BEZ TEBE TO NEPŮJDE

Jakmile založíte rodinu, spustíte novou energetickou konstelaci.

Čím více nerovnováhy si nesete z původní rodiny, tím bude "hustší" a náročnější i vaše nově otevřená rodinná situace.

Síla konstelace, tedy souhrn energetických pozic a matric ve vašem celém rodě si vždy bude hledat rovnováhu. Jak to? To už se MNE přece netýká?

BOHUdík/BOHUžel ano. Týká. Pracuje zde princip "kolektivní zodpovědnosti".

Upozorňuje na něj i bible - Exodus 34/7 - Budu tě trestat do třetího i čtvrtého pokolení.

Neseme odpovědnost za předky, kteří způsobili nerovnováhu a váš rodinný systém si bude žádat "spravedlnost", prosté vyrovnání, vyžadovat "platbu".

V určitém smyslu promlouvá i do vzdálenějších struktur, například kmene, národa. Kmen je "prokletý" a stíhán za otřesný čin jediného svého muže. Němci trpí pocitem "kolektivní viny" za činy nacistů a stihl je i "kolektivní odsun". Až bude v systému vazeb příčina - následek nastolena "spravedlnost", tedy proběhne platba, uzavře se starý cyklus a může začít Nový život.

"Platba" přitom může proběhnou i zcela doslovně, totiž jako skutečná - platba. Zaplatíte-li pokutu, odškodnění, jste "vykoupeni" ze svého přestupku. Platíte sice dole, ale smazáno je i nahoru. 

Ať na reálné asfaltové cestě, kdy se u zástupce vyšší moci, policisty, zastupujícího "spravedlnost", vyplatíte pokutou za nepřiměřenou rychlost ve vašem voze, tak stejně na životní cestě se takto "vyplácíme".

"Platbou za spravedlnost" tedy může být také odškodnění u soudu, výdaje na rituál za usmíření, desátek myšlený upřímně. Ano, následně vzniká fantastický byznys pro toho, kdo se vydrápe na vrchol životního STÁNÍ, provozuje STÁTNÍ náboženství či jinou organizaci výkonné moci a může sbírat energii z široké základny hierarchie pod sebou. Je drábem.

Pokud ujedete od nehody, vznikne nespravedlnost. Systém pak hledá situaci, kde je vám umožněno zaplatit. Po dvaceti letech vám někdo ukradne auto. 

Pokud byste přivolali policii - zástupce spravedlnosti - vykoupili byste se na už místě. Ale pojďme zpět do rodiny. 

Pokud byl například někdo z rodinného systému vyloučen (pil, byl nevěrný, zkrachoval, onemocněl, kradl, znásilnil, vzdal to v životě) a toto nebylo naprosto přijato, uznáno, vysvětleno a rozpuštěno, vznikne napětí v rodu. 

Projeví se jako tendence v rodině znovu někoho vyloučit. Třeba vás. Anebo o generaci později vaše dítě. Nebo děti vašich dětí. Na čase nezáleží, na obsahu konstelace ano. 

Potrat u vašich předků, rodičů? Pozor, vyšší pravděpodobnost, že budete mít "tendenci" udělat, prožít to samé. 

Starali se o vás rodiče nedostatečně? Všimněte si, máte až heroickou touhu "vyrovnat systém". Být skvělou matkou, otcem. Nejlépe rovnou založit dětský tábor, celou školku. Zachránit děti z cizího státu. Proč tolik snahy za zaopatření dětí tak daleko? Protože váš systém trpí deficitem v postarání se o - blízké. Neumí to, je tam příliš bolesti, ale na těch "vzdálených" se tolik emoční zátěže nevyplaví.

Mluvím zde o tendenci, samozřejmě ne každý vládce musí být šílený, ale nedělejme si iluze, že historie šílenými "zemany" netrpí. 

Poznámka 28.10.: pozor, takové situace, jakákoliv případná kompenzace (dětský tábor, školka, chování koček či psů místo dětí) není selháním ani žádnou "vinou", láska zde tryskající je zkrátka láskou, jste prostě "andělem" tam, kde jste. Ani potrat, nucené přerušení těhotenství není "vinou", zkrátka vám vaše situace neumožňovala přivést dítě na svět.  

"Osud" tedy není žádná křivá potvora, pouze si pamatuje "po krvi", a hledá uzdravení. Pokud jste například odsoudili jednoho či oba rodiče za jejich "osudy" či chování, prosím, budete mít příležitost si onu situaci prožít a zvládnout, zvlášť pokud si myslíte, že to ti před vámi poněkud zvorali. 

Totiž možná právě pochopíte, že vaše rodiče cosi přimělo "ohnout", cosi silného, co k nim vlastně ani nepatří. Tato "tíha osudu" nyní nalehla na vás, protože rodinný systém není stále uspořádán. Podrobnou mapu takového zatížení lze získat například kvalitní astrologií, s její pomocí lze lépe určit a zpracovat často i ryze podvědomá témata. 

Z uvedeného plyne, že násilím, nespravedlností nelze ničeho než krátkodobého docílit. Pokud i třeba jako voják někoho zabijete, prostřílíte se na svobodu, vznikne "vina", v systému není jakékoliv zabití poměřováno, jak "spravedlivé" bylo či nebylo (jakože nějaký národ má větší pravdu než druhý?), je bráno tak, jak je, tedy jako zabití druhého člověka. Zapíše se deficit nutné platby a kolotoč se opakuje. Až když později padne syn vojáka, misky vah jsou srovnány.

Poznámka 28.10.: uvedený mechanismus (voják zabije a je později zabit, nebo jeho syn) je jen ilustrační doslovný příklad, ve skutečnosti "egregor situace, jeho psychická entita = energie onoho zabití" se nemusí takto "učebnicově" realizovat. Energie skutku s vámi ihned začne zkrátka konstelačně "vazbit", hledat skulinu, kde by se mohla projevit. 

Zkoumá váš "karmický automobil" a hledá, kde je jeho nejslabší článek, tam se pak může projevit. Tedy nerozbije brzdy za brzdy, ale poškodí třeba karburátor. Nemusíte tedy v životě čekat "na stejnou karmu", odpověď se zkrátka dostaví, ale z jiné strany, nerozpoznána. 

Existuje názor, že Spojené státy, které vybudovaly svůj stát vyvražděním původních obyvatel musí dodnes "platit za rovnováhu" vykonáváním náročné role světového policajta a platit v úmrtích svých vojáků vlastní krví a  stejně tak i obrovskými válečnými výdaji. Hodnocení, jak se jim to daří, je ovlivněno "světonázorectvím" každého z nás zvlášť. Ale nepochybně k "vykoupení USA" jednou dojde a země ze své role bude moci ustoupit, a myslím, že to pro ni bude jen úleva.

Podobně lze nahlédnout na úpornou snahu vůdců Západu, přijmout příliv duší ze zemí, které dříve sami dosti drasticky kolonizovali. Touha odčinit se takto kolektivně za předchozí utrpení je konstelačního původu. Stejně tak u nás vláda "beze všeho" vítá Ukrajince, tedy z cizího území, které k sobě Československo v minulosti připojilo.

Poválečné generace zase raději "budovaly stát" než vlastní rodinu, důvěra v lidství (a jemnost, lásku, mateřství) byla obecně otřesena a následně vznikla generace "hodných babiček a dědů", kteří se z kompenzačních důvodů o překot zase starali, pozor, ne o své děti, ale až o vnoučata. Tento "výkyv" je již pomalu uzdraven a spíše nastupuje jev "moderních babiček", které právě již nejsou tolik k zastižení. A mají pravdu, oni se již postaraly dobře. 

