Zobrazují se příspěvky se štítkemnové vidění. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnové vidění. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 9. listopadu 2013

Zlo z pohledu synchronicity

Jedu přes celou Prahu pro nejlepší barmanské sirupy. Naložím je, doplním Čajový vůz o další potřeby a jsem ready na akci. Jenže druhý den ty sirupy v autě nejsou a tři sta lidí nedostane oblíbený drink třetího tisíciletí Matchanas. Zveřejním, co se mi stalo,

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=592777740770895&set=a.171778559537484.35004.100001160247662&type=1&theater




a na základě tohoto příspěvku, který ihned sdílí přes 30 lidí, dostanu práci copywritera pro jednu z nejvíc sexy firem u nás, z jejíž vizí se kompletně ztotožňuji. Odměna je v procentech, chcete-li v desetitisících, případně ve stotisících korun.

Sirupy stály šest set.

Tomu zlodějovi je třeba se hluboce poklonit. Díky pane Dobroději!

Náhoda? Ok, zkusme na to jít vědecky. Tedy je žádáno prokázání opakovatelnosti jevu.

Rozmisťuji několik pěkných dřevěných židlí po městě Litomyšl, na kterých je napsáno "Přijďte si k nám posedět" a adresa čajovny. Ihned se stanou středem pozornosti, ale také jsou občas zničeny. Během dvou týdnů ztrácím celkem čtyři z nich po 400 Kč. Do kelu, 1600 v troskách, mám se na to vykašlat? Přijede týpek, nejspíš z Praahy, rozhlíží se po čajovně a prý, že roky shání přesně takové židle, co mám na chodbě. Jsou to repasované kousky z antiku v hodnotě 800 Kč. Plácneme si a chlapík šmejdí po čajovně, že se ještě rozhlédne. Vybere si čtyři židle, zaplatí 4x800 a odjezd. Přesně v momentě, kdy jeho auto zmizí za zatáčkou mě polije horko, ten chlap si nakonec vybral všechny židle z těch obyčejných po 400 Kč, natáhl jsem ho nechtěně o 4x400 Kč. No a pak mi to secvakne a nechám to být. Takhle vesmír srovnal účet. Mám super reklamu, jak jsem chtěl a 1600 zpátky.

Klobouk dolů, jestli věříte na náhody. 4x mínus 400= mínus 1600. 4x400=1600. Celkový účet této matematické hříčky je 0. Chápete? Na korunu přesně. Nikoliv o dvě sta nahoru nebo dolů. Ani o 23 Kč vedle. Ze všech těch možných číselných kombinací jsem dostal na korunu zpět, co jsem investoval.

Promiňte, ale jestli tvrdíte, že tento výsledek je náhoda, jste podle mě děsivě iracionální :)

Málo?

Přicházím u kasy v čajovně podvodem o 1000 Kč. Jenže než jsem ty peníze vydal, řekl jsem: "Nevím, jak to celé je, ale tohle se vám případně 10 x nevyplatí. Znáte to, Boží mlýny."

O chvíli později bylo jasné, že mých 1000 je v luftu. Ale co se nestane. Do čajovny přijde paní a začne doslova ztřeštěně nakupovat. "Ještě konvičku pro Magdu." Utratí tam balík. Pak další nákup. A další. Vlastně lidi chodí jak týden před vánoci. Jenže je mrtvý čajový červenec. Když ten den spočítám tržbu, je to jasné. Vydělal jsem, mluvím o zisku, totálně neobvyklých červencových 10000 Kč. Tedy desetkrát se mi to vyplatilo. Magické? 100 %. To jsou principy vesmíru ve spojení s naší silou, se silou slova.

Děje se tak, nejsou to ojedinělé náhody, nýbrž zcela opakovaný, ověřitelný jev.

Můžete se jakkoliv argumentačně chránit, jedno je jisté. Vesmír nezná ztrátu.
Neumí uvažovat plus, mínus.
Zlé, dobré.

Vesmír je v každém okamžiku naprosto celý v úplném pořádku. 

Vaše nabourané auto je super. Vaše ztracená peněženka dar. Váš kompletně vykradený dům požehnání.

