Proč bylo zničeno letadlo Boeing 777 na Ukrajině? Synchronicity speaking.

Všimly si toho i mainstreamová média. Letadlo malajsijských aerolinek Boeing 777, které bylo s vysokou pravděpodobností sestřeleno, zůstalo v provozu přesně 17 let. Na den přesně. Poprvé vzlétlo 17. 7. 1997 a 17. 7. 2014 bylo zničeno. Nějak moc sedmiček či sedmnáctek.

Jeden ze 189 nizozemských pasažérů se jmenoval Cor Pan. Než nastoupil, udělal snímek letadla a vložil ho na facebook. Napsal: "Kdyby zmizelo, vypadalo takto." Jeho fotografie se stala posledním snímkem Boingu 777 vůbec, dosud jí sdílelo 30 000 lidí. 

Co se to tu děje?

Můžete si s tím hrát donekonečna, letadlo bylo v provozu 6209 dní, 6+2+0+9=17. Můžete nacházet další a další "propočítané" roviny celého příběhu. Může vás mrazit a můžete o tom napsat celou knihu. Fascinující. Magické. Běží z toho mráz po zádech.

Ale vraťme se k těm nezvyklým číslům. Ta část vaší bytosti, která platí složenky a bezvadně funguje v tomto světě, tak trochu nevěří a slabě pro sebe opakuje: Náhoda, to je jen náhoda.

Pojďme si naložit víc. Budeme zkoumat proč se to děje a jak je to možné.

V červenci 1975 se zaplnily noviny příběhem Erskine Ebbina, sedmnáctiletého hocha, kterého srazilo z jeho mopedu taxi. Mladík na místě zemřel. Událost se stala v Hamiltonu na britských Bermudách. Jenže téměř přesně před rokem ve stejné ulici zemřel jeho mladší bratr Nevill. Ano, ve stejné ulici. Jel dokonce na stejném mopedu. A teď se podržte: Srazilo ho taxi. 

Ale to není všechno. 

Taxi řídil stejný řidič. 

Dovede si představit, co se musí honit v hlavách aktérů?

Ale to není vše. Taxi v obou případech nebylo prázdné.  

Seděl v něm stejný klient! Co s tím? Jako kdyby nám příhoda nechtěla dát vůbec žádnou šanci ani šeptnout slovo náhoda. 

The Scunthorpe Evening Telegraph, 21. 7. 1975, strana 9
 

Zajímavá čísla byla tažena v loterii v New Yorku rok po tragédii Dvojčat, tedy 9/11 2002, jak zde uvádějí datum. Jsou to 9-1-1.

Možná znáte jméno John Wilkes Booth. Je to vrah amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Jenže spíše byste měli znát jméno jeho bratra Edwina Thomase Bootha, nejslavnějšího herce 19. století, mnohými považovanými za největšího herce USA všech dob. Jeho tvář byla v jeho době stejně známá jako dnes třeba Arnolda Schwarzeneggra. V životě této proslulé celebrity své doby se pozoruhodně vyjímá jedna příhoda. Ve tlačenici na vlakovém nádraží v New Jersey zachytil hocha, který by byl bezmocně usmýkán vlakem. Booth ho pevně stiskl, vytáhl ho a zachránil mu s nejvyšší pravděpodobností život. Představte si, že vám Arnold Schwarzenegger jen tak na nádraží zachrání život. Jako v bijáku. Hoch ho samozřejmě poznal, oslovil ho jeho jménem a poděkoval mu. 

Aspoň tak to uvádí on sám. Robert Lincoln, syn Abrahama Lincolna. Nedlouho později bratr jeho zachránce zabíjí jeho otce, amerického prezidenta Abrahama Lincolna.