Naši rodiče a předci jsou tedy naší nedílnou minulostí. (Stejně tak otcové národa). Stojí-li rodiče a všichni předci za námi, jde za námi Síla. 

Je-li vztah k předkům zatížen, hůře dochází k naší seberealizaci, například až daleko v druhé půlce života, nebo trpí kvalita našich vztahů či jsme dokonce v ne - moci. 

Z konstelací také vyplývá, jak vysokou moc mají myšlenky, proto Ježíš popřel, že stačí jen nekonat špatné. 

Například "nevinné" otáčení za jinými ženami, ať již doslovné či jen v myšlenkách, pouhá fantazie, okamžitě oslabuje váš rodinný systém. Ukazuje se, že i když máte reálnou ženu, jste schopní stále propadat nedosažitelným představám - fatě morgáně, podléháte utkvělému ideálu, nereálné chiméře.

Těžko odhadnout, kolik takových "vydání se za novým, lepším", je jen nezralou, v podstatě zbytnělou dětskou konstrukcí "má matka je/přál bych si, aby byla dokonalá", jedinec se vydává "za dokonalou" ženou, iluzorní představou kdysi přirozeně uhnětenou v nevědomém inkubátoru dětství.

Vždy se tak stejně dokonale mine se skutečnou ženou tady a teď po svém boku. 

Kolik z rozchodů, rozvodů je oprávněně motivováno skutečnostmi jako alkoholismus, násilí či psychické týrání? 

Nepřekonatelné rozdíly=jsme líní na sobě pracovat a objevit svou hloubku na celé škále své stupnice. Bavilo nás být spolu, jen pokud jsme spolu cestovali po růžové ose.

Jeden z mých učitelů si zakládal na tom, že za 40 let své terapeutické praxe měl jen jeden manželský rozvod. Až dnes plně rozumím jeho umění. 

Ostatně, odcházíte-li z nevyřešeného vztahu, váš nový vztah po čase začne stejně přesně tam, kde nevyřešeně předchozí skončil. Je totiž jen jeden vztah, ten váš k sobě a jak to umíte k ostatním, ti ostatní "co za to můžou, ti, co jsou hrozní" jsou jen prostými nevinnými kulisami vašeho příběhu. 

Podívejte se kolem sebe, kolik "osudového zatížení" je kolem nás, je až neuvěřitelné, co je bráno za normální, například stříhat ženě pohlavní orgány při porodu, jak naučeně přijímáme mnoho situací, jak osobních, tak politických či obecných za zkrátka "dané". 

Přistřiženi v temném kadeřnictví matrix, vcházíme opakovaně do labyrintu mylných přesvědčení, do stejné louže. 

Zranění a znásilnění, znovu zraňují a znásilňují. 

Lidé bez domova, bez duše, vyprázdnění "osudovým zlomem" vystavují na ulici své prázdné obydlí. Byli rodinným systémem "vyděděni".

Kdo nepřišel v důvěře a lásce, byla mu porušena "sebezáchovnost", svůj život ohrožuje drogou, bláznivým skokem, šílenou jízdou, adrenalinem, který by ho přiměl, naučil ho vůbec pocitu "žít". Aby konečně poznal hřejivý tep života, od kterého byl odpojen. Byl mu nedopřán - nechtěn, odepřen.

Nemyslím si, že tu vznikne více porozumění, spolupráce, laskavosti, ale i odvahy a divokosti, schopnosti více milovat a oddávat se šíři a hloubce života bez a pardon, že to vyjde tak nekompromisně. 

Bez?

Bez čeho? Tak už to vyzraď!

A já se připojuji k výzvě, čtenáři.

Věc se má tak: 

BEZ TEBE to nepůjde. 

Až zavřeš lištu s tímto textem, v sekundách tě začne pohlcovat mlha matrixu. 

Tvá ochota něco podniknout bude během malé chvíle nulová. 

Poklonit se Tvé ženě. Omluvit se. Zavolat rodičům. Přestat volat stále rodičům. Pevněji vést své dítě. Být laskavější ke svému dítěti.
Přestat fantazírovat. Unikat. 

K vínu. Do počítačové "hry".

Do virtuální řitě, mé dítě. 

Přestat spravovat celičký svět, na facebooku, na ulici, ve své hlavě. 

Měl bys spravit všechno doma, ve své skutečné sociální síti, vole.
Kape ti kohoutek ve Tvé kuchyni, nikoliv v Mali. 

Postarat se o své děti. 
Uklidit si svůj hrad, a přestat mektat na jiný Hrad.

Platit. Pokorně splácet. Nedržkovat. Být vděčný.

Věnovat se konečně umění. 
Totiž tomu skutečnému. 

Umění žít. Vycházet s lidmi. Rozumět si. 

Udělat se sebou nápravu tam, kde vykazuješ známky kokotství.
Že nemáte žádné? Ale prd.

To je, co ti tvá skutečná žena říká, co ti ukazuje vlastní dítě, to není nic nedosažitelného. Nic, co by bylo obtížné o sobě zjistit. 

A poslední věc. 

Kdo se nechce o sobě nic dozvědět, tak se bojí, vehementně bude odmítat rodinné konstelace.

Protože tam je jeho uzdravení. 
A to je problém.

Co by dělal mrzák bez své hole?

Komentáře

Synchronicita jménem Google

Všechno je energie. Myšlení je energie. Síla pozornosti je energie. Akce a činy jsou energie. 

Jedenáct let jsem strávil v Čajovně v muzeu a to je energie. Čajovnu jsem ukončil koncem května 2012. Zde vytvořená energie se stále připomíná a vždy okolo výročí se touží projevit a připravit nějaké překvapení. 

Letošní kulaté páté výročí bylo malinko více propracované. "Rejža," tvořící princip či princip úplně pitomé náhody (záleží na vaší volbě) připravil něco, co se dá jen stěží jen tak přejít. 

Na Google mapách jsem hledál vzdálenosti různých moří z Klatov kvůli letní cestě. A napadlo mne, že se podívám na snímky Čajovny v muzeu na Google Street View. 

Prima, našel jsem čajku a ještě obrátil pozornost k zaparkovaným autům naproti vchodu se slovy, že by byla fakt sranda, kdybych zde našel vůz nějakého zákazníka. 

Klik. Google mi ukáže můj červený Hyundai, jak v něm právě projíždím okolo vchodu čajovny. 

https://www.google.cz/maps/@49.8727957,16.311695,3a,75y,51.88h,69.15t/data=!3m6!1e1!3m4!1sPtmNS-URn0KKTIfvLas-ag!2e0!7i13312!8i6656

Snímek pro Google Maps byl zhotoven v určité desetině sekundy, kdy jsem projížděl přesně naproti bráně Čajovny v muzeu. Na snímku je dokonce vidět že mám červené tričko s nápisem Čajomysl, což byla doména čajovny. Přiznám se, to tričko jsem zas tak často nenosil. Ale na firemní snímkování se hodí, to ano. 

A tak vím, co jsem dělal v červenci 2011 a co jsem měl na sobě. Díky Google. Dobrá, no a co?

Přece nic. 

Je přece určitá šance, vyjádřená matematicky, že se to může stát. Je pro vás ok 1:9864766906544906543210989524689795475858989898745973?

