Máme tu mnoho možností, jak zůstat dokonale všední, průměrní a obyčejní. Svět je přímo designován k dosahování naprosté obyčejnosti. Aby jste zůstali pozoruhodně nepozoruhodní. Neberte to nijak zle. Být všední a průměrný je v pořádku. Také mne to bavilo. Pohodlně jsem si seděl uprostřed anonymního davu. Pohoda čez. Ale přestalo mne to naplňovat. Cítil jsem se zasekaný. Chtěl jsem se z toho narůstajícího pocitu zbytečnosti a marnosti dostat. Už jsem věděl, že lze od života dostat víc. A že mohu ze sebe více dávat. Vydat se za svou plnou verzí. Naprosto průměrný život může být skvělý. Na nikoho netlačím. Jenom říkám, že jsou tu lidé jako já nebo vy, kteří tuší, že z života lze vymáčknout víc. (Poslední šance přestat číst. Pokud tě následující řádky budou bolet, nejsou pro tebe.) Tady je pár věcí, které ti pomůžou zůstat naprosto přesvědčivě nepozoruhodný:
Nekladeš nikomu již žádné otázky a nezkoumáš zdánlivě dané věci. Navštěvuješ stejné školy a školení jako všichni ostatní. Sháníš stejnou práci jako všichni ostatní. Vezmeš si největší hypotéku a to hned, jak to jde. Pracuješ ve stejné práci desítky let. Přemýšlel jsi, že bys založil firmu, ale nikdy jsi to neudělal. Myslel jsi, že bys se stal umělcem, ale nikdy jsi to neudělal. Mluvíš o napsání knihy, ale nikdy jsi to neudělal. Přemýšlíš, že by ses stal malířem, ale nikdy jsi to neudělal. Uvažoval jsi, že se naučíš finsky, ale nikdy jsi to neudělal. Chtěl jsi si troufnout na prima holku, ale neudělal jsi to. Chtěl si zůstat u jedné prima holky, ale utekl jsi. Myslíš si, že jediný způsob, jak se stát svobodný, je získat jinou práci. Přijal si konstrukt, že rodina ti brání dělat, co skutečně chceš. ...................................................................................... (dej si pět minut na své další body, které tě ráno žerou, když si u zrcadla čistíš zuby a přečti si poměrně masakroidní rozhovor s profesorem Davidem Graeberem.) http://prigl.cz/brnaci/mladi-by-meli-prestat-makat-rika-profesor-david-graeber-z-london-school-of-economics/ Pravdou je, že nikdo kromě tebe tě neodemkne. Brzdíš se sám.
ZVEDNI TY KLÍČE!
Foto: autor
Potentil jsi svůj potenciál. Neodemkne ti ho tvůj šéf. Ani spolužáci. Ani kolegové. Ani tvá rodina. Nejdůležitější je, abys pochopil, že na tvé cestě z průměrnosti je to jen o tobě. O nikom jiném. Musíš přestat čekat na lepší časy. Na zvýšení platu. Na dostatek peněz. Na čas, kdy potkáš ženu či muže tvých snů. Každou minutou, kterou dále čekáš, se kolem tebe utahuje kazajka. Jednoho dne ti bude těsná tak, že tvá mysl a tělo si bez ní nebude umět představit jiný život. Prohraješ sám sebe. Zůstaneš navždy NESVŮJ. Od toho tu matrix vystavěl falešné a přesvědčivé programy: Strach se selhání. Strach z úspěchu. Strach, že budeš za blázna. Že budeš ponížen. Že děláš něco proti normě. Že ztratíš všechno, co jsi vybudoval. Chci ti jen říct, že cesta od NEsvůj k svůj je plná NE. Protivenství, potíží a překážek. NEsvůj svět bude chtít, abys ho přijal za svůj. Představuj si, že každé NE tě směruje k ANO. K tvému pravému Já. Budeš svůj a to ti nikdo nemůže vzít. V dnešním nejistém světě lze stejně přijít ze dne na den o všechno. I když jsi právě na jistotu a bezpečí celý život sázel. A v tomhle pocitu bych tě tu rád zanechal. Doufám, že se cítíš právě teď dost nesvůj.
