středa 12. dubna 2017

10 a více ryze praktických vychytávek, jak to tady hacknout.

Vyměňujeme svou energii za peníze a peníze vyměnujeme za potraviny, které nás živí nebo za předměty, které potřebujeme. 

Peníze jsou tedy naší energií. Můžeme ji (jimi) plýtvat nebo ji (je) nechat chytře plynout do ještě chytřejších věcí. 

Chtěl bych spolu s Vámi sestavit seznam takových chytrých věcí nejen denní potřeby, které tvoří zkratku (hackují) někdy náročnou a unavující výměnu naší životní energie za peníze. O hackování obecně je článek v okénku vpravo nahoře. 

Předkládám Vám dnes svůj výběr a vyhlašuji výzvu: Jaké chytré tipy jste objevili Vy? Představte si, že třeba 50 z vás pošle jeden svůj absolutně vychytaný hack! Vznikne prospěšný seznam, který to tu pěkně hackne. A hackovat je dobré. 

1. zubní pasta Promise. 

Přináší jedním dechem smrt komerčním pastám z obrazovek. Tichou bezfluorovou smrt. 150! g za 29 či 35 Kč kvalitní pasty indické receptury s hřebíčkovým olejem. Hřebíček působí silně protizánětlivě a antibakteriálně, skvěle ošetřuje dásně a občas zatáhne i malý kaz. Jistě platí, že jak si čístíte zuby je více než pasta. Neznám podobně kvalitní výrobek za tak příznivou cenu. Volba pro všechny, nejen střední alternativce. Běžně dostupná. Pozor, musíte vyzkoušet, zda se obejdete bez fluoru. Tip Jan Kosek: na zuby kokosový olej!

2. Bio kečup z DM drogerie.

450 ml za 49 Kč. Italská rajčata s intenzivním aroma. Třtinový cukr, vinný ocet, mořská sůl, paprika, cibule, skořice zázvor, muškátový oříšek a hřebíček z biologického zemědělství. Je úžasný a vegan. DM obecně "umí" nabízet přírodní produkty. V Německu je brána svým přístupem za osvíceně vedenou. Těžko najít podobně "udělaný ňam" za ok cenu. I když jsem také zaznamenal, že spoustu výrobků nám v DM servírují dráže než v Německu. 



3. Vlasový šampon Cannabis Palacio

500 ml za 45 Kč. Legenda. Cz řešení za cz cenu. Nemá lupy. Obsahuje za studena lisovaný olej z konopí. Nepřekonatelný balzám na vaši hlavu. Několikrát do roka mi je "výhodně" nabízen na trzích, například za 100 nebo 150 Kč. Jezdím pro něj do vietnamské čtvrti Sapa při balení 6 ks platím okolo 30 kč za kus. Divný. Ale stále pro mne nej šampon. Běžně k dostání. V Klatovech třeba v samoobsluze Bouchalka za uvedenou cenu. Na Heureka startuje od 39 Kč. Ono by šlo udělat seznam jen z konopných věciček. Nemám pravdu, mastičkáři a vůbec všichni poléčení cannabisem?



4. Oblíbil jsem si přemisťovat se s blablacarem. Trasu Klatovy - Praha, 145 km lze spolujízdou zvládnout za hodinu a půl a bratru za 90 Kč. Ano, nemusí to jet stále, ale v případě, že ano, na trase nejedou najednou dvě auta, ale jen jedno, to spolu-jízdné. CO2 šetření. Planeta happy. Řidič (třeba vy) dostane příspěvek na benzin. Řidič happy. Vy jste happy. Brzy se dogma vlastnění automobilu nejspíš stejně naruší. Komunitní sdílení vozů se stane chytřejší. Navíc je to dobrodružství. Systém funguje na základě zpětných vazeb, je ověřený. Jen jedinkrát za dva roky jsem jel s člověkem, se kterým si nešlo nic moc říct.

