Spouštím youtube kanál. Příliv synchronicit v Izraeli je příliš silný, než abych je zachycoval písemně. Sleduj přímý přenos SYNCHROMYSL LIVE z míst dění synchronicit. Videa nejsou nijak připravována, jen stisknu nahrávání. Nic nepřetáčím, nestříhám, jde mi o to zachytit čistý flow, tak jak je.
sobota 24. října 2015
sobota 10. října 2015
Chucpe, mešuge a vůbec celý Izrael
Shalom č. 1.
Vlak do města Acco. Hubeňoučká usměvavá žena, jogínka se mi upřeně podívá do očí a řekne:
"Tak ty neumíš hebrejsky?"
"Ne."
"A víš co je to chucpe a mešuge?"
"Ano."
"Tak vidíš že umíš."
Začne se smát hlubokým, chraplavým hlasem jako malé dítě, rozzáří se jí oči a šibalsky zavadí loktem o manžela. Její místo původu: Vídeň.
Shalom č. 2.
Svátek Eid-ul-Adha. Arabové slaví sílu Abrahamova rozhodnutí obětovat svého syna Bohu. Černé siluety žen oproti temnému západu slunce. Muž v bílé džalabě s tashibem v ruce, mumlající modlitby - je to imám? Stojí na parkovišti a káže všem řidičům - ne, ten muž je knězem všech automobilů, jeho Mekkou je parkoviště. Obří krvavý měsíc nad Tel Avivem otevírající se pro své hluboké zatmění. Bože, ochraňuj všechny nás, ztracené národy uprostřed města, kde všichni máme jednu pláž, jedno moře, jeden západ slunce a jeden měsíc. Amen.
Shalom č. 2.
Svátek Eid-ul-Adha. Arabové slaví sílu Abrahamova rozhodnutí obětovat svého syna Bohu. Černé siluety žen oproti temnému západu slunce. Muž v bílé džalabě s tashibem v ruce, mumlající modlitby - je to imám? Stojí na parkovišti a káže všem řidičům - ne, ten muž je knězem všech automobilů, jeho Mekkou je parkoviště. Obří krvavý měsíc nad Tel Avivem otevírající se pro své hluboké zatmění. Bože, ochraňuj všechny nás, ztracené národy uprostřed města, kde všichni máme jednu pláž, jedno moře, jeden západ slunce a jeden měsíc. Amen.
 |
| Arabové v Tel Avivu |
Shalom č. 3.
"Ježíši Kriste!"
"Tak ten mne fakt nezajímá."
"Co? Jak to myslíš?"
"Nic, je mi ukradenej, zradil náš lid."
"U moše, Kamile, prober se, tohle je země judaismu, není křesťanská.
Shalom č. 4.
"Je to tady neuvěřitelně nádherný, jak jen miluju ty západy slunce, všechny ty vůně, květy, barvy, všechnu tu vaši radost a smích v ulicích."
"Minulé léto jsme strávili v krytech."
Shalom č. 5.
Ženy, ach bože, vy všechny ženy Izraele. V kučeravých vlasech máte vetkány všechny znaky hebrejštiny. Smějete se tak nějak biblicky, vaše kůže je hedvábná jako listy tóry. Jste silnější než všechna přikázání a stojíte pevně rozkročeny nad veškerou vřavou tohoto tavícího se kotle na Blízkém východě, zalitého sluncem, skropeného krví, umírajícího a rodící se ho každý den uprostřed pouští.
Shalom č. 6.
Keep calm and fuck ISIS (Islámský stát)
Shalom č. 7.
Západní zeď. Olivetská hora. Jeruzalém. Musíte to udělat. Musíte zkrátka na papír vložit modlitbu pro celý svět. Musíte to místo procítit. Není ho možné jen tak nechat být.
Shalom č. 8.
Chrám Božího hrobu, Jeruzalém. Nejsvatější místo křesťanství. Je jedno jestli jste nějak křesťansky "organizovaní" nebo ne, pokud jste z Evropy, objeví se vám na tváři slzy.
Shalom č. 9.
Karma. Jednoduše karma. Někdy se musíme vrátit na místa, abychom se spojili se svou další odhalenou vrstvou, hlubokou tak, jak je sama naše duše, splynuli s ní jako v nějakém inkarnačním matrixovém oceánu. Uzdravili se, poděkovali a dostali se zase dál. Zase blíže k sobě sama. Blíže ke Zdroji. Blíže k životu. Blíže k radosti. Na dosah veškeré lásky. Na dotek andělů. Na tu cestu, na které není žádný plán.
Jen nádech a výdech.
Jenom samotné dýchání.
Jen dech sám.
