úterý 1. července 2014

Konec ateistů v Čechách

Je svět reality a svět zázraků. Čím více se spoléháte na levou mozkovou hemisféru, tím více jste realističtí. A ono to funguje, žijeme totiž v reálném světě. Rozumně, hlavně rozumně. A tak se někdy stane, že roz-um považuje za dobré vyrobit atomovou pumu a během jedné sekundy způsobit smrt 100 000 civilistům, kteří se v rodinách s dětmi chystají na oběd. Je to prostě město jako to vaše.

Foto:autor

"Ahoj Johne, ty jsi už doma? Jak to dneska šlo?"
 "Dnes hodně dobrý - 100 000."

Ve světě zázraků neexistují žádné atomové zbraně. Pravá mozková hemisféra není už tak "roz" ve smyslu rozdělit, rozebrat, rozbít, rozemlít... Intuitivně chápe, cítí, že by to možná v dané věci bylo velmi rozumné, ale bez jakékoliv moudrosti.

Moudrost by nikdy atomovou pumu nepoužila. Nepotřebuje ji. Přichází s moudřejším řešením.

Je váš král rozumný nebo se chová moudře?

A jak se dostat do světa zázraků? Co třeba suchým převyprávěním zdokumentovaných příhod, které jsou zcela mimo svět reality? Otevírám tak seriál z připravovaného projektu Deset tisíc okamžiků, který dokumentuje autentická svědectví. Viz minulý díl blogu. Sledujte při čtení následující příhody svou mysl. Vše klape, dokud fakta můžete pohodlně řadit k vašim už známým přesvědčením, k něčemu jistému. Jakmile začne "plavat", je tu jediná obrana: "To je ale blbost. Ne, to není možné, protože...", vítězoslavně se ozve rozum. A proč by nebylo?

Respektive, jak to myslíte, že nestalo, když tohle je jen přepis toho, co se to stalo? Být skeptický je ok, ale být ignorantem, je lhaní si do vlastní kapsy. Příjemné, rozumem, nenarušené čtení:

"Píše se rok 1986 a paní Jindře je 19 let, když ji selhávají ledviny v důsledku zátěže nevyřešených komplikovaných vztahů s rodiči. Lékaři ji provedou umělý vývod z ledviny a seznamují ji s výsledky předoperačního vyšetření: 40 % a 20 %. To je funkčnost jejích ledvin v tak brzkém věku. A tak na víkend před operací “utíká” ze špitálu a okamžitě kontaktuje jeden manželský léčitelský pár. Vlastně pro ně ihned jedou autem. Už ve vozidle na ní začínají “pracovat - modlí se k duchu svatému.” Slyší jejich modlitby na zadním sedadle, a zřetelně cítí, že ve voze se zvedá “vysoká energie.” Ještě vystoupí, drží si onen pytlík v ruce, stihne dojít k popelnici před domem, kde jí ale zdřevění nohy, tělo se zastaví a vůle přestane pracovat. Pak se to stane. Náhle, s obrovskou razancí do ní vstupuje mocný energetický proud. Vnoří se do ní z vrchu, přes korunní čakru a proniká až po šlapky nohou. Rozvibruje jí celé tělo, vše kolem hučí, vše je silně zalito zářivým světlem. Cítí se ale naprosto Božsky. V jejím oslabení s ní vibrace mocně hází, vypadá to, že každou chvíli spadne. Přiskočí k ní na pomoc její matka, ale ta energie ji mocně odkopne. Paní Jindra kolem sebe vůbec nic nevidí, jen vnímá intenzivní bílo žlutavé světlo. Celý výjev trvá podle svědků asi 15 minut. Když proudění ustává, sesune se k zemi, ale je včas zachycena. Léčitelé se modlí nonstop další dva dny, zatímco ona prospí mnoho hodin. Potvrzují, že vše dobře dopadne, že je moc požehnaná. Zbývá ještě zapracovat na tom, aby lékaři neoperovali ihned, ale rozhodli se provést ještě jedno kontrolní vyšetření. Když přijede do nemocnice, oznamuje, že se cítí velmi dobře. K jejímu překvapení lékaři sami provedou ještě jednou to nákladné vyšetření. Výsledky? 67 % a 40 %. To už jsou bezpečná čísla. Ihned po vyšetření jí hadičku vytahují a do hodiny se jede domů. Těžká, komplikovaná operace, která v té době nebyla vůbec obvyklá, se ruší. Po návratu z nemocnice paní Jindra Pokorná intenzivně pracuje s léčiteli ještě dalších 14 dní a do nynějška 23.6. 2014 se tato příhoda neměla potřebu opakovat."

