Synchronicita vnitřní a vnější krajiny. Take away těla Kristova.

Je Popeleční středa a nakouknu do kostela sv. Antonína Paduánského. Uvidím nápis na dveřích: Postní období začíná od čtvrtka 6.3. Nevěnuji tomu žádnou pozornost a jedu domů. Druhý den jdu ke krišňákům na oběd, jestli se někdo vědomě stará o jídlo, tak jsou to oni. Jsem tu skoro každý den. Za příjemné meditační hudby se pomalu dám do jídla, ale něco je špatně. Hodně špatně. Úplně, zcela, naprosto a definitivně špatně. S každým soustem mi těžkne žaludek a musím si dát pauzu. Nepomáhá to. Přesto mechanicky sním ještě pár lžic, než mi to opravdu dojde: to jídlo neudržím uvnitř. Vyrazím na toaletu, kde vše, co jsem před minutou snědl, vyzvrátím. Ani jediné zrníčko rýže nemá šanci. Na konci jen dávím hořké šťávy. Nesnídal jsem, jsem tedy ten den bez jídla. (bez oněch dvou minut) Vracím se pomalu opatrně domů a zítra se uvidí. Uvidělo. Vzpomněl jsem si totiž na nápis v kostele, ale i na něco navíc. Na to, že jsem si slíbil dělat pravidelně půsty a vykašlal se na to. A teď je přímo hlavní postní období, dostal jsem to písemně až před nos, a takové "mrhání sliby" nemají nahoře rádi. A tak jsem byl hodně dole. S hlavou u mísy. Na kolenou. Budiž to pro všechny varováním.

Neděle 9.3. Stojím ve Vraclavi na místě hradiště Vršovců, kteří zde byli v roce 1108 vyvražděni. To místo je zmlklé. Je nás asi dvacet. Spojujeme ruce v kruhu a snažíme se zpracovat všechny ty obrazy, které k nám skrze to smutné historické místo proudí. Uvědomím si, respektive to vidím, že památník toho místa neomylně kopíruje tvar dýky zabodnuté do těla. Otřesu se. Vyslovím nahlas odhalení toho podobenství, a v kruhu zvedáme ruce, abychom symbolicky vytáhli ten jílec z těla krajiny, se svých srdcí. Je to možné. Jílec podle pozdějšího popisu zření jedné z účastnic vystoupá k nebi, kde se rozpouští v nebeské záři. Použili jsme naši, silnou, starou mantru, píseň Lásko, bože, lásko. Nahradili jsme nenávist a smrt, láskou a životem.

Památník Vršovcům na Vraclavi. Foto:autor

Během obřadu jsem na srdci pocítil pohyb a pochopil jsem, že ta zabodnutá dýka je tažena právě ze srdcí každého z nás. I když jsme se na obřadu sešli z celé země a znal jsem sotva pětinu, podpořil jsem celý proces slovy: Prosím o odpuštění všeho zlého, čeho jsem se kdy dopustil." Dýka opustila můj srdeční prostor a oči se mi zalili slzami. V rychlém sledu se mi v mysli odvíjí film. Negativní film. Katalog mých ublížení jiným a také, díky za to, milostivý Bože, identická přehlídka těžkých chvil, kdy bylo ublíženo mně.

Ta dýka byla jako uzávěr. Nemohlo to ven. Byl to nádherný, očistný pláč.

Obřad je završen improvizovanou bohoslužbou, takovým take away těla Kristova. Namočím kus chleba do vína a ukončím svůj půst. Už vím, proč jsem se měl po tělesné stránce takto připravit. Blížila se má duchovní operace. Platí tu stejná pravidla, jako při té klasické. Absolutní čistota.

Před obřadem je na památník přinesen vzácný relikviář. Jsem v šoku. Naprosto kopíruje situaci, která se odehraje. Uvnitř je plaketa s Pannou Marií a kolem jsou v sáčcích rozmístěny vzácné relikvie slavných českých svatých a také pláště samotné Panny Marie. Jeho celá organizace přesně vystihla i naši organizaci.
Takto funguje vesmír a je mi jedno, jak velký problém s tím máte.

Mikrokosmos relikviáře předurčil dříve než se to stalo, naše spontánní shromáždění u památníku, náš makrokosmos. Stáli jsme okolo a dělali svou duchovní práci, když se jílec změnil v lásku, kterou v naší kultuře nejlépe zastupuje paní Marie. Co bylo dřív, relikviář nebo naše identická situace kolem památníku?

Navíc relikviář je z kostela vybombardovaný Němci za války. Z trosek ho vytáhli dělníci ze Škodovky a usadili ho do dnešního nerezového rámu. Mohl někdo před 70 lety tušit, že dává tvar předmětu, který dá tvar skupině, která bude skrz sebe léčit smrt celého jednoho slavného českého rodu? Tří tisíc zavražděných mužů, žen a dětí? A dotýkat se tak osudových okamžiků naší země? Vraclav mohla být vlastně naším hlavním střediskem. Druhou, tedy první Prahou. Ale byla "vybombardována." Přesto byl z trosek vytažen předmět, který se jakoby druhou časovou smyčkou dostává o téměř tisíc let vpřed. Jde o neřešitelný rébus. Tedy do momentu, kdy přijmete, že lineární čas jen taková technická pomůcka na "kolíkování" tohoto nekonečného, pulzujícího, energetického prostoru, který my, lidé, nazýváme vesmír. Je to dobrá věc na orientaci v životě, ale špatná na chápaní jeho podstaty.