Áááách.
___________________________________________________
Celá story v knize Sychronní svět.
Komentáře
sobota 19. září 2015
Ztrať se, ať se můžeš nalézt
Stalo se to v Mošnici. Pojď na karty! Proč ne. Je to tarot a výklad je dobrý. Prostě to sedí, aniž bych cokoliv naznačil a nechal se jen přečíst "psychologicky." Nelze to popřít, je "napojená," umí "číst."
Odcházím okouzlen, na minutu, pak se pocit obrací a vystřídá ho prázdno. Pocit prázdnoty se prohlubuje a objevuje se mírné rozhořčení, dostávám zlost na to, že jsem se dozvěděl určitá fakta, jisté konstelace, určitou míru pravděpodobnosti. Nahlédl jsem do své budoucnosti a to mne sere.
Šel jsem k rybníku a rituálně odhodil celý výklad, věštbu do vody. Byli jsme na to dva. Jedna přítelkyně to cítila stejně. Dorazíme ke hrázi, stojí zde muž, který pouští draka, svobodnou vznášející se bytost, opájející se nekonečným prostorem, zvedl jsem hlavu a spatřil ho, jak volně dýchá vysoko nad korunami stromů, těší se z proudícího vzduchu, jak se ve svém pohybu dotýká nekonečné potencionality celého vesmíru, jak sleduje okamžik za okamžikem ten impuls, co právě je, surfujícího na vlně neustále explodující reality jako nějaký matematický feťák, zpitý neomezenými možnostmi všech těch fantastických trajektorií, jak rýsuje za letu úchvatnou rovnici života, nadopován radostí z vědomého rozhodování, jak soustředěně vnímá každičký poryv větru a oddává se mu, aby vzápětí využil jeho sílu ve svůj prospěch. Někdy stoupá, jindy ho sráží k zemi, aby se zase mocně vzepjal, obohacený o nový pohled. Ten drak tam byl pro nás jako nějaká živá synchronicita-rekvizita z filmového štábu Cosmos, jako přímý dotek inteligentní vesmírné Produkce.
Drak jako symbol svobody, tenkého spojení se zemí a přece stálého, jinak s hlavou v oblacích, plujícího uprostřed nekonečného oceánu možností, plovoucího v těhotném břichu neustále se měnící potencionality, uprostřed neutuchávajícího vařícího se kotle veškerého tajemství života, jeho nezměrných možností, plného radosti, lásky i bolesti.
Ten drak tam byl pro nás. A my jsme si pro něj přišli. Náš vnitřní svět prosákl jako nějaká matrixová kočka do vnější reality, zhmotnil se jako živý výstup na 3D tiskárně přímo před našima očima.
Procházíme kolem draka, zapleteme se do jeho šňůry a muž křikne: "Pusťte to!!"
A my to uděláme, vhodíme kameny, které zosobňují naše věštby do vody a jsme zase čistí, pouštíme tu zátěž odhaleného osudu, stáváme se znovu svobodnými bytostmi volně se pohybující na nebi jako děti zrána každého nového dne.
Stále se mluví o tom, že život je o nalezení odpovědi, konečné a jisté definitivní odpovědi.
Ale nejsme více šťastní při jejím hledání?
Nejsme ve skutečnosti posedlí spíše mystériem toho samotného hledání?
Nepropadli jsme spíše samotné otázce?
Jakmile se jednou dozvíte odpověď, riskujeme dokončení, vychladnutí. Riskujeme ztrátu motivace, nasytíme se a přestaneme být hladoví.
Jsme tak zblbnutí nalézáním sám sebe.
Ale není větší pecka se ztratit?
Nejsme ve skutečnosti všichni věční poutníci?
Není pro nás zajímavější se stále nalézat na cestě, s očima doširoka otevřenýma, ztraceni ve věčné nejistotě jako se svou jedinou jistotou, uprostřed zaživa odhaleného prostoru, není tohle stav mysli, který nás jen takto dokáže naplnit po okraj touhou a štěstím?
Když si myslíte, že to naleznete, je to pryč.
Není to tu o odpovědích, ale o lepších a stále hlubších otázkách.
Jenom když se doopravdy ztratíme, tak se nalezneme.
Nejvyšší zázrak tarotu života je kompletní balíček karet - zavřený hluboko v šuplíku ve vašem stole.
Jsme draci, ne přepisovači dat.
Jsme svými pány, ne v rukou kohokoliv (věštce, rodiče, přátel, prostředí, společnosti, partnera, blogera)
Jsme sami sebou. Tvoříme se sami a ne někým jiným.
Pouštíme sami sebe do života.
Jsme drak i šňůrka, ovládáme se sami.