Pokud víte aspoň den dopředu, že někam razíte, je tu možnost zakoupení včasné jízdenky u ČD. Spojuje 114 měst, kromě online lze lístek získat i na nádraží. Jízda za velmi pěkné peníze. Čím dříve koupíte, tím za méně frčíte. Takový autohack českých drah. Hackují sami sebe. 

5. Izrael a Tel Aviv za 1500, ale i za 600 Kč.  

Jedna z nejopomíjenějších destinací, která je díky nízkonákladovce Wizzair (sledovat se vyplatí i Honzovy letenky) náhle dostupná jako nikdy předtím. Izrael má pošramocenou pověst kvůli bezpečnostní situaci, ale vašim úkolem bude právě nejet do pásma Gazy. Odměnou vám bude neuvěřitelně barevný, klimaticky extrémně příjemný pobyt. Moře jako v Karibiku. Úžasný mix kultur, v jehož kvasu s údivem zjistíte, že k němu nějak patříte. Na půl slovanský pocit. Izraelci jsou jedna velká stále dosti evropská rodina. Hraniční kontrola je ráznější, na rozdíl od Evropy si umí ověřovat pohyb osob na hranicích. Izrael může být Vaším největším nejen dovolenkovým hackem života. Nejdostupnější "havaj". Shalom!


Jeruzalém.
6.  Hluboký zpomalený dech do břicha. 

Hackne komplet vaše bytí. Dýchací centrum je spojeno s určitými neurony, které odpovídají za stav zklidnění a pohody. Naopak zrychlený dech přinese vašemu organismu odpovídající vzrušení. Pro jogíny zřejmé, pro racionálnější typy jako já, bývá důležité se dozvědět, jak to funguje na molekulární úrovni. Vědomě dýchat do břicha je dobré zkrátka vždy. Když nakupujete rohlíky, když na vás někdo v afektu řve, při milování a i když umíráte. (tohle nemám vyzkoušené) Pomyslných 9,9 z 10 lékařů, pokud by vystudovali nějaký holistický léčebný systém, by doporučovali, co nyní mapují vědci ze Standordské univerzity ve výzkumu, na který najdete odkaz pod obrázkem. 
Celý výzkum tady (ang.)

7. Hrabat se v hlíně a chodit do lesa. 

To je hack! Doufám, že to bude příští revoluce. V Japonsku se Shinrin-yoku (viz video) jako oficiální zdravotní program praktikuje od roku 1982, cílem je prosté "bytí u stromů". Stromy zvětšují naší fyzickou a psychologickou pohodu a dokonce nás "balzamují" oleji, které nás chrání před bakteriemi a hmyzem. Phytoncidy pomáhají imunnímu systému, snižují krevní tlak a redukují stresové hormony. Dnes vskutku žádoucí, abychom vyvážili "elektrosmogový" čas strávený u digitálních technologií. 

Zatímco tisíce online dětí pěstují plodiny v počítačové hře "na farmu", za okny jejich pokoje je plácek či zahrada se skutečnou půdou. Utíká jim tak jediná skutečná hra, spíše opravdový život, který si za tisíce let vyvinul překvapivé souvislosti. Hrabat se v hlíně, přináší "hlínu" do života. V půdách se vyskytuje mikroorganismus Mycobacterium vaccae, se kterým jsme v přírodě v běžném kontaktu. Přijímáme ho i s lesním či zahradním ovocem. Umí zvyšovat serotonin a mozkovou aktivitu. Je důležitý pro dětský vývoj.

Zdá se, že těm, kdo jsou v kontaktu s hlínou, byl dán od přírody obrovský dar. Větší imunitní a psychická odolnost. Ve zdravém těle zdravý duch. Václav Cílek v knize Co se děje se světem uvažuje, zda oddělení se od fyzické práce a její přenesení do virtuálního světa nezpůsobuje obecný pokles radosti z ní a všeobecnou znuděnost světem již ve velmi mladé generaci. Stále větší klipovitost světa, nepřirozené rolování a zahlcování mozku na sociálních sítí a agresivnější televizní proud vytváří jakousi chronickou nudu. Odhaduje, že dvě třetiny Evropanů již ztratili motivaci k práci. Možná rodinná či komunitní zahrada s kompostem se stane znovu novou tvořivou a plodnou zahradou obrozeného lidství. Zde jsou užitečné stránky, kde lze vyhledat místa volně rostoucích ovocných stromů, plodivých keřů a léčivých bylin, které jsou k mání pro sběr.  

