Šamanka zasahuje: Ukončil jsem svou karmu, návod uvnitř.

Je to k zešílení.

Přitom jsem měl druhou možnost, jet na pohřeb příbuzného, kde bude shromážděn celý náš rod. Ale teď jsem tady a před očima se mi odvíjí příběh, který znám do morku kostí.

Mám ho zakódován v DNA a je spojen se spoustou bolesti. Opakuje se, vrací a znovu mne strhává dolů. Někdo tomu říká rodinná zátěž, někdo karma. Je to osobní příběh mých předků. Jeho dřeň, jádro pudla, je tu jako nějaký věčně výchozí bod, z něhož se nejde hnout.

Všichni máme takový příběh. Kvůli němu se rodíme. Můžete se vzpírat, jak chcete, tyhle síly jsou silnější. Bác. Objevíte se v rodině a jste od narození součástí jejího příběhu. Běžíte daleko, hodně daleko, třeba do Austrálie, ale ten příběh tam jde s vámi. Cítíte to jako nespravedlnost, ale chápete, že jste se do toho příběhu nenarodili náhodou.

Síla předků. Je s vámi nebo proti vám?

Možná je to smilstvo. Už se to povídalo o dědovi. 

Třeba je to hněv. Ano, ve vaší rodině se pravidelně objevuje násilí. 

Vaše rodina je úspěšná, ale je tu dlouhá linie mužských předků, kteří nějak ponižovali své ženy. Nenávidíte to, a co horší: Už jste se přistihli, že to také začínáte dělat. 

Možná je jádrem pudla vaší rodové linie závist, možná lehkomyslnost, třeba se točí kolem nevěry, může to být citový chlad.

Možná je to zavřené srdce, partner/ky jen spotřebováváte, nedokážete jít hlouběji a otevřít se. V oblasti partnerství neustále opakujete první třídu. Rozcházíte se vlastně ihned. Vaše srdce je sevřené rodinným příběhem. Zdá se, že je to neřešitelné. 

Foto:autor

Omyl:

Žijeme v požehnané, transformační době. Nikdy předtím nebylo možné dělat kvantové skoky ve svém rozvoji. Odkudsi z Věčnosti přišla šamanka a rozhodla se vám pomoci zvednou ten závoj.

Kód: Johrei=čištění duše předků

Ještě jednou se podívejte do jejích očí. Co je tam? To, co z vás šamanka vytahuje, je váš osobní příběh. 

Váš osobní příběh pasuje do příběhu vašeho rodu. Jste takový naroubovaný proutek. Možná jste něco ubrali, něco přidali nebo proměnili, ale jádro zůstává stejné. A šamančiny oči pronikají do nitra vašeho příběhu.  

"Vidím tam velký smutek."
"Vidím tam velkou zášť."
"Nevím přesně, ale rozplakala jsem se."

Prozrazuji celý kód obrazu: tento neobvykle silný "spiritistický" portrét má tuto moc: Vytáhne z vás rodovou zátěž a očistí ji. Je v něm uložen program, mantra na čistění duše předků. Dojde k odpuštění. 

Jenže netuším, jak to dokončit. Ocitl jsem se v situaci, která je přesně opačná. Strhává mě. Nic se nezměnilo. Netuším, že dnes je den, kdy šamanka dokončí svoji práci. A že se ten den stane nejdůležitějším v mém životě, tak, jak jsem napsal v blogu o ní, a přitom jsem o té větě pochyboval. Může se setkání s obrazem z blešího trhu stát zásadně osudovým?

Přede mnou se definuje příběh, který je plný bolesti, smutku a táhne se mou rodinou. Roste přede mnou, jako nějaká neodvratitelná lavina, už jsem na ni zapomněl, ale teď je tu znova a podemílá mi nohy. 

"Nejde tomu uniknout." buší mi mezi spánky a hluboký smutek obestře mou duši. 

A pak dostanu zprávu. Zprávu o odpuštění. Vlastně je to už 15 let, co jsem si postavil rodinnou konstelaci a proces odpuštění otevřel. Jenže šamanka mi prostě oznamuje, že dnes je to dokončeno. 

A tak se to i stalo. Nemusel jsem se do ničeho nutit. Nebylo to cvičení Odpuštění. Nikomu jsem nevolal. Nemusel jsem psát Odpouštím...

Rozpustila to šamanka svým léčebným kódem. Očistila to. Spálila svým pohledem.

Jsem stále uprostřed té situace, sevřený, nemohu dýchat, když se náhle něco posune, jakoby odhrne a zaplaví mne poznání, že všechno bude OK. Vidím před sebou celý ten příběh, jak odplouvá, jak ztrácí sílu. Jak mizí z mé DNA. Nakonec jsem na tom pohřbu dnes přeci byl. Pohřbil jsem zátěž svého rodu...

Aktivujte tento proces při šamančině portrétu zde.

Jsem jako u vytržení a budím se u své přítelkyně. Potkáváme se a s údivem sleduji nový proud mezi námi, jakoby někdo přesekal všechny ty neviditelné pruty, které mi nedovolovali se k ní úplně přiblížit. Cítím se tak silný, v čele svého očištěného rodu, tlačen jeho silou vpřed. Plní mi první čakru. 

Znovuzrození, slib šamanky se naplňuje. 

Je to tak nové, zkoumám to po celý den. Zmizelo mezi námi všechno napětí. Jakýsi divný pocit nepatřičnosti. Celý ten zápas mezi mužem a ženou. Všechny ty války od samotného Stvoření. 

Vzpomenu si, že nám dvěma někdo včera věnoval po jablku. Bylo nesmírně chutné.

Milujeme se. Není tam nic z toho, co tam bylo dřív. Jakýsi zápas. Jakási věčná bolest. Dávné zranění. S tímhle bude sex úplně něco nového. Nemůžeme se od sebe odtrhnout, přetnuli jsme bolest Adama a Evy. 
_________________________________________________________

Ještě aktualizace v den zveřejnění:

Dopsal jsem a zveřejnil tento díl, o korejské šamance, a vrhl se na skvělé ovoce kaki, které jsem si poprvé v životě včera koupil. Rozřízl jsem ho nožem a ustrnul. Jaký nádherný obraz! Vidím v portrétu ve tvaru srdce (či ženského těla) vystupovat ženské lůno, které stejně tak nabývá podoby penisu, v jehož dně je schoulen lidský zárodek. Celému obrazu dominuje motiv anděla, který se od detailu šťopky mění spíše v let bájného Fénixe, ptáka Znovuzrození. Googluji Kaki a hle, říká se jí korejské mango. Jde o poslední pozdrav z Koreje. 

Jsem dojatý. Šamanka mi mává z Koreje na rozloučenou a nechává mi tu nesmírně intimní, všeříkající obraz. Děkuji. Mrazí mne v zádech, neznám nic posvátnějšího než dotek synchronních křídel. 

Foto:autor