NEBUĎTE BUDKY. BUĎTE.

Nejprve jsem v břichu, kde je mi nevolno. Odpověď je ryze psycho-somatická. Ani mým rodičům není - volno. Jsou mladí a myslí si, že jim skončil svobodný svět. A tak je mi v bříšku úzko. Jako dítě, mé první potíže, které mne kdy zavedou do nemocnice, jsou nevysvětlitelné bolesti břicha. Nikdo tam lékařsky nepřišel na nic. Když jsem mával rodičům z okna nemocnice, zdálo se mi, že je jim už spolu dobře. Zanedlouho mne bez diagnózy pouští domů. 

Jako asi desetiletý chlapec netuším, že mne bolesti břicha budou provázet celý život. Jsou součástí mé prenatální DNA. Jsem nucen si "donekonečna" přehrávat jejich zdrojový příběh, který již ale zažívám ve venkovním břiše reality.

Z pohledu dnešní medicíny jde jen o hypotetický příběh. Lékaři u nás bohužel nemají povinné penzum psychosomatiky. Zůstávají v tomto nevzdělaní. 
O 30 km dál od místa, kde právě píšu, v Německu, lékaři právě dokončují svých povinných 150 hodin psychosomatiky. V praxi to pak vypadá tak, že řetězec událostí, který popisuji, je pro ně pochopitelný sled příčin a následků. U nás lze tak akorát dostat Bludný balvan. Inu, každý distribuuje to, co z něj vychází. Aspoň, že už se neupaluje. I když ani to není jisté.    

Střih! 

Přicházím do břicha jako čiré průzračné světlo. Představuji čisté vědomí a podle toho se také v břichu orientuji. Rozsvěcuji ho. Světím a uklidňuji. Jsem vědoucí, vím naprosto kam a proč jsem tam přišel. Znám na minutu přesně moment, kdy mám opustit lůno a vím, jak to udělat. Jsem vznášející se plovoucí Buddha, dotýkám se bříšky ukazováčků a palců, udržuji neochvějnou meditaci. Jsem vším a je pro mne nesmírně zajímavé růst v jakémsi hmotném váčku. Ale uvědomuji si ho jen velice mlhavě. Stále jsem převážně čirým vědomým a světlem. Kde jsem, tam šířím jas a mír. Kde spočinu, tam vyzařuji lásku a absolutní důvěru. Představuji hluboký oceán vědomí. 

Přišel čas opustit nejbáječnější nejvnitřnější místo, v němž prožívám naprosté bezpečí. Uvědomím si, že to musím udělat, ale nechce se mi vydat na cestu. Ve stavu totální úplné dokonalosti není nutné měnit jakoukoliv situaci. Náhle se prostor sevře, a začne pulzovat. Chvíli mi trvá pochopit, že se skutečně mám vydat na cestu, a poslechnu onen pokyn. Jsem si vědom jisté aktivity zvenčí a přijde mi překvapivá. JÁ totiž vím naprosto přesně, co mám dělat. JINAK to ani nemůže být. Vím, jak rotovat, smršťovat se, vyjít ven. Když vyklouznu, ihned naleznu prso. A pocit naprosté úplnosti a dokonalosti je zpět. Otevřu oči a poprvé uvidím a prožiji SVĚTLO. Je nádherné a zachvátí mne úžas. Přesto mám ještě jednu vnitřní otázku: Jaké je to "venku"?

Když se pak rozhlédnu a spatřím rodiče, ihned mne zasáhne proud jejich vroucné lásky, neprodleně si jej ukládám a fixuji.

"Svět je láska."

Kdykoliv se pak rozhlédnu a spatřím v životě kohokoliv dalšího, uložené mi nabíhá automaticky. Tento člověk je také láska.

Jakmile trochu povyrostu, na každého mávám a směju se na něj. Svět mi odpovídá stejně. Svět je láska. Jsem šťastný a je mi to při-rozené, nic jiného ani neznám, nevyskytuje se to v mém světě. Můj svět je laskavý a bezpečný.

Není možné dostatečně zdůraznit, jak je pro nás, pro naši společnost důležité se umět narodit při-rozeně.

Můj střih trval 43 let, mohlo to být dříve, ale ke všemu musíme dozrát. Technika, kterou jsem použil na přeformátování své rodové DNA se jmenuje rodinné konstelace. 