Diagnóza není nikdy definitivní. Snažte se vyhledat vždy pomoc aspoň tří odborníků. Ano, jděte se stejnou věcí k aspoň třem lékařům. Budete překvapení, jak odlišná taková diagnóza či prognóza může vypadat. To vám dá jiný pohled a nezávislost. Komunikujte rovnocenně s vaším lékařem, nestůjte jen, co vám zas oznámí. Zjistěte si sami, co nejvíce informací a neváhejte dát najevo, pokud se rozcházejí. Možná jste to vy, kdo má modernější poznatky. Uvidíte, že příště se k vám již bude chovat jinak. Buďte mu vděční, i když se třeba z části přete či rozcházíte. Je to jen člověk. Navíc si svou práci třeba také představoval jinak, ale systém ho časem udusal.

Aroganci lékaře bych snášel jen za cenu, že vím, jaké má výsledky a že v tuto chvíli se mi nevyplatí hledat jiné řešení. Arogantní lékaři tu budou tak dlouho, dokud jim zralejší, vyspělejší pacienti neřeknou, že jsou arogantní. Já jsem se také ty nejlepší věci o sobě dozvěděl od ostatních. K rozhovoru přistupujte jen s vnitřním klidem a s dobrým pocitem své vlastní hodnoty, dostanete-li se do emocí, prohráváte. N-emoce. Znovu s vámi bude jednáno jako s malými dětmi. Možná se vám večer objeví na stolku ještě jeden prášek navíc. "Aby se vám prý lépe spalo." Mluvte klidně, spíše pomaleji a dodržujte dýchání, překotná řeč není dobrým znamením. Možná je ale váš problém opačný. Pak mluvte nahlas, důrazně a pevně se dívejte do očí. Dejte vašemu projevu silnější váhu. "Aha, ona není taková puťka, třeba to myslí vážně."

V jakkoli těžké a "diagnosticky jasné" situaci stále čekají na svou akci nekonečně silné a zcela neomezené léčitelské síly. Zopakuji jinak:

Těžká nemoc, kterou trpíte DNES, máte ji DVACET let, nemusí ve vašem těle existovat ZÍTRA.

Důležitá aktualizace 7.7. 2014:
Ne zítra, ale za dvě minuty a čtyřicet sekund. Paní Jindra Pokorná mi poslala video, které v reálném čase, přímo na záznamu sonaru ukazuje vyléčení nádoru rakoviny v čínské nemocnici. Na takové video jsem čekal mnoho let, díky moc.



Pokud je to poprvé, co hledáte léčitele, ještě jednou se ujistěte, že se touto cestou vydáváte s upřímným přesvědčením a důvěrou. Vaše víra v proces je zásadní. Pokud vám vadí, že se léčí jen v "přestavěné garáži" a že to bez mamografu nepůjde, podkopáte si sami léčebný proces. Placebo je velmi mocné. Celá budova nemocnice, moderní přístroje, vážně mluvící doktor, rituál vizity, přesně barevné prášky, jasná čísla na příbalovém letáku, to vše vytváří mocné kouzlo: funguje to. Vaše víra je vysoká. Uzdravujete se sami. Placebo efektem.

Je popsán případ, že už v roce 1890 jeden lékař místo morfinu podal injekčně vodu a pacientka se přesto ihned uzdravila. Morfin často chyběl i za 2. světové války a třeba Henry Beecher, anestetik z USA použil tedy slanou vodu, ovšem pacientovi to neřekl. A tak ho operace nebolela. Celý anestetický efekt si pacient přivodil dám, svým vlastním placebo efektem.

Kdo to jen řekl? Věř a Tvá víra tě uzdraví.

Neexistuje jet za léčitelem podle inzerátu nebo někde nalezeného čísla. Zde funguje jen doporučení. Tak se jednoduše vyhnete veškeré nejistotě. Pokud váš kamarád přišel za 60 minut terapie o celoživotní alergii, kvůli které chodil 10 let na injekce, je vysoká pravděpodobnost, že se injekcí zbavíte také.

