Smrt je zamilovaná do života. A je to tak v pořádku.

Stalo se to v okamžiku našeho zrození. To už se o nás starala. Protáhla se s námi z ne.bytí. Do světa tady a teď. Dýchá s námi, pozoruje každý náš krok. Miluje nás se smrtelnou vážností. A přeci je v jejím citu něco hlubokého, co nás začne více a více přitahovat až...

Až jednoho dne sami přikročíme k její láskyplné náruči. 

Komentáře

Jak jsem zase, proti své vůli, začal psát knihu (života)

Když jsem dostal od jedné dívky lapač snů z Brazílie, připevnil jsem si ho na svůj visionboard, přesněji na obálku knihy Synchronní svět. Knihu jsem chtěl již vydat v březnu 2015, ale stále to nebylo ono, vždy nová příchozí situace to nějak přeformátovala.

Užiji si léto a na podzim ji vydám, řekl jsem si. Osud mne zavál do Pobaltí a odtud do Izraele. Vrátil jsem se až před Vánoci a věděl jsem jedno, (bylo mi synchrem odhaleno), že Izrael přinesl "Nový zákon", takové prohloubení vnímání synchronicity a rozšíření Příběhu knihy, že teprve nyní bude kompletní.

Jenže: nějak jsem se k tomu neměl. Život nabízí jednak spoustu povinností, druhak spoustu zábavy. A sednout a psát se mi od návratu vůbec nechtělo. 

Ok, vydám to, jak to je. Tam, kde kniha byla předtím "založena." Čti ZDE. Nechtěl jsem přijmout, že kniha první je sice hotova, ale je jen knihou první, po které má následovat ještě druhá část. 

Jenže přání, které skutečně chceme, na úrovní vyššího Já, si prorazí cestu, ať si myslíme nebo děláme cokoliv.

První část jsem z většiny napsal, protože jsem si zlomil kotník na levé noze. Tak vznikl prostor a usebrání sepsat za měsíce bezmocnosti něco mocného. 

Předevčírem 10. 1. 2016 jsem sejmul svůj visionboard ze stěny, protože jsem ten den vedl novoroční Synchroshop, na kterém se dělá nový. Hleděl jsem na ten lapač snů a najednou mi to došlo. On je to reálný, opravdový LAPAČ snů, polapil mi knihu a zabrzdil ji. S gustem jsem sejmul ten lapač a říkal si, co se bude dít. 

Druhý den 11. 1. 2016, přesně za 24 h jsem si zlomil malíček na pravé noze. 

Co dělám teď?

Hádejte.

Bez protestů mám otevřený Word a píšu druhou, doplňující část, "nový zákon." 
Kniha už není polapena. 

Nikdy bych se k tomu nedokopal. Byl jsem ochoten zapomenout na svůj úkol. 

Vím o sobě, že zde nemám čím lepším přispět, než svou knihou/knihami. 
Poznal jsem svou "plodnost" a málem bych ji nechal ladem.
Zradil ji a nenaplnil svůj úkol. 

V takových chvílích vždy zasáhne nějaký synchro jev, 
aby nás navedl na správnou cestu. 

Cestou do ambulance jsem otevřel facebook a první příspěvek, který na mne vyskočil mi vyrazil dech. Byl psán "synchronně" pro mne, ale jak už to chodí, milý čtenáři, v tuto chvíli je i pro Tebe: 

Je mi 41 let. A pod tímto textem Martina Luthera Kinga byla neodvolatelná "synchro-lokalizace":

"Z Izraele zdraví Zdeněk." 

Těžký je život pod taktovkou synchronicity. Ukáže nám, co máme dělat a řekne, co by se stalo, kdybychom tak neučinili. Umřeli bychom. 

Včera večer jsem se vrátil z nemocnice a na klíčích se mi utrhl suvenýr z Izraele, stará mosazná ručka z bazaru sloužící ke čtení tóry neboli knihy. Držel jsem ji v dlani a řekl si: ok, přišel čas si zase číst v knize.

Cítím se povolaný více než dříve. Není to bezuzdné nadšení. Spíše bdělá pozornost. Vím, kolik úsilí mne čeká a proč jsem se mu chtěl vyhnout.

Přesně: "nechtěl jsem ztratit práci, nechtěl jsem ztratit popularitu a nechtěl jsem být kritizovaný." Proč? Počkejte si na knihu Synchronní svět. 