Co to kecám? Neznáte celý příběh. Já jsem vám ukázal tři rychlé příhody s již uzavřeným kruhem po synchronizaci. Někdy se celý příběh ani nemusíte dozvědět. Autem byste jeli někam, kde by se vám stalo něco strašného. Pro peněženku by vás zabili. Vykradený dům vás přiměje k obrovskému životnímu vzepětí a motivaci.

Znamená to, že všechno zlo je navěky vlastně jen dobré? Bacha, nepleťte si utrpení, bolest či opakované ztráty stále s nějakými andělskými zásahy. Pokud se pohybujete v kruhu, který neumíte rozseknou, jedete smrtící smyčku.

A život samozřejmě připravuje i jiné situace, které jsou - zkrátka jen nepříjemná a otravná. 

Pokud vás někdo dvacet let tyranizuje ve vztahu, neznamená to, že se vám nahoře načítají jakési nebeské dukáty. Tůdle nůdle. Naopak, ve vašem energetickém vzorci jen sílí políčko "v mém životě je místo pro utrpení" a to je hojně zaléváno a roste. Představa, že si to odsloužíte, a pak bude lépe, je zcela mylná. Asi jako dvacet let budu brát drogy a pak už budu čistý.

Kdo má potíže pochopit, že ve vztahu není místo pro utrpení, nechť si vzpomene na megarituál, který provedl Don Miguel Ruiz v Praze 1.11. 2012 se dvěma tisícovkami lidí. Byl to rituál Vnitřní svatby, ve kterém jsme všichni spolu slíbili, že si ve vztahu již nenecháme ubližovat.

Promluvil zde jeho syn Jose o tom, jak jeho nová žena, řekla, poté co se ukázalo, že je docela zlá: "Jsi jednou se mnou a musíš tak pít i můj jed."

A to byl přesně ten moment, kdy si uvědomil, že to není možné. Již žádný jed.

Jste to jen vy sami, kdo určuje množství jedu ve vašem životě. Ne, nikdo nahoře vám neodpouští z plné nádoby, kterou "musíte" vypít. Sorry, chyba. Odpojte se, nikdo vám nikdy nedá povel, že už stačí. Že nádoba je prázdná.

A tak se zbité ženy vrací k násilníkům, že on se přece změní. Ne, čeká se jen na ni. Možná, že už i on by rád podávání jedu ukončil. Přetněte ten kruh. Čeká vás něco krásného.

Teď už víte, co nechcete a můžete se zaměřit na to, co chcete. Přitáhnout to do vašeho života. 

Nesmírně důležité: Toto jsou dva zcela odlišné kroky!


Pokud zůstanete jen u prvního: "Nechci zase násilníka," vaše vibrace odporu se ihned dají do práce a budete si na příští kávě dobře rozumět s mužem, který je takovými vibracemi přitahován. Na základě odporu, odmítání, útěku si tedy přitáhnete rezonanci toho, proti čemu bojujete. Neznalost zákona neomlouvá, a to že jste opravdu upřímně, z celého srdce - nechtěli, je jen vaší smutnou nevědomostí.

Pojmenujte si tedy, co již ve vztahu nechcete a pak udělejte ten zásadní, druhý krok: "Chci silného, přitom romantického muže."

Vyslali jste úplně jiné vibrace, objednávku a hádejte, kdo dorazí příště na kafe.

To je základní princip vůbec všeho tvoření, od byznysu až po lásku.

Že jste aktivní v nějakých NE-iniciativách? Zkuste spíše spojit síly v úsilí pro blahobyt než proti chudobě.

Sedíte tedy s vaším doslova "vysněným" mužem a není to žádná náhoda.

Ne, to je vědomé tvoření vašeho života.

To je dobro z pohledu Tvoření.

Synchronicita Vám pomůže, jak z takového kruhu vystoupit.

Ukáže Vám směr, dovede k plnému osudu.

Jediné, co je nutné udělat, je přestat se jí bránit.

Ani usilovat o ní nelze.

Jen sledovat. Být k ní pozorný. A ona bude sílit. Je to jako ve vztahu. Když o něj budete pečovat, zesílí.

Vaše vidění musí být Nové. Vaši mysl nechte na volnoběh. Stane se Synchronní.