Ale architektura za tím, to je právě to, co mne zajímá. 

Mohl jsem jemněji tisnout plyn a projet o zlomek sekundy později, než zaměstnanec Googlu stiskl spoušť. Také on tam nemusel být. Cestou ho několik lidí zastavovalo a ptalo se, jestli fakt fotí pro Google. Také si ráno musel vylít kávu a zhotovit novou, nalil si do ní zkažené mléko. Ztratil celých pět minut. 

A pak celý orchestr událostí, příčin a následků vrcholí, projíždím právě ulicí, kde provozuji čajovnu a fotograf Googlu snímá další ulici v práci a "přicvakne" mne k místu, které mám moc rád a kde deset let připravuji hostům čaj. 

Ale to není všechno. Od července 2011 je dlouhá cesta. Google záběry ulice Jiráskova 9 vystaví a "rejža" nechá všechno být. 

V klidu pár let počká a vytáhne je na mne k pětiletému výročí. 

Struktura synchronicity. A takové události nám dávají zprávu, něco prozrazují.

Pomohu si filmem Truman show. Scénář, kulisy, rejža. A naše možnost prozřít. 

Přijmout neodvratitelnost scenáře. Neutralitu kulis. Přesah tvůrcova záměru. 

Fotografie mého vlastního vozu mi připomíná, že jsme té hry aktivně účastni.

 "Jedeme v tom." 

Řídíme si to sami. Brzda, plyn, pravidla. Nehoda. Údržba stroje. 

Vybíráme si cestu, jsme svobodní. A přesto jsme součástí vyšší hry. Jsme tvůrci, herci a nejsme ve svém příběhu sami. Boží oko nás vidí. Jeho prostředkem je Google Street View. Jsme to my sami, kdo se sleduje a hodnotí.

Máme své vědomí. Svědomí. 

Kam právě jede váš automobil?

Je to ryze komerční jízda nebo má vaše cesta vyšší smysl? 

Svítíte si na cestu? Vypínáte s pokorou dálková světla?

Jezdíte eko logicky? 

Umíte dávat přednost? 

Nejezdíte v protisměru? Co když "jedete" proti sobě?

A v jakém stavu je váš vůz? Brzdy kaput? Baterka šmytec? 

Možná byste si měli odpočinout.

Někdo jiný zase pořádně šlápnout na plyn. Nepotřebuješ jet na rok do Indie, abys zjistil, co chceš od života. Co tě nezabilo, zabije tě příště. Zabíjí tě to proto, abys něco změnil. Možná budeš muset udělat něco, co jsi ještě nikdy neudělal. 

Rozvést se. Oženit se. Vdát se. 

Poslat šéfa slušně do prdele. Vymezit hranice. 

Úplně překopat vztah. Poděkovat rodičům za život. 

Spojit se se sebou a vyrazit za svým snem. 

Nebo chcípnout u televize. Tele. Vize. Ty krávo. 

Google Tě vidí. Má tvůj záběr. Sedíš v křesle v mihotavém světle a žereš brambůrky. Cvak. Uložit pozici. "Save me."

Příští snímkování se koná právě TEĎ. 

Co s tím uděláš?

________________________________________________________________________

K moři se nejede. Google mi tím naznačil, že mám zůstat doma. A já chci se svým strejdou vycházet nejlépe, jak jen je to možné. 

_________________________________________________________

Díky synchronicitě, že mi připomněla krásné roky v čajovně. Můžete začít tam. Jděte na čaj. Otevřete nad šálkem naslepo knížku. Dobrodružství začíná.

_________________________________________________________

Tento text byl vygenerován automaticky. Neodpovídejte na něj. 

Komentáře

Ztrať se, ať se můžeš nalézt

Stalo se to v Mošnici. Pojď na karty! Proč ne. Je to tarot a výklad je dobrý. Prostě to sedí, aniž bych cokoliv naznačil a nechal se jen přečíst "psychologicky." Nelze to popřít, je "napojená," umí "číst."

Odcházím okouzlen, na minutu, pak se pocit obrací a vystřídá ho prázdno. Pocit prázdnoty se prohlubuje a objevuje se mírné rozhořčení, dostávám zlost na to, že jsem se dozvěděl určitá fakta, jisté konstelace, určitou míru pravděpodobnosti. Nahlédl jsem do své budoucnosti a to mne sere.

Šel jsem k rybníku a rituálně odhodil celý výklad, věštbu do vody. Byli jsme na to dva. Jedna přítelkyně to cítila stejně. Dorazíme ke hrázi, stojí zde muž, který pouští draka, svobodnou vznášející se bytost, opájející se nekonečným prostorem, zvedl jsem hlavu a spatřil ho, jak volně dýchá vysoko nad korunami stromů, těší se z proudícího vzduchu, jak se ve svém pohybu dotýká nekonečné potencionality celého vesmíru, jak sleduje okamžik za okamžikem ten impuls, co právě je, surfujícího na vlně neustále explodující reality jako nějaký matematický feťák, zpitý neomezenými možnostmi všech těch fantastických trajektorií, jak rýsuje za letu úchvatnou rovnici života, nadopován radostí z vědomého rozhodování, jak soustředěně vnímá každičký poryv větru a oddává se mu, aby vzápětí využil jeho sílu ve svůj prospěch. Někdy stoupá, jindy ho sráží k zemi, aby se zase mocně vzepjal, obohacený o nový pohled. Ten drak tam byl pro nás jako nějaká živá synchronicita-rekvizita z filmového štábu Cosmos, jako přímý dotek inteligentní vesmírné Produkce. 

Drak jako symbol svobody, tenkého spojení se zemí a přece stálého, jinak s hlavou v oblacích, plujícího uprostřed nekonečného oceánu možností, plovoucího v těhotném břichu neustále se měnící potencionality, uprostřed neutuchávajícího vařícího se kotle veškerého tajemství života, jeho nezměrných možností, plného radosti, lásky i bolesti.

Ten drak tam byl pro nás. A my jsme si pro něj přišli. Náš vnitřní svět prosákl jako nějaká matrixová kočka do vnější reality, zhmotnil se jako živý výstup na 3D tiskárně přímo před našima očima.  

Procházíme kolem draka, zapleteme se do jeho šňůry a muž křikne: "Pusťte to!!"

A my to uděláme, vhodíme kameny, které zosobňují naše věštby do vody a jsme zase čistí, pouštíme tu zátěž odhaleného osudu, stáváme se znovu svobodnými bytostmi volně se pohybující na nebi jako děti zrána každého nového dne. 

Stále se mluví o tom, že život je o nalezení odpovědi, konečné a jisté definitivní odpovědi.  

Ale nejsme více šťastní při jejím hledání?
Nejsme ve skutečnosti posedlí spíše mystériem toho samotného hledání?
Nepropadli jsme spíše samotné otázce?

Jakmile se jednou dozvíte odpověď, riskujeme dokončení, vychladnutí. Riskujeme ztrátu motivace, nasytíme se a přestaneme být hladoví. 

Jsme tak zblbnutí nalézáním sám sebe.
Ale není větší pecka se ztratit?

Nejsme ve skutečnosti všichni věční poutníci?

Není pro nás zajímavější se stále nalézat na cestě, s očima doširoka otevřenýma, ztraceni ve věčné nejistotě jako se svou jedinou jistotou, uprostřed zaživa odhaleného prostoru, není tohle stav mysli, který nás jen takto dokáže naplnit po okraj touhou a štěstím?