Ostatně se do zahrad budeme stále více vracet z nutnosti. Robotická síla v příštích desetiletích nahradí zásadně lidskou a lidé, kvůli otázce vlastní zaměstnatelnosti, se k nim budou muset obracet sami. Možná základní příjem bude něco cosi opravdu základního, co vůbec umožní náhle nevyužitým jedincům se podílet na národním bohatství technologicky pokročilého státu. Daň z práce robotů, jak o ni hovoří Bill Gates je něčím, čím se budeme patrně opravdu zabývat. O blížící se epoše může napovědět toto video. 

A tak dobrým hackem číslo 8 budiž kniha Václava Cílka. Vrátí vás, jako mne, na zem. 

9. Devítka je zelený ječmen. Potřebujeme do sebe dostat více zeleného. Získat zdravější životaschopnější krev. Zvýšit svou antioxidantnost. Naše těla již zkrátka nenabývají na supermarketovém jídle a v mdlém svitu monitorů původní chrabrosti a odolnosti. Kdo k sobě prokáže dostatek sebelásky, vydá se na cestu k sobě. K původní čistotě. Ječmen je restart. Mám přítele, který cestoval po světových políčkách ječmene a je u nás jedním z nejpovolanějších. Jestliže budete chtít opravdové poradenství a obrodit se ječmenem, s důvěrou se něj obraťte. 

jan.kosek@seznam.cz

Ječmen mi chutná, kdo by se ale ošklíbal nad jeho příliš zelenou chutí, může začít japonským čajem matcha, podobnou superpotravinou, která vás i jistě značně nakopne. 

10. Desítkou je hacknutí vody. Pravidelné návštěvy studánek a odběry vody z ní, zdá se, přispívají k pochopení posvátnosti vody jako takové. Na Šumavě jsem poznal lesní zdroje vody, které chutnali tak dobře, že to bylo stěží k uvěření. Ale takovou vodu lze jen obtížně zajistit na stálo. Dobré duše pro nás vypracovali národní registr pramenů a studánek zde. Již dnes se můžete vydat pro dobrou vodu ve svém místě. 

Osobně jsem zvolil harmonizaci vody na podobnou úroveň geometrickým obrazcem Květ života. Používám ručně foukanou karafu s tímto energetickým otiskem a těžko mi pak pít někdo jinde jinou vodu. Karafa na stole s přesným objemem také zásadně vylepšila můj pitný režim. Skoro bych řekl, že je to její další rovnoměrně cenná funkce. S karafou vody před sebou mám přehled o svém příjmu tekutin a také mám vodu neustále po ruce. Doprodávám nyní tyto "své" karafy s objemem 1,2 l s obrovskou slevou. Jejich internetová cena je 929 Kč (Econea). Na aukru vystavuji nyní stejné za pěkných hacklých 649 Kč. Rád se podělím s ostatními o jejich výhody. Vhodné do domácnosti, ale také do zdravých jídelen, jógových center, školek, čajoven, kaváren či jako velmi elegantní dárek. Pohodlný nákup vám a více informací zprostředkuje Aukro, kde jsou karafy vystaveny. 