Chci tímto poděkovat své moudřejší části, že jsem se rozhodl skočil do nového začátku. Stalo se to 11. 1. 2016, víte, mnoho událostí v mém životě se stane v tento 1111 datum. Nový začátek s sebou vždy přináší i nějaký konec. 

A tak jsem skončil s poletováním a nořím se zase do knihy. 

A do jaké své "knihy" se s novým rokem ponoříte VY?

Kde se chováte, jako byste opovrhovali vaším životem, talentem, osudem, posláním, hodnotou?

Jste s partnerem, který splňuje všechny vaše sny? Nebo se přizpůsobujete?

Splnili jste si všechna přání, touhy nebo jste to zase odložili?

Zažíváte takovou intimitu, kterou chcete a vyžadujete?

Vydali jste se tam, kde máte být nebo jste zase v sobě nechali něco umřít?

Buďte k sobě upřímní. 

Okecat to můžete. Protože ta věc, na kterou právě myslíte, je tou Věcí, která vás pomalu zabíjí. 

Hodně lidí umírá obelhaných. Sami sebou. Nejčastěji k sobě mluvíme sami. Nikdo jiný vás ani zklamat nemůže. A pokud někoho slepě milujete, ten člověk se postará o to, aby vám ukázal, že jste slepí. 

Přestaňte žít život, který není k žití. 

Vezměte veškerou svou hodnotu, očekávání, talent, všechny pocity předurčení a všechna nejvnitřnější přání a udělejte je živými. Abyste i živí mohli umřít. 

Buďte kreativní. O-žijete.

Tvořením se stanete Stvořiteli. 

A nesuďte se, pokud to neumíte jinak než tvrdou cestou, jako já. Možná jednou napíšu knihu i jinak než obvázaný z lůžka. 

Jsem plně srozuměn s tím, že to zatím jinak neumím. 

A to je dobrý okamžik pro Nový začátek. 

Krásný nový, tuze synchronní rok, přeji všem trpělivým čtenářům. 

Ať vzkvétáte!

_______________________________________________________________

Nové video: Kreativita je život

Komentáře

Nejznámější synchronicita světa: zastavení hodin

Poprvé se zastavily hodiny tu noc, když jsem potkal svého soulmate, který mne provedl nejdůležitější transformací mého života. Změnit bylo potřeba hodně a také to hodně bolelo. Přišel čas změny mého času. Po dvou letech se to stalo znovu. 

"Nikdy předtím se nezastavily," řekla a já věděl, která "bije."

Nyní jsem v Izraeli a zastavily se mi hodinky. Nová baterka je v nich několik málo měsíců. Vydrží i tři roky. A opět se mi zcela zásadně mění život před očima. Něco umírá, rodí se nové.  

Zastavení hodinek je dnes už "mainstream" synchronicita. Je ve filmech, knihách, objevuje se v rozhovorech překvapených maminek. Je světově proslulou synchronicitou. Klub skeptiků ji nechává být, protože i oni ty příběhy znají od svých členů:) 

Někdo umře a zastaví se mu hodinky. Nebo rovnou všechny hodiny v domě. 

Nebo umře váš přítel a vám se zastaví hodinky, které vám dal.

"V domě mého tchána se zastavily hodiny pokaždé, když někdo umřel. Má žena dostala od kamaráda hodinky, které ale stály celé měsíce, později zjistila, že dárce byl po tu dobu v kómatu."

Oksana Balinskaya v Gazeta.ua popsala, že dostala jako sestřička od Kaddafího zlaté hodinky s jeho obrázkem. Věnovala je setřenici Alle, která je měla tři roky. Ve čtvrtek v noci si telefonovaly a Alle poznamenala, že hodinky se zastavily. Bylo to ve 23:15. V ten moment její matka z pokoje vykřikla, v televizi právě šla zpráva o Kadaffího smrti.

Patří k praxi kriminalistů uvést do záznamu fakt, že čas smrti se kryl se zastaveným časem na hodinkách. Také kněží či lidé doprovázející umírající tento jev znají z každodenní praxe. 

Racionální svět pro tento jev nemá vysvětlení. Některé pokusy o pochopení jevu vedly k teorii, že kovové hodinky se mohou stát součástí elektromagnetického pole jejich majitele. Stanou se určitým prvkem v elektrického obvodu, hrají roli uzemnění a vypnou se, jakmile se "vypne" i majitel. Potíž je v tom, že jev se stejně často týká všech hodin v domě, nikoliv jen na ruce, ale i třeba hodin tisíce km daleko. Také platí, že hodinky by se musely zastavit i pokaždé, když jsou sundány na noc. 

