Jak jsme byli ochočeni a zavřeni do krabic: CESTA VEN!

Patřím k fanouškům filmu Matrix. Ještě nikdy to předtím neřekl tak nahlas, s takovým rozpočtem a uprostřed samotného Hollywoodu. Existence tohoto legendárního snímku je trochu zázrak. Pro někoho funguje jen jako "biják," pro někoho jako studna inspirace. 

Foto:autor

Ale obsahuje kolosální chybu. Obrovského rozměru. Zdá se, že samotný matrix se jen tak nedal, našel skulinu a infikoval obsah díla, které mělo z matrixu vyvádět a osvobozovat nás z něj. 

(Matrix je komplex všech matric, vzorů, do kterých se rodíme či jsme do nich ochočovány a které nám brání probudit se do naší plné verze. Je to prostředí, ve kterém žijeme a chováme se v něm odpovídajícím způsobem, aniž bychom si toho byli vědomi. Jako ryba se jednoho dne narodí do vody a považuje to za danou realitu, respektive ani si není nějak vědoma všudypřítomnosti vody, jen v ní plave, obklopena matrixem a necítí nic zvláštního.)

Jakou chybu?

Chyták, který zadržuje lidstvo od kvantového skoku. Tuhle chybu Architekt rozšířil, kde jen mohl. Je všude. V Harry Potterovi, v Nekonečném příběhu, mate nás s ní Alenka v říši divů nebo Pokemoni. 

Jsme jí nakódováni na jeden chybný impuls. Na akci, která se nikdy nestane, a miliony lidí drží v křeči. Slouží jako ochrana Architekta systému, který ho chce udržet co nejdéle, jako každý Otec své dítě. 

Pojďme ji obejít. Stáhněme si aktualizaci, která umožní volný proud dat. 

Ona chyba zasedla svobodný tok energie lidstva jako žába pramen a dusí ho. Náš infikovaný software nás nepouští dál. Nemáme na postup vpřed program. Jsme zavirovaní a tak čekáme. 

Čekáme na okamžik, kdy se všechno změní. Až se stane, kdy nám někdo oznámí, že jsme VYvolení. Čekáme, že se k nám dostane Proroctví a my ho pak budeme konečně moci naplnit. Sníte o tom a čekáte na potvrzení. Neo byl přece také vyvolen. Přáli byste si, aby to byl i váš "osud". Možná se to dozvíte již zítra. Zítra k vám dorazí objednaný horoskop. Nevadí, už se blíží významný seminář, každý tam prý dostane tajnou iniciaci. 

Čekáte a putujete a vyhlížíte okamžik, kdy vám někdo na čele udělá křížek a řekne: Jsi vůdce, jdi za svým Snem a změň svět. 

A tak se drtivá většina lidí nedokáže vidět jako lídři, stojí ve frontě na požehnání a čekají. Nejdelší fronta druhu Homo Sapiens, nemá konec ani začátek, řada vytvořená systémem k udržování chodu "krabice".

Je vám výraz "žít v krabici" povědomý?  Ráno vstanete, vezmete si jídlo, které tak nějak tušíte, že je shit, ale přišlo tak pěkně v krabici a dlouho vydrží. Pak jedete svou krabicí do areálu krabic. Vyhledáte malou krabici, o které se říká, že je vaše. Máte tam takovou přihrádku, krabičku ze stěn, ve které jsou krabice plné papírů. Pak v té krabici zhasnou a vy jedete krabicí zpět, na okraj města Krabicz, žijete tam ve velké krabici. Z bílé krabice vytáhnete jídlo, vložíte do menší bílé krabice, aby se ohřálo a pak přijde konečně vaše hlavní část dne: zapnete krabici. 

....

Pauza! STOP! 

Přál bych si, aby jste se v ní probudili. Nikdo nikdy mezi těmi všemi krabicemi nepřijde a neřekne vám, že jste Neo a že vás čeká fantastická filmová série nejúžasnějšího života, na který čekáte.

Bullshit/Kravina.

SORRY. NE. 

Filmy lhaly, nehledejte za tím spiknutí, zkrátka obyčejná pojistka nějak nastaveného systému. 

