nejvnitřnějších pocitech, týkajících se peněz.

A vesmír je dnes fakt rychlý. Dostal jsem vzápětí po semináři objednávku na catering pro 5000 lidí. A tak pojedu v zimě někam na Jih.

Koho by cestování na Jih a moře času zajímalo, nabízím možnost prožít to samé. Ano, budete se muset přihlásit, zaplatit a absolvovat akci. Přesně v tenhle moment se váš skřítek Pohoda rychle probral a pronáší: "Klídek kámo, to on to jen tak šikovně napsal, to se tobě nepovede, to víš, někdo má, a někdo nemá."

Viním Vás ze lži. Až se shýbnete k dítěti, že si to nemůžete dovolit. Viním Vás ze lži. Až se budete hrabat ve zlevněných potravinách. Viním Vás ze lži. Až si v restauraci nedáte to, co chcete.

Dobrou chuť.

______________________________________________________________________

Synchroshop, jehož součástí bude finanční konstelace je ve středu. 11. 1. 2017.

Komentáře

Jak jsem uprostřed povodní ležel na pláži u jezera a proč se stanete Buddhou

Asi jste si všimli, co se děje. Jaká je doba. Už není Baroko, ani Renesance. Nastala doba Rezonance. Bude to nejkrásnější epocha v dějinách lidstva, a zároveň pro mnohé doba obtížného rozhodování. Někdo sdělí svému největšímu klientovi, že pro něho už nechce pracovat s lehkostí. Další to ještě nedokáže. Ten klient s ním sice jedná korektně, ale získává od něj objednávky na to, co už vlastně nechce dělat. Potíž je v tom, že dobře platí. Bez něj by to nešlo. A tak vezme ještě další kontrakt. Nebaví ho to, vezme mu to energii. Do konce roku, řekne si pak. A je smrtelně unavený. Jako všechno, s čím se v životě potkáváme, i toto má řešení. Žít v synchronním světě. Rezonovat s tím, co přichází. Opustit to, co k nám již nepatří.

Nemohu slíbit, že druhý den vám zavolá ještě větší klient se zábavnějším projektem. Možná ano, děje se to často, ale třeba se budete muset na nějaký čas uskrovnit. Třeba vás to rozhodnutí zavede úplně nějak jinam, k jiné práci. Anebo budete dělat skoro to samé. Dál využívat své dary, talenty a vědomosti. Ale jinak. Mnohem hravěji, svobodněji, budete svým pánem. Nemusíte zdravotnictví, nebo oblast vzdělávání opouštět. Budete to dělat jenom jinak. A to tak, že to s vámi bude kompletně rezonovat. A to se pozná. Budete důvěryhodní. A kde je důvěra, tam jsou objednávky. Půjde to skoro bez reklamy. To zařídí rezonance. Kdo důvěru nemá, musí si ji nákladně vytvářet plošnými kampaněmi. Tak dlouho opakuje vzkazy, že jeho věc je dobrá, až tomu naše podvědomí uvěří. Tak s tím je konec. V době Rezonance nikdo nebude vyhledávat věci, které s ním neladí. Prostě už to nejde. Je tu příliš mnoho lidí, kteří si uvědomují, kdo jsou. To není konec značek. Naopak, je to šance, jak vybudovat pro zákazníky opravdové „značky,“ které je dovedou k podstatě firmy, k jejímu nefalšovanému příběhu.