Není možné nás spoutat ani pustit.
Svůj osud držíme sami ve svých vlastních rukách.
Jsme ocasem i hlavou draka.
Nevěříte?
Vyložte si na to karty:)
Odcházím okouzlen, na minutu, pak se pocit obrací a vystřídá ho prázdno. Pocit prázdnoty se prohlubuje a objevuje se mírné rozhořčení, dostávám zlost na to, že jsem se dozvěděl určitá fakta, jisté konstelace, určitou míru pravděpodobnosti. Nahlédl jsem do své budoucnosti a to mne sere.
Šel jsem k rybníku a rituálně odhodil celý výklad, věštbu do vody. Byli jsme na to dva. Jedna přítelkyně to cítila stejně. Dorazíme ke hrázi, stojí zde muž, který pouští draka, svobodnou vznášející se bytost, opájející se nekonečným prostorem, zvedl jsem hlavu a spatřil ho, jak volně dýchá vysoko nad korunami stromů, těší se z proudícího vzduchu, jak se ve svém pohybu dotýká nekonečné potencionality celého vesmíru, jak sleduje okamžik za okamžikem ten impuls, co právě je, surfujícího na vlně neustále explodující reality jako nějaký matematický feťák, zpitý neomezenými možnostmi všech těch fantastických trajektorií, jak rýsuje za letu úchvatnou rovnici života, nadopován radostí z vědomého rozhodování, jak soustředěně vnímá každičký poryv větru a oddává se mu, aby vzápětí využil jeho sílu ve svůj prospěch. Někdy stoupá, jindy ho sráží k zemi, aby se zase mocně vzepjal, obohacený o nový pohled. Ten drak tam byl pro nás jako nějaká živá synchronicita-rekvizita z filmového štábu Cosmos, jako přímý dotek inteligentní vesmírné Produkce.
Drak jako symbol svobody, tenkého spojení se zemí a přece stálého, jinak s hlavou v oblacích, plujícího uprostřed nekonečného oceánu možností, plovoucího v těhotném břichu neustále se měnící potencionality, uprostřed neutuchávajícího vařícího se kotle veškerého tajemství života, jeho nezměrných možností, plného radosti, lásky i bolesti.
Ten drak tam byl pro nás. A my jsme si pro něj přišli. Náš vnitřní svět prosákl jako nějaká matrixová kočka do vnější reality, zhmotnil se jako živý výstup na 3D tiskárně přímo před našima očima.
Procházíme kolem draka, zapleteme se do jeho šňůry a muž křikne: "Pusťte to!!"
A my to uděláme, vhodíme kameny, které zosobňují naše věštby do vody a jsme zase čistí, pouštíme tu zátěž odhaleného osudu, stáváme se znovu svobodnými bytostmi volně se pohybující na nebi jako děti zrána každého nového dne.
Stále se mluví o tom, že život je o nalezení odpovědi, konečné a jisté definitivní odpovědi.
Ale nejsme více šťastní při jejím hledání?
Nejsme ve skutečnosti posedlí spíše mystériem toho samotného hledání?
Nepropadli jsme spíše samotné otázce?
Jakmile se jednou dozvíte odpověď, riskujeme dokončení, vychladnutí. Riskujeme ztrátu motivace, nasytíme se a přestaneme být hladoví.
Jsme tak zblbnutí nalézáním sám sebe.
Ale není větší pecka se ztratit?
Nejsme ve skutečnosti všichni věční poutníci?
Není pro nás zajímavější se stále nalézat na cestě, s očima doširoka otevřenýma, ztraceni ve věčné nejistotě jako se svou jedinou jistotou, uprostřed zaživa odhaleného prostoru, není tohle stav mysli, který nás jen takto dokáže naplnit po okraj touhou a štěstím?
Když si myslíte, že to naleznete, je to pryč.
Není to tu o odpovědích, ale o lepších a stále hlubších otázkách.
Jenom když se doopravdy ztratíme, tak se nalezneme.
Nejvyšší zázrak tarotu života je kompletní balíček karet - zavřený hluboko v šuplíku ve vašem stole.
Jsme draci, ne přepisovači dat.
Jsme svými pány, ne v rukou kohokoliv (věštce, rodiče, přátel, prostředí, společnosti, partnera, blogera)
Jsme sami sebou. Tvoříme se sami a ne někým jiným.
Pouštíme sami sebe do života.
Jsme drak i šňůrka, ovládáme se sami.
Není možné nás spoutat ani pustit.
Svůj osud držíme sami ve svých vlastních rukách.
Jsme ocasem i hlavou draka.
Nevěříte?
Vyložte si na to karty:)
Komentáře
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)