Proto si myslíme, že být vůdcem je dané, čeká se na něj, stane se, věští se, čte ve hvězdách, případně je produktem "štěstí".

A to my přece nemáme. Nedostali jsme ho. Nejsme klikaři. Máme smůlu. Už táta říkal, že takhle to v životě chodí. Jeho táta mu to totiž také říkal. 

A tak nám nezbývá než čekat. Ještě rok v té podělané práci, ale pak už se budu věnovat jen mým milovaným.. (chlebům, masážím, koňům, filmu, stromům, tanci, zpěvu, malbě, ještě musím počkat, nemám totiž jistotu, zda jsem k tomu skutečně vyvolen)

WAKE UP! Probuďte se!

Není zde připraven žádný ideální okamžik, ale každý moment za momentem je pro vás ideální, abyste z něj udělali nejpříhodnější okamžik vašeho života.

Vůdcem svého života se nestanete v jeden přelomový moment. Podstoupíte proces. Od malého k větším činům. 

A přichází jen zevnitř!
Nikoliv zvenku.

Ve skutečnosti ani není tak atraktivní, jak si myslíte, není jasné, kdy začal a ani nikdy neskončí. Pro 99 % populace je nějak moc náročný a vlastně nakonec až zbytečný, a čert to vem, nutí vás neustále překonávat své limity. 

To nechce každý. A tak si "neviditelná ruka kultury" vymyslela prima uklidňující konstrukci. Dává vám plné alibi nic nedělat, vůdci jsou přece jenom, a to velmi zřídka, tu a tam záhadně voleni. S tím nic neudělám. Nemám možnost volby. Neo to měl jinak. 

Konečná. Dnešní aktualizaci nesmažete. Přišel konec vašemu vyčkávání. 

Vyjděte ven a řekněte kdo jste. Jasně definujte vaše cíle, plány a očekávání. Dejte všem hranice, jak se vidíte a co je pro vás přípustné. Žijeme ve světě jevů, musíte se vyjevit, aby to svět poznal. Musíte se pro svět definovat. To je moment, kdy začínáte být vůdcem svého života. Vystoupili jste z matrixu své kultury, školního systému nastaveného na ořez do průměru a z kastovního systému společenských statusů.

Reakce přijde okamžitě. Ve vašem okolí to trochu zadrhne. Další systémová past. Nikdo v systému nebude tleskat tomu, kdo z něj vystoupil. Usvědčil by se, že on sám je chycen. Přestanete si rozumět. 

Každé ráno se rozehrává stejná hra. Nejnapínavější biják všech dob. Půjdete si zaběhat nebo ne? Nasypete si do čaje nebo kávy cukr nebo ne? Vykašlete se na pusu, protože jste spolu už roky? Uděláte si poznámky ze zajímavého videa nebo si ho zase pustíte jako kulisu?

Budete malý nebo se stanete většími? Budete následovat malé Já nebo Self? Půjdete za svou plnou verzí nebo ne? Budete vést nebo budete následovat? (chuť koblih, pohodlí gauče, báječný seriál, média, dominantního partnera...)

Pointa je až nebezpečně skutečná. Hra, kterou hrajete se jmenuje skutečně Matrix a je to váš soukromý film. Máte v něm opravdu hlavní roli, jak jste celý život doufali. Jen to čekání na scénář a režii byl vtip kosmických rozměrů. 

Začněte psát a režírovat. Proboha, je to váš jediný vlastní film! Pokud to neuděláte, všimněte si, s gustem vám s tím pomohou jiní. 

Vložte do vašeho filmu hodně tance, smíchu a pohybu. Zakomponujte do něj příjemnou krajinu ozářenou sluncem. Vložte do něj všechny touhy a nechte je prozářit filmovým pásem do vaší reality. Narýsujte si partnera podle vašich představ. Kompars začne druhý den. Vystupte z krabice, kde promítají film o někom vyvoleném. Přestaňte se na takový film dívat. 

Dívejte se na sebe a na to, jak si vedete v životě. Neo je proti vám obyčejný sráč, který jen čekal na nějaké proroctví. Ale to byl jen film. 

Tohle - podívejte se z okna - na váš pracovní stůl, na vaše ruce, na partnera, do ledničky, to je vaše realita. 

 -THE END-