Když si myslíte, že to naleznete, je to pryč. 

Není to tu o odpovědích, ale o lepších a stále hlubších otázkách. 

Jenom když se doopravdy ztratíme, tak se nalezneme. 

Nejvyšší zázrak tarotu života je kompletní balíček karet - zavřený hluboko v šuplíku ve vašem stole. 

Jsme draci, ne přepisovači dat. 

Jsme svými pány, ne v rukou kohokoliv (věštce, rodiče, přátel, prostředí, společnosti, partnera, blogera)

Jsme sami sebou. Tvoříme se sami a ne někým jiným. 

Pouštíme sami sebe do života.
Jsme drak i šňůrka, ovládáme se sami.

Není možné nás spoutat ani pustit. 

Svůj osud držíme sami ve svých vlastních rukách. 
Jsme ocasem i hlavou draka. 

Nevěříte?

Vyložte si na to karty:) 

Komentáře

Přichází zatmění Slunce, přichází čas velkého Snu.

Pokud ještě nepočítáte makrokosmos planet do vašeho mikrokosmu, je nejvyšší čas to udělat. Přichází z nich právě vlna obrovského potenciálu.  

Co se teď nahoře děje? 

20. 3. dojde k protnutí hned tří vzácných nebeských událostí. 

1. Přichází zatmění slunce. Luna začne ukrajovat ze slunečního kotouče v 9:37 a úkaz vyvrcholí v 10:46, kdy zakryje 73 % slunce. Jednoduchá animace zde:

2. Nastává jarní rovnodennost, rovný stav světla a tmy, a to ve 23:52.
3. Dojde k tzv. Supermoonu, měsíc bude nejblíže Zemi (v novu) a bude se se zdát nadmíru veliký. (video je ilustrační v úplňku)

Abyste si mohli lépe představit, co se na planetě bude dít, přenesme se k zemím, kde vládne moře. Situace je zde již dlouho očekávána a je označována jako stoletý příliv. Například v zátoce Moint-Saint Michel ve Francii jsou očekávány vlny ve velikosti 4 patrové budovy. Info zde

Takto vypadá moře při přílivovém koeficientu 114, nyní je ovšem očekáván 119, zcela ojedinělé historické číslo. 

Ten proces "nahoře" má svůj naprosto reálný odraz i "dole". A v nás se bude odehrávat synchronicita, podobnost s tímto procesem. Vlny a obnažení se. 

Měsíc navíc přijde v rybách, v nejvíce duchovním znamení. 

To vše vytváří ojedinělou, mimořádně vzácnou příležitost. Půjdeme hluboko dovnitř. Dotkneme se té, nejvnitřnější slupky bytosti. Co tam najdeme? 

Sen. 

Je třeba se tomu vnitřnímu hlasu postavit čelem. 

Co je Tvůj sen? Kdo tě nejvíce inspiruje? Mohu to dělat jako on? Co posiluje mé sny? Kdybych se nebál selhání, co bych udělal jako první krok na cestě ke svém Snu? Jak bych se cítil ve světě, ve kterém žiji svůj Sen?

Hlas bude silný a neodbytný, nevědomí bude otevřené. Intuice bude hluboká a nesnese potlačování. Meditujte, zalezte si do pelíšku. Najděte si místo v přírodě a:

Udělejte si den Vize. 

Osvoboďte svého Vizionáře. Je to chudák, který dostal na frak už při vašich prvních krocích. Jak to? Protože se nepohyboval mezi Vizionáři. Ve škole znovu. V druhé škole ještě víc. A ve vašem prvním zaměstnání umřel docela. Jsou tu tři unikátní konstelace planet, které svým pohybem otevírají nádherný nový prostor. Ta nabídka se nebude jen tak opakovat. A z toho vzácného prostoru (ang. space) se vynořují tyto otázky:

Co je váš osud?
Žijete autentický život?
Jaký je tvůj úkol?

DREAM BIG!

Stalo se mi, že jsem po minulém blogu ztratil více odběratelů, ubyly mi tři like na facebooku synchronicity a v poště přistálo několik odmítavých reakcí, jak si prý dovoluji tvrdit, že moje kniha Synchronní svět způsobí revoluci ve vnímání světa?

Není lehké nést svou vizi a přistihl jsem se, že když dostanu takovou reakci, cítím se vinen. Je to strašlivý pocit cítit se vinen za svou vizi. Je to jako řezání do vnitřního dítěte, slyšíte jeho hlas, znáte ho, je tam uvnitř vás, ale není vítáno. Jak se opovažuješ? Co si to dovoluješ?

Jděte do své viny a následujte ji. Vina je volání vaší duše. Vyzývá vás a říká, že je čas dělat věci, při kterých se budete cítit trapně. Vina znamená, že jdete správným směrem! 

Nikdy neupravujte, neořezávejte svou vizi kvůli ostatním. Vaše láska k sobě je přece větší než potřeba být přijat a potěšit druhé. Dělejte to, co je pro vás pravé. Jen zdravý Vizionář může aktivovat ostatní Vizionáře. 

Buďte otevření jakékoliv vizi. Luna-nevědomí zakryje Slunce-vědomí a ve tmě můžete rozeznat obrysy něčeho temného, ošklivého. Je vaší vizí právě rozkopat obličej vašeho šéfa? Nenávidíte určité zvyky svého partnera? Nesnášíte se, protože se nemůžete spojit se svou vizí?

Přijměte to. 

Konečně jste to dostali na povrch, na povrch vaší planety. Už se to dotklo vrchní slupky jako nějaký ekzém, uzdravuje se to, rozpouští v kosmu. 

V ten moment převládne ve vašem nitru světlo. Překročili jste osu vnitřní rovnodennosti. Byl to těžký, hluboký proces, protože Luna byla velmi blízko, dívala se vám mlčky do tváře a vynášela z vás to nejhlubší bahno. 

20. 3. 2015 může být nejintenzivnějším dnem tohoto roku. 

Zatmění vytvoří pro tento proces mocný portál. Vyšší Já vám podá uprostřed kosmického průduchu ruku. Vnoří se do vás vaše Self a pozvedne vás. Můžete prožít něco výjimečného. Splynout. Zatancovat si uprostřed rozevřeného kosmu. Uvidět Záměr. 

Vytvořte 20. 3. 2015 něco velkolepého. Vaše mysl je ta, která vytváří veškerou realitu v tomto světě. Vaše ruce jsou rukami samotného Tvoření. Jste mocnější než všichni andělé.

Vaším osudem je váš sen. 



Data: http://astro.sci.muni.cz/zatmeni/ a astroložka Kelley Rosano

Komentáře

Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká.

Jmenuji se Kamil Heřman Novotný. Prostřední jméno jsem si zprostředkoval sám, jak to básníci dělají. Zjistil jsem, že v silných transformačních obdobích života ke mně "hovoří" reálné události, které se mi dějí před očima. Skutečné, hmatatelné události, pevné ve tvaru, čase a prostoru. Dnes je moje stezka zcela spjata s tou synchronní.

Kam se díváte, tam se dostanete. 

Den, kdy se mé racio před lety definitivně zhroutilo a otevřela se mi "brána jazyků", probíhal takto:

Čeká mne cesta, která má ukončit silný, přímo drtivý stres. Přítelkyně mi oznámila, že je těhotná. Oba víme, že ne se mnou. Byla mimo domov. Máme se sejít, hlava mi praská pod troskami rozpadajících se životních představ, ploužím se na vlak. Rty mám rozpraskané hořkou medicínou. Míjím panelový dům, když přede mnou dopadá bílá čtvrtka papíru. Snese se na zem a dotkne se temně hučících vln zběsilého Černého moře. Moře černých myšlenek. Jeho bělostná, zářící plocha ihned zaujme velkou část mého vědomí. Zvedám hlavu a z panelového domu se na mne snáší celé hejno Bílých ptáků! Štronzo těla. Ocitám se uprostřed básnického obrazu.

Jmenuje se:
Bílá v Černém moři.

Ilustrační foto: It could be a message. Foto autor

Bílý papír dopadá na trávník, padá okolo lavičky, na udusanou cestu přede mnou. Snažím se zahlédnout, kdo ho vyhodil, ale zdá se, že nikdo. Možná je to vtip, možná je to vítr. Můj zorný hledáček reality se plní světlem, jasem z bílé. Nápor koncentrované bílé barvy moje vědomí nevydrží a hroutí se.

Štronzo mysli. Nepřemýšlím. Nemám rozum. Nemám logiku. Nemám nic, o co bych se mohl opřít. Jinak mne to učili ve škole. Mám jen dvě skutečnosti, které prožívám naráz.

Černé moře poseté bílým ptactvem.

Jeden obraz si nesu s sebou, druhý ke mně přichází z venku. Dochází ke prolnutí mého vnitřního světa a světa tam venku. To prolnutí se mocně vzedme ve kvantovém prostoru, čas v tu chvíli není a drtivá vlna toho střetnutí uhněte šílený otazník v mé mysli:

Co je to? Proč se mi to děje naráz? Má to nějaký smysl?

A protože rozum na to nemá systémové řešení, ozve se chybové hlášení, systém, který jsem používal po celý život, se několik sekund zpomaluje, až dosáhne bodu 0. Můj vnitřní čas je 0:00:00.

Na obrazovce mého vědomí se objeví palcový titulek:

PAUSE

Desítky bílých papírů zůstanou přišpendleny k obloze a Černé moře mého zavilého myšlení naráz utichne.

Nemohu dýchat, protože si nejsem jistý dechem. Nemohu přemýšlet, protože je to příliš nesmyslné. Všechny jistoty přestávají platit. Je to nejistý krok a na pozadí obrazovky se odvíjí varovný sled dalších a dalších chybových hlášení.

SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE

Ještě toužím zůstat v tom bezpečném světě, kde vždy platilo, že 1 a 1 jsou 2, ale je pozdě, můj osobní matrix se právě hroutí. 1 a 1 může být 3 nebo 125, to už je jedno. Nauč se počítat kvantově.

Ten proces sčítání ale pokračuje, nelze ho zastavit. Snad jsem to já, snad je to vyšší Já, ale s hrůzou pozoruji, že jsem právě stiskl či bylo stisknuto tlačítko:

CONTINUE

1 Černé moře a 1 zaplavení bílými čtvrtkami = ?

???
..
??
.
?

 - Pane bože, nic se nestalo. Ta situace je bílá jako sníh. Nevinnost sama.

Je to den zrození synchronní mysli. Synchromysli. Mysli, která umí sčítat události v makrosvětě a v mikrosvětě, které se synchronně dějí v jeden jediný okamžik a přitom spojují dvě či více v čase a prostoru nesouvisejících příběhů. Pozor, ale nikoliv vybá - sněných příběhů. Ale těch tvrdých, reálných. Nepředkládám vám svět andělů, svět permoníků, ani žádný jiný duchovní (snový) svět. Požaduji jen pozornost k Tady a Teď. K realitě, k tomu, co se právě děje.

Ještě jednou. Co je synchronní, spolu vůbec logicky nesouvisí. Bílé čtvrtky papíru a moje těžká hlava plná Černého moře. No a co?

Tohle: O několik hodin později se konečně vidím se svou partnerkou a celá situace se potvrzuje - vyjasňuje. Žádné těhotenství, žádný sex. Bylo to nedorozumění v komunikaci na dálku. Šlo o zrození vnitřního dítěte. Situace je nevinná jako prázdný bílý list papíru. Je to už mnoho let, ale jak jsem za ní vděčný. Nedošlo k ní náhodou. Musel jsem ji přijmout a v mém srdci se mohla objevit láska. Ke všemu, co přichází.

To je svět symbolismu, je tu celý Synchronní svět!

A není to žádný nový svět, je to ten váš, vy ho jen objevíte. Zpřítomníte ho. Uslyšíte.

Dozvěděl jsem se to dříve, než jsme se spolu setkali. V synchronní mysli se čas zhroutil do jediného Teď a je schopen vám Tady odpovědět na jakoukoliv otázku.

Ještě jednou:

Lidstvo má k dispozici sjednocující řeč, Všeřeč, jakési univerzální novum, které překračuje časové přímky v obou směrech a má pro vás k dispozici veškerou moudrost a vědění. 

Knihou Synchronní svět odstartuji vlnu otevírání se tomuto fenomenu. Vyjde i v anglickém jazyce. Viz sloupek vpravo i s ukázkami.

Holografická řeč symbolonu, Universální novum se nachází mimo "inteligenci", je třeba být pokorný k tomu, co se vám právě děje a připustit, že je tu "vyšší inteligence", která je schopna zosnovat nepravděpodobné a nesouvisející příběhy tak, že tomu, komu se dějí, dávají smysl. Neotřesitelně to "tuší, ví". Ten pocit je silný a nikdo vám ho nevezme. Přeji hezký den do klubu Skeptiků. Může vás mrazit po těle, může se vám zastavit či zrychlit dech, může vás ovládnout pocit posvátna.

Liturgie reality. Je něco silnějšího?

Prosím, vraťte se na zem. To je zen. Kde chcete být jinde než Tady a Teď? Tam a někdy jindy? Tam nikdo není. Nikdy. Ani vy. Vy jste tu také Tady a Teď. Otestujte si to. Štípněte se. Štípli jste se v páté dimenzi Fialového Grálu?

Čím více se vzdalujete od Tady a Teď, kde stojíte, tím více se vzdalujete od sebe sama. 

Měli byste zaplatit dnes nájem, ale vy sníte. Jste někde jinde a jindy. Ale nájem se platí jen Tady a Teď.

Pobýváte často mimo sebe? Jste mimoň?

Uniká vám hluboký, překrásný a nenucený obřad, pozemská liturgie vaší reality a celého lidstva. Kde se vždy posvátně a zcela obyčejně odehrávala a kde je k vidění?

Jen Tady a Teď. 

Zeptejte se dítěte nebo zenové mistra, když pijí čaj, co dělají.

Pijí čaj. 

Synchronní mysl vidí, že čaj tu je, přijímá ho a odevzdává se jeho chuti. Pokud se objeví chuť nevinnosti, vypije ji. Můj ty světe! Jaký div. Umí to i malé dítě.

Dívat se. 

Ověřme si to. Cokoliv nyní řešíte, nevíte, jak to rozlousknout, potřebujete se té tíže zbavit, udělejte si malou iniciaci:

"Otevírám se synchronnímu proudu, prosím, aby mi do 24 h odpověděl na tuto situaci..."

Napište do komentářů, co se vám "přihodilo." Vnímejte a sdílejte váš Synchronní svět. Otevřete se mu. Udělejte si experiment s prosbou.

Mějte oči a uši otevřené. Přestaňte snít, začněte bdít. Probuďte se do vašeho neomezeného potenciálu.

Ten svět tu je, je neomezený, nemá hranic a jeho kouzlo je Teď a Tady. Nic nového pod sluncem. Jen pravda bijící do očí.

"Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší."

Zvláštní, chtěl jsem napsal blog úplně o něčem jiném.

Měla to být pecka. Naplánoval jsem si to. Ale vyvinulo se to jinak.

Jak říká Joseph Cambell:

"Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká."

To je odevzdání se synchronicitě. Vy ale trváte na své inteligenci, na vzdělání a plánu. Považujete své životní téma za vynikající. Ten moment pokory může přijít v bolesti, ale i Tady a Teď. Může přijít na tomto řádku:

Proste a bude vám dáno.

Váš život, který na vás čeká. Ne ten, který jste si naplánovali a to s vydatnou pomocí kontextu doby, očekávání společnosti, obecně odsouhlasenými zvyklostmi a celou vaší rodovou stezkou i s jejími touhami a pády.

To nejste Vy.

Kdo jste?

"Prosím synchronicity proud, aby mne v příštím týdnu jasně ukázala, co je mým posláním."

Ale to nestačí. Ona vám to řekne, je to univerzální princip, pracuje tu pro každého napříč národy a kontinenty. Je geograficky demokratický.

Je tu armáda těch, co to vědí, ale jen hrstka důstojníků, co to již konají. Důsledně stojí za svým. Důstojníci. Jste důstojník nebo pěšák?

Mluvím k tobě. Děláš kokotskou práci a namlouváš si, že jsi to nějak vyřešil, že to máš jinak.

Jak se ale pozná kokot? Podle ovoce.

Naplánoval sis to dobře, ale někoho to tady už nebaví. Myslím, že ho znáš. Bydlíš s ním a chodíš do kokotské práce. Řekni mu, že je tady možnost z toho vypadnout.

Začni prosbou. To na začátek stačí.

Přeji vám, aby se každému po jejím vyslovení dala do pohybu ta neuchopitelná, tvořivá síla synchronního proudu a dovedla vás tam, kam patříte.

Miroslav Zikmund říká:

"Život je přesný součet náhod."

Ví, o čem mluví.

Snaží se popsat ten nádherný, klouzavý let bílého papíru z oblohy na rozbouřené, neklidné moře.

Synchronicita s Vámi.

___________________________________________________________________

Děkuji Janě Rabasové za předání obratu Univerzální novum.

Komentáře

Kus papíru jako synchronicita

Nalepil jsem si na semináři Bod zlomu celkem v rychlosti pár hesel na kus papíru. Říká se tomu Vision Board nebo Nástěnka snů. Dal jsem ho na zeď
v ložnici a počal sledovat, jak "maká".

A včera mi to došlo.

Hotovo!

Budu si muset udělat nový. Všechna hesla bod po bodu se mi postupně plnila. Všechny mé Vize přešly ke mně na palubu - board.

Neuvěřitelné? Sám bych to asi nechtěl nikomu baštit, ale protože se tak přihodilo mně, musím se vzdát pochyb.

Před rokem jsem přišel do Prahy a neměl nic. Myslím vůbec nic. Neměl jsem zdraví, životní energii, místo k žití, měl jsem n

edořešené vztahy i sebe. Byl jsem zmatený a bolelo mě srdce. Protože mi puklo. To není básnický obrat. Jedná se o fyzický akt.

Pak jsem si zkraje roku intuitivně nalepil z časopisů nějaká hesla na papír. Za pár minut hotovo. To jsem ovšem netušil, že si během těchto minut programuji celý rok dopředu. A do čisté krásy.

Vezmeme to popořádku:

Už zase skáču...
Tady se mi vynořila knížka Už zase skáču přes kaluže. Po třech operacích kotníku vyloučeno, ale denně jsem cvičil a jsem zpátky. Jo! Už zase skáču!

Jdu vlastní cestou...
To tedy, začal jsem psát blog a jen sledoval, jak dělí své čtenáře i mé přátelé. Víte, že někdo prostě nesnese, že jste dokázali vyjít ven? Pán Bůh jim pomáhej.

Stavba bez starostí...
Myšleno duchovní stavba, stavba sebe sama. Modlím se a medituji, pracuji na sobě. Ano, cítím se znovu vystavěný. To byl rok 2013.

Váš krásný život, zářivé léto+život v zahradě...
Ano, a je v tom žena, toto by nebylo splněno bez ní.

Znamení muže...
Za to jsem hodně rád, mužská role prochází krizí a je třeba otevřít proces, který v dobré víře otevřela šedesátá léta. Muži mají dlouhé vlasy a už umějí cítit, ale asi by bylo dobrý se podívat, kam vedou rodinu a zda se o ně lze opřít. 

Máme neuvěřitelné štěstí...
Ale opravdu neuvěřitelné. Cokoliv jsem udělal, i třeba nesmyslného, rizikového, se ukázalo jako zlatý důl, jak štěstí, tak bohatství. Neotřesitelně věřím v princip synchronicity aneb prastaré symbolické řeči. Vše má svůj smysl. Jděte si za svým a vesmír se zblázní, aby vám to dodal.

Osvícená éra...
to je dosti intimní zážitek, někdy zažijeme krátké záblesky a dostaneme jisté dílčí potvrzení, které zasáhne naši duši. Anebo zkrátka když se daří, tak se daří: osvícená éra.

Ježíšova politika+astrální meditace...
To je takové vtipné, zde v Praze to nazývají Osobní rozvoj a je běžné, že vám někdo řekne: OR jsem dělal od léta 2011 až do loňska. Jasně, hesla jsou trocha ulétlá, ale vyjadřují, že jsem se činil v duchovní oblasti. No tak jo. Věnoval jsem se osobnímu rozvoji. 

Restart kariéry...
Absolutní, pracuji pro špičkové osobnosti v oboru osobního rozvoje:)) Tedy oni si mě platí, najímají si mne. Dvě hodiny práce pro Samsung jsem účtoval jako svůj dřívější měsíční plat a nikdo ani nemrkl. Je to celé o hodnotě. Tak nějak vtipně by šlo říci, že jsem se ocitl v Lize mistrů.

Hvězdný efekt...
Nalepil jsem to tam bezmyšlenkovitě, ale to je právě ono! Nikdy v životě jsem neposkytl tolik rozhovorů pro média jako letos, poprvé jsem mluvil naživo v ČT, právě dnes emailem dělám rozhovor o synchronicitě pro Týdeník 5+2 Praha. Blog je čtený, každý den se věnuji komunikaci se čtenáři.

Jak se blížil konec roku, všiml jsem si, že nemám Zájezd k Pánu Bohu. Rád cestuji, ale žádná cesta mi nepřišla až takto klíčová. A pak se to stalo. Osud mne zavál do Finska a Estonska a prodělal jsem v tallinské katedrále Alexandra Něvského pro mne významný duchovní rituál.

Vzhledem k tomu, že tento rituál uzavřel i dějovou linku mé knihy Synchronní svět, chápu, že se naplňovalo heslo kniha o synchronicitě. (pro mnohé dotazy: knihu nelze ještě nikde koupit, i dnes v roce 2018 je na ní práce, jak na kostele.)

První Seminář, originální Synchroshop jsem měl toto pondělí, dopadl výborně 
a zcela, až magicky, synchronně. Pokud máte zájem o dílnu, kde budeme hledat Váš flow, osud a naplnění, napište mi do formuláře na blogu.

Zbývají Online produkty. Nemám. Tedy alespoň ne v placené podobě. Ale začal jsme publikovat videa v české i anglické verzi. Vzhledem k tomu, kolik přemáhání mi dalo, abych produkt online zavěsil, pro mne osobně si toto mohu odškrtnout. Ale nic proti nikomu, kdo řekne: jeho Vision Board mu nesplnil úplně na 100% jednu položku :)

Tak co, kecám nebo ne? Vždyť ten papír nikdo neviděl!

Smůla. Tady je. A mám bezpočet svědků, kteří ho v průběhu roku sledovali.

Jedno vím jistě, až si budu zase hrát s papírky, trošku se mi budou klepat ruce.

A teď Vy. Přeskočíte to zase? Problém je, že už víte, že to funguje. Tak nějak tušíte, že mně za to nestojí, abych se domluvil s 50 lidmi ze semináře, na kterém jsem tento Vision Board před nimi uhnětl.

Můžete mít v životě všechno, co chcete. A podvědomí vám k tomu pomůže.

Můžete využít docela jednoduchého neuromechanismu a denně si bez zvláštního úsilí programovat mozek.

Věci se dají do pohybu. Celý vesmír se dá do pohybu. Tvoříte na papíru takový malý mikrokosmos Vašeho světa.

A spojitou nádobou tohoto malého mikrosvěta je makrosvět.
A to je náš známý svět - tvrdá realita!

Jde vlastně o synchronicitu mikra s makrem.
To, co tu pracuje, je zákon přitažlivosti.

Ezo kecy?

Jenže já se právě dívám na svůj Vision Board a jdu si připravit další.

Přidáš se?

Znáte tohle?

Kdybych konečně potkal všechny ty lidi,
co mohou za problémy v mém životě
a nakopal je do zadku, tak si týden nesednu!

Tady blog končí pro ty, kdo "nemají" čas. Ciao. Kdo jde do akce, jedem!

_________________________________________________________
 
Gratuluji, rozhodli jste se vytvořit cestovní mapu vašeho následujícího života.


Proč obrázky? Mozek miluje VISUAL stránku příkazu. Berte to tak, že obrázek je tam místo tisíce slov. Podvědomí lépe naprogramuješ jeho vlastním jazykem. Proto k tobě ve snech mluví symboly, obrazy.

Máte karton, velký papír a hromadu časáků? Ok!

Čím méně nůžek, tím lépe. Obrázky nejlépe vytrhuj. Dej tomu co nejvíc své osobní energie. (poznámka 2017-dnes mám raději uhlédnější nůžkové provedení, tak jak VB vypadá je i feng-shui tvého bytí.

Buď neskromný, chtěj pro sebe to nejlepší! Ale sleduj, zda přání je shodě s tvým opravdovým Já nebo nějakým jen Já. Dítě také nemusí dostat pod stromek všechny hračky, ale lásku a péči, na kterou si ani nevzpomnělo, ano.

Se skromností se musí umět zacházet. Raději pracuj s pokorou. Mnoho lidí se stále uskrovňuje, až se vymaže z planety. Zemřou "nijací". Nepleť to dohromady.

Bože, ty jsi také nebyl nijak zvlášť skromný, když jsi se rozhodl stvořit celý svět, že?

Neboj se hýbat s obrázky na ploše tak dlouho, dokud ti to neladí.
Ladí/neladí je to, co tomu dává tu správnou energii.

Spíš než řádkování jako v sešitě, hesla porovnej hesla živě a různě. Statičnost nuda je. Vždy se semele něco mystického. Například letošní VB jsem připravoval z několika málo časopisů a našel v něm fotografii svého současného pracoviště. A hned mi bylo jasné, kudy vede má pracovní cesta...

Místo umístění je důležité! Machrovinka je strop ložnice. Lednička ok. Zkrátka místo, které bude často a blízko tvému mozku.

Mrkni na své pocity při výrobě. Jsi nakrknutý a prudí tě, že lepíš blbosti? Sbohem, nic pro tebe.

Sny o tom, jak prožiješ nastávající čas musí vzbuzovat nadšení, prožitek euforie, lásky. To je to, co dáváš energeticky do své mapy snů.

A kdykoliv se na svůj Vision Board podíváš, měl by jsi to procítit znova! JO! Vidíš pláž v Austrálii? A žena vedle tebe? WOW!

Dívej se na svůj Vision Board často.

Dobrým tipem je připravit si elektronickou verzi. Dnes u počítače trávíme tolik času, že takto umístěný Visionboard na plochu přebije i ledničku. Jednotlivé obrazy vám pak budou běhat po monitoru při spuštěném spořiči. Toto je od mého kamaráda. Jen se podívejte, co ho čeká.

Tomáš Jireček: Vision Board Online

Pro pečliváky je doporučeno rozložit snové afirmace na ploše do čtyř základních rovin života: vztahy, čas pro sebe, prosperita (zdraví a peníze) a práce spolu s prací na sobě - spiritualita. Můžete si tak naprogramovat jednotlivé segmenty na míru.

Ideální zacházení:

Denně si postůjte u svých snů, pomazlete se s nimi, prožijte si jejich vůni, emoci, pocity štěstí, radujte se z nich! Pusťte si k tomu vaši nej muziku.


Krásnou plavbu za Vašimi sny!

_________________________________________________________

Aktualizace 16.12. 2013:

Chcete neporazitelný Vision Board, který vás dovede k vašim cílům zcela nekompromisním způsobem? Namalujte si ho. Dostal jsem několik neuvěřitelných reakcí, všechny byly o ručně namalovaném VB. Kombinace s lepenými hesly více než vhodná. Já osobně bych se nevzdával práce s "náhodnými hesly a obrazy v časopisech," jde o to, že takto se se do procesu tvorby zapojuje i nevědomí, které z 95 % ovlivňuje naši životní cestu. Můžete si  dát například na VB heslo jako například "kovář" a přitom nijak zvlášť netušit, že už brzo vypadnete z kanclu a pojedete kovařinu. Kočičí kavárna? Co je to za blbost? Přesto ho tam dáte. Heslo vás "přitahuje".

Viktor Horák, vlastnoruční Vision Board

Závěrečná informace:

1. NIKDY NEPODCEŇUJ SÍLU VISION BOARDU!

2. TO, ŽE TO JEŠTĚ NEPŘIŠLO, ZNAMENÁ, ŽE TO PŘICHÁZÍ.

3. VRAŤ SE K BODU 1.

____________________________________________________________________

Aktualizace 2018:

Sílu této techniky nelze docenit. Na základě minulého VB jsem potkal ženu, která mne měla na svém boardu, a stejně tak já měl ji. Věc zasluhuje samostatný příspěvek. 

Právě jsem poprvé skončil s přípravou našeho prvního rodinného Visionboardu, společné práce tří osob pro čtyřčlenou rodinu. (jednomu jsou 2 měsíce) A velmi doporučuji. Společný flow, společná akce, společná zábava. Velmi epesní a povznášející záležitost. A ano, je kolem toho nějaké domlouvání, a to je moc dobře. 

Nechť jsme všichni s souladu se svou Vizí. 
PF 2018.

Komentáře

Synchronicita v lese

Víte, čím se zabývám.

Náhoda:

shoda okolností, čirá náhoda, náhodná událost, náhodný jev, ogiv, náhodná veličina, akcident, hra náhod, koincidence, Štěstěna, Fortuna, Tyché, efeméra štěstí, osud, sudba, náhodnost, nahodilost, princip neurčitosti, kauzalismus, štěstí, klika, přízeň osudu nebo štěstěny, souhra náhod, boží prozřetelnost, boží vůle, boží řízení, deux ex machina. 

Je to skoro rok, co o tom píšu, ale až teď jsem synchronní cestou objevil tu pravou metaforu, která dobře osvětluje, jakým způsobem lze vstoupit do Synchronní světa.

Je to jako vstoupit do lesa. Když jsem to udělal, po pár krocích jsem poznal, že to mám. Les kápl božskou. Hovořím o tom poprvé na videu.

Ano, je děsně amatérské. Ano, není sestříhané a nemá titulky.
Ano, je natočené na jeden záběr. Ano, musel jsem si přístroj sám zapnout a vypnout. No a co?

A ano, vůbec se mi do něj nechtělo :))

Přesto všechno, základní metaforu k pochopení vnímání synchronního světa najdete zde:

Hello, nonczech speakers :), about 15% of the Synchromysl (SynchroMind) readers are not from Czech or Slovak republic, using tricky google translator probably, so Your time is Now :)

Komentáře

Synchronicita, život v ní, celý Synchronní svět.

Poprvé jsem naživo vystoupil se svým osobním příběhem a veřejně promluvil o tom, jak jsem napsal 90 % knihy Synchronní svět. Jsem aktivní člověk, rád jsem v pohybu a knihu bych nikdy nenapsal, nebýt těchto životních okolností:

1. ležel jsem celé léto 2012 na lůžku ze zlomenou nohou, prodělal celkem tři operace, psaní bylo pevné stravy, doplňování tekutin a vyměšování, mým jediným programem.

2. byl jsem tak zamilovaný, že jsem sotva dýchal.

3. vše se mi v životě rozpadlo, kniha zachycuje kompletní transformaci lidského života, včetně cesty po Svatojakubské cestě, směr Santiago de Compostela.

Z této poutě je právě ukázka:

Melidés – Comporta

"Kdo jsem? Kdo kurva do prdele jsem?!" No a co. Tak to křičím nahlas. Ta otázka vyžrala všechen můj morek z kostí, odřízla šlachy a shodila ze mě všechno svalstvo. Jsem kráčející kostlivec, klapu čelistmi a jsem šílený.

Vyrazil jsem jako každý den kolem sedmé hodiny ráno. Je nesnesitelné vedro a zapomněl jsem jíst. Nohy se mi podlamují, bolestí zad jsem celý prolezlý, ale tohle mě vůbec nezajímá. Čím se zaobírám a to tak, že se mohu vzteky rozletět na kusy, je ta zkurvená otázka. Střídám angličtinu s češtinou, stoupám k večeru zcela vyčerpaný do nekonečného kopce. Zdá se mi, že v angličtině si více ulevím: Who the fuck am I!? No tak kurva! Fuck! Who the hell am I?! Vztek se občas smíchá se slzami. Ve světlejších chvílích zachytím hlas kdesi schovaného zdravého vědomí – říká mi – jsi úplně v prdeli, kámo.

Na úzké silničce výše přede mnou se málem srazí dvě auta. První se na malém prostoru otáčí, druhé přijíždí svrchu. Ve stejný moment k jinému vozu, zaparkovaném při kraji silničky dorazí mladá šťastná dvojice. Vyhoupli se z podrostu u cesty. Ona má ručník a mokré vlasy. Je dostatečně podobná ...., abych si toho všiml. Ozve se troubení aut o dvě desítky metrů výše, dohadují se, kdo se dříve rozjede. Míjím s mrtvou tváří tu ženu, ona si drbe zakloněná ručníkem vlasy a usměje se. Vzápětí nasedne do vozu a jsou pryč. 

Zastavím se a udělám pár kroků zpět na místo, kde parkovali. Tohle všechno byli jediní lidé a jediný děj za celou hodinu chůze.

"Jsem něco jako prázdná skořápka. Možná bych tu měl už zůstat. Je už pozdě."

Pozoruji se, jak sestupuji průsekem ve křoví a vzápětí mě pohltí písečné duny. "Musím hned shodit batoh," mumlám si, pouštím ho na zem a jdu mechanicky vpřed.

Nemám žádné myšlení. Jsem muž, kterému před očima uhořela žena s dětmi, a jdu ze zvyku na svou večerní procházku. Kráčím dunami, ani nehlesnu, a pohybuji se sám sebou. Bez sebe. Jsem zbaven pocitů, emocí, veškerého cítění a smyslu pro realitu. Všechno shořelo. Jsem hromada kostí prošlá ohněm.

První větřík, a nadobro zmizím.

Vleču se přes závěrečnou nejvyšší dunu. Vyškrábu se na její vrchol a zvedám se proti západu slunce. Jako poslední člověk na planetě, který neví, co ho čeká. Otevírám oči a spatřím Oceán.

Jsem úplně prázdný. Oceán je tak plný.

Je to jako, když přiložíte dva magnety k sobě. Prázdnota mého Já a plnost Oceánu okamžitě pocítí nutkavou potřebu se spojit. Dávají se do pohybu rychlostí myšlenky a řítí se k sobě. Magnety se srazí, přilnou, a splynou v Jeden.

Plnost se vlévá do Prázdnoty a Prázdnota mizí v Plnosti.

Cítím, jak se Oceán odrazí uvnitř mého těla a vytryskne mi v slzách z očí. Utíkám v předklonu po písku, zlomený touhou po Domově. Jediným pohybem se svlékám do naha a padám do vln. Dotknu se sám sebe a vytryskne ze mě čistá radost. Oceán si mě přivine jako součást sebe samotného a nechá mě tak.

Nechá mě Být a Já Jsem. 

Stalo se mi to v Portugalsku u města Comporta.

Už vím, kdo jsem.

Nikomu to nikdy nevysvětlím a nikdo mi to nikdy nesebere. Má pouť končí. Není pro co jít dál."

Foto:autor

Dnes žiji plně v Synchronním světě a dotýkám se svého nejvyššího potenciálu. Dosáhl jsem svého osudu, naplnění a poslání. Je to díky tomu, že jsem vždy následoval synchronicitu, nejmocnější nástroj, který tu máme k dispozici. Na té cestě jsem udělal mnoho chyb, byl přinucen roky studovat tento fenomén a musel jsem si po nocích překládat dosud nepřeložené texty prací C. G. Junga. Hledal jsem základní klíč, který mi chyběl k úplnému pochopení, jak se synchronicitou pracovat. Nakonec jsem ho našel v jednom textu starém několik stovek let. A Jung? Také dělal chyby. Je čas napravit některá jeho tvrzení.

Vy ty chyby dělat nemusíte, nikdo po vás nechce, abyste si lámali nohy a rozkopali život od základů.

Je tu zkratka. Transformační kniha Synchronní svět.

Přeci jen jedno upozornění. Nástroj, který kniha dává, je nevratný. Už nejde vypnout. Pokud nežijete svůj pravý život, nejste s partnerem, se kterým máte být a nevěnujete se tomu, co byste nazvali nejvyšší naplnění a plný životní osud, tak kniha vás k němu dovede.

Řekněme si to jasně, může se tedy stát, že vám rozkope život od základů, a to v případě, že to potřebujete.

Je mi líto.

Komentáře