SYNCHRONICITA ROKU 2015

Mířím s přáteli do polské Poznaně, je 20.3. 2015 a ve vzduchu je cítit něco velkého. Pronajal jsem si zde jeden pokoj přes server Airbnb.com, večer se vracím na pokoj a slyším češtinu. Jsou to dvě české dívky. Druhý den se neustále potkáváme v osmitisícovém davu, děje se to stále a musíme se tomu smát. Zpátky do Čech už jedeme spolu.

My jedeme do Strašnic. Já taky, prima.
Ale to je naše ulice? Cože?
Tady u pošty zastav. 
Ale to je moje pošta!

A tak jsme si nezávisle na sobě pronajali vedle sebe pokoje ve stejném domě v Polsku, ve městě, které má 550 000 obyvatel, abychom zjistili, že bydlíme přes ulici v Praze. 

Synchronicita roku 2015. Proč? 

Takový kousek vyžaduje vysokou účast "vesmírné produkce." Měl jsem velké problémy s ubytováním, musel jsem jednu platbu stornovat, protože jsem měl "blbý pocit," že mám sehnat jiný pokoj. Věnujte pozornost takovým "zvláštně náhodným" setkáním, vesmír, jehož jsme součástí, tedy vaše Vyšší Já, má zájem, aby k takovému střetnutí došlo. 

Magnetismus. To je to správné slovo. Vlastně si z jednou z těch dívek často povídáme do rána. Je to intenzivní spojení, dochází k obrovské informační výměně. Naše životy se prolnou, dojde k propojení našeho synchronního vortexu. Oba ze sebe dokážeme vytáhnout to nejlepší. Je před ní velmi důležitý konkurz. Podporuji ji, co to jde, makáme na scénáři a ona ho poměrně překvapivě vyhraje. 1: 10 000. V ten moment jsem pocítil, že magnetismus upadá. 

Moje role byla ji doprovodit k tomu konkurzu. Ta podpora mě stála hodně sil, přepálil jsem to, což dělám směrem ke druhým často a onemocněl jsem. Aby se vesmír ujistil, že mi to docvakne, připravil to opět mistrovsky. 

První natáčecí den měla ve 13:00.
Klapka: Ordinace v růžové zahradě.
Ve stejný den jsem ve 13:00 na místě, které se jmenuje stejně: 
Klapka: Ordinace.

Foto:autor

Na festivalu Evolution mne napadne trochu poškádlit synchronicitu, nakreslím na lístek vzkaz a přilepím vedle sebe na židli. Nedělám to často. Za dvě sekundy kolem prochází dívka, která si okamžitě v reakci na lístek přisedne. 

"Kdo jsi?" ptám se. Podívá se na mě a překvapivě řekne: "Synchromysl?"

Třetím rokem na sebe odkazujeme na svých blozích, jsme virtuální přátelé, sledujeme se online. Aby to nebylo málo, nijak jsem letos s Evolution nepočítal, ale za dveřmi bytu jsem ráno našel 200 Kč (svědky mám, že ségra:) a protože stejná částka je vstup na festival, vzal jsem to jako pobídku. 

Opět podíl, podpora, jistá suma vesmírné produkce. 

Strávíme spolu v první možný termín celý den. Magnetismus. Osm hodin nepřetržité intelektuální výměny. Hodinové telefony. 

Synchronicita roku 2015 č. 2. 

A teď se podržte, ty dívky se nakonec setkaly, stojíme vedle sebe v trojúhelníku, a mě dojde jedno. Tady musí být nějaká konexe. 

Jak spolu synchronicita roku č. 1 a č. 2 souvisí?

S první dívkou jsem se seznámil v okamžiku zatmění slunce, přes všechno dobré, ba to nejlepší, co jsem si dali, setkání s ní otevřelo jeden můj velký stín. Narostl do obřích rozměrů a já odkráčel do ordinace. 

A s Anamel se stalo to, že ona ten stín našla, píchla do něj a on se vyfoukl. 
(Trvalo to několik hodin a jsem rád, že mám víceletou zkušenost s transpersonálními jevy, a díky Bohu, že tu jsou knihy Stanislava Grofa a ostatních.)

Nevím, jak poděkovat synchronicitě za tyto dvě nejvýznamnější interakce, které mne tak obohatili.

Zkusím to. 

Děkuji. 

Děkuji, Anamel. 

Děkuji, Z.

Foto:autor

Život je nádherný!  

Surf na vlně synchronicit=jízda k naší Plné verzi!
Nikdy to nekončí! Oceán je příliš hluboký. 

Každou svou buňkou se těším na další poezii!
Buďte ve střehu!

Synchronicita přichází právě Tady a Teď.

P.S.: Myslíte, že jsem něco zamlčel? Ale vůbec ne. Máte to v hlavičce tohoto blogu: Zbylých 99 % je LOVE STORY:)