Anthony Hopkins rád uvádí neuvěřitelný zážitek z roku 1975, který se mu stal, když souhlasil, že bude hrát ve filmu Dívka z Petrovky. Samozřejmě se ihned vydal koupit si celou knihu. Ke svému překvapení v celém Londýně titul nemohl sehnat. Vracel se domů a uviděl jednu zapomenutou knihu na lavičce. Zvedl ji a ano, z mnoha miliónů vydaných titulů na světě, to byla právě ona. Měla dokonce ručně psané poznámky. Ale jsme v polovině. O dva roky později se potkává s autorem Georgem Feiferem a ten poznamená, že vlastně svou knihu ani nemá. Půjčil ji totiž kamarádovi v Londýně a tomu byla zcizena při vyloupení automobilu. Asi již tušíte. Kniha s osobními poznámky autora se vrátila zpět. Hej, co je tohle za matematiku? Něco jako integrál Absolutní haluze?

Náhoda či haluz hrála také významnou roli při atentátu na Františka Josefa    d´Este, který patří k milníkům při vzniku První světové války. Atentátníci použili granát na panovníkův vůz, ten ale vybuchl dále v koloně vozů, část skupiny zde byla zatčena. Zbytek spolu s Gavrilem Principem se kvůli davům musel rozptýlit. František se přesto vydává do nemocnice, kterou měl otevřít a chce navštívit zraněné při atentátu. Měli jet přímo, ale řidič k tomu nepochopitelně nedostal pokyn a znovu vjel do nebezpečného centra. Je tedy po neúspěšném atentátu, Gavrilo Princip postává před jednou z mnoha kaváren a náhle nevěří svým očím. Panovník právě zastavuje s vozem jeden a půl metru od něj! Do ran se vrhá i těhotná manželka Žofie. Gavrilo je odsouzen na dvacet let v Terezíně. Mimochodem, zde ho přepadne tuberkulóza a ruka, kterou střílel, je mu amputována. Umírá jako 40 kilogramová troska tři roky po atentátu.

Co je naprostým synchro masakrem a celý klub skeptiků se může dvakrát postavit na hlavu: Auto, ve kterém byl arcivévoda zabit má SPZ, kde je již "zakódován" konec války, kterou střelba na něj vyvolala. 11. 11. 1918 bylo uzavřeno příměří a na všech frontách v 11 h dopoledne zavládl mír. (111111)

Zdroj: wikipedie. SPZ obsahuje číslo 118.

Při zkoumání podobných příběhů se je vyplatí ověřovat, například seznam podobností mezi Lincolnem a Kennedym, který je evergreenem už padesát let, obsahuje mnohé nepravdy nebo uvádí jako neuvěřitelnou náhodu něco, co po bližším prozkoumání je spíše fádní skutečnost. Ostatně vždy, než se dáme do hledání "smysluplných vzorů, matric či struktur" je třeba mít na vědomí, že mozkové centrum, které je za tuto činnost zodpovědné to činí z evolučních důvodů a "rádo" a je omylné. Více zde:

http://synchromysl.blogspot.cz/2014/05/proc-neni-synchronicita-pozitivni.html

Přesto tu zbývá příliš skutečností nad kterými doslova zůstává rozum stát, je zmrazen, nemůže se pohybovat po obvyklých kolejích. 

Takže co nám říká číselná matrice malajsijského letu?

Všechno je propojeno. 

To je hlavní a zásadní vzkaz. 

Můžete naprosto opustit prožívání sebe sama, jako náhodně putujícího tvora vesmírem. 

Všechno má svou matrici, která se dokonce občas vynoří s matematickou přesností. 

Nevědomí pracuje kvantovým způsobem, lineární mysl je jen koncept. Vše se schází v jedné časové smyčce. Ta, která je právě Teď. 

Cor Pan nám dal zprávu: Ano, ve vtipu, v ironii, přeřeknutí si dovolíme být Blázny, jsme šašci, klauni, kteří mají jedno úžasné privilegium: Říkat pravdu. Nebýt roz-umní. Mluvit za Celek. Být jako děti, nevědomí a tak blízko Zdroji. Bez naučených, logických odpovědí dosahovat Pravdy. 