Šijete ty nejlepší boty z pravé kůže? Ukažte, jak to děláte. Obnažte se, předveďte, co umíte. Zavzpomínejte na videu na dědečka, jak vám jako malému klukovi ukazoval v znárodněné dílně obuvnické stroje, jak to tam vonělo, a jak se ve vás tehdy uvnitř něco hnulo. Chápete? Je za vámi silný příběh. Dnes, v době rezonance, se bude síla přelévat tam, kde nás osloví opravdovost takového příběhu. Malé překvapení. Týká se to každého z nás. Každý máme svůj příběh. Někdo je expertem na filmy, prostě ho baví, má absolutní přehled. Všichni to vědí, ale on s tím nic nedělá. A najednou ho něco trkne. Je to tento blog. :-) Začne dělat reportáže, jak chodí do kina, blogovat o filmech a brzo „náhodou“ potká na festivale známou hereckou osobnost. Zkusí to a ejhle, jejich rozhovor zhlédne na youtube sto tisíc diváků. Ozve se mu jeden významný filmový magazín a on tam má sloupek. Přesto se jakoby nic nezměnilo, on má stále stejný přehled o filmu a stále ho filmový svět baví. Co se změnilo absolutně, že si uvědomil, že jeho znalosti jsou cenné, že je tu mnoho a mnoho lidí, kteří na něj celou dobu čekali, aby jim pomohl. Oni totiž nemohou své tak oblíbené kinematografii tolik dát. Jsou rádi, že je tu někdo, kdo je tím světem dobře a poutavě provede. Kdo jim ušetří stovky hodin jejich času, které tomu on věnoval. Kdo je varuje před nepovedeným a upozorní na to dobré.

Proto je sobecké s tím, co víme, nevyjít na světlo.

A co Buddha? Víte, že nějaký čas si všechno chtěl nechat pro sebe? Přišlo mu nemožné, že by to dokázal předat. Vy jste Buddhou vašeho umění v grafických programech, patchworku, vaření, sportu, houbaření, cokoliv, co milujete.

Na všechny se vyserte a vylezte z davu ven.

Foto: autor

No jasně, pár lidí se do vás opře. Nemůžete uspokojit každého. O to vám ani nejde. Vy si jen děláte to, co vás baví a to vaším stylem. A pak tu budou stovky lidí, co vám vysloví podporu. Ani na tu se tolik neohlížejte. Buďte dál sví. Asi znáte ten proces, kdy se z nadějné kapely stane skupina příliš poplatná vkusu diváků. Když pochopíte, že cílem je být stále svůj a ne se ohlížet na druhé, budete neustále přitahovat pozornost. Klidně buďte kontroverzní, použijte třeba sprosté slovo tam, kde cítíte, že to má smysl. Vzbudíte tak emoce, energii, která se počítá.

A co povodeň? Je to zvláštní, ale já jsem se válel na písečné pláži, první opravdové letní koupání. Když jsme se vraceli do Prahy nějakých 20 km, byl mezitím Karlín nově zaplavený a větrná smršť lámala stromy. Rezonovala s námi jiná realita. Lze žít na jednom místě a prožívat úplně jiný svět.

Před několika lety jsem byl v jiné pozici, zazvonil telefon, a já se dozvěděl nejhorší myslitelnou zprávu, stala se tragedie v mém životě. Bylo to uprostřed silné bouřky, udeřil blesk a poslední slova v telefonu zanikla v ohlušujícím zvuku hromu. Ano, ta zpráva pro mne byla jako blesk z čistého nebe. Pozoruhodně to lidová moudrost formuluje. Jaksi doslova. Jakoby naši předci měli podobnou zkušenost. Vždy, když je bouřka, zpozorním a myslím na ty, se kterými blesky a hromy rezonují tentokrát. Já už jsem to zažil. Ano, to je synchronicita přírodního světa a světa lidí. Vnějšího a vnitřního. Makro a mikrosvěta. Je to možná nejúžasnější skutečnost, kterou synchronicity odhalují, a to jednotu vnějšího světa a vnitřního já. Naše duše a svět jsou dva aspekty téže reality. Mohl jsem úder blesku ovlivnit tak, aby se „trefil“ do toho telefonního hovoru? Nikoliv. Dokazuje se tak existence něčeho většího, čehož jsme součástí. Co má svou inteligenci, záměry, a co se projevuje v synchronicitách. Slovy Junga: „Psyché není umístěna v prostoru, psyché není v nás, my jsme psyché.“

Přijměte, že přírodní jevy jsou naší součástí, že vše spolu souvisí. Ano, vědecky neověřitelné. Předat lze pouze osobní zkušeností. Rád tak činím.

Nejsem sobec, jsem Buddha.

Komentáře