Před rokem jsem zavřel všechny své aktivity a dal se do psaní na své knize Synchronní svět na plný úvazek. Hacknul jsem svůj dosavadní způsob života, abych dosáhl svého cíle.
Hackovat je dnes nutné.
Foto: I. T.
Co to je? Hackovat svůj život (lifehacking) je odvaha dělat věci jiným způsobem, efektivněji, neotřele, lépe. Kupa vašich osobních vychytávek, které posunou váš život, zjednoduší a přinesou do něj více proudu: flow. Zesynchronizuje ho.
Termín hackovat původně pochází z technologického prostředí, a není nic lepší, než si o něm poslechnout slova někoho, kdo ho žije.
"Hackování je o formě uvažování. Běžný uživatel se pohybuje v jistých hranicích. Hacker je prakticky vždy překonává. Ať jsou jakékoliv."
V mém případě bylo hacknutím mého dosavadního způsobu uvažování najmutím editorky. Nejsem bohemiska, aby text splňoval všechny jazykové náležitosti a řemeslné uvyklosti musel bych několik let studovat. Hacknul jsem tuto skutečnost. Jednou za měsíc mám schůzku s editorkou, která mi text: zefektivní, vylepší, odstraní boty, přinese více proudu. Zesynchronizuje ho.
Během několik schůzek se stala nečekaná věc. Překonal jsem svou běžnou hranici. Vidím svůj text novýma očima. Editorskýma. Mám schopnost střihu, nadhledu a vidím "boty". Hacknul jsem katedru bohemistiky.
Hackovat je dnes nutné. Život se stal pestrým a nabitým možnostmi, ale zůstal také stejně krátký.
Hacknul jsem i tento blog. Poslední příspěvek je ze srpna. Příprava a napsání jednoho blogu je záležitost několika hodin až půldne. V copywriter módu, kterým jsem se do teď živil má cenu 3 500 - 5000 Kč. Neboli je to suma energie, kterou nyní raději věnuji knize. Je to o prioritách.
Chceme tedy do života vnést více jednoduchosti, důvtipu a praktičnosti. Koncentrovat se na to, co je důležité. A to nám přináší zpravidla další lidé a delegování svých záležitostí na ně (editorka) nebo technologie.
Potíž je, že technologie jsou trochu ďábelského charakteru. Jejích moudrým, kontrolovaným používáním jsou nám prospěšné, neřízeně přivodí závislost. Až digitální demenci, jak tvrdí německý psychiatr ve stejnojmenné knize.
Hledáme tedy nástroj či možná dokonce životní filosofii, jak hacknout svůj život. Každý den něco zlepšit a posunout se dopředu. Přístup Kaisen. Hledáme svou hackingovou rutinu, která zlepší náš život.
Tady je výcuc mých hacků, vychytávek:
Nemám televizi. Mám svou vizi.
Používám filtr na zprávy. Nečtu "Parlamentní" listy.
Dávám si pozor na to, co jím. I v informacích.
Nesleduji zprávy, které jsou negativní.
Obecně dávám médiím minimum. (MM)
Zjistil jsem, že mne modeluje hudba.
Ráno se startuji podle svých energetických potřeb.
Buď nakopávacími songy nebo pozitivními.
Při psaní také poslouchám určitou hudbu. Koncentruje mne. Povznáší.
Nepodceňujte tento bod. Vyzkoušejte. Hudba jde přímo do hlavy, nemám pravdu?
Je důležité se "zašít." Mozku trvá nějaký čas než dostane svou provozní rychlost. Jako autu, potřebuje se zahřát. Pokud píšu, minimalizuji vyrušení. Vypínat motor kvůli facebooku je řidičská kravina. Howgh.