Garantuji vám, že pokud se lidstvo bude rodit způsobem "v 7 ráno se hlaste na vyvolání" tak tu nebude mír. Jak to vím? Protože jsem to zažil v konstelaci.

Naprosto přesně a jasně jsem věděl, kdy mám vystoupit a jak to udělat a
v jaký čas. Když jsem zaznamenal snahu zvenčí, vnímal jsem ji jako něco nepochopitelného a hloupého. Asi jako kdybyste se chtěli napít a někdo vám zvrátil hlavu, zafixoval, kleštěmi roztáhl ústa, píchl do hrdla opiáty a řval: "Tlač co nejvíc jazyk ven! No tak vyplaz jazyk, jak to jde!" A pak by vám tam něco nalil. Cítit by nebylo co. Jazyk mezitím zdřevěněl, ostatně nařízli ho
v dolní čelisti, aby šel více vytáhnout. 

Ale vraťme se k muži, který se choulí čerstvě v klíně matky a prožívá nejvyšší možnou míru uspokojení. Stala se mu úžasná věc.

EXISTUJE. 

Rád bych, aby to bylo maximálně srozumitelné. 

Tou největší, nejzázračnější, nejvíc dokonalou a báječnou věcí na světě je 

EXISTENCE.

Jde o obrovský, ani nelze vyslovit jak nezměrně ohromný, dar, přátelé. Máme možnost vyJEVit se! Oddělit se z neexistujícího bezatomového vědomí do formy, do skutečna. Garantuji vám, se zárukou vrácení všech genů na konci života, že takovou zábavu, tak úžasně barevný, ozvučený, fantastický lunapark, ještě nikdo v historii vesmíru nevymyslel. Nelze to trumfnout. 

Bytí nemá přemožitele. 

Pocit, že se můžete VLASTNÍMA očima rozhlédnout a uvidět, jak světlo nabývá různých probleskujících měnících forem, je ta největší jízda pod sluncem.

Absolutně nejpromakanější droga. 

Droga realita. Bože, narvi mi ji do žil, co jen můžeš. 

Dej mi ráno krajíc s chlebem. 

WOW! WOOOOOOOW! WOOOOOOOOOOOOOOOW!

Ono to CHUTNÁ? Ono to nějak vzbuzuje SLAST?
COŽE? Já mám celou vlastní vytuněnou neurolaboratoř na slast ve vlastní hlavě?

Stačí fakt jen mlít panty a ono mne bude maximálně omračovat, jak je to dobré?

Povím vám, co je kloudnej fet. 

Chleba s máslem. Chceš se zničit? Hledej petrželku.

A teď bacha. Chleba je jen začátek. Prý tu je ještě něco jako něco neomezený oceán všech možných fantastických neznámých vůní a chutí. 

Konstantní nikdy nekončící fatální neuroorgasmus, lidi!

Potrava.

A to jsme doopravdy ještě ani nezačali. 

H20 je něco jako nekonečné násobky nejsofistikovanějšího matrixu. 
Obejme vám to lýtko, zašimrá na břichu a vaše vědomí exploduje. 

Připomíná to lůno, vážení. Ale v jazyku bohů, mých RODIčů to označují zvukem "va-ni-čka" později "va-na". 

"Vanavanavana vana vana."

WOW! Kdo tohle vymyslel? Můžete se kdykoliv obklopit plodovou vodou a nechat se znovu unášet jako tehdy v kosmickém břichu? 

Ten, kdo na to kápnul je naprostý kápo, ojedinělý génius a lidumil. Stvořitel. 

Ale pojďme si říci více o tomhle hodně vysokým výletu.

Když něco zvednete a někam to švihnete, gravitace to zcela spolehlivě upoutá k zemi. Chápete tu dokonalost? Nestojí to ve vzduchu před vámi, začne se to dost rychle pohybovat!

Cokoliv pustíte, padne pod vaše nohy. Nejde se toho nabažit. 

BÁC. A zase to nějakou chvíli zázračně cestovalo vzduchem a pak zůstalo stát pod vámi. Tomu říkám 3D plošinovka, bude se pařit od rána do večera několik let.

BUM. BÁC. Funguje to pokaždé jinak. Neuvěřitelný. Něco vám řeknu, funguje to proto, protože všechny ty věci, co pouštím v extázi na zem TAKY EXISTUJÍ.