Foto:autor

Toto je geomancie. Naprostá pokora před synchronicitou vnitřní krajiny s krajinou vnější. Přijmutí absolutní zodpovědnosti za to, co nám krajina nabídne.

Je léčivá. 

Uzdravením vnitřní krajiny, může vnější krajina rozkvést. A naopak.

Vědomý turismus. Chcete-li. Poutnictví v nejčistější formě. Dosahování vnitřních vítězství pomocí skutečných, vnějších bran. Jedna z nejstarších uzdravovacích metod v historii lidstva.

Víte, co udělal páter Lizna na jedné přednášce o svých mnohatisícových kilometrových poutích? Jedna babička se ho zeptala, proč putovat, a on jí vzal její berly a celou přednášku ji držel za hlavou nebo s ní ukazoval na mapě. Na konci ji vrátil se slovy: Protože byste je už pak nikdy nepotřebovala. Ví, o čem mluví. Po jeho pouti mu lékaři potvrdili, že je zdráv. Ale měl umřít. Krevní obraz se mu však změnil a nemoc zmizela. Proč? Protože navštívil mnoho míst, přijal jejich léčbu. Protože krajina nás léčí tak, jak mi léčíme krajinu.

To, co my děláme s naší planetou, Matkou Země, je neslýchané. Vulgární a sprosté. Znám jeden vtip: Jedna planeta si prohlíží druhou, jsou na ni takové divné tečky a nakonec s pozdviženým obočím pronese: Obávám se, žes chytla humanoidy. A je to skutečná katastrofa. Fascinuje mne rozhodnutí, že tady v této betonové jímce budeme teď skladovat mnoho tisíc let radioaktivní odpad. Udělali byste takové rozhodnutí na vaší zahradě? A jak byste to vysvětlili své stovce následujících generací: Hele, fakt si myslim, že na to mám právo? A moc si nedávej vodu k tomu. Ani už moc nic nepěstuj vlastně. Ryby? No víš, trochu nám to teď vyteklo.

Přivítejme konečně normální, tedy obnovitelné, čisté, přírodní zdroje energie a dejme ty staré, ty které nám ukusují mízu, krev a sílu naši domovské planety, tam, kam konečně patří. Někam na konec, někam, kde moc nazasviní, někam, kam patří, tedy někam na okraj. Pro nejhorší případ. Nechme si je jako případně alternativní.

Co já mám společného s vyvražděním Vršovců? Přece nic. A přesto všechno. Stačí jediný klik v naší hlavě na odkaz:

Absolutní zodpovědnost.

Pak máme možnost s tím něco dělat. Jestliže jsem to vytvořil, mohu to i zase odstranit. A tak jsem vytáhl tu dýku z těla, a prožil to velkolepé odpuštění.

Pokud říkáte: Ne, to se mě netýká, nemáte šanci to změnit. Je mi líto. Odpustit jen tak těm, co vraždili před tisícovkou let, je geomantický turismus. Odpustě sami sobě. Vy jste ti, co každý den zvedají dýku nebo nastavují svá těla.

Hromadné vyvražďování celých rodů se tu děje každý den.

A protože je v textu moc výrazů jako Panna Marie nebo tělo Kristovo, rád dávám do placu, že jsem v zenové škole v buddhistické tradici přijal (byl pokřten) jméno Song Kwang. Zní to trošku směšně, že. Také si myslím.

Znamená to Přirozenost světla.

Přijímám to jméno s plnou zodpovědností.
________________________________________________________________________

Google: Ana Pogačnik, Marko Pogačnik, Radomil Hradil, Geomancie a integrální kultura.

Kdo by se chtěl zúčastnit geomantických výletů, napište mi prosím do formuláře blogu. Příští akce Kouřim, Libice, organizováno Janem Kročou,  do Prahy by měl také znovu dorazit Marko Pogačnik. Zároveň se můžeme kdykoliv domluvit na akci v mém rodném Litomyšlsku, či v Praze. Je to nádherná cesta plná setkání s kouzelnými lidmi, nádhernými místy, trochou historie a jste i opálení:)

Velice silná je Geomantie Brno. geomantie.brno@gmail.com. Jsou tam krásní lidé, pracují pravidelně a pořádají množství akcí. Tolik má osobní zkušenost.

________________________________________________________________________

Předchozí půst zde:
https://www.youtube.com/watch?v=nAgosYJ86hQ

I po ukončení půstu přetrvává nesmírná energetičnost, pocit vnitřní čistoty a projasnění. Co je naprosto skvělé, je asi stravování tak na 1/3 potravy než před půstem, někdy se najíte, ukončíte tak půst a druhý den zase nemáte potřebu jíst. Váš organismus už ztrácí ten zvyk neustále něco přežvykovat a trávit. Tvrdá vědecká data sdělují, že pokud jste na 1/3 obvyklého množství potravy dožíváte se déle a jste zdravější. Jsme těžce přejedení, nikdy tu nebyla taková hojnost jako nyní.

A čeho si naprosto vážím, jde o velký dar půstu, procházíte obchodem s potravinami a vaše tělo vám nedovolí si dát do košíku žádný šunt, nejvíc vás zajímá jen ovoce a zelenina, banány a avokáda vás přímo magicky přitahují a to, co jste jedli předtím je vám najednou vzdálené. Je to o vysoké vibraci, které jste dosáhli a potraviny s nízkou vibrací již nepatří do vaší rezonance. RAW je život.