A v ten moment vás strhne synchronicity Proud. Budete zamilovaní navzájem.

Je to posvátná věc. Nic obyčejného. Ale i zenoví mistři mají pravdu.
Obyčejná věc. Nic posvátného.

Ani plus, ani mínus.

Ani dobro, ani zlo.

Jen vy sami stojíte uprostřed ostrova, ukazujíc prstem na lidi, zvířata a rostliny, komicky pronášejíc:

"Ten je dobrý. Tohle je špatné."

Ne, tak to není.

Ani náhodou.

Komentáře

pondělí 10. června 2013

Co se stalo v Klíčové ulici a proč je to pro Vás klíčová informace

Míjel jsem dva asi šestileté kluky. Byli zapření do kol a chystali se vyrazit vpřed. Jejich oči plály vzrušením. Byl to závod. Kdo z koho. Jeden z nich právě vzkřikl: "Vsadíme se, kdo tam bude první!" V ten moment jsem je minul, ohlédl se a spatřil neuvěřitelnou věc. Tvář jednoho z nich, která hořela nadšením se najednou počala měnit. Ten plamen pohasl. Kluk lehce sklopil hlavu, ochably mu svaly a celé tělo lehce pokleslo k zemi. Ztrácel nadšení, něco v jeho mysli pracovalo proti němu a oslabovalo ho. Nakonec jsem ho slyšel pomalu vyslovit: "Já nevim, co by tomu řekly naše mámy?"

Řekl to zvláštním hlasem, jako by ani nebyl jeho, jakoby sám nevěřil tomu, co říká. Druhý kluk ale sevřel pevněji řidítka, zadíval se odhodlaně vpřed a začal odpočítávat: "Tři, dva, jedna, teď!" Vyrazili stejně a zuřivě šlapali do pedálů. Prohnali se znovu kolem mne a bylo to vyrovnané. Jenže pak začal jeden z nich ztrácet, byl to ten, kdo na kole "vezl" ještě mámu. Vlastně byl silnější a kdyby trochu zabral, hned by toho druhého kluka dostihl. Ale nemohl to dokázat. Nešlo mu jet. Byl z toho celý zmatený. Nakonec od půlky závodu ztrácel. V závěru si znovu uvědomil, že má na víc, několikrát prudce zabral a dotáhl se na toho prvního. Prohrál ani ne o půl kola. Jsem za minutku u nich, na konci chodníku u bytovky. "Vyhrál jsem!" křičí vítěz a mává radostně pěstí. Má pravdu, viděli jsme to všichni tři. Ale co se nestalo, ten kluk, co byl druhý, řekl: "Viděls, já jsem tam měl taky už kolo, vyhráli jsme každý napůl, jo?"

Udělejme pomyslný střih
dvaceti let. Ten kluk, co prohrál, protože místo sebe, svého nadšení, místo toho, aby jen dělal to, co má dělat, poslouchal imaginární hlas mámy, je dospělý. Stojí před svou dívkou a ta nevěřícně opakuje: "Počkej, jak to myslíš, vždyť si mi to slíbil?" A ten kluk znovu kličkuje, nechce přiznat pravdu a kroutí se: "Já jsem to tak přece nikdy nemyslel, tos´ mohla poznat, ne? Je to dospělý chlap, ale vymýšlí si stejně jako v šesti letech. Není rovný, uvažuje nakřivo. Jen proto, že kdysi uvěřil, že nemůže jít za svým snem, vydat se do nebezpečí, bojovat sám za sebe. Je především "hodný" chlapec, který tak ale mate a zraňuje své okolí. Nedbá na své potřeby. A pak to musí nějak dohánět. Dnes vede obchodní oddělení v jedné firmě. Má tam přezdívku. Křivák. Všichni vědí, jak shodil minulého šéfa. Pomluvou a podrazem, kdy na něho před vedením firmy hodil chyby, které udělal on sám při posledním projektu. 


