Jak jsem uprostřed povodní ležel na pláži u jezera a proč se stanete Buddhou

Asi jste si všimli, co se děje. Jaká je doba. Už není Baroko, ani Renesance. Nastala doba Rezonance. Bude to nejkrásnější epocha v dějinách lidstva, a zároveň pro mnohé doba obtížného rozhodování. Někdo sdělí svému největšímu klientovi, že pro něho už nechce pracovat s lehkostí. Další to ještě nedokáže. Ten klient s ním sice jedná korektně, ale získává od něj objednávky na to, co už vlastně nechce dělat. Potíž je v tom, že dobře platí. Bez něj by to nešlo. A tak vezme ještě další kontrakt. Nebaví ho to, vezme mu to energii. Do konce roku, řekne si pak. A je smrtelně unavený. Jako všechno, s čím se v životě potkáváme, i toto má řešení. Žít v synchronním světě. Rezonovat s tím, co přichází. Opustit to, co k nám již nepatří.

Nemohu slíbit, že druhý den vám zavolá ještě větší klient se zábavnějším projektem. Možná ano, děje se to často, ale třeba se budete muset na nějaký čas uskrovnit. Třeba vás to rozhodnutí zavede úplně nějak jinam, k jiné práci. Anebo budete dělat skoro to samé. Dál využívat své dary, talenty a vědomosti. Ale jinak. Mnohem hravěji, svobodněji, budete svým pánem. Nemusíte zdravotnictví, nebo oblast vzdělávání opouštět. Budete to dělat jenom jinak. A to tak, že to s vámi bude kompletně rezonovat. A to se pozná. Budete důvěryhodní. A kde je důvěra, tam jsou objednávky. Půjde to skoro bez reklamy. To zařídí rezonance. Kdo důvěru nemá, musí si ji nákladně vytvářet plošnými kampaněmi. Tak dlouho opakuje vzkazy, že jeho věc je dobrá, až tomu naše podvědomí uvěří. Tak s tím je konec. V době Rezonance nikdo nebude vyhledávat věci, které s ním neladí. Prostě už to nejde. Je tu příliš mnoho lidí, kteří si uvědomují, kdo jsou. To není konec značek. Naopak, je to šance, jak vybudovat pro zákazníky opravdové „značky,“ které je dovedou k podstatě firmy, k jejímu nefalšovanému příběhu.

Šijete ty nejlepší boty z pravé kůže? Ukažte, jak to děláte. Obnažte se, předveďte, co umíte. Zavzpomínejte na videu na dědečka, jak vám jako malému klukovi ukazoval v znárodněné dílně obuvnické stroje, jak to tam vonělo, a jak se ve vás tehdy uvnitř něco hnulo. Chápete? Je za vámi silný příběh. Dnes, v době rezonance, se bude síla přelévat tam, kde nás osloví opravdovost takového příběhu. Malé překvapení. Týká se to každého z nás. Každý máme svůj příběh. Někdo je expertem na filmy, prostě ho baví, má absolutní přehled. Všichni to vědí, ale on s tím nic nedělá. A najednou ho něco trkne. Je to tento blog. :-) Začne dělat reportáže, jak chodí do kina, blogovat o filmech a brzo „náhodou“ potká na festivale známou hereckou osobnost. Zkusí to a ejhle, jejich rozhovor zhlédne na youtube sto tisíc diváků. Ozve se mu jeden významný filmový magazín a on tam má sloupek. Přesto se jakoby nic nezměnilo, on má stále stejný přehled o filmu a stále ho filmový svět baví. Co se změnilo absolutně, že si uvědomil, že jeho znalosti jsou cenné, že je tu mnoho a mnoho lidí, kteří na něj celou dobu čekali, aby jim pomohl. Oni totiž nemohou své tak oblíbené kinematografii tolik dát. Jsou rádi, že je tu někdo, kdo je tím světem dobře a poutavě provede. Kdo jim ušetří stovky hodin jejich času, které tomu on věnoval. Kdo je varuje před nepovedeným a upozorní na to dobré.

Proto je sobecké s tím, co víme, nevyjít na světlo.

A co Buddha? Víte, že nějaký čas si všechno chtěl nechat pro sebe? Přišlo mu nemožné, že by to dokázal předat. Vy jste Buddhou vašeho umění v grafických programech, patchworku, vaření, sportu, houbaření, cokoliv, co milujete.

Na všechny se vyserte a vylezte z davu ven.

Foto: autor

No jasně, pár lidí se do vás opře. Nemůžete uspokojit každého. O to vám ani nejde. Vy si jen děláte to, co vás baví a to vaším stylem. A pak tu budou stovky lidí, co vám vysloví podporu. Ani na tu se tolik neohlížejte. Buďte dál sví. Asi znáte ten proces, kdy se z nadějné kapely stane skupina příliš poplatná vkusu diváků. Když pochopíte, že cílem je být stále svůj a ne se ohlížet na druhé, budete neustále přitahovat pozornost. Klidně buďte kontroverzní, použijte třeba sprosté slovo tam, kde cítíte, že to má smysl. Vzbudíte tak emoce, energii, která se počítá.

A co povodeň? Je to zvláštní, ale já jsem se válel na písečné pláži, první opravdové letní koupání. Když jsme se vraceli do Prahy nějakých 20 km, byl mezitím Karlín nově zaplavený a větrná smršť lámala stromy. Rezonovala s námi jiná realita. Lze žít na jednom místě a prožívat úplně jiný svět.

Před několika lety jsem byl v jiné pozici, zazvonil telefon, a já se dozvěděl nejhorší myslitelnou zprávu, stala se tragedie v mém životě. Bylo to uprostřed silné bouřky, udeřil blesk a poslední slova v telefonu zanikla v ohlušujícím zvuku hromu. Ano, ta zpráva pro mne byla jako blesk z čistého nebe. Pozoruhodně to lidová moudrost formuluje. Jaksi doslova. Jakoby naši předci měli podobnou zkušenost. Vždy, když je bouřka, zpozorním a myslím na ty, se kterými blesky a hromy rezonují tentokrát. Já už jsem to zažil. Ano, to je synchronicita přírodního světa a světa lidí. Vnějšího a vnitřního. Makro a mikrosvěta. Je to možná nejúžasnější skutečnost, kterou synchronicity odhalují, a to jednotu vnějšího světa a vnitřního já. Naše duše a svět jsou dva aspekty téže reality. Mohl jsem úder blesku ovlivnit tak, aby se „trefil“ do toho telefonního hovoru? Nikoliv. Dokazuje se tak existence něčeho většího, čehož jsme součástí. Co má svou inteligenci, záměry, a co se projevuje v synchronicitách. Slovy Junga: „Psyché není umístěna v prostoru, psyché není v nás, my jsme psyché.“

Přijměte, že přírodní jevy jsou naší součástí, že vše spolu souvisí. Ano, vědecky neověřitelné. Předat lze pouze osobní zkušeností. Rád tak činím.

Nejsem sobec, jsem Buddha.