Pomoc, to je masakr! Peckoidní trefa! Neuvěřitelný sled náhod, že ty věci zrovna EXISTUJÍ i když zrovna i já právě JSEM. To je kapitální rauš!

Nepochopitelný mix štěstí, požehnání a koňské dávky fortuny. Řeknu to naplno, já si s tím přímo HRAJU, vychutnávám si každý okamžik, když věci, co existují, gravitace přitáhne k zemi a já u toho právě jsem a mám vlastní oči.

Fí, to je paráda. Jaký štístko. To už nelze výš hnát, nelze přece vymyslet nic rafinovanějšího. To je fakt úlet, kdo tohle naplánoval, aby to takhle makalo? Musel mít fenomenální výpočetní možnosti. 

Ok, jedeme dál. Protože jsem ve hmotě, mám buňky, které se vyčerpají. 
Jenže večer není konec. Zavřou se mi oči, ztlumí se dech a pink! Vystřelí vás to do kosmu. Čas přestane existovat, normálně ho vypnou, a ráno máte k dispozici celý další život!

Nářez. Majstrštyk. Děláte si ze mě srandu? 

1. Zase EXISTUJI. 
2. Někdo opět zapnul GRAVITACI. 
3. Mám po ruce znovu předměty, které kolem mně zase perfektně existují. 

Neskutečný výlet, fatální opojení. Rodoví bohové mi dávají mléčnou MANU, rostou mi z toho další buňky a jsem silnější na překonávání gravitace. 

Prožívám neuvěřitelný terno. 

JSEM. 

A to bych vám chtěl vzkázat, já muž středních let, choulící se na břichu ženy, otec osmiměsíčního syna:

Máme obrovskou kliku být součástí nesmírně křehké, vzácné a kouzelně magické, každý den naprosto neopakovatelné skutečnosti.

Dámy a pánové. MY JSME! 

Dokážete to uvidět? 

JSME!

Haló, my tu jsme, existujeme!

Jde o největší dar, jaký nám kdy kdo bude schopen v tomhle vesmíru nabídnout. Nic vymakanějšího, dokonalejšího nebylo a ani nebude vytvořeno. 

Jestli chcete dosáhnout osvícení, vstaňte a buďte. 

To je naprostá nejvyšší jóga, jóga všedního dne. Mimizen. Příchod legendárního božího království.  

Buďte, prosím, jen buďte. 

A dívejte se. Sakra! Máte oči! Jedno z nejúžasnějších udělátek v kosmu. Proboha, vždyť máte svůj pohled!

Tak koukejte koukat. 
A nebuďte budky. 

Komentáře

Číselná sekvence 2222 jako úvod do reality snu

Ležíme v posteli, je pozdě a najednou nás popadne "vizionářský záchvat." Není to není jiného než, že si s nadšením povídáme o jednom projektu. "A bude tam ještě tohle! A bude tam jedna místnost, ve které se budou... Mohla by jsi tam dělat... To bude skvělý!" Vlna nápadů a euforie trvá asi hodinu, probereme i financování a dotkneme se mnoha detailů. Není to žádná pracovní projektová schůzka, vzhledem k noční hodině se hodí mluvit raději o Snění.

Ráno přítelkyně prohodí: "Víš, že včera, jak jsme se bavili, že už byla 1 hodina ráno?" Díky její nevinné poznámce si uvědomím, jaké už bylo datum, totiž 22. 2. 2014. 2222.

Číselná sekvence vůbec nejvíce vhodná k takovému tvoření, upevnění a zakotvení nějaké naší vize, plánu, projektu do reality.

Jsem vzrušený. Stalo se nám to intuitivně. Rozhodnu se to však ještě provést "pořádně" a vezmu si tužku a papír. Stane se něco nečekaného. Jde o to, že vzhledem k tomu, že plán se jmenuje Čajový dům, začnu zcela správně kreslit dveře. Mám rád staré domy postavené s fortelem, začínám zcela racionálně rýsovat něco jako zámecké dveře. Pak se mi kresba vymyká z "racionálních rukou" a přestávám ji "rozumět." Všechno mě na ni překvapuje. Nechápu, jak to na ní "myslím." Divná náročná střecha. Jde snad o japonský přístřešek? Okna, která nejsou vůbec zámecká, jsou nezvykle v jedné řadě, dokonce je překresluji z obdélníků na kulaté. Nejméně jsou mi po chuti zvláštní lanovitá zařízení po stranách domu, prostě takto jsem si svůj Čajový dům, který jsem viděl spíše jako útulný malý zámeček, vůbec nepředstavoval.

Nakreslím ho, ukazuji ještě přítelkyni a dodávám, že se asi bude muset strhnout střecha a vystavět tam ta střešní terasa. A pak... Cink! Pak mi můj mozek konečně přepne. V jeho levé půlce to praskne, už to neudrží. Spustí se alarm. "Tohle není Čajový dům. Tohle je Čajová loď!" A tak na vědomost se dává, hledá se hausbót, přátelé, to bude něco tak krásného!

22. 2. 2014. Ale i jakoliv významněji vstupující sekvence 2222 do našeho "hledáčku reality," nám otevírá bránu k těmto energiím: (Berte to tak, že prostě otevíráte kufřík určitého obsahu, jehož nastavený kód na zámcích je 2222. Pokud znáte kód, k darům kufříku se dostanete. Pokud ne, jste neznalý kódu neboli nevědomý. A to je také v pořádku. Nikdo tu nedělá chyby, pouze si není něčeho vědom. Není to úlevné?:)

2222 je něco jako další krok po žebříku, přináší svěží vítr do každodenní rutiny. Potvrzuje správnost cesty, je to značka Pokračuj. Oproti 666 - ta spíše vyzývá ke zpomalení a případnému přesměrování. Pozor, to poslední, co po vás synchronní uvažování chce, je slepá oddanost nějakému pevně danému matrixu zvenčí, pokud jste si právě například sekvenci 666 oblíbili jako svou pozitivní, dávající vám šťastný omen, je to prostě tak. Tady se nebavíme o Newtonovi, ale spíše o Einsteinovi, ok? Navíc tvar čísla 6 jako stočené cesty dovnitř, spíše evokuje cestu ke Zdroji, dává tušit dejme tomu zpětný (retrográdní) pohyb Labyrintem, číslo 9 zase vnímám naopak jako číslo expanze a pohybu směrem ven. Zkrátka nejsem schopný tu nalézt nějakou negativní konotaci.

2222 říkají, že tvé nově zasazené myšlenky začínají nabírat na formě a vrůstají do reality. Jejich manifestace se blíží, stačí zůstat dobře naladěn, klíček brzy vyrazí na povrch. Někdy se stane, že vzdáme naši cestu právě před tímto okamžikem, dlouho jsme pečovali o semínko, ono raší, ale ještě nevyrazilo na povrch. 2222 jsou právě tímto průlomem na povrch. Opouštíte hranici snění a váš sen se již buduje na pevném povrchu reality. Od tohoto okamžiku je nesmyslné sen, projekt nedokončit, rostlinka je již v pořádku a připravena vystřelit k nebi. 

Mimochodem proces klíčení probíhá v temnotě, pod velkým tlakem a za vyvinutí obrovského úsilí. Trpělivost nezbytnou podmínkou. Inspirativní, že?

Stejně tak platí pro 222.

22 je mistrovské číslo nesoucí energii a atributy diplomacie, intuice a emocí, vyrovnanosti a harmonie, přizpůsobivosti, osobní sily, vykoupení, expanze a evoluce, filantropie a služby a manifestuje naše nejvyšší ideály a touhy. Je to číslo síly a dosaženi. Číslo 22 může obrátit ty i ty nejambicióznější plány v realitu. Také po nás žádá, abychom se podívali na náš projekt v širším obraze a zaměřili se na detaily, bez kterých by celek nedával smysl.

Pokud jsme zmatení z přílivu čísel či znamení nebo si prostě jen nejsme jistí, není jednodušší cesty než se zastavit a vyslovit malou prosbu: ...dej, ať se mi do zítra (či ještě dnes) vyjasní, co přicházející čísla (či znamení) přinášejí.

Přijde-li znovu ten stejný opakovaný vjem, je to potvrzení, konfirmace toho, na co jsme se ptali.

