pondělí 3. listopadu 2014

Je jedno místo, kam, když se jednou podíváte, všechno se změní

"Je jedno místo, kam, když se jednou podíváte, všechno se změní. 
Co je to za místo?
Je jedna cesta, po které když se vydáte, tak z ní už nikdy nesejdete.
Která je to cesta?
Je jeden stav, ve kterém když se ocitnete, tak v něm chcete zůstat navždy.
Jaký je to stav?"

Kamil H. Novotný

Ten tlak je neúprosný, tvář korejské šamanky se vynořila odkudsi z nevědomí a pronásleduje mne každý den. Neuvěřitelný příběh s obrazem sledujte zde.



Ten obraz má zvláštní sílu a vzbudil množství reakcí. Každého někam nebo k někomu donese. Zatím prozradím jedno: ten obraz nosí pravdu. A má ještě jeden kód. Ale teď se vraťte k minulému blogu a udělejte si test: 

Jak na vás obraz působí? Kam vás nese? Jakou jste dostali od šamanky zprávu?

Jsou Dušičky, dny, kdy jsou mrtví na dosah a vydávám se vstříc svému osudu. Co mi má přinést setkání s člověkem, který se "ozval" týdny před naším fyzickým setkáním? Co mi chce říci? 

Pomalu se sunu po podlaze, pohybuji se vpřed pouze silou své páteře, ležím naznak a zakouším ten zvláštní způsob pohybu. Jsem spíše řekou, hadem, energií. Je druhý den workshopu a uprostřed prostoru začíná vznikat něco nového. Jednotný organismus čtyřiceti těl. Údery šamanského bubnu rozpouštějí mé hranice a začínám "tušit" ostatní jako sebe sama. Posunujeme se, kroutíme, plazíme se jako nějaké původní bytosti, které právě opouštějí oceán. 

"Utvořte jednoho hada", opakuji si šamančin hlas.

Má páteř ožívá a raduje se, že jsem vše nechal na ní. Poddávám se a měknu. Stávám se tekutým. Už se neplazím, plynu. Přestávám se bránit životu. Pánve se mi volně ohýbají jako mořské vlny. Objevuji jakýsi nový, dávný druh pohybu. Vlastně není nový.

V tomto pohybu jsem sem přišel. My všichni. Je to pohyb, ve kterém se rodíme. Rodíme se ve vlně, ve vibraci. Sami jsme vlnou, vibrací a energií.

A ten had na zemi, ze čtyřiceti těl, mi ho připomíná. Naše vibrace se propojují, vlna sílí až pohltí všechna těla, všechna Já, a na zemi povstane krásný duhový had. Jsme to my, lidé.

Články jednoho hada, jednoho organismu, který tu stále je, jmenuje se Člověk a hýří všemi barvami podle barvy kontinentů, kde se právě nachází. 

Můžete mu říkat Adam.

Jako Adam jste všude, milujete se navzájem. Pomáháte si, říkáte si pravdu do očí, ošetřujete se. Berete se za ruku a chodíte spolu do kina. Dáváte si květiny. Hladíte se a líbáte. Neustále se podílíte na tom nejšlechetnějším a zároveň nejsobečtějším aktu ve vesmíru. Na aktu života.

Když dáváte lásku, dáváte ji sami sobě. Když nenávidíte, nenávidíte sami sebe. 

Je jen jedno Srdce a to je vaše srdce uprostřed vaší hrudi. Je v něm celý Adam. Jsme rozpuštěni do miliard Srdcí, ale jen na oko. 

Na OKO, na efekt smyslů to tak vypadá, ale je to jen na oko. Když zavřete oči a necháte se vést šamanským bubnem, najdete místo, které už není okem vidět.

"Správně vidět lze jen srdcem."

Antoine de Saint-Exupéry

Možná se ještě hodně napláčete, než to místo objevíte. Ale na té cestě se slzy z utrpení mění v slzy radosti. Možná jste o té dlouhé cestě již slyšeli. 

Lidem na takové cestě se říká Alchymisté.

Možná budete na té cestě křičet bolestí, to se může stát ještě před tváří šamanky nebo před tvářemi vašich blízkých.

Na tvářích nezáleží. Je to jedna a ta samá tvář. 

Ještě jednou: všichni vaši předci, vaši blízcí, vaše lásky, ti všichni si před vámi pro vaše oči drží různé tváře. Je to jen taková hra pro vaše smysly. Vše se odehrává před jedinou tváří, před jedinýma skutečnýma očima. Před tváří Šamanky.

Ona vás ve vlně vyslala na svět a zase vás jako Matka pohltí. 

Jsme zrozeni pro alchymii. Máme času tak akorát. A na té cestě se stane něco úžasného. Slzy bolesti se promění v oceán lásky. Může se vám to stát přímo před šamankou nebo když poprvé spatříte modrý oceán. Můžete to zažít ve válce nebo při pohledu na let ptáka. Lze to zažít při umývání nádobí, stejně jako v objetí. Ve stoce i na rozkvetlé louce. Jenom jedno se počítá. Oka mžik, zda jste připraveni vyměnit slzy za lásku. Provést proměnu mědi na zlato.

Podívejte se do očí na obrazu. Co tam vidíte? 

Mluví k vám prastará duše a ptá se vás: Jste připraveni na