Ezoterické nůžky

Nůžky značky Ezo se rozevírají každý den. Každou vaší knihou, sdíleným citátem, seminářem, kurzem. Na jedné straně nůžek je váš život, na druhé straně kupa vědomostí, kterou jste nahromadili na vaší cestě za osvícením.

Ezo nůžky mají omezenou kapacitu. Pokud jsou příliš rozevřené, udělají rázný střih. Odstřihnou vás. Doslova - vás. Respektive to, co nejste vy. Tu část, která je plná informací, ale nežije. Vaši mrtvou osobnost, na které si tolik zakládáte. Vaše esoterické Já. Vše, co smrdí duc-hovnem.

Je to jako, když se učíte cizí jazyk. Každý den 50 slovíček? Žádný problém. A tak si ty slovíčka čtete, každý den se snažíte "udělat" vašich 50 slovíček.

Vy máte vyšší cíle. Za rok je vám to jasné. Jste mistři tohoto neobyčejného cizokrajného jazyka.

Bohužel jen ve vaší hlavě. Realita je jiná. V živé konverzaci používáte občas jen jedno nové slovo. A to ani ne každý den. Dostáváte se do poněkud schizofrenní situace. Posilovali jste osobnost, která operuje s pojmy jako 50 slovíček denně, nový super kurz rychločtení, seminář Speakrem snadno a rychle a tak nějak jste se do ní přesídlili. V životě kupodivu se zase tak nic nového neděje. Nežijete zas tak úžasný život, ale hodně lidí si to o vás může myslit. Zase jedete na ten špičkový Kurz.

A tak se vzdalujete od vašeho pravého života. Toho opravdového, reálného. Z masa a kostí. Ne toho z fialových paprsků korunní čakry a osmé dimenze Světelné krávy. 

Ezo nůžky jsou napjaté k prasknutí. Na jedné straně hromada iluzí, na druhé straně životní realita. To, co konáte. Kde skutečně jste a máte tam být. Ne, to co čtete nebo si myslíte. Přichází střih.

Je stále náročnější žít v sobě tam, kde není co žít, kde se žádný život neděje, místo tam, kde by se život měl dít, ale neděje se. Taková schizofrenie unavuje. Jste vyčerpaní. Chcete si udržet to vaše obdivuhodné tempo 50 slovíček denně, ale již to nejde. Přesto ještě nějakou dobu jedete vaším tempem, jste přece již vzorem. Vaše slovní zásoba života však neroste. Naopak.

Vaše zásoba je vyčerpaná.

Stojí tu dvě osobnosti. Jedna hypoteticky přímo srší vědomostmi a úžasným poznáním. Je to vaše vnitřní (ezo) osobnost. Věnovali jste se jí hodně a je luxusně vybavená. Je silná a její sláva ční do oblak.

Pak je tu ještě jedna. To jste vy. Normální, přirození Vy. Ale ta z druhé strany mohutně rozevřených nůžek není vidět. Zapomněli jste na ni. Chtěli jste na ni zapomenout. Tahle osobnost chodí na houby, směje se s kamarády na pivu a spí pod širákem. Dotýká se reálných věcí. Je skutečná. Žije.

Mám otázku. Která z těchto dvou osobností může dosáhnout toho vašeho osvícení?

A tak díky za Ezo nůžky. Zatímco sotva dýcháte a stín vašeho pitomého EzoJá padá do prachu, osvícení, které se za vámi roky hnalo, zpozorní. Konečně šance.

Jenže vy jste se už úplně přesídlili mimo sebe a vlastní život.

Ten střih vás hodně bolí. Cítíte se od-střihnutí. Ztratili jste půdu pod nohama. Chodili jste si po vzdušných zámcích a ono vám to procházelo.

Jenže vzdušné zámky mají vzdušnou podlahu.

Přichází pád. Padáte přímo doprostřed sebe sama. Do vašeho skutečného života. Lovíte z paměti to jedno slovíčko, které jste uměli a cítíte se trapně. To, že jsem já? Vždyť já jsem se zajímal o takovou spoustu chytrých slovíček.

Jenže jak používáte jen ta vaše opravdová slova, i když je jich málo, jsou opravdu vaše. Je v nich Život. A to se pozná. Poznají to i vaši přátelé. Nakonec se v nich poznáte i vy sami.

Jste tak nějak zpomalení. Veškerá snaha je pryč. Roky jste se hnali za osvícením a ono vás nemohlo dohnat. Střih! Ležíte v prachu a prásk! Osvícení to do vás napralo plnou parou. Konečně vás dostihlo. Konečně vás našlo v běžném životě.

Foto: autor

Vaše svatozář je z kanálu. Teprve, když odložíte všechny "svaté" představy o osvícení, najde si vás. Nemusí vám být zrovna dobře. Možná budete právě vylézat kanálem. To má osvícení rádo. Není luxusních, nablýskaných osvícení. Těch kanálových je ale bezpočet. Odložením vašich představ o osvícení do kanálu, se stáváte osvíceným. Tajný kanálový zen.

Je to jen vaše snaha, to nekonečné úsilí, které vás vzdaluje od osvíceného života Tady a Teď. Života se sebou samým. 

"Tohle je moje situace. Tohle je moje máma a tohle je můj táta. Tohle je můj partner. Tohle je moje finanční situace. Tohle je moje schopnost komunikovat. Tohle je moje schopnost investovat do přátelství. Tohle je moje práce a tohle je moje láska k sama sobě."

Musíte se zastavit. Pokud to neumíte sami, střihnou vás Ezo nůžky.
Čím více jste je rozevřeli, tím větší střih.

Teprve když jste zbaveni možnosti o něco usilovat, když zmizí vaše zacyklené snažení pro snažení, tak se teprve otevírá brána Dosažení. Ale není tu už žádné Dosahovaní. Jenom Bytí.

Začínáte žít svůj život...

Váš přítel vás zkoumavě pozoruje a pak pronese: "Hele, docela ses změnil, co jsme se neviděli, kam že to jezdíš na ty tvý akce? Docela bych jel někdy s tebou."

Chvíli na něj koukáte a pak se začnete strašlivě smát.

Je to největší vtip vašeho života.

Smějete se ještě, když umýváte nádobí. Smějete se i druhý den, když pijete čaj. Smějete se, když se zase někdo snaží dobýt nějakou arabskou zemi. Smějete se, když si kupujete chleba a smějete se, když se vám rozbije auto a jdete promoklí domů. Smějete se na pokladní v Albertu a smějete se, když trháte černý bez na šťávu. Nejraději se smějete při západu slunce. Možná nejvíce se nasmějete, když jste jen a jen sami. Smějete se, když skáčete do rybníka a když se pokoušíte se opravdu naučit a žít aspoň jedno písmenko nového slovíčka. Je před vámi ještě tolik slov.

Například Láska. Nebo Přátelství a také Hrát tenis. Vypadá to, že si v životě smíchu ještě opravdu užijete.

:)