Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká.

Jmenuji se Kamil Heřman Novotný. Prostřední jméno jsem si zprostředkoval sám, jak to básníci dělají. Zjistil jsem, že v silných transformačních obdobích života ke mně "hovoří" reálné události, které se mi dějí před očima. Skutečné, hmatatelné události, pevné ve tvaru, čase a prostoru. Dnes je moje stezka zcela spjata s tou synchronní.

Kam se díváte, tam se dostanete. 

Den, kdy se mé racio před lety definitivně zhroutilo a otevřela se mi "brána jazyků", probíhal takto:

Čeká mne cesta, která má ukončit silný, přímo drtivý stres. Přítelkyně mi oznámila, že je těhotná. Oba víme, že ne se mnou. Byla mimo domov. Máme se sejít, hlava mi praská pod troskami rozpadajících se životních představ, ploužím se na vlak. Rty mám rozpraskané hořkou medicínou. Míjím panelový dům, když přede mnou dopadá bílá čtvrtka papíru. Snese se na zem a dotkne se temně hučících vln zběsilého Černého moře. Moře černých myšlenek. Jeho bělostná, zářící plocha ihned zaujme velkou část mého vědomí. Zvedám hlavu a z panelového domu se na mne snáší celé hejno Bílých ptáků! Štronzo těla. Ocitám se uprostřed básnického obrazu.

Jmenuje se:
Bílá v Černém moři.

Ilustrační foto: It could be a message. Foto autor

Bílý papír dopadá na trávník, padá okolo lavičky, na udusanou cestu přede mnou. Snažím se zahlédnout, kdo ho vyhodil, ale zdá se, že nikdo. Možná je to vtip, možná je to vítr. Můj zorný hledáček reality se plní světlem, jasem z bílé. Nápor koncentrované bílé barvy moje vědomí nevydrží a hroutí se.

Štronzo mysli. Nepřemýšlím. Nemám rozum. Nemám logiku. Nemám nic, o co bych se mohl opřít. Jinak mne to učili ve škole. Mám jen dvě skutečnosti, které prožívám naráz.

Černé moře poseté bílým ptactvem.

Jeden obraz si nesu s sebou, druhý ke mně přichází z venku. Dochází ke prolnutí mého vnitřního světa a světa tam venku. To prolnutí se mocně vzedme ve kvantovém prostoru, čas v tu chvíli není a drtivá vlna toho střetnutí uhněte šílený otazník v mé mysli:

Co je to? Proč se mi to děje naráz? Má to nějaký smysl?

A protože rozum na to nemá systémové řešení, ozve se chybové hlášení, systém, který jsem používal po celý život, se několik sekund zpomaluje, až dosáhne bodu 0. Můj vnitřní čas je 0:00:00.

Na obrazovce mého vědomí se objeví palcový titulek:

PAUSE

Desítky bílých papírů zůstanou přišpendleny k obloze a Černé moře mého zavilého myšlení naráz utichne.

Nemohu dýchat, protože si nejsem jistý dechem. Nemohu přemýšlet, protože je to příliš nesmyslné. Všechny jistoty přestávají platit. Je to nejistý krok a na pozadí obrazovky se odvíjí varovný sled dalších a dalších chybových hlášení.

SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE

Ještě toužím zůstat v tom bezpečném světě, kde vždy platilo, že 1 a 1 jsou 2, ale je pozdě, můj osobní matrix se právě hroutí. 1 a 1 může být 3 nebo 125, to už je jedno. Nauč se počítat kvantově.

Ten proces sčítání ale pokračuje, nelze ho zastavit. Snad jsem to já, snad je to vyšší Já, ale s hrůzou pozoruji, že jsem právě stiskl či bylo stisknuto tlačítko:

CONTINUE

1 Černé moře a 1 zaplavení bílými čtvrtkami = ?

???
..
??
.
?

 - Pane bože, nic se nestalo. Ta situace je bílá jako sníh. Nevinnost sama.

Je to den zrození synchronní mysli. Synchromysli. Mysli, která umí sčítat události v makrosvětě a v mikrosvětě, které se synchronně dějí v jeden jediný okamžik a přitom spojují dvě či více v čase a prostoru nesouvisejících příběhů. Pozor, ale nikoliv vybá - sněných příběhů. Ale těch tvrdých, reálných. Nepředkládám vám svět andělů, svět permoníků, ani žádný jiný duchovní (snový) svět. Požaduji jen pozornost k Tady a Teď. K realitě, k tomu, co se právě děje.