Spíše se vyhněte léčitelům, kteří se opakovaně a zásadně odmítavě staví k lékařům.

Západní lékařská věda je regulérní léčebný systém. Když mne kouslo klíště a utvořilo se mi kolem ranky kolečko, nechal jsem si předepsat antibiotika a zbavil se lymské boreliózy v jejím prvním stádiu. A snažil jsem se dohledat psychosomatický výklad, tak abych lekci již nemusel opakovat. Abych mohl vědomě změnit své chování. Nemyslím si, že v tento moment je nutné či vhodné řešit takový druh nemoci jen pomocí neinvazivních postupů. Zbývá se pro jistotu proměřit a vzít kapičky od pana Jonáše, abych se zbavil borelií dočista. (Podle Jonáše toto antibiotika neumí) Stejně tak jsem vděčný lékařské vědě, že mne byla schopná operovat nohu tak, aby mohl znovu chodit.

Jestli patříte k hrstce nejvyšších "šamanů" u nás a borelióza či zlomená noha je pro vás hračkou, fajn. Ale nenavádějte k tomu ostatní.

Osobně jsem nikdy neplatil předem a na budoucí úkony a doporučuji to i vám.

Ideálem je, když skloubíte oba přístupy dohromady. Někdy to je i nezbytné. Pokud lékař uvidí, že máte výsledky, povzbudí vás ve vaší cestě. Pokud má tendenci zlepšení stavu přičítat všemu jinému než vaší práci s léčitelem, není nutné ho dále dráždit, pokud si chcete uchovat i jeho spolupráci a přínos. Dnes je již skoro v každém městě lékař, o kterém se ví, že "posílá" i k léčitelům.

Horentní sumy či jaksi luxus ve službách tak nějak k léčitelství nepatří. Ale pokud je to váš rozměr a věc funguje, proč ne. Co je naopak obvyklé, a léčitelé to znají, jsou nabídky obrovských částek po vyléčení. Jaká je cena za lidský život? Přesně, není jí možné ani vyjádřit. Pokud to tak budete cítit a můžete si to dovolit, v pořádku, ale pak se nedivte, kdyby náhodou léčitel nabídku přijal:)

Ceny u nás jsou vlastně stále malé, je to spíše "optický klam." Přece: zdravotnictví zadarmo. Ve skutečnosti to tak není, pro mnoho lidí je to právě naopak, již vzali zdraví do svých rukou, vědomě se udržují a průběžně do sebe investují ze svého. Jsou skutečně u svého lékaře až po dvaceti letech a tato jedna návštěva je stojí půl milionu na zdravotním pojištění.

Jestli je systém k těmto lidem amorální?

Samozřejmě, navíc se jen tak nehne, odstupňování plateb či možnost svobodného přechodu na cash by totiž mohutně a ve velkém motivoval občany, aby se věnovali svému zdraví. To si samozřejmě může dovolit jen velmi málo států. V západním světě žádný. Mít zdravím kypící občany, kteří si během dvou, tří let sami vyléčí většinu svých neduhů? Zbláznil jste se? Kdo by udržoval pak ten celý systém v chodu, he? Ale budu férový, je stále mnoho lidí, pro které je možný jen jediný cvik: rozevřít dlaň a dostat do ní prášek. Jinak si ani "léčení" nedokážou představit.

Proto je tolik důležité celý svůj život pracovat na své představivosti.

Neposuzujte práci léčitelů podle tohoto příběhu, je spíše neobvyklý, "zázračný," většinou právě "alternativní přístup" vyžaduje vaši mnohem aktivnější spoluúčast na léčbě. Navíc pak následovalo další intenzivní léčení po 14 dnů, které je ve vyprávění jen zmíněno.

Sami jste si nemoc přivodili, sami se ji budete učit si ji odvodit.

Budete se muset naučit odpouštět, dělat zvláštní cviky či mentální techniky a jíst nesmírně chutná, lehká, pestrá jídla, která jste v životě neviděli. Totiž zdravá.

Oslovil Vás tento autentický příběh paní Jindry Pokorné z Brna? Jaký je Váš příběh? Vyjděte s ním na světlo, spustíte lavinu uzdravení a dodáte víru těm, kteří jsou ještě uvězněni ve své "diagnóze."

Příběhy do projektu Deset tisíc okamžiků posílejte na synchromysl@gmail.com.

Ve skutečnosti vaše nemoc neexistuje. Nemá svou pravou podstatu. Je to krajně neobvyklý stav, extrémní vychýlení z Vašeho přirozeného Bytí. Jako kdybyste si vymysleli úplně novou, nesmyslnou, komickou řeč a trvali na ní. Všude si pracně lámali jazyk a pomocí nesmyslných symbolů se snažili všechny přesvědčit, že takto prostě mluvíte.

Je to jen váš umělý zvyk, série rozhodnutí, nějak motivovaná touha mluvit jinak.

Ve skutečnosti vaše pravá řeč těla, mysli a srdce je zcela normální, přirozená, zdravá a moudrá. Tak, jak ji každý rozumí a jak jí každý mluví. Vaše rodná řeč. Však vy to víte.


Tak se přestaňte pitvořit.

Komentáře

pátek 6. června 2014

Je mi líto, realisto, ale žijeme ve světě zázraků.

Toto je prohlášení Kamila Novotného, autora tohoto blogu:

Přestaňte ignorovat zázraky, přestaňte se pošklebovat věcem, které se vám zdají nepochopitelné jenom proto, že vaše mysl nemá srovnatelnou zkušenost a neumí jim tak přiřadit znaménko Ano, je to možné. 

Jsem v Medžugorii v Hercegovině a trpělivě stojím ve frontě na léčivou vodu, která pramení na levé straně stehna bronzové sochy Ježíše Krista. Voda se jen tak objevuje na kovovém povrchu sochy, mohutní a pak stéká ke vděčným dlaním poutníkům.

„Je to tenká trubička uvnitř sochy,“ uzavírám své pozorování. „Dobré pro povzbuzení davů. Tento skrytý, podvodný mechanismus církve může aspoň pomoci tisícům lidem k obrácení.“

Kapky se tvoří v malé prohlubni v kovu, jakých je na povrchu sochy sta tisíce. Ostřím zrak, je to vysoko, někteří se musí vytáhnout na špičky. Fronta postupuje, až konečně vidím na ono místo. Několik sekund se kapička nalévá, sílí a sklouzne po povrchu kovu dolů, kde je zachycena poutníkem do ubrousku. Vždy se kapička objeví na stejném místě. Je to jednoduché, zkrátka vývod vody k povrchu sochy prohlášený za zázrak. Blížím se k místu, přede mnou je již jen jedna žena. Nedosáhne tam. Zkusí to, ale je to vysoko. Chci ji nabídnout pomoc, když si oba všimneme, že kapky vody se náhle začaly tvořit jinde a to právě tam, kam dosáhla poprvé. Žena s úsměvem sbírá svou zázračnou vodu a přicházím na řadu. Jsem trochu zmatený, protože voda se objevovala pro všechny předtím na jednom jediném místě. Upínám zrak na pevný kovový povrch sochy, ale nic se neděje. Aha! Před tíhou mého rácia všechny "zázraky" končí. Zvednu oči a ke svému údivu spatřím znovu vodu vycházet z kovu, opět z obvyklého místa, kde se objevovala předtím. Au, to bolí! Nikdy nezapomenu na to lupnutí, jak mi praskl mozkový můstek. A tak jsem vešel do zázračného údolí. Z mostu do něj nebylo vidět.

Můžete si říci, že vodu přepíná "církevní dispečer" pomocí kamerového systému, ale takto vzniká drtivá většina konspiračních teorií. Mozek se tak brání fatálnímu přílivu tomu, co neumí pojmout. Nemá srovnání a hledá ve svých dosavadních zkušenostech verzi slučitelnou s jeho obvyklým fungováním. Něco logického, nějakou Normu. Dobře, voda opět vychází z téměř dvou a půl metrové výšky. Není to trubička, je to Nevysvětlitelné.  

Vidět zázrak (za zrak) na vlastní oči zcela promění vaší realitu, ale v Medžugorje jsem byl přítomen u mnohem sugestivnějšího projevu: Slunce uprostřed dne na několik sekund významně měnilo barvu svého záření, fluoreskovalo, jakoby blikalo, tento jev vyvolal udivené výkřiky na náměstí a les zvednutých rukou směrem k obloze. Bylo to tak zřetelné, uprostřed zcela modré oblohy, že vylučuji jakoukoliv "trubičku církve."

Rozumím tomu, jak vám teď pracuje mysl, naráží na svůj mindset strop, je to jako když se uvázaný pes rozběhne od boudy, ale jeho provaz je nastaven jen na určitou vzdálenost. Mrští ho to zpět do prachu, dál ho jeho nastavení nepustí. Je to zdravé, ochraňuje se tak soubor důležitých programů, které nám umožňují pevně, zdařile a úspěšně fungovat v našem světě. Chráníte si tak sám sebe, přesněji tu nejtužší část ega, která potřebuje zachovat celistvost, jinak by celé bytosti hrozilo zhroucení. Je to tak v pořádku. 

Je to přesně pět let, co jsem viděl na vlastní oči tyto hodně tvrdé, naprosto nekompromisně v realitě zakotvené zázraky a můj mozek mohl provést důležitý posun ve své vlastní otevřenosti. Od té doby se na zázraky přímo specializuji. Hovořím s lidmi a ptám se jich na neobvyklé události v jejich životě. A tak jsem zjistil, že skoro každý zažil opravdu pravý "biblický" zázrak, jen o tom pro jistotu nemluví, protože staré paradigma sice již umřelo, ale jeho ostatky tady ještě významně okupují náš prostor. Jsou ještě povolání, ve kterých byste se zdiskreditovali, kdybyste promluvili o tom, co jste viděli. Tato oblast čeká na svůj "coming out" a tak to spouštím: Ano, viděl jsem tyto podivné jevy a stojím si za tím. 

Udělejte i Vy svůj coming out, je to důležité, čím víc bude slyšet o takových příbězích, tím větší důvěru budeme mít jako lidstvo ve vlastní přesah, získáme silnější pocit, že jsme součástí vyššího Celku a že jsou cesty a možnosti otevření se neobyčejným zkušenostem, které mohou transcendovat naši mysl. 

Téma je pro mne důležité, spouštím tímto seriál o zázracích a zároveň praktickou akci. Napište mi příběh vašeho neobyčejného uzdravení, svědectví neobvyklého jevu, popište mi neuvěřitelně "náhodný" průběh vašeho životního obratu. Jsem posedlý těmito příběhy a jsem si vědom jejich úžasného léčivého potenciálu. Napište mi na synchromysl@gmail.com, případně Vás rád i navštívím a zmapuji Váš příběh. Snažte se ho vměstnat na jednu A4.

Příběhy budu zveřejňovat v projektu Deset tisíc okamžiků, který je spjat s Čajovým vozem, Čajbus putuje krajinou a míří za Vaším životním příběhem!

Foto: Kamil Novotný
Neobvyklý příběh je superzhuštěná synchronicita, běžná realita se do sebe zhroutí tak zásadním způsobem, že naše mysl se neudrží v běžně nastaveném módu a transcenduje. A o to tu jde. To je evoluce. Tak trochu urychlená a zhuštěná. Možná spíše revoluce. Toho slova se nebojím.

"Jean Munzerová vděčí za svůj život snu, který měla její matka Klára. Dvacet let zemřelá maminka Kláry ji naléhavě ve snu opakovala, že musí opustit Vídeň. Zážitek byl tak silný, a žádný podobný sen nikdy, ani jiný s maminkou neměla, že strhla ještě několik příbuzných a emigrovali do Ameriky. Za několik let zbytek rodiny skončil v koncentračním táboře, když do Rakouska vstoupil Hitler. Mnoho jich zde zahynulo. Jean se mohla narodit jen proto, že její maminka Klára kdysi dala na jeden neobvyklý sen."

Transformační síla? Obrovská. Kdo se seznámí s tímto příběhem, pravděpodobně bude více pozornosti věnovat svým snům, najednou jde o otázku života a smrti. Proto projekt Deset tisíc okamžiků.

Záběr je široký, bez hranic, přesto bych rád vytyčil několik oblastí, kde platí můj zvýšený zájem:

 - hraniční příběhy spjaté s uzdravením
 - nepokrytě hmatatelné projevy v realitě po nějakém duchovním úkonu, jako prosbě, meditaci či modlitbě
 - překvapivý soubor náhod, který vedl k nějakému nevysvětlitelnému rozuzlení životní situace
 - zvláštní kategorií jsou "porodní" příběhy
 - neobvyklý zásah zvenčí, například odvrácení nehody, ztráty apod.
 - překonali jste svou osudovou diagnózu?

Postupně začnu také zveřejňovat autentické příběhy spontánního probuzení Kundaliny, tedy Hadí síly. Takové projevy jsou dodnes vesměs klasifikovány jako psychotické, přitom jde jen o časově omezené příhody, které si sice nijak nezadají v intenzitě a "šílenosti" s vážnějším psychickým stavem, přesto vykazují zřetelné znaky, které je řadí jinam. Vedou k renesanci, obrodě duše, jsou léčivé a transcendují osobnost. Bohužel lékaři nejsou vzděláni v těchto stále častějších, ryze spirituálních hnutích mysli a ve své nejlepší víře klasifikují tyto jevy jako psychotické, což může být pro příslušného "obrozence" stigmatizující. Je přirozené spíše věřit postavě v bílém plášti, která nám pomáhala od dětství v nemoci, než slovu Hadí síla. Cože, zbláznil jste se?

Prohlášení číslo dvě:

Sdílejte a mluvte o zázracích. Nebojte se toho slova. Každý píšeme svou bibli. I Váš příběh může být "biblický." A proto:

Váš příběh je důležitý.

Nezapomínejte na něj. Vaše zkušenost pomůže transcendovat tisíce jiných. Nenechávejte někoho, kdo zažívá podobnou zkušenost, projít stejným zmatkem a utrpením. Dejte mu do ruky Váš příběh. Uleví se na obou stranách. Vy pochopíte, že Váš příběh se týkal více lidí a byl tu i pro ně. Coming out uvolní vaší energii spojenou se zablokováním příběhu v sobě. Ve vaší duši. Není již na co čekat, tato příležitost vznikla jen pro Vás.

Vize projektu je jasná: chci docílit proměny paradigmatu u nás ohledně vnímání neobvyklých fenomenů, ať jsou to neobvyklá uzdravení, jasné případy stále většinovou populací popíraných synchronních jevů, etablovat "zázraky" jako uznanou součást našeho každodenního Bytí a v neposlední řadě uvést termín PSK (Psychospirituální krize) do běžného slovníku ve zdravotnické oblasti. Ale nejen to. I do legislativního rámce. V současnosti je existence tohoto transformačního stavu či životního období v ČR de facto popírána. Odhaduje se, že až čtvrtina i více diagnóz může být mylná. Je skvělé kolik práce dokáží lékaři v dnešní rozporuplné době vykonat, na druhou stranu ne každý z nich je otevřený sledovat ty nejnovější posuny ve vědění, o systému celkově ani nemluvě. Je rok 2014, jak dlouho ještě budou tisíce lidí posuzování podle metodiky z minulého století?

Pojďme společně integrovat to nádherné, nezměrné, inteligentní a živé moře celistvého Bytí v nás.

Podpořte projekt Deset tisíc okamžiků tím, že pošlete tuto výzvu tomu, o němž víte, že jeho Příběh je právě takový. Zázračný. Děkuji Vám.

Jste úžasní.

Kamil Novotný
www.cajovyvuz.cz
www.synchromysl.blogpot.cz

Příběhy budou zveřejňovány na speciální stránce, zatím mne kontaktujte na emailu synchromysl@gmail.com. Do projektu nelze přijmout kvůli jeho autentičnosti anonymní příběhy.

Google: Energie transformace od Bonnie Greenwelové, Jyoti: Anděl zavolal mé jméno či knihy světově proslulého českotřebovského rodáka Stanislava Grofa.

Komentáře

středa 21. května 2014

Proč není synchronicita pozitivní

A proč by měla? Proč by tu měl být nějaký nápomocný systém, se kterým je všechno v pohodě? Synchronicita vás jen přivede na takové místo, kde máte být. Jestli tam máte umřít, tak tam umřete. To je vaše synchronicita. Na Titanic se také do posledních chvil přihlašovali noví mrtví: "Marie, právě jsem dostal zprávu z přístavu, uvolnily se tam šťastnou náhodou dva lístky. Poplujeme!"

Obecně "duchovnější" lidé mají tendenci více věřit synchronicitě a spoléhat na její "dobro." Problém je v tom, že víra je přirozený stav. Číšník věří, že po obědě zaplatíte. Věříme, že řidič tramvaje zastaví na zastávce. Bez víry by se společnost zhroutila. Pochybovat je ale stejně důležitá práce. Přímo otázka života a smrti.

Pokud se budete vracet v noci domů a uslyšíte za sebou divné zvuky, máte volbu:

"Je to útočník. Nebo se jen něco hýbe ve větvích."

Mozek pracuje na plné obrátky, je třeba přiřadit vjemu nějaké znaménko, asociaci.

V prvním případě můžete zareagovat a utéct. Uvěřili jste "správně."

Jenže lze uvěřit i mylně "vánku ve větvích" a pak končíte. Stejně je to se synchronicitami.

Tyto situace vyhodnocujeme v předním závitu Gyrus Cynguli, části limbického systému v mozku a je úplně jako my: omylný.

Naprosto kompletně se vymlátí třeba na tomto obrázku:


Jasně, kůň, jenže jsem obrázek otočil doleva o 90 stupňů. Je to žába. Navíc mozek uvidí to, co mu napovíte. Kdybych řekl: podívejte se na tuto žábu, dramaticky vzroste procento těch, kteří ji skutečně rozpoznají jako první.

Na úhlu pohledu záleží.  

Proč tolik výkladů? Vnímání synchronicit je vyšší dívčí. Tento princip nezná, ani nemůže znát dobrý/špatný.

Myslíte si a jste celý divý, jak vám vaše synchronicity dláždí cestu, ale ten projekt je shit. Vždycky přestanu mít odezvu a všichni začnou koukat jinam, když to říkám. Všichni chtějí věřit. Být skeptický a prověřovat vyžaduje námahu. Věřit je tak jednoduché. "Nechte mě být, já tomu věřím."

Je to takový paradox, založil jsem tyto stránky, abych maximálně propagoval tento fenomén a naučil čtenáře vnímat synchronní vjemy. A na svých seminářích jsem zjistil, že je také občas třeba někomu přidat zdravého skepticismu. Ne k jevu samotnému, ale k výsledkům práce toho mozkového detektoru. Sleduji mnoho případů, kdy se daný člověk šťastně opírá o nějaké své synchronní znamení a je zcela mylně informován svým Gyrusem Cynguli. Děje se to i uznávaným duchovním osobnostem. Tak trochu uvěřili jakémusi "vánku ve větvích."

Jaké síly se takto dávají do pohybu a v které oblasti života se tento ošidný princip projevuje nejvíce, je vyčerpávajícím způsobem zmapováno v mé knize Synchronní svět. Kniha zásadně promění chápání fenomenu synchronicit u nás, i ve světě. Respektuji proud vznikání knihy, stále je co doplňovat. Není kam spěchat.

Na jednom z posledních povídání o synchronicitě se mi stala taková věc. Vytáhl jsem si před akcí tři kartičky z misky plné lístečků a ustrnul nad, pro mne až dojemnou, komunikací.

Synchronicita popsala sama sebe. Berte to, jako její přímou promluvu:




Synchronicita je kouzlo, milost.

Otevírá před námi nový prostor, neznámo.

Chce po nás, abychom ji chápali jako možnost.

Jestliže si ji zotročíte k obrazu svému, bude pracovat proti vám. Přitom je to nejmocnější nástroj, který tu může pro nás pracovat. Jen se musí vědět jak.

Buďte opatrní, dodržujte Pátou dohodu (Buďte skeptičtí, ale naslouchejte) a nezapomeňte:

Váš potenciál je neomezený.

Zde všechna skepse stranou. To se zapíná jiná mašinka: Kolovrátek Nejsem dost dobrý.
Pochybuji, že bychom se s ním už rodili jako se součástí jakékoliv výbavy.

V tomto případě skepsí přímo přetékám.

_______________________________________________________________________

Otevřel jsem eshop a rozdávám krabičku čaje Matcha k objednávce. Právě teď čerstvá sklizeň, zážitek.

www.cajovyvuz.cz

Komentáře