Změřte si, kolik času ztratíte s vypnutým motorem. Aplikace měří, kde a jak dlouho trávíte online svůj čas:
Zužuji výběr. Nemohu sledovat, kupovat vše. Je dokázáno, že když v obchodě místo 24 marmelád začali nabízet jen 6 druhů, prodej se zvedl desetinásobně. Mozek má rád jednoduchost. Usnadňuje to rozhodování. Kde je rozhodnutí, vzniká forma a určí se směr. Lépe tam teče energie. Podívejte se na nabídku zpráv, možností, marmelád a rychle je vyselektujte. Ano/Ne. Dnešní svět paralyzuje.
Méně je více i v osobním rozvoji. Začněte s jednoduchým. Chcete každý den cvičit? Dejte si pět minut denně. Podaří se vám to zvednout výše. Půlhodina vás akorát zabije.
Bacha na prostředí. Pokud chcete omezit pití nebo kouření, ve středeční a páteční partičce se vám to nepovede. Musíte změnit prostředí, pokud se chcete změnit.
To nejdůležitější dávejte na první místo. Osobní poslání je důležité. Od toho by se měl odvíjet váš denní rozvrh. Vaše osobní proč, hodnoty a principy by měli být v souladu s tím, co celý den děláte. Jít dlouhodobě proti nim se nazývá vyhoření.
Žijeme ve zlaté éře materialismu. Pohodlně byste přežili s desetinou svých věcí. Materialismus ruinuje planetu. Pokud si koupíš máslo z jiné země než z Čech, protože je zrovna o dvě koruny levnější, jsi prostě divnej.
Hackli nás němečtí obchodníci. Skoro komplet marže ze spotřeby domácností odcházejí mimo naše území. A my ne a ne dohnat ten západ. Nenápadně se vložili mezi našeho farmáře, výrobce a řemeslníka. Hackni je zpátky. Zajeď na farmu. Domluv se s přáteli, aby se závoz vyplatil. Mléko nepřichází na svět jako pasterované. Jde dokonce bez újmy zmrazit. Jen se zdrcne tuk. Kupuj velká balení přímo u zdroje. Nemít domácí vajíčka je tak trochu stupidní.
Vynikající brambory z Krůsova statku. www.mlynpodhora.cz
Ukliď si. Zbav se nepořádku. Všechno je energie. Všechno haraburdí, které máš, nosíš sebou. Unavuje tě a nevíš o tom. Je to tvůj chaos ve tvém pokoji. Makrokosmos-mikrokosmos platí i pro tebe. A už nic dalšího nekupuj.
Měl bys jíst v kuchyni.
Říkej NE tomu, co tě otravuje, ale "musí" se to. Sobci jsou oni, že tě nonstop zatahují do svých záležitostí, zvyků a představ. Jde o tvé přežití.
Cestuj, když tam zrovna někdo jede. Říká se tomu sdílení. Nebo nabídni jízdu tomu, kdo by jel s tebou. Trojí efekt. On má na benzin. Ty jedeš za sdílenou cenu. Na silnici je o auto méně. Ušetřil jsi planetu, kámo.
Navíc rozšiřuješ svou synchronicitu. Měsíce jsme sháněli byt v Klatovech. Je to tu zapikaný. Až jsem jel nedávno s chlapíkem, který mne pronajal svůj. Žádná realitka. On ten byt ani doteď nepronajímal.
Byt přišel krátce po prosbě, modlitbě chcete-li. Tomu říkám hackování reality. Godhacking. Proste, a bude vám dáno. Vykašlete se na skeptiky.
Bacha na dnešní dobu. Začíná se jí říkat post-pravdivá. (post-truth). Pravda, fakta již nemají dřívější cenu. Cílem je vytvářet emoce, získat přes ně vaši pozornost či hlasy. Čím prázdnější je váš osobní emoční termostat, tím více se budete chtít dobíjet u toho, kdo vám je nabídne. Za cenu toho, že nebudete žít vlastní život.
Jestli jste se zasekli na něčem opravdu velkém, zkuste pravidlo 10-10-10.
Není nutné znát přesnou odpověď, ale bude vás jistě nějak navigovat.