Ještě jednou. Co je synchronní, spolu vůbec logicky nesouvisí. Bílé čtvrtky papíru a moje těžká hlava plná Černého moře. No a co?

Tohle: O několik hodin později se konečně vidím se svou partnerkou a celá situace se potvrzuje - vyjasňuje. Žádné těhotenství, žádný sex. Bylo to nedorozumění v komunikaci na dálku. Šlo o zrození vnitřního dítěte. Situace je nevinná jako prázdný bílý list papíru. Je to už mnoho let, ale jak jsem za ní vděčný. Nedošlo k ní náhodou. Musel jsem ji přijmout a v mém srdci se mohla objevit láska. Ke všemu, co přichází.

To je svět symbolismu, je tu celý Synchronní svět!

A není to žádný nový svět, je to ten váš, vy ho jen objevíte. Zpřítomníte ho. Uslyšíte.

Dozvěděl jsem se to dříve, než jsme se spolu setkali. V synchronní mysli se čas zhroutil do jediného Teď a je schopen vám Tady odpovědět na jakoukoliv otázku.

Ještě jednou:

Lidstvo má k dispozici sjednocující řeč, Všeřeč, jakési univerzální novum, které překračuje časové přímky v obou směrech a má pro vás k dispozici veškerou moudrost a vědění. 

Knihou Synchronní svět odstartuji vlnu otevírání se tomuto fenomenu. Vyjde i v anglickém jazyce. Viz sloupek vpravo i s ukázkami.

Holografická řeč symbolonu, Universální novum se nachází mimo "inteligenci", je třeba být pokorný k tomu, co se vám právě děje a připustit, že je tu "vyšší inteligence", která je schopna zosnovat nepravděpodobné a nesouvisející příběhy tak, že tomu, komu se dějí, dávají smysl. Neotřesitelně to "tuší, ví". Ten pocit je silný a nikdo vám ho nevezme. Přeji hezký den do klubu Skeptiků. Může vás mrazit po těle, může se vám zastavit či zrychlit dech, může vás ovládnout pocit posvátna.

Liturgie reality. Je něco silnějšího?

Prosím, vraťte se na zem. To je zen. Kde chcete být jinde než Tady a Teď? Tam a někdy jindy? Tam nikdo není. Nikdy. Ani vy. Vy jste tu také Tady a Teď. Otestujte si to. Štípněte se. Štípli jste se v páté dimenzi Fialového Grálu?

Čím více se vzdalujete od Tady a Teď, kde stojíte, tím více se vzdalujete od sebe sama. 

Měli byste zaplatit dnes nájem, ale vy sníte. Jste někde jinde a jindy. Ale nájem se platí jen Tady a Teď.

Pobýváte často mimo sebe? Jste mimoň?

Uniká vám hluboký, překrásný a nenucený obřad, pozemská liturgie vaší reality a celého lidstva. Kde se vždy posvátně a zcela obyčejně odehrávala a kde je k vidění?

Jen Tady a Teď. 

Zeptejte se dítěte nebo zenové mistra, když pijí čaj, co dělají.

Pijí čaj. 

Synchronní mysl vidí, že čaj tu je, přijímá ho a odevzdává se jeho chuti. Pokud se objeví chuť nevinnosti, vypije ji. Můj ty světe! Jaký div. Umí to i malé dítě.

Dívat se. 

Ověřme si to. Cokoliv nyní řešíte, nevíte, jak to rozlousknout, potřebujete se té tíže zbavit, udělejte si malou iniciaci:

"Otevírám se synchronnímu proudu, prosím, aby mi do 24 h odpověděl na tuto situaci..."

Napište do komentářů, co se vám "přihodilo." Vnímejte a sdílejte váš Synchronní svět. Otevřete se mu. Udělejte si experiment s prosbou.

Mějte oči a uši otevřené. Přestaňte snít, začněte bdít. Probuďte se do vašeho neomezeného potenciálu.

Ten svět tu je, je neomezený, nemá hranic a jeho kouzlo je Teď a Tady. Nic nového pod sluncem. Jen pravda bijící do očí.

"Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší."

Zvláštní, chtěl jsem napsal blog úplně o něčem jiném.

Měla to být pecka. Naplánoval jsem si to. Ale vyvinulo se to jinak.

Jak říká Joseph Cambell:

"Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká."

To je odevzdání se synchronicitě. Vy ale trváte na své inteligenci, na vzdělání a plánu. Považujete své životní téma za vynikající. Ten moment pokory může přijít v bolesti, ale i Tady a Teď. Může přijít na tomto řádku:

Proste a bude vám dáno.

Váš život, který na vás čeká. Ne ten, který jste si naplánovali a to s vydatnou pomocí kontextu doby, očekávání společnosti, obecně odsouhlasenými zvyklostmi a celou vaší rodovou stezkou i s jejími touhami a pády.

To nejste Vy.

Kdo jste?

"Prosím synchronicity proud, aby mne v příštím týdnu jasně ukázala, co je mým posláním."

Ale to nestačí. Ona vám to řekne, je to univerzální princip, pracuje tu pro každého napříč národy a kontinenty. Je geograficky demokratický.

Je tu armáda těch, co to vědí, ale jen hrstka důstojníků, co to již konají. Důsledně stojí za svým. Důstojníci. Jste důstojník nebo pěšák?

Mluvím k tobě. Děláš kokotskou práci a namlouváš si, že jsi to nějak vyřešil, že to máš jinak.

Jak se ale pozná kokot? Podle ovoce.

Naplánoval sis to dobře, ale někoho to tady už nebaví. Myslím, že ho znáš. Bydlíš s ním a chodíš do kokotské práce. Řekni mu, že je tady možnost z toho vypadnout.

Začni prosbou. To na začátek stačí.

Přeji vám, aby se každému po jejím vyslovení dala do pohybu ta neuchopitelná, tvořivá síla synchronního proudu a dovedla vás tam, kam patříte.

Miroslav Zikmund říká:

"Život je přesný součet náhod."

Ví, o čem mluví.

Snaží se popsat ten nádherný, klouzavý let bílého papíru z oblohy na rozbouřené, neklidné moře.

Synchronicita s Vámi.

___________________________________________________________________

Děkuji Janě Rabasové za předání obratu Univerzální novum.

Komentáře

Ezoterické nůžky

Nůžky značky Ezo se rozevírají každý den. Každou vaší knihou, sdíleným citátem, seminářem, kurzem. Na jedné straně nůžek je váš život, na druhé straně kupa vědomostí, kterou jste nahromadili na vaší cestě za osvícením.

Ezo nůžky mají omezenou kapacitu. Pokud jsou příliš rozevřené, udělají rázný střih. Odstřihnou vás. Doslova - vás. Respektive to, co nejste vy. Tu část, která je plná informací, ale nežije. Vaši mrtvou osobnost, na které si tolik zakládáte. Vaše esoterické Já. Vše, co smrdí duc-hovnem.

Je to jako, když se učíte cizí jazyk. Každý den 50 slovíček? Žádný problém. A tak si ty slovíčka čtete, každý den se snažíte "udělat" vašich 50 slovíček.

Vy máte vyšší cíle. Za rok je vám to jasné. Jste mistři tohoto neobyčejného cizokrajného jazyka.

Bohužel jen ve vaší hlavě. Realita je jiná. V živé konverzaci používáte občas jen jedno nové slovo. A to ani ne každý den. Dostáváte se do poněkud schizofrenní situace. Posilovali jste osobnost, která operuje s pojmy jako 50 slovíček denně, nový super kurz rychločtení, seminář Speakrem snadno a rychle a tak nějak jste se do ní přesídlili. V životě kupodivu se zase tak nic nového neděje. Nežijete zas tak úžasný život, ale hodně lidí si to o vás může myslit. Zase jedete na ten špičkový Kurz.

A tak se vzdalujete od vašeho pravého života. Toho opravdového, reálného. Z masa a kostí. Ne toho z fialových paprsků korunní čakry a osmé dimenze Světelné krávy. 

Ezo nůžky jsou napjaté k prasknutí. Na jedné straně hromada iluzí, na druhé straně životní realita. To, co konáte. Kde skutečně jste a máte tam být. Ne, to co čtete nebo si myslíte. Přichází střih.

Je stále náročnější žít v sobě tam, kde není co žít, kde se žádný život neděje, místo tam, kde by se život měl dít, ale neděje se. Taková schizofrenie unavuje. Jste vyčerpaní. Chcete si udržet to vaše obdivuhodné tempo 50 slovíček denně, ale již to nejde. Přesto ještě nějakou dobu jedete vaším tempem, jste přece již vzorem. Vaše slovní zásoba života však neroste. Naopak.

Vaše zásoba je vyčerpaná.

Stojí tu dvě osobnosti. Jedna hypoteticky přímo srší vědomostmi a úžasným poznáním. Je to vaše vnitřní (ezo) osobnost. Věnovali jste se jí hodně a je luxusně vybavená. Je silná a její sláva ční do oblak.

Pak je tu ještě jedna. To jste vy. Normální, přirození Vy. Ale ta z druhé strany mohutně rozevřených nůžek není vidět. Zapomněli jste na ni. Chtěli jste na ni zapomenout. Tahle osobnost chodí na houby, směje se s kamarády na pivu a spí pod širákem. Dotýká se reálných věcí. Je skutečná. Žije.

Mám otázku. Která z těchto dvou osobností může dosáhnout toho vašeho osvícení?

A tak díky za Ezo nůžky. Zatímco sotva dýcháte a stín vašeho pitomého EzoJá padá do prachu, osvícení, které se za vámi roky hnalo, zpozorní. Konečně šance.

Jenže vy jste se už úplně přesídlili mimo sebe a vlastní život.

Ten střih vás hodně bolí. Cítíte se od-střihnutí. Ztratili jste půdu pod nohama. Chodili jste si po vzdušných zámcích a ono vám to procházelo.

Jenže vzdušné zámky mají vzdušnou podlahu.

Přichází pád. Padáte přímo doprostřed sebe sama. Do vašeho skutečného života. Lovíte z paměti to jedno slovíčko, které jste uměli a cítíte se trapně. To, že jsem já? Vždyť já jsem se zajímal o takovou spoustu chytrých slovíček.

Jenže jak používáte jen ta vaše opravdová slova, i když je jich málo, jsou opravdu vaše. Je v nich Život. A to se pozná. Poznají to i vaši přátelé. Nakonec se v nich poznáte i vy sami.

Jste tak nějak zpomalení. Veškerá snaha je pryč. Roky jste se hnali za osvícením a ono vás nemohlo dohnat. Střih! Ležíte v prachu a prásk! Osvícení to do vás napralo plnou parou. Konečně vás dostihlo. Konečně vás našlo v běžném životě.

Foto: autor

Vaše svatozář je z kanálu. Teprve, když odložíte všechny "svaté" představy o osvícení, najde si vás. Nemusí vám být zrovna dobře. Možná budete právě vylézat kanálem. To má osvícení rádo. Není luxusních, nablýskaných osvícení. Těch kanálových je ale bezpočet. Odložením vašich představ o osvícení do kanálu, se stáváte osvíceným. Tajný kanálový zen.

Je to jen vaše snaha, to nekonečné úsilí, které vás vzdaluje od osvíceného života Tady a Teď. Života se sebou samým. 

"Tohle je moje situace. Tohle je moje máma a tohle je můj táta. Tohle je můj partner. Tohle je moje finanční situace. Tohle je moje schopnost komunikovat. Tohle je moje schopnost investovat do přátelství. Tohle je moje práce a tohle je moje láska k sama sobě."

Musíte se zastavit. Pokud to neumíte sami, střihnou vás Ezo nůžky.
Čím více jste je rozevřeli, tím větší střih.

Teprve když jste zbaveni možnosti o něco usilovat, když zmizí vaše zacyklené snažení pro snažení, tak se teprve otevírá brána Dosažení. Ale není tu už žádné Dosahovaní. Jenom Bytí.

Začínáte žít svůj život...

Váš přítel vás zkoumavě pozoruje a pak pronese: "Hele, docela ses změnil, co jsme se neviděli, kam že to jezdíš na ty tvý akce? Docela bych jel někdy s tebou."

Chvíli na něj koukáte a pak se začnete strašlivě smát.

Je to největší vtip vašeho života.