Ten první kluk věřil, že jeho rodiče s nějakou sázkou o vítězství v závodě nebudou mít problém. Že nedělá nic špatného. Že je dostatečně dobrý v každé situaci, v čemkoliv, co zrovna dělá. Že může ukázat svou sílu. Že není považována za nebezpečnou. Do jeho života mu nevtrhává žádný hlas šotka, který by ho nějak omezoval, káral ho, zakazoval by mu to, co ho zrovna napadne. Je to vítěz. To neznamená, že to má jednoduché, naopak, čelí celý život mnoha křivákům. Ale to je v pořádku, stejně tak to bylo, kdysi dávno, když vyhrál jako malý hoch jeden závod na kole s klukem od vedle. Už se ani nepamatuje, jak se jmenoval. Co v něm utkvělo, že ten kluk prohrál o půl kola, a pak si srandovně vymýšlel. To snad ani nebyl normální kluk. Zajímalo by ho, co vlastně dělá a jak se mu vede?


Tato událost se stala v Klíčové ulici na Praze 4 počátkem května v roce 2013. Tvrdím, že pozorným sledováním vnějšího světa se můžeme dozvědět nesmírně důležité informace o našem vnitřním světě. Taková synchronicita nás může informovat o speciálně určeném poselství jen a jen pro nás osobně a může precizně formulovat náš vnitřní stav, aniž bychom si ho předtím uvědomovali. Toto zbystřené vnímání lze už nazvat Novým viděním. Jakkoliv vtipné vám může takové nálepkování připadat, pravdou zůstává, že jednoduše pomáhá formulovat podstatu věci. V tomto případě synchronicita toho, že jsem se objevil na metr přesně, v přesný okamžik na místě, kde právě startovali kluci na kolech, byla i pro vás. Stalo se to proto, aby to mohlo být předáno.


Mimochodem, tato příhoda není úplně přesně jev, který by plně naplňoval termín synchronicit (viz. mé první díly blogu. V podstatě jde o to, že události musí být alespoň dvě, aby se pak následně mohly stát synchronní a to naším vědomým spojením v mysli), ale chci tu demonstrovat, jakým způsobem k nám jazyk synchronicit hovoří. Toto je Klíč z Klíčové ulice, kterým odemknete zdánlivě neživou slupku věcí a jevů, a začnete rozumět jako Jiřík řeči zvířat, ale i všeho ostatního. Ocitnete se uprostřed hovořícího vesmíru, začnete z něj čerpat informace kvantovým způsobem a vaše vědomí začne eskalovat. Tento proces již nebude možné zastavit. 

Kdo jednou vstoupí do Synchronního světa, už se nikdy nevrátí.
Není to cesta pro každého.

Synchronicita vás může do zavést do krajně nepohodlných situací. Také můžete po roce zjistit, že již nepracujete pro krajskou správu, ale pomáháte organizovat dobrovolníky v Brazílii na ochranu deštného pralesa. To je síla synchronicity. Řeknete ano, a ona vás nasměřuje k vašemu poslání, vašemu osudu. A pozor, jako Jiříka vás také může přivést k Vaší Zlatovlásce/Zlatovlasovi. Nemusí to být jednoduché, může to být hotový román. Přesto, nepovažujete za důležité strávit život po boku s tím, s kým skutečně máte?



Proto jsem napsal první synchronní román na světě. Kompletní manuál, jak se ve světě synchronicit zorientovat. Váš osobní kompas. Transformační knihu, která své čtenáře směřuje k jejich osudovému naplnění. Někoho z kanceláře vyvede, dalšího zase dovede z dílny k počítači. Mým největším přáním, mým posláním a osudem je přivést co nejvyšší počet duší na tuto synchronní stezku.

Jednou se spolu všichni ocitneme v magickém Synchronním světě.


Synchronicita s Vámi.


P.S.:Znáte Stinga a The Police? Asi ano, kdo ne, on zase zná synchronicitu :-)

Mimochodem, proč má tak divný "geometrický klip?" Protože pochopil, že svět je holografický. Že malá část nese celou informaci o celku. Že stačí uvidět jen malý výsek reality a může v něm spatřit celý vesmír.   

"With one breath, with one flow
You will know

A sleep trance, a dream dance
A shaped romance

It´so deep, it´so wide
You´re inside

Effeck without cause
sub-atomic laws, scientific pause
Synchronicity...
 "




Komentáře