Jestliže nejste schopni opustit staré paradigma,
zůstanete zastaveni v čase. 

Nevyvíjíte se. Brzdíte vývoj vědomí.

Vaše skepse je břemenem pro vznik nového lidství.  

Jde zkrátka o synchronní jev: 
lidský život je "podivuhodně" spjat s hodinami, se stroji času. 
Živé s neživým, které tím ožívá.
Vše je pulsující oceán energie. 

Stroj "cítí." Reaguje, je solidární. 

Měli jste někdy v autě pocit, že ho máte rádi? Fajn, a tak je to se vším. 

Uvádím ještě další skutečné příběhy, které jsem obdržel po výzvě na facebooku, děkuji všem za reakce. Autory neuvádím, pokud výroky chcete spatřit na vlastní oči, najdete je na mém profilu. 

"Ztratila jsem hodinky cestou k maturitě. Od té doby je čas mým sluhou, nikoliv pánem. Cítila jsem se úžasně, taková lehká hlava! Osvobodila jsem se a mohla pustit spoustu těch školních kravin z hlavy. Od té doby žádný stres."

"Zastavily se mi nástěnné hodiny zhruba 2 min po 7 h. Během měsíce stejně tak druhé na stole a nakonec i hodinky na ruce. Všechny kolem 7 h. Od té doby jsem baterie nevyměnil, přestal nosit hodinky a nestává se mi, že bych něco nestíhal. Vše mi vychází tak, jak potřebuji. Jakoby Chronos byl vystřídán Kairosem."

"Sám jsem to nikdy nezažil, ale rodiče povídali, že kdykoliv někdo z rodiny zemřel, zastavily se všechny hodiny v domě."

"Pořídili jsme si nástěnné hodiny, které si sami automaticky nastaví čas. Bylo to na Štědrý den, několik hodin byly zapnuté, ale nerozběhly se. Až když tatínek skončil proslov a ťukli jsme si skleničkami, tak přesně se hodiny roztikaly. Byl to pro mne silný zážitek."

Se smrtí mohou být spjaty další projevy:

"Táta zemřel 6.10. a byli jsme v šoku, když 5.12. volal k svátku mamince, tedy prozváněl."

"V den úmrtí babičky kdosi sfoukl svíčku na stole, druhý den mi volala teta, že babička v ten den odešla."

"Když zemřela babička ze strany otce spadl obraz ze stěny, co od ní dostal a zastavily se hodiny v kuchyni. To samé, když zemřela druhá, jen se k tomu otevřely dveře od skříně se zvukem HU a vypadl z nich šátek, co jsem měla při poslední návštěvě nemocnice."

"Bez příčiny puklo zrcadlo a babička hned vytušila, že se něco přihodilo jí blízké osobě. Dotyčný ten den zemřel."

"Zastavení hodin přesně v dobu úmrtí blízkého člena rodiny je hodně časté. Před svatbou švagrové zemřela její babička, která se moc na svatbu těšila. Když se pak druhý svědek podepisoval do knihy, praskla žárovka a na svatební hostině celou dobu problikávala světla - babička tam byla s námi."

Kdo má k hodinám hlubší vztah a používá nějakou formu orákula, může si oblíbit tento nástroj:  

Vezměte své vlastní hodinky s vteřinovkou, ztište se a prohlubte svůj dech. Zavřete oči, v mysli zformulujte otázku postavenou jako ano/ne a čekejte na vnitřní pokyn k otevření očí. 

Pokud je ručička mezi 12-3, jde o jasné ANO. 

Mezi 3-6 vysoce pravděpodobné.

6-9 spíš ne než ano

9-12 NE

Pro platnost opakuj třikrát. Vždy v jiný den. Nic pro rychlokvašky. Pouze s vlastními hodinkami. 

VÝZVA:

Podělte se do komentářů o svůj příběh. Příběhy jsou tu od toho, abychom je sdíleli, ne abychom si je vzali do hrobu:)

Ať žijí věci mezi nebem a zemí! 

P.S.: Jste pokorní k synchronicitě? Dokážete poslechnout její volání?

Komentáře