Odpověď také může přijít v náhodně otevřené knize, zaslechnutí úryvku hovoru či textu písně v rádiu. Možnosti jsou doslova neomezené a také pamatujte, že nahoře mají silný smysl pro humor. Forma může být velmi hravá. Schopnost se dá, jako každá jiná trénovat a jak jsem uvedl (a schytal za to pěknou kritiku od nevěřících Tomášů:)), synchronní vnímání lehce překračuje časovou smyčku námi vnímané přítomnosti a pokud se doslova "časem vytuníte", bude pro vás denním chlebem dostávat poselství o důležitých událostech ve vašem životě předem. Opakuji. Dříve než se stanou. Že je to obrovská pomoc a výhoda asi nemusím rozebírat. Proto firmě vedené synchronně nemůže žádná jiná konkurovat, zatímco všechny ostatní sotva stíhají reagovat na přítomnost, vy jste již plně připravení na budoucnost.

Moji přátelé, přítelkyně či kolegové se kterými spolupracuji, dobře vědí o čem mluvím. Naposledy mi byla takto předem reportována na korunu přesně tržba na větší cateringové akci a mohl jsem tak optimalizovat předzásobení. A to je pro firmu důležité. Co je nemalý vedlejší účinek, tyto události vám dají do života nezměrný pocit úžasu a vděku, za to, jak tu je všechno organizováno a zařízeno.

Přímo posvátný úžas. 

Pro mne osobně je to tak silný dotek "nadpřirozena", chcete-li božství, že z velké části pokrývá mé duchovní potřeby.

Také platí, že tuto presynchronizaci budoucnosti si nelze vyžádat. Moje zkušenost je taková, že je to milost. Buď je vám ukázáno, nebo ne. Pokud někdo přijdete na jiný způsob, ozvěte se. Děkuji.

Vědomá práce s číselnými sekvencemi opakovaně se dožadující naší pozornosti patři k důležité části práce se synchronními vjemy. Matematické číslo je velmi vhodný nástroj k vyjádření určitého poselství, jako symbol zastupující určitou energetickou frekvenci je jejím dokonalým nosičem či prostředkem.

Pokud vám stále tento blog připadá nesmyslný, zkuste prohloubit svoji všímavost. Je v pořádku být pevně v sobě a jít si v denní rutině za svým. A skutečně, zdá se, že vám nic nechybí, že? Celý svět je ale jedna velká interakce, měli bychom s každým a se vším, s čím přicházíme do styku, komunikovat. Podstatou komunikace je však obousměrná výměna. Pokud je vaše linka obsazená jen vámi samotnými, není to úplně vše, co vám opravdová komunikace nabízí. Je to stejné, jako když si někdo stěžuje, že se mu nedaří, přitom denně v modlitbě žádá Boha a prosí o vše a pokorně se modlí.

Stalo se, že jste obsadili celou linku sami.

Pokud chcete zapojit komunikaci celou, tedy aby i Bůh mohl komunikovat s vámi, je třeba se obrátit k meditaci, tedy k naslouchání.

Můžete tak záhy, díky obousměrné komunikaci, synchronizovat Vaše touhy s Boží vůlí a ušetřit si mnohé zklamání. Přece jste všechno dělali správně, že?

V absolutní synchronizaci již není rozdíl mezi vaší a vyšší vůlí a to se projevuje tím, že vám jde vše jako po másle. Vaše frekvence je vysoká, "boží" a "nahoře" vám mohou svěřit vyšší a vyšší úkoly, právě proto, že jste díky obousměrné komunikaci dosáhli určitého stupně poznání a tedy i zodpovědnosti.

Někoho možná zklamu, někoho potěším, ale k tomuto procesu není třeba žádná náboženská nebo církevní organizace. Ta vám může nabídnou sociální, duchovní či jiné realizační zázemí, můžete si i odnést hodnotné nástroje, jak takové komunikace dosáhnout, ale vše podstatné se odehrává jen a jen na vaší osobní IP adrese:)

Udržuji živý kontakt se všemi hlavními náboženstvími (to poslední ke kterému jsem našel cestu je křesťanství) a nedávno jsem zaznamenal fotografickou hříčku, která mne nadchla, protože její metafora přesně vystihuje princip chápání spirituality, ke které jsem došel. Aniž bych nějak chtěl snižovat význam původního znění Pochválen buď Ježíš Kristus, tak mne to vychází po všech těch letech takto:

Foto: Kamil Novotný

A aby ta mnohá slova o náboženství nikoho nemátla, přeložím to doslova:

Buď sám sebou. 

Komentáře