http://aukro.cz/harmonizacni-karafa-na-vodu-i6795837768.html


foto:autor

Jak vidíte hackovat lze vlastní dech nebo nákup zubní pasty. Předpokládám, že každý čtenář má svůj "hackovní" výběr. Představte si tu parádu dát dohromady zmiňovanou padesátku hacků. Možná lítáte do Rio de Janeira za tři padesát. Máte vynikající špaldovou mouku od mlynáře. Jezdíte pro fantastické mrkve až do Mrkova. Možná příště pojedete i pro zásobu dalším a náklady si rozpočítáte. Nebo znáte člověka, který staví postele za 99 999 Kč. Jenže z vlastních stromů, které poráží v "noci za úplňku" a spánek v ní je osvícení. Kvalita pak nese kvantitu. Obráceně to moc nejde. Stejně dobrý hack je, když je něco bytelné a kvalitní, že je to vlastně k nezaplacení. V mém výběru jsou vlastně jen spíše cenové zkratky, uvědomil jsem si to až v závěru, nechám to tak. Asi něco hacknout považuji stále za jisté nabourání, obejití systému. Možná je to tak z podstaty správně. 

Těším se na Vaše tipy a jak spolu uvaříme hackerskou kuchařku o 50 bodech. Zveřejním ji na těchto stránkách. Měli či snad musíme si pomáhat. Jsme z podstaty sociální nikoliv asociální bytosti. To bychom tu už za naši dlouhou historii nebyli.  

(synchromysl@gmail.com)

A neodpustím si. Hack you, systéme, který si vždy vezmeš od lidí vše do poslední koruny, ale nic moc se neděje, když miliony padnou kamsi do čapího hnízda.

Váš tip by měl nést prvky "očividné výhody" ověřené vaší vlastní zkušeností a oblast zůstává bez omezení. Někomu dalšímu třeba opravdu může pomoci, že jediným zdrojem pijavic lékařských je u nás tato farma zde. Pro její majitelku přinesli konec zánětu močových cest. Hirudoterapie je znovu používána v nemocnicích, pijavice si během své dlouhé evoluce vytvořili 150 bioaktivních látek (léků), které není možné nijak technologicky nahradit. Zatímco vám "pouští žilou" zásadně vás oživují svým unikátním mixem látek. 

A jsme znovu u inteligence přírody. A za to jsem moc rád. Vlastně bych byl nejraději, kdybychom u ní skončili napořád. 

Mějte se přirozeně. Jako celá příroda. 

Komentáře

úterý 14. března 2017

Perpetum family. Obnovitelný zdroj nekonečné energie.

Jestli jste z rozbitého, rozvedeného či jinak ukončeného vztahu, tak jste statisticky normálnější. Jsou to dva roky, co procento rozvedených manželství přesáhlo 50 %. Skomírá tradiční rodina? 


Foto: autor. Psala: Iva T. 

Ta konzervativní již dlouho. Mám na mysli model, kdy otec rodiny je "ředitel", takzvaná druhá směna, práce v domácnosti pro ženu, zůstává bez pomoci v platnosti a je samozřejmě neplacená. Role v rodině se ale vyrovnávají, Island jako první země na světě uzákonila legislativní harmonogram, který přináší stejné mzdové podmínky ženám i mužům. 

VIDEO ISLAND

My jsme stále trochu "postko...", ale jednou se to bude prostě "jen učit". Dítě přijde ze školy, zkoumavě si vás změří a zeptá se: "Mami, ty jsi fakt žila v době, kdy jsi dělala stejnou práci jako táta, ale souhlasila jsi, že si budeš brát méně peněz?" Slovo souhlasit jsem uvedl cíleně a provokuji vás tak, abyste se možná překvapivým úhlem pohledu podívali na svůj život, na místa kde "souhlasíte" s něčím, co vám nedělá dobře. 

Ono na jisté úrovni, například vy ženy, jste souhlasily se vším hrubým a násilným chováním či činy svých nebo cizích mužů. Ponechám to tu, jak to je, pro ty, kdo porozumí. Udělíte tomu "souhlas" i nadále?

Takže dnes je "normálnější" být z vykrachovaného vztahu. 

Ale to není normální. 

Sám jsem si musel projít mnohá přesvědčení, která zdánlivě formovala mou představu "kdo jsem", abych mohl přejít přes koncepty, které mne omezovali. Přitom bych přísahal, že právě bojuji proti jasným omezením. 

V minulém díle jsem se otevřel a sdílel svůj strach z plného partnerského soužití. Myslel jsem si, že nejsem rodinný typ. To bylo mé "kdo jsem". A z toho jsem vycházel, když jsem se snažil stále někam cestovat, jezdit na akce, být co nejvíc s přáteli, bojovat za svou "svobodu". 

A jsem si jist, že takový koncept, který je mylný, má svůj procentuální díl na rozvodové statistice. Pochopil jsem, že se sice nemusím narodit jako rodinný typ, ale pozor, mohu se jím přece stát. 

Založení rodiny je taková pecka, mocná a silná vlna, která vás donutí ke zkoumání se jako nikdy předtím a mně opravdu pomohlo, když mi došlo:

Vždyť mohu každý den růst, učit se, sledovat se a měnit své postoje,
své "kdo jsem". Mohu se stát ultra rodinným týpkem. Ultratáta. 

Dělal jsem to nyní usilovně a musím konstatovat, že se onen mylný koncept "nerodinnosti" dosti narušil a ustoupil do pozadí. 

Jak se to projevuje? Myslím více na rodinu, než na sebe. A je to velmi příjemné. Rodina to cítí a vrací mi to. To mne úžasně dobíjí, a mám znovu více sil znovu roztáčet rodinné kolo štěstí, výletů, ale i domácích prací a výchovy. 

Myslím, že jsem objevil 
perpetum family. 

Čím více ho roztočíš, tím více dostaneš. 

Máš pocit, že by se tě žena mohla více dotýkat a dávat ti hlubší a delší masáže?Více se dotýkej a dávej hlubší a delší masáže. 

Rozjedeš neomylně perpetum family. 
Vrátí se ti to. 

Rutina v sexuálním životě? Musíš to být ty, kdo to změní, dej vašemu milování nový impuls (jaro se blíží a love outdoor je prostě nej). Pf ti to vrátí. 

A nejlepší jsou děti. Prostě je začnete více milovat. A ony zase vás. Pf. 

Koncept "nemám teď takovou svobodu" je fakt pro tajtrdíky. V něm jsem si frčel zcela a úporně. Ale životní situace jsou tvárné. Pokud s nimi neumíš pracovat, není to ani tak životem samým, jak právě tvou zbytnělou představivostí. 

Samo, že páteční či víkendový potlach s přáteli tě nabije a posílí. Ale stejně tak můžeš tvořit s rodinou. A v tom je ten vtip, který jsem neznal. Myslel jsem, že více zábavy leží mimo rodinu. Opak je pravdou. 

(hm, tenhle díl lidem z "rodinných rodin" toho moc nepřinese)

Budete se divit, ale tohle jsou pro mě opravdu zásadní AHA momenty. Byl jsem nucen odkládat koncepty, které se tvořily již v dětství, jako prvorozený stojím v čele rodinné a rodové karmy a nesu na svých bedrech více z její karmy a osudu. 

Hláška táty po celé mé dětství, než vždy vypadl kamsi ven: "Já se tady s váma strašně nudim." je ve své programovací síle naprosto precizně vystavěna. 

Já X s váma
tady & nudim

A tak se dnes hodně nosí "se nevzít". Neslíbit, nezavázat se. Nesezdat. 

Nevaž se, odvaž se, že. 

"My se nebudeme brát, tak nějak to cítíme."

Ale co když je divný, že jste se po deseti letech nevzali? Nemyslím pro vás. Pro život. Pro přírodu. Pro věci tak nějak přirozené. 

Existuje konstelační fakt, který ukazuje, že dítě se cítí nepohodlně, pokud přichází do páru, který není sezdán. Z jeho pohledu důvěry a bezpečnosti ho ohrožují právě ty "zadní vrátka", které nikým nevyslovena, stále zůstávají otevřena a dítě je "vidí". Nebude to asi žádné terno narodit se kousek od nějakých významně zejících vrat. 

Pro ty, kdo se lekl, připouštím, že konstelace mohla být platná především pro její konkrétní účastníky. A druhým dechem dodávám, že to neznamená, že by vám nedopadla stejně ;)

Ale zpět, pokud vás začne nějaký vztah svírat, přemýšlejte spíš, kde zeslábla vaše akceschopnost, smysl pro dobrodružství a inovaci, že máte pocit, že jste tak nesvobodní. Možná si nesete svou nesvobodu s sebou. Možná čekáte, co vymyslí ten druhý. Možná, že se jen bojíte jít hlouběji. Co kdyby jste byli nuceni odhalit své stíny? A to znamená, že budete zraněni, možná i opuštěni. 

Od prosince žiji v Klatovech. A tendence se vracet byla silná. Ale kam? Chci se v životě vracet nebo jít kupředu?

Paradoxně mnohem více se vracíme k sobě, když jdeme dopředu. 

A můžeme přitom dělat hromadu věcí, které jsme dělali předtím. Další vtip, který jsem si musel prožít. 

Ale největším vtipem je investovat masivně do svého osobního rozvoje a nemít tak čas a prostor pro vztah. Haha, vždyť právě přizváním příhodné duše, partnera, vašeho milostivého zrcadla, začíná opravdový osobní rozvoj. 

Zatímco se učíte v klubu tak trochu ulítlých tantriků "cítit druhého", jakýkoliv pár, který vás právě míjí na ulici a domlouvá se na večeři, právě praktikuje tak vysokou tantru, že byste se uprostřed vašeho "posvátného" semináře rozplakali smíchy. Jak to vím? Mluvím ze zkušenosti. 

Vztah a rodina je nejvyšší tantra. Opravdové požehnání. Nejhlubší osobní rozvoj. Nejlépe investovaný čas do sebe a do svého sebepoznání.

Sorry, posvátná tantro. 

Komentáře

úterý 14. února 2017

Příběh tak trochu k Valentýnu.

Karta Viselec zobrazuje muže, který uvízl v neřešitelné situaci. Je lapen za nohy, obrácen životem vzhůru nohama, hlava se mu téměř dotýká země, "voní ke kytičkám".

Viselec přišel do mého života s příchodem roku Kohouta, prý, abych si zametl před vlastním prahem. 

Dal mi příležitost se uvidět. Jak to nejčastěji bývá, takové příležitosti nejčastěji přináší partnerský nebo rodinný život. 

A v tom testu jsem selhal. Nebo vlastně jeho neprojitím jsem dostal šanci na nový. Má zúžený vchod. Nevejde se tam mé zhýčkané "single" ego. 

Asi jste si všimli, že úroveň vaší schopnosti rozvíjet a žít partnerský život, není úměrná počtu chytrých článků, které sdílíte či píšete, ani dokonce počtem klientů, kteří navštěvují vaše semináře. To je jen vydávání receptů, to, co máte skutečně pod pokličkou, jak umíte "vařit" a skutečně vychutnávat partnerskou a rodinnou manu ukazuje jediná skutečnost: zda ta jídla opravdu jíte neboli zda máte partnerský vztah. 

Foto těsně před otevřením níže popisovaného procesu.
Z Buddhy vyvstává žena?

Strach z rodinného života je "single" realita. Stejně jako když mi jedna známá terapeutka sdělila, že za všemi "neplodnými" páry, které kdy léčila, byl strach z toho mít dítě. 

Skvělá kombinace, že. Tentokrát svou ironii použiji proti sobě.

Mám oboje. Dobrou chuť. Máš dostatečně velké koště, Kamile?

A pak to šlo ráz naráz. Nemám často sny. Když už, tak je to něco jako zemětřesení. 

A přišel jeden takový senotřes. 

Píšu knihu, poslední rok intenzivně, denně, zavřel jsem i živnostenské listy.

Sen mi sdělil, že knihu mohu pustit ven, až budu hotovější člověk. To znamená, až budu umět partnerský život a mít dítě. Až budu mít funkční rodinu. 

Ten sen byl vlastně docela surový, tak jak to často podvědomí sděluje, abychom se probrali a dostali to, co nám patří důkladně a naléhavě. 

Takže můj sen, jak vydám prospěšnou knihu o úžasném fenoménu synchronicit, je spjat s novou podmínkou. Až budu i já žít prospěšně. 

Nesingle. Nesobecky. Neprosebe. Ne jako sebestředný kokot. 

Už jsem se těšil, jak budu "autor", ale nejdříve se musím stát autorem svého života. Jak dlouho to potrvá? Nevím. 

Třeba pak přijde sen, že sen, který mám, mohu už přestat snít, a mohu s ním vyjít ven. 

Zatím to nejde. Kniha by nebyla autentická. Au. 

Bolí to. Ego hlavně. Ale má duše je vlastně ráda. Další kartou v kruhu je Smrt. Budu muset ze sebe nechat hodně odejít. Držte mi palce. I já držím vám. Každý tu máme nějakou práci. Když už jsme se narodili. 

Synchro mi to dávalo také pěkně. Nejdříve jsem zahlédl v novinovém textu část, kterou jsem si raději pro sebe vyfotografoval. 

Popisoval život v chartistické rodině. Muže "slavnostních" obličejů při podpisu. Avšak: Muže přijímající rozhodnutí a pracovní místa tak, "aby mohli psát", zatímco ženy snášely rutinu ubíjejících povolání, výchovu dětí a udržování nuzných domácností. Paní Pithartová zde vykreslila byty, do "kterých chodí spousty pánů v těch nejnevhodnějších dobách, mluví, pijí kafe, vymění si deprimující zvěsti a jdou o dům dál." Zachycuje životní partnery, které mají pusu plnou dialogu, avšak doma si ubližují, neschopni slyšet druhého."

Au. 

A abych byl úplně bez pochyb a uvědomil si, jak se věci se mnou mají, přistál ke mně další text:

Je to ukázka z knihy Buď mužem Larryho Richardse. 

"Nedostáváme sílu proto, abychom byli skvělí v očích druhých, ani abychom nad druhými panovali. Je to síla k službě. Někteří muži říkají: "Jasně, vždyť řídím svou rodinu." Nejraději bych je praštil a upozornil je, že jsou hlavou rodiny, nikoliv, že ji řídí. Být hlavou rodiny znamená, že jste jejich služebníci. Vaše žena tu není od toho, aby pečovala o každý váš rozmar. Pánové, to vy jste tu od toho, abyste pečovali o rozmary své ženy. Jste tu od toho, abyste za svou ženu položili život. Jste tu od toho, abyste byli služebníky své ženy. Duch živého Boha nám dává sílu sloužit a ne se povyšovat. Váš dům řídí Bůh."

Au.

A protože jsem stále ještě trochu "single" dýchal, neomylně jsem si přitáhl text, který mi byl asi "nejtvrdší" synchronicitou k mé situaci. 

"Vztah Bůh-Člověk se na malém měřítku zrcadlí jako vztah rodič-dítě. Při výchově dítěte jsou nejvíce vychováváni jeho rodiče, protože zde hrají náročnou dvoj-roli. Jsou uprostřed vztahového vzorce: dítě ↔ rodič ↔ Bůh. Jsou mezi dvěma mlýnskými kameny. Před Bohem jsou jako dítě. Před dítětem jsou jako Bůh. Tato záměna rolí (učitel ↔ žák) má velikou didaktickou hodnotu. Není lepší způsob jak poznat Boha, než ho prožít. Při výchově je k tomu vhodná příležitost: stoupnout si do jeho role a zkusit se chovat jako on."

zdroj: Kryst/Tajemství Amenti 2. Knižní série Voyagers.

Skoro se mi chce vyslovit, jaký vztah máme k dítěti, takový k Bohu. 

Náboženství ženství. Náboženství dětství. Rodič je stvořitel.  

Dnes je 14. 2. 

Připravím své ženě květiny. Čeká mne dlouhá cesta. 

Komentáře