Jaký bude mít efekt vaše rozhodnutí za 10 minut? Za 10 měsíců? Za 10 let?
Jedním z největších hackerů současnosti je papež František. Hacknul katolickou církev. A mně se jeho slova hodí:
1. Žij a nech žít.
2. Dávej druhým sebe. (Buduj rodinu, mysli na ostatní, přestaň soutěžit, běžet krysí závod, "nemít" stále čas)
3. Životem jdi klidně. (To je děsná pecka, žijeme v klipovém světě, singles tvoří půlku státu, manželství nikoho nezajímá, sbíráme partnery pro zábavu a najednou být se vším v klidu? Prokázat pokoru a laskavost k tomu, co je?)
4. Zdravě trávit volný čas. (Mnoho lidí má vymyšlen den tak, aby se nezastavili. Ono v ten moment přijde prázdno, ozve se hlas, který nás znepokojuje. Kam jdeš? Nejsi neurotický? Musíš mít opravdu tolik aktivit? Jak se cítí dnes tvé děti? Proč vlastně opravdu chodíš do toho fitka? Máš se rád?)
5. Neděle by měla být svátkem. (Pokud ani sedmý den nejsi schopen zasvětit rodině, tak je s tebou ámen)
6. Respekt a starost o přírodu. (Aktuální tempo spotřeby naší planety jsou tři planety na jedno lidstvo. Kde vezmeme další planety? Co pro to můžeš udělat, až zase spustíš svou každodenní rutinu?)
7. Stop negativitě. (Nic není černobílé. Často je to obráceně. Pronoia znamená, že všechno ve vesmíru hraje ve váš prospěch. Opak paranoia. Když o vás někdo hovoří jen negativně, je to na jeho straně. Nízké sebevědomí. Pokud nikoho nežádáte, aby se k vám vyjádřil, ale on to soustavně činí, jde o přenos či projekci. Mluví o vlastních stínech. A tak si dávejte pozor, zda i vy tak někdy nefungujete.)
8. Pravděpodobně to nepotřebujete. (Věci, věci, a další zbytečné věci...)
Přidávám jedno poslední pravidlo.
Buďte šťastní. Napořád.
P.S.: Jak hackujete svůj život Vy? Máte zajímavé tipy a odkazy? Podělte se, rád je pošlu dál.
V Bulharsku musíš kouřit. Narodil ses tam. Nejdříve se venku objevila tvá ručka, dostal jsi do ní cígo a jak jsi chtěl poprvé potáhnout, vyklouzl jsi na svět. Všechna čest tabákovému průmyslu. Spojit se s porodnicemi byl majstrštyk. Na tělíčko vám fixkou rovnou nakreslí vaši značku. Pokud jste ze dvojčat, sponzoruje vás L&M. A pak už jen hulíte. Důležité je nepřestávat. Ženy tu mají v tom samo rovnoprávnost. A možná že jejich cigarety jsou ještě rovnější. Připravovat šopský salát pro zákazníka (mně) v bílé mlze, to už je něco jako podivuhodný olympijský sport. Nejasně si vybavuji, že ženy tu hulí obouruč.