Pro mne je to životní lekce. Jeho poslední vzkaz zní takto:

Buďte opatrní. Sledujte svá slova. Nechte je proudit a buďte k nim pozorní. Co když z nich právě prosáklo něco, co lineární mysl, která zpracovává jen to, co vidí, nemůže obsáhnout?

Tomu říkám "soft skills." Všichni jsme zváni do Synchronního světa, ale ne každý má odvahu tam vejít. 

Copak jsem blázen?

Přesně. Bez toho to nepůjde. Dokud bude vládnout královské Ego a nedoslechne se Pravdu, nepostoupíte dál. 

Jaké dál? 

Vždyť já se mám skvěle. 

Ba přímo báječně, to je "výhoda" královské komfortní zóny. Přepychové paláce. Nechte tam vejít Šaška a udělat ho nějakou práci. Zasmějte se sami sobě. Je to překrásná bolest. 

Nejvyšší umění bolesti. Nádherná, nesnesitelná, ušlechtilá, zostuzující, bodavá, šílená, dokonalá bolest umírajícího Já. Luxusní stěny komnat se hroutí a z další se již ozývá poťouchlý smích Šaška, nesnášíte ten zvuk rolniček, ale přímo celou duší si přejete, aby už dorazil do vašeho největšího pokoje. Jste tam tak sami. Nelze to již dále snášet. Je to k zbláznění. 

ANO!

To je ten moment. Rozšklebená bláznova tvář se vám šíleně smýkne přímo před nosem. Královské Ego se zhrozí, přichází o svou existenci a vy, vy vše odvoláte! Svírá vás smrtelný strach. Ale je už pozdě. Šašek otvírá ústa a vysloví první čistou Pravdu. Pravda se vám zaklesne do hrudi a způsobí strašnou bolest. JÁ bolí. JÁ umírá. Šašek si vás zkoumavě prohlíží, neustále vás obchází a jak klesáte níž a níž, zasahuje vás další a další Pravdou.

Jsi vypočítavý! Děláš vše jen z kalkulu! Nejíš maso a deset let jsi nepromluvil s tátou? HAHAHA!

Nemiluješ! Vlastníš! Jsi posera! Cože? A kde jsou Tvé sny? Tak vidíš! 
HAHAHAHAHA!

Nakonec šašek tvé komnaty jednoduše zapálí a ty uprostřed své pečlivě pěstované palácové nádhery shoříš jako pes. Jako krysa při požáru přístavu. A přeci v tom popelu něco zbylo. 

Je to očištěné ohněm a krystalicky čisté. Tvé nové nitro. Začínáš dýchat. Zvedáš se pomalu a sotva poznáváš své královské zahrady. Je tu tolik světla, tolik nových cest. Náhle miluješ toho blázna a je ti líto, že odchází. Jen mrkne jako spiklenec a prohodí: Vrátím se, až to tu budeš mít znovu postavené. 

Smějete se Bláznům, ale poslední smích je vždycky jejich. 

Držíte se lineární mysli, ale synchronicita ji vám vyfoukne z pod rukou. Zbude jen ta pitomá "náhoda." A stále znovu a znovu klepe na dveře. Když už se vzdáš, králi?

Víš, že předák separatistů Strelkov se narodil 17-tého?

No tak vzdej to. Vesmír má svoji vlastní organizaci. Chceš do ní patřit? Žádný problém, vystup z komnaty. Nechce se ti? Uděláme z tebe Blázna. Ať chceš nebo nechceš. Budeš za tu bolest děkovat. Budeš si přát další. Nikdo tu nechce být sám. Všichni chceme cítit to propojení. Všichni se chceme cítit jako unikátní bytosti, jedinečné, jak sebe vědomé, tak vědomé celku. Jako vlna v oceánu. Jako kapka v moři. Vydej se na bláznivou cestu. Budeš křičet slastnou bolestí. Jsou to porodní výkřiky. A za každý nový život je třeba být vděčný. 

298 životů bylo odevzdáno zpět Celku. Jak naložíš s tím svým jediným ty, králi?

FOTO: Athit Perawongmetha, Reuters