Smějete se ještě, když umýváte nádobí. Smějete se i druhý den, když pijete čaj. Smějete se, když se zase někdo snaží dobýt nějakou arabskou zemi. Smějete se, když si kupujete chleba a smějete se, když se vám rozbije auto a jdete promoklí domů. Smějete se na pokladní v Albertu a smějete se, když trháte černý bez na šťávu. Nejraději se smějete při západu slunce. Možná nejvíce se nasmějete, když jste jen a jen sami. Smějete se, když skáčete do rybníka a když se pokoušíte se opravdu naučit a žít aspoň jedno písmenko nového slovíčka. Je před vámi ještě tolik slov.

Například Láska. Nebo Přátelství a také Hrát tenis. Vypadá to, že si v životě smíchu ještě opravdu užijete.

:)

Komentáře

Proč bylo zničeno letadlo Boeing 777 na Ukrajině? Synchronicity speaking.

Všimly si toho i mainstreamová média. Letadlo malajsijských aerolinek Boeing 777, které bylo s vysokou pravděpodobností sestřeleno, zůstalo v provozu přesně 17 let. Na den přesně. Poprvé vzlétlo 17. 7. 1997 a 17. 7. 2014 bylo zničeno. Nějak moc sedmiček či sedmnáctek.

Jeden ze 189 nizozemských pasažérů se jmenoval Cor Pan. Než nastoupil, udělal snímek letadla a vložil ho na facebook. Napsal: "Kdyby zmizelo, vypadalo takto." Jeho fotografie se stala posledním snímkem Boingu 777 vůbec, dosud jí sdílelo 30 000 lidí. 

Co se to tu děje?

Můžete si s tím hrát donekonečna, letadlo bylo v provozu 6209 dní, 6+2+0+9=17. Můžete nacházet další a další "propočítané" roviny celého příběhu. Může vás mrazit a můžete o tom napsat celou knihu. Fascinující. Magické. Běží z toho mráz po zádech.

Ale vraťme se k těm nezvyklým číslům. Ta část vaší bytosti, která platí složenky a bezvadně funguje v tomto světě, tak trochu nevěří a slabě pro sebe opakuje: Náhoda, to je jen náhoda.

Pojďme si naložit víc. Budeme zkoumat proč se to děje a jak je to možné.

V červenci 1975 se zaplnily noviny příběhem Erskine Ebbina, sedmnáctiletého hocha, kterého srazilo z jeho mopedu taxi. Mladík na místě zemřel. Událost se stala v Hamiltonu na britských Bermudách. Jenže téměř přesně před rokem ve stejné ulici zemřel jeho mladší bratr Nevill. Ano, ve stejné ulici. Jel dokonce na stejném mopedu. A teď se podržte: Srazilo ho taxi. 

Ale to není všechno. 

Taxi řídil stejný řidič. 

Dovede si představit, co se musí honit v hlavách aktérů?

Ale to není vše. Taxi v obou případech nebylo prázdné.  

Seděl v něm stejný klient! Co s tím? Jako kdyby nám příhoda nechtěla dát vůbec žádnou šanci ani šeptnout slovo náhoda. 

The Scunthorpe Evening Telegraph, 21. 7. 1975, strana 9
 

Zajímavá čísla byla tažena v loterii v New Yorku rok po tragédii Dvojčat, tedy 9/11 2002, jak zde uvádějí datum. Jsou to 9-1-1.

Možná znáte jméno John Wilkes Booth. Je to vrah amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Jenže spíše byste měli znát jméno jeho bratra Edwina Thomase Bootha, nejslavnějšího herce 19. století, mnohými považovanými za největšího herce USA všech dob. Jeho tvář byla v jeho době stejně známá jako dnes třeba Arnolda Schwarzeneggra. V životě této proslulé celebrity své doby se pozoruhodně vyjímá jedna příhoda. Ve tlačenici na vlakovém nádraží v New Jersey zachytil hocha, který by byl bezmocně usmýkán vlakem. Booth ho pevně stiskl, vytáhl ho a zachránil mu s nejvyšší pravděpodobností život. Představte si, že vám Arnold Schwarzenegger jen tak na nádraží zachrání život. Jako v bijáku. Hoch ho samozřejmě poznal, oslovil ho jeho jménem a poděkoval mu. 

Aspoň tak to uvádí on sám. Robert Lincoln, syn Abrahama Lincolna. Nedlouho později bratr jeho zachránce zabíjí jeho otce, amerického prezidenta Abrahama Lincolna.

Anthony Hopkins rád uvádí neuvěřitelný zážitek z roku 1975, který se mu stal, když souhlasil, že bude hrát ve filmu Dívka z Petrovky. Samozřejmě se ihned vydal koupit si celou knihu. Ke svému překvapení v celém Londýně titul nemohl sehnat. Vracel se domů a uviděl jednu zapomenutou knihu na lavičce. Zvedl ji a ano, z mnoha miliónů vydaných titulů na světě, to byla právě ona. Měla dokonce ručně psané poznámky. Ale jsme v polovině. O dva roky později se potkává s autorem Georgem Feiferem a ten poznamená, že vlastně svou knihu ani nemá. Půjčil ji totiž kamarádovi v Londýně a tomu byla zcizena při vyloupení automobilu. Asi již tušíte. Kniha s osobními poznámky autora se vrátila zpět. Hej, co je tohle za matematiku? Něco jako integrál Absolutní haluze?

Náhoda či haluz hrála také významnou roli při atentátu na Františka Josefa    d´Este, který patří k milníkům při vzniku První světové války. Atentátníci použili granát na panovníkův vůz, ten ale vybuchl dále v koloně vozů, část skupiny zde byla zatčena. Zbytek spolu s Gavrilem Principem se kvůli davům musel rozptýlit. František se přesto vydává do nemocnice, kterou měl otevřít a chce navštívit zraněné při atentátu. Měli jet přímo, ale řidič k tomu nepochopitelně nedostal pokyn a znovu vjel do nebezpečného centra. Je tedy po neúspěšném atentátu, Gavrilo Princip postává před jednou z mnoha kaváren a náhle nevěří svým očím. Panovník právě zastavuje s vozem jeden a půl metru od něj! Do ran se vrhá i těhotná manželka Žofie. Gavrilo je odsouzen na dvacet let v Terezíně. Mimochodem, zde ho přepadne tuberkulóza a ruka, kterou střílel, je mu amputována. Umírá jako 40 kilogramová troska tři roky po atentátu.

Co je naprostým synchro masakrem a celý klub skeptiků se může dvakrát postavit na hlavu: Auto, ve kterém byl arcivévoda zabit má SPZ, kde je již "zakódován" konec války, kterou střelba na něj vyvolala. 11. 11. 1918 bylo uzavřeno příměří a na všech frontách v 11 h dopoledne zavládl mír. (111111)

Zdroj: wikipedie. SPZ obsahuje číslo 118.

Při zkoumání podobných příběhů se je vyplatí ověřovat, například seznam podobností mezi Lincolnem a Kennedym, který je evergreenem už padesát let, obsahuje mnohé nepravdy nebo uvádí jako neuvěřitelnou náhodu něco, co po bližším prozkoumání je spíše fádní skutečnost. Ostatně vždy, než se dáme do hledání "smysluplných vzorů, matric či struktur" je třeba mít na vědomí, že mozkové centrum, které je za tuto činnost zodpovědné to činí z evolučních důvodů a "rádo" a je omylné. Více zde:

http://synchromysl.blogspot.cz/2014/05/proc-neni-synchronicita-pozitivni.html

Přesto tu zbývá příliš skutečností nad kterými doslova zůstává rozum stát, je zmrazen, nemůže se pohybovat po obvyklých kolejích. 

Takže co nám říká číselná matrice malajsijského letu?

Všechno je propojeno. 

To je hlavní a zásadní vzkaz. 

Můžete naprosto opustit prožívání sebe sama, jako náhodně putujícího tvora vesmírem. 

Všechno má svou matrici, která se dokonce občas vynoří s matematickou přesností. 

Nevědomí pracuje kvantovým způsobem, lineární mysl je jen koncept. Vše se schází v jedné časové smyčce. Ta, která je právě Teď. 

Cor Pan nám dal zprávu: Ano, ve vtipu, v ironii, přeřeknutí si dovolíme být Blázny, jsme šašci, klauni, kteří mají jedno úžasné privilegium: Říkat pravdu. Nebýt roz-umní. Mluvit za Celek. Být jako děti, nevědomí a tak blízko Zdroji. Bez naučených, logických odpovědí dosahovat Pravdy. 

Pro mne je to životní lekce. Jeho poslední vzkaz zní takto:

Buďte opatrní. Sledujte svá slova. Nechte je proudit a buďte k nim pozorní. Co když z nich právě prosáklo něco, co lineární mysl, která zpracovává jen to, co vidí, nemůže obsáhnout?

Tomu říkám "soft skills." Všichni jsme zváni do Synchronního světa, ale ne každý má odvahu tam vejít. 

Copak jsem blázen?

Přesně. Bez toho to nepůjde. Dokud bude vládnout královské Ego a nedoslechne se Pravdu, nepostoupíte dál. 

Jaké dál? 

Vždyť já se mám skvěle. 

Ba přímo báječně, to je "výhoda" královské komfortní zóny. Přepychové paláce. Nechte tam vejít Šaška a udělat ho nějakou práci. Zasmějte se sami sobě. Je to překrásná bolest. 

Nejvyšší umění bolesti. Nádherná, nesnesitelná, ušlechtilá, zostuzující, bodavá, šílená, dokonalá bolest umírajícího Já. Luxusní stěny komnat se hroutí a z další se již ozývá poťouchlý smích Šaška, nesnášíte ten zvuk rolniček, ale přímo celou duší si přejete, aby už dorazil do vašeho největšího pokoje. Jste tam tak sami. Nelze to již dále snášet. Je to k zbláznění. 

ANO!

To je ten moment. Rozšklebená bláznova tvář se vám šíleně smýkne přímo před nosem. Královské Ego se zhrozí, přichází o svou existenci a vy, vy vše odvoláte! Svírá vás smrtelný strach. Ale je už pozdě. Šašek otvírá ústa a vysloví první čistou Pravdu. Pravda se vám zaklesne do hrudi a způsobí strašnou bolest. JÁ bolí. JÁ umírá. Šašek si vás zkoumavě prohlíží, neustále vás obchází a jak klesáte níž a níž, zasahuje vás další a další Pravdou.

Jsi vypočítavý! Děláš vše jen z kalkulu! Nejíš maso a deset let jsi nepromluvil s tátou? HAHAHA!

Nemiluješ! Vlastníš! Jsi posera! Cože? A kde jsou Tvé sny? Tak vidíš! 
HAHAHAHAHA!

Nakonec šašek tvé komnaty jednoduše zapálí a ty uprostřed své pečlivě pěstované palácové nádhery shoříš jako pes. Jako krysa při požáru přístavu. A přeci v tom popelu něco zbylo. 

Je to očištěné ohněm a krystalicky čisté. Tvé nové nitro. Začínáš dýchat. Zvedáš se pomalu a sotva poznáváš své královské zahrady. Je tu tolik světla, tolik nových cest. Náhle miluješ toho blázna a je ti líto, že odchází. Jen mrkne jako spiklenec a prohodí: Vrátím se, až to tu budeš mít znovu postavené. 

Smějete se Bláznům, ale poslední smích je vždycky jejich. 

Držíte se lineární mysli, ale synchronicita ji vám vyfoukne z pod rukou. Zbude jen ta pitomá "náhoda." A stále znovu a znovu klepe na dveře. Když už se vzdáš, králi?

Víš, že předák separatistů Strelkov se narodil 17-tého?

No tak vzdej to. Vesmír má svoji vlastní organizaci. Chceš do ní patřit? Žádný problém, vystup z komnaty. Nechce se ti? Uděláme z tebe Blázna. Ať chceš nebo nechceš. Budeš za tu bolest děkovat. Budeš si přát další. Nikdo tu nechce být sám. Všichni chceme cítit to propojení. Všichni se chceme cítit jako unikátní bytosti, jedinečné, jak sebe vědomé, tak vědomé celku. Jako vlna v oceánu. Jako kapka v moři. Vydej se na bláznivou cestu. Budeš křičet slastnou bolestí. Jsou to porodní výkřiky. A za každý nový život je třeba být vděčný. 

298 životů bylo odevzdáno zpět Celku. Jak naložíš s tím svým jediným ty, králi?

FOTO: Athit Perawongmetha, Reuters

Komentáře