Venkovní luga/lázně nad Burgasem
Bulhaři mají také vynikající orientaci. Jde patrně o nějaké genetické zvýhodnění. Stává se, že ani nestihnu povědět, co chci a už jim vystřelí ruka a velmi razantně ukazují, kam chci jít a kde je to, co hledám. Ta ochota, co nejrychleji a přitom rázně a přesvědčivě pomoci je skutečnou devizou balkánu. Nežli bych se stihl doptat na nějaké zavádějící podrobnosti, už hledím do jejich milých konejšivých jihoslavanských zad. Také oceňuji vypracovanou účelnost a důslednou praktičnost ve službách. Pokud něco chybí v menu, dozvíte se to snad ještě dříve než v kuchyni velmi upřímným, až dojemně snaživým ostřejším vyštěknutím. Všeobecnou dohodou je neusmívat se a učinit z obsluhování to, co opravdu je. Přece odnášení a přinášení určitého počtu nádobí na jednotlivé stoly. Jak kouzelné, překvapivě zenové myšlení. Jak milá snaha ušetřit hostu ze zahraničí spropitné. Jasně, že jsi rozhodnutý v Bulharsku ochutnat caca rybičky. Trochu tě zarazí, že je u stolů jedí všichni a tak si taky hned jedny dáš. Proč tady všichni do sebe jen perou ty rybky? - přemýšlíš, když se jdeš posadit. Pokropíš citronem a už v tom jedeš. Druhý den chceš to samý, akorát objednáváš dvojtou gramáž. Je ti jasný, proč nikde nic jiného nenabízejí. Protože nic jiného taky nechceš. Někde mezi třetím a čtvrtým dnem je ti trochu blbě, ale dáš si caca rybičky. Prostě to přičteš slunci, abys v tom mohl jet dál. Dalšího dne slunce znovu posílí a začne jít do tuhýho. Nebo do řídkýho, každému, co mu patří. Nyní beru homeopatika a daří se mi už lépe. Jedna porce stojí v Burgasu dvě bulharské měny leva. To je jedno euro. Stálo to za to, to mi věřte.
V Bulharsku kroutěj hlavou jako že ne, ale je to ano. Víš o tom, ale stejně tě to občas dostane. Vlítneš do MHD a zařveš - Jede to do Sea Parku? Odpověď je záporná, nedáš se a řekneš - fakt ne? Všichni znovu kroutěj hlavama, začneš vylejzat, a všimneš si, ze u toho kroutění říkají "Da" jakože ano. Zasměješ se tomu a o deset minut později se venku ptáš na cestu k moři a divíš se, ze tam ani snad žádný nemá být. Přímo nad tím kroutíš hlavou. Je z tebe Bulhar. Když už jsme u Bulharska, musíme zmínit celý ten neuvěřitelný talent balkánu různě rozestavovat, nechávat nedostavěné, opouštět a nechávat zarůst fungl nové stavby všech velikostí a typů. Rozjedete třeba řadu bytovek, ale někde kolem 90 % finále vás to omrzí, tak to necháte zarůst. Umí to velmi i Srbové, Řekové to maj z krize, tam jsou opuštěné celé čtvrti, a taky, když si nechaj koukat ocelový dráty ze střechy, mají prý nižší daně. Bulhar také rád staví třeba šikovný malý závod uprostřed polí, už to skoro bylo, už to začalo dávat smysl, ale najednou těsně před dokončením se ukázalo, že to fakt takhle na samotě nemá smysl. Nemluvím o občasnostech, je to mega rozsah, klidně 20 % staveb vzniká tam, kde bych je nikde vzniknout nenechal. Ale znáte to. Nesuď, pokud nechodíš v bulharskejch mokasínech, třeba bych byl posedlý tužbou postavit samoobsluhu na Olympu. Dává vám to smysl? Tak to máte balkánské předky.
Co naše západní civilizace totálně projela, to je ztracená bitva o turecké záchody. Začínají až někde na maďarsko-srbské hranici a houstnou až dolů kontinentem k Istanbulu. My jsme je také měli. Třeba v městě Litomyšl na koupálku. Jenže ouha. S touhou po zdánlivě vyšší kulturnosti šli do kopru. Ale střevo je potřebuje. Je to jako s našimi porodnicemi. To nejlepší z tebe vyjde pěkně v podřepu. Zeptej se doktora. Neochotně přizná barvu. Záchodová lobby dnes trůní pevně na svých pozicích a bude těžký ty zabetonovaný porcelánový grázly sejmout. Ale jde o hodně. O hovno. Dnešní výzva. Zkus to dnes udělat někde venku. Jdi do bobku a uvolni svěrač. Budeš mít pocit, že jsi se poprvé opravdu vyprázdnil. A teprve dokonale prázdní, čistí lidé jsou základem každé opravdové civilizace.
Jsem rád, že systém značení v Bulharsku mne udržuje ve střehu. Tady jsme už děsně zlenivěli a když je někde něco napsaný, tak víme, že to tam nejspíš bude. Jsme pak jako ovce. Třeba ubytování jsem vybral proto, že v bytě mělo být wifi. Ještě s báglem na zádech, hned jak jsem dorazil, jsem se znovu zeptal:
"Ta wifi, co jste psal, že tu je, tu je?" "Ne." řekl Vladimir a tím mi otevřel nový svět.
Měl jsem mu to za zlé, ale jde jen o kulturní nedorozumění. Celé úřady, kavárny, obrovská nádraží tu jsou stavěna rovnou s obřími samolepkami WIFI FREE ZONE. Znamenají jediné, že je to fakt total free zóna bez wifi. Když jsem se v jedné kavárně ptal, proč to na ty dveře dali, řekli mi, aby bylo více lidí. To je 1677 km rozdílu mezi západním a jižním Slovanem v praxi. Vlastně jsme více Němci, než zbytek našeho kmene roztroušeného až po Sibiř. Ale není to jen Vladimir, na letos vydané mapě IC Burgas jsou koleje do venkovních lázní za městem. Jsou ale silně přesvědčivě zavátý a zarostlý, dámě v IC, které bylo tak 25 let, a která mi řekla asi 5x "Vezměte si train" a zapíchla prst do mapy na značku vlaku, by měl někdo říct, že co je naživu, tak tam prostě train už fakt není. Je to train free zone. Jako celé Bulharsko.
Mimochodem, IC jsme hledali přesně půl dne. Neudělali si na sebe žádný cedule. Jedna paní na ulici byla ochotná a vygůglila nám, že v Burgasu žádné IC není. IC, které na sebe nemá cedule, nikdo o něm neví a je nekompromisně neviditelný online. To chceš zažít. A na otázku - Jak se dostanu na malý pláže za městem? - se nadechla a začla mi popisovat cestu do muzea bulharských peněz. Jenže to já vím. Bulharská měna je leva.
Praktické:
Bulharsko od 700 Kč (jen cesta tam a musíš "lovit" datum)
Bydlel jsem za tuze pěkných 137 Kč/noc v parádním pokoji v centru, to je svět Airbnb. Jdi do něj a získej ihned 600 Kč na cestovních kreditech, jak jsem to udělal já. Sdílení bydlení je revoluce. Registruj se dnes a rozšiř si možnosti pohybu po planetě.
Denní zpáteční linka do Sofie od Bulharů, lze v ČR kaufnout až do Burgasu, zpáteční za 3000 Kč. Nebo za 3300 v hotovosti na pokladně ve staré hale na Florenci. Po cestě kroasant, suška a nalejí ti kolu. Filmy s bulhar titulky. Na cestu přes Srbsko stále stačí občanka.
Burgas: ideál centrála na výlety, ale už samotný je živý, autentický, levný a jsou tam bahenní solné lázně zdarma (kůže jako miminko). Pláže naprosto ok, slunečníky a lehátka zdarma. Je to i průmyslové město a jednou v noci přitáhl dost smrad z přístavu.
Na dohled:
Sozopol (dřevěné baráčky, krásné kostelíky, exkluzivní koupačka) jižně, napravo v zálivu, cca 30 min busem.
Primorsko - koupací spot. Též busem častěji něž jednou za hodinu.
Nessebar - vidět vlevo v zálivu (na sever) Už dost hotelového typu. Pevnost, old city. Koupačka. P.S. Samo, že Bulhaři jsou krásný lidi, článek je cíleně nevyvážený, prostě jsem ho tak udělal. Dobrý moment třeba byl, když jsme omylem dojeli až za město na konečnou MHD, byla půlnoc a neměli jsme už leva na cestu zpět. První oslovená dívka nám s velkým úsměvem věnovala na cestu. ( V busech jsou prodavačky lístků a na černo by jet nešlo.) MERCI, Bulharsko! NOVÉ VIDEO K CESTOVÁNÍ I K ŽIVOTU:
