Přestaň EXCELOVAT a vypadni VEN

Mužská energie, ať už v muži nebo v ženě, má ráda pohyb. Touží postupovat vpřed. Být "agresivní". To je ta nezkrotná touha prozkoumat celý svět, dotknout se jeho druhého břehu, třeba tam i umřít. Takto ožívá naše energie, plní se dechem svobody a vydá ze sebe to nejlepší. 

Může chodit po Měsíci, pohybovat se na severním pólu, bojovat a zachraňovat, vytvářet strhující umělecká díla, poznávat a dobývat. 

Muž nepotká svůj život v kanceláři nebo v supermarketu na nákupech. Nenajde ho ani doma. 

Musí "ven". 

foto:autor

Na cestu ho po staletí vede stejná otázka. Nejdůležitější otázka ze všech. Kdo jsem? Kde leží mé Srdce? 

Nějak se na to zapomnělo. Bezpečný svět se nebezpečně rozšířil. 

Jsme bio, nízkokaloričtí, kultivovaní, učesaní, vyholení, navonění, sledujeme trendy-pindy, jsme sociálně zodpovědní, růžoví, nehádáme se, umíme meditovat a někde mezi tím nám upadly obě koule. 

Umíme s Excelem, prudí nás šéf, ale ovládáme se, dáváme si pozor na termíny, ale nejraději to udělali podle svého, jsme zdvořilí v emailech, i když je na druhé straně kokot, jsme svědomití, i když si chceme dát aspoň na rok volno. 

Jsme dobří, hodní hoši. A jsme z toho pěkně v prdeli. 

Musíme najít kam nám byla zasazena rána. (Ženám samozřejmě také.)

Je zvláštní, kolikrát je ukrytá v jediné větě:

"To nevylezeš."
"Jsi posera."
"Nech to bejt, ublížíš si."
"Jsi nemožná."
"Nejsi správný chlap."

Rána je opravdu vedena přesně:

"Maluješ hrozně." 
"To není žádný zpěv."
"Jsi nějaký citlivý."

Projděte si své zásahy, většinu jste jich utržili v dětství, často od těch nejbližších. Mohou je vám "konstelačně mechanicky" opakovat vaši současní partneři. Vstupovat vám do zranění. Sepište si je. Udělejte si teď jejich přehled. Je to důležité, proto jste se dnes sami navedli na tento text. 

...
...
...

Vaše rány mohou být tvořeny mnohaletým útlakem, nadávkami, manipulací, odmítáním, vyhrožováním, ale i nenápadně, nabízením jakési pohodlnější cesty nebo zkrátka příhodné "rodinné cesty". 


Jako by existoval neviditelný nepřítel, který věděl přesně, kam ránu zasadit. Jako by tu byla síla, která se vás bojí a raději zaútočila jako první. 

Pro mne to bylo otcovo pohrdlivé zvolání v klíčovém okamžiku formování se:

"Ty umělče!"

Bylo to přesné. Otřáslo to se mnou a mnoho let trvalo, než jsem se vrátil k sobě. Nakonec jsem vystudoval fotografickou školu, vystavoval a učil fotografii, dováděl žáky k absolutoriu, psal a založil malé nakladatelství. Dnes se živím psaním slova. 

A teď bacha. Hluboký nádech.

Vaše největší rány vám byly zasazeny do místa
vašeho největšího potenciálu.

Je to detekce vaší síly.
Vašeho daru!

Byl největší útok veden na vaše srdce? 
To protože vaše srdce je TAK velké, jen považte, co byste s ním v plné velikosti dokázali vytvářet. Nedejte se!

Jenže: my si po takovém útoku vytvoříme chybné hlášení:

"Nejsem kreativní."
"Nejsem šikovný."
"Nejsem dobrý."

Nebo celou strategii. Opustí-li vás například váš otec, pochopíte to nějak takto:

"Budu muset fakt máknout, není tu nikdo, kdo by mne podržel. Musím být perfektní. Nejsem dobrý, proto mne opustil."

Začnete ve svém zranění volat o pomoc, prožijete šílenou pubertu, protože zoufale sháníte odpověď na to, kdo jste a kdo by zasáhl do vašeho růstu. Potřebujete usměrnit.

A pokud to neprokouknete, prokoukne zranění vás. Přepnete na ublíženou chudinku, kterou všichni opouští.

Nejpozději do 40 - 50 let se z toho začnete probouzet. Podáte výpověď. Odejdete od manželky, i ona byla stínem vašeho chybného hlášení.
Reprodukovala vám energii matky.

Vydáte se na cestu k vašemu Srdci.
Anebo bez dechu odkulháte si lízat rány. 

Mužovo srdce není bezpečné. Není micro soft. Není ani trochu UPS! Není ani "křesťanské" ve smyslu věčného nastavování druhé tváře. 

Naopak. Mužovo srdce "peče oplatky", udeříte do něj, nastaví vám "první" tvář a udeří vás zpět. Musí si svou nezkrotnost a sílu hlídat.

Jinak o ní přijde. 

Jednou jsem na horách jako dítě šel vpředu, naší hrou bylo nacházet značky. Když jsem dlouhou dobu nacházel značky jako jediný a radostně křičel: "Mám další!", vzala si mne stranou vlastní matka, že mám dělat, že jsem pomalý, abych také nechal "vyhrát" jiné děti. 

Poslechl jsem a ubral ze své síly. A pak ještě tam a tady. A pak ještě tisíckrát.

Víte, jak je to správně?

NECHTE OSTATNÍ POCÍTIT VAŠI SÍLU. 

A nechte na nich, ať se s tím vyrovnají, jak chtějí. 

Bylo něco jinak, než bylo domluveno? Ven s tím!
Stálo vás něco víc, než bylo jasně ujednáno? Neplaťte.
Slíbil vám někdo něco a nedodržel? Ptejte se PROČ a vyvoďte z toho důsledky. 

OBJEVTE SVOU SÍLU. Nebuďte hodní a blbí.

Sere vám někdo na hlavu? 
Slušně ho odkažte do patřičných mezí.
(Do prdele.)

Jsou to možná více ženy než muži, které nás zbavují síly (už jen tím, že převládají na všech stupních škol, a zkrátka zde nastolují "ženské" klima. Zároveň pro všechny paradoxně učí mužskému myšlení, viz video níže)

A když nás ji zbaví, jsou překvapeni. Kde je ten divoký muž, který mne imponoval?

Nedávno jsem měl hovor s jednou ženou po volejbale, ptala se mne: "Jak mám svého muže oživit? Je docela mrtvý."

Cesta dělá z mužů Hrdiny. Ozvi se. Vypadni do divočiny. Byl jsi vůbec někdy sám na nějaké cestě? Hraj všechno naplno. Cítíš něco? Tak to řekni. Nechce tě? Její smůla. To už jdeš dál. Vem si, kurva, všechnu svou sílu zpět. 

PROLOM TU VLNU. 

Buď svobodný. 
Buď nebezpečný.
Buď svůj. 

Zakřič FREEDOM z celého srdce. Uzdrav svou ránu.
Vydej se na cestu. Jste někdo jiný než vám (ženy) řekly. 

Řekni životu Ano.

P.S.:

Na doplnění vynikající rozhovor nejen o ženském principu s Radkou Maňákovou: (práce vznikla původně z lovu - je mužská. Pro některé ženy je přirozenější zůstávat v mužském principu. Zároveň žena, co jede na mužský princip se může cítit vyhořele a zahořknout.) Opravdu stojí za zhlédnutí. 10/10. 

https://video.aktualne.cz/dvtv/manakova-jsme-srabi-schovavame-se-za-korektrost-zeny-se-snaz/r~3819a7ee0aac11e7b0800025900fea04/


"To všechno znamená, že chlapec musí být k tomu, aby se dostal k maturitě a pak na vysokou školu, nadanější – ve škole i doma slyší „Na ten gympl/ na tu vejšku nemáš“ častěji než dívka."

http://echo24.cz/a/iegSg/zapomente-na-zeny-zacala-diskriminace-chlapcu

Komentáře

NAPIŠ SVŮJ PŘÍBĚH DO KONCE

Každý máme svůj příběh. Ano, myslím váš Příběh. Možná že ho znáte jen vy sami nebo vaše rodina, možná jen pár přátel. Někteří jste s ním již vyšli ven, aby mohl vejít do světa a do srdcí lidí. 

Jeden takový vám dnes řeknu. Když jste po nějakém úrazu, zkoumáte jestli na tom budete stejně dobře jako před ním. Když jsem slyšel od lékaře, že to právě takové už nikdy nebude, dostalo mne to. Nechtěl jsem přijmout, že jedna noha bude už navždy horší. 

První jízda na kole byla srandovní, neměl jsem na noze po měsících ležení a berlích žádný sval, jen takovou hůlku obalenou kůži, ale nějak to šlo. 

Asi rok a půl trvalo, než jsem se zjistil, že zase mohu běhat. Opřít se do obou nohou a odrazit se. Zjistil jsem to náhodou, když jsem chtěl doběhnout tramvaj. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem začal hned běhat. Během pár týdnů jsem se úplně zničil a další léto padlo na sbírání sil. Ta touha po pohybu nešla ukočírovat.

Když jsem to rozdýchal, zkusil jsem tenis. A ten mě hodně baví. Druhý den se třeba nemůžu hýbat, ale stojí to za to. 

Pak se přidal plážový volejbal, další aktivity, dnes cvičím denně. Koupil jsem si longboard, na kterém musím stát každý den a minulý víkend jsem poprvé vyrazil na adrenalinový festival. A tam mi to došlo.

Když jsem se nechal táhnout na wakeboardu, totálně jsem vyhořel, zajel jsem tak akorát pod hladinu a myslel si, že mi to utrhne nohy. Marný pokus. 

Jako na potvoru za mnou přišla reportérka z festivalového magazínu - jak jsem si to prý užil? Hledám odpověď, jsem ještě trochu zpruzený, ale pak mi svitne a dostaví se aha-moment. 

Nikdy bych na takový festival nejel, kdybych si kdysi nerozflákal kotníky na cucky. Nezajímal by mě tenis, nekoupil bych si longboard, na kterém je mi těžko udržet stabilitu, jednoduše proto, že nemám ještě plnou pohyblivost a ovladatelnost chodidla zpět. 

Foto:autor

(Je zajímavé, že nejvíce "zasekaná" část nohy, je naprosto přesně ohraničena tmavší kresbou rozlehlého mateřského znamínka, které vypadá jako letní opálená kůže. Detailně jsem to zkoumal, hranice "normální" kůže jasně určuje, kde končí i mé "normální" chodidlo a kde je část, která je po úrazu zatuhlá do teď. S mateřským znamením se rodíme. Je zvláštní, že jsem musel čekat skoro půl života, aby se jeho "označení" naplnilo. Jsou naše mateřská znamení jakousi karmickou mapou?)

A nikdy bych nevyrazil na adrenalinový víkend. Za dva dny sedmadvacet zážitkových aktivit. Nikdy. Nezajímalo by mě to. Nikdy mne pohyb nijak neučaroval. Vydávat a psát, to ano. A pít čaj. Byl jsem takto spokojený. A tak všechna čest organizátorům, kteří dokázali připravit tak fantastickou událost. Potkal jsem tolik úžasných lidí, propojil se s mnohými. Užil si dosyta vody i poezie. Pro mne ideální mix. A flyboard by se měl spíše jmenovat waterorgasm. 

Nějaká synchronicita? Ano, den předtím někdo vypadl z programu, řekl jsem YES a tak si mne vesmír zase dovedl na správné místo. Díky Tome! 

Ať žije JUST LIFE festival. !!! Nenechám si příště ujít. Díky moc! 

A tak si říkám, jak to s těmi úděly vlastně je. Vím, že nemám tělo, jaké jsem měl předtím. Nebudu si nic nalhávat. Ale zjistil jsem o sobě díky tomu tolik, že jsem jen a jen vděčný. Dostal jsem se na nová místa. Mám svoje "znamení" rád. 

Hledám ještě nějakou metaforu. Beru to tak, že jsem byl nějak dobře vystavěný dům, dnes jsem pobořený, ale makám na své rekonstrukci a můj dům je ještě bohatší a plnější než kdy byl dříve. 

Nemám pravdu, milí přátelé v bolesti? 

Možná právě ležíte v posteli, koukáte na kapačku, můžete být zraněni na srdci nebo vás jen příliš vyčerpal život. Nebo vyčerpal vaše konto. Sledujte hodiny. Den za dnem budete procházet rekonstrukcí. Tak máte umělou nohu místo té původní. Exekutor byl nepříjemný? Zmizel vám z života milovaný člověk? Samozřejmě, to všechno je motivace. A s tou nohou si ještě báječně užijete, to si pište, i když vás v tuhle chvíli ovládá jen vztek. Může se zdát, že se nic neděje, ale už to raší, to je dané. 

Foto:autor

Vesmír píše jen Příběhy s dobrým koncem. A proto, když takový konec není v dohledu, vyhlížejte ho. Zavřeli byste knihu před jejím zakončením. A to se nedělá. Vlastně je to hodně neuctivé k autorovi. Tím myslím Vás.

Napište svůj Příběh do konce. 

Je to jako kdybyste přestali vracet míčky během posledního setu v tenisu. Projedete celý zápas. I když jste do teď exhibovali. Vítěz hraje do poslední vteřiny, jinak to nefunguje. Nelze zavřít knihu v půlce, to je bláznovství. Neznáte pointu. Nesledovali jste cestu Hrdiny do strhujícího Vítězství. Nepočkali jste na Sklizeň. Pláčete nad holou půdou, která je ale plná rašících semen, které vyrazí záhy na povrch. 

Napište svůj Příběh. 

Napište. 
Svůj. 
Příběh. 
____________________________________

Váš Příběh je důležitý. Napište ho kvůli sobě, kvůli ostatním ho pošlete dál. Dostali jste, abyste dávali. Není to jen váš příběh. Patří všem. Patří do projektu 10000 okamžiků. Kontakt: synchromysl@gmail.com.

Nechte váš Příběh zaznít těm, kteří ho potřebují.

_____________________________________________________________

Aktuální pozvánka:
Interaktivní dílna Synchroshop (tříhodinová miniverze)
15.7. 2015.  Kulturní centrum Kostel. Mělnické Vtelno. (18 km od Mělníka)
18-21h. 

Mimořádná příležitost zažít techniky ze Synchroshop dílny za dotovanou cenu. 

Více ZDE.

Komentáře

VLNY UPRCHLÍKŮ JAKO VLNY SYNCHRONICITY

Z pohledu synchronicity je příliv uprchlíků přirozený a má svou logiku. Synchronicita vychází z cyklického vnímání času spíše než z lineárního, je to vlastně konstantní déjà vu.

Vzhledem k tomu, že všechny světy, planety, národy, osudy lidí se nějak vyvíjejí, pohybují se vpřed, již odpradávna tu byla touha ten pohyb nějak zaznamenat. A tak se ve všech kulturách nezávisle na sobě objevuje schéma labyrintu. Universální symbol labyrintu najdeme na keramice v Řecku, jeho obrovské obrazce jsou na náhorních plošinách v peruánském Nazca, vyskytly se v antickém Egyptě, Sýrii, Indii a Tibetu, Evropě, zkrátka po celém světě.  

Je to tak silný symbol, že mu každý okamžitě porozumí, podvědomě ihned vstoupíme do prostoru, kde ještě nebyly stovky jazyků, ale jeden universální, jazyk symbolů. 

Labyrint nám umožňoval chápat náš životní prostor, naši cestu na tento svět, vstup branou a vydání se na cestu svého osudu. 

Labyrintem se putuje. A cílem je najít svou duši a její poklad. 

Všichni jsme uprchlíky na pouti labyrintem světa a když se na celou situaci podíváme svrchu uvidíme další schéma. Je to spirála. 

Jakmile vytáhnete špunt z umyvadla, voda se dá do pohybu a zformuje se do spirály. Spirála je symbol permanentního pohybu, symbol věčného života, stálé evoluce.

Cyklický charakter významných dějinných jevů je fakt se kterým si dosud antropologie nedokázala poradit. Náboženští vůdci, historicky nejvýznamnější lékaři či dějepisci se objevují synchronně jak na východní, tak západní polokouli v jedné časové vlně. Dále jakoby lidstvo jako na skutečné cestě spirálou procházelo cyklicky opakovanými "déjà vu."

Jsou tu cykly vycházející z rytmu 2160 let, dále menší jako 520, ale i velký cyklus 25 920. Je fascinují si uvědomit, že lze nalézt paralelu po 2160 letech v dějinách, které se nás ještě živě dotýkají. Tažení Hannibala a Hitlera přesně v rytmu tohoto cyklu je ohromujícím příkladem. Zarážející je i jejich podoba. 

U nás se těmto cyklům v dějinách na světové úrovni věnuje vědec RNDr. Emil Páleš, CSc. Synchronicita vládne světu, jakým si dosud ani neumíme představit. Výzkumy teprve probíhají. 

Všichni jsme kdysi putovali v nějakém společenství a tento proces je stálý. Na zemi vždy bude proudit energie, ať už v pohybu zboží, zvířat či lidí. A pokud se na dráze spirály v čase protne se svou dějinnou odezvou, věci se zase dají významněji do pohybu. Nádech, výdech. 

Pak je tu také zákon akce a reakce. 

Země, které kdysi vnikly do jiných zemí, jsou dnes konfrontovány se "synchronní odezvou" svých činů a jsou významně barevnější a multikulturnější než země, které se zas tak do jiných nemíchaly. 

Je to výzva, přináší problémy, je to ale kýžený proces. Česko jako rigidně monokulturní země se tomuto trendu také bude více otevírat. Můžeme klidně říci, že na planetě pomalu vniká jedna rasa a kdo s tím má problém, tak si ho bude muset vyřešit:) 

Představa "Čecha jako poleno" je stejně iluzí, jen asi každý desátý Čech si uchoval DNA, které by ho za něj mohlo prohlásit. Za mne sympatických 25 % našeho genofondu je "posbíráno" z románských zemí, Francie a Itálie. 
Více zde. 

(Kniha Synchronní svět přinese více takových vizí z pohledu synchronicity)

Dále platí, že jsme často ve svém demokratizačním úsilí šlápli vedle a export demokracie se nepovedl, ba přímo naopak, napomohl k občanským válkám a vyvolal další uprchlickou vlnu. 

Stejně tak mechanismus Jin/Jang káže přitáhnout protiklady, třeba tragicky nízkou porodnost Evropanů s "původní neregulovanou" porodností zemí třetího světa. 

Jsem dalek tomu, abych tento migrační proud zlehčoval. Ale všichni jsme uprchlíci. Všichni jsme na pouti životem a toužíme nalézt svůj domov. 

My jsme uprchlíci, kteří řeší do jaké restaurace půjdeme a chvilkově pomalé připojení k internetu, oni jsou uprchlíky, kteří netuší, zda jim dnes nebude bestiálně uřezána hlava. 

Do Evropy konečně dorazil Ježíš, dokonce celé jeho zástupy a tak se může náš křesťanský kontinent předvést, zda náhodou nekáže vodu, ale pije víno. 

Čím větší máte odpor, tím menší máte sebevědomí a větší stín. 

Foto:autor

A tak celá imigrant story vede zase jen k nám samotným. Do našich vlastních strachů a stínů.

Skutečně vám vzali Ukrajinci práci? Nebo spíše obsadili pozice, kde se ruk nedostávalo? Kde byste tu ruku ani k dílu nepřiložili? (Mimochodem země, kde jsme za Ukrajince nejsou tak daleko. Jaký je to pocit? Zde je víc.) Z jaké pozice vás asi vystrnadí somálský uprchlík? Navíc, většina válečných uprchlíků se chce vrátit. Kdo v zahraničí pocítil stesk po vlastní zemi, tak pochopí. 

Odblokování a přijmutí stínu v minulém dílu zde:

Jistě, je ekonomický a válečný uprchlík. Ekonomický tu s námi zůstane. Možná tu integraci zvládne, možná bude frustrován a my také. On tu vidí nekonečné bohatství, my každodenní práci. Bude chtít všechno a hned. Přijeli se sem učit pracovat, nikoliv brát, ale bude trvat než to pochopí. Každý má na své straně svých 100 % zodpovědnosti. Budete jim to umět dát najevo? Je férové si přiznat, že záruka není žádná. Bojíte se? Pracujte na sobě. Ohromení strachem nic konstruktivního nepřinesete.

Čím více o tom budete negativně smýšlet, tím k horšímu klimatu přispíváte. Čím více sdílíte "pravdivá" videa o uprchlících, tím více jste se pravdě vzdálili. Nepapali jste navíc čokoládu od nějakého příbuzného, který požádal o azyl po roce 1968? 

Klima ve společnosti je důležité. Klima je šéf, co sedí nahoře. Jaké klima nám například dává současný prezident?

Každý jsme prezidentem svého klimatu, máme dohromady obrovskou moc. 

Můžete vytvářet klima nenávisti nebo přijetí. 

Můžete být prezidentem Odporu nebo Lásky.

Můžete vytvářet své země dle libosti. 

Jak se jmenuje vaše země?

_______________________________________________________________

Pro ty, kdo si myslí, že příliv půjde zastavit a že to bude lehké (uprchlíci svévolně vnikají do aut, aby se dostali do Británie)

Pro ty, kdo jsou ohromeni "obrovitou tsunami" imigrační vlny a kde je jádro pudla. (video je jen k ekonomickým uprchlíkům, přesto je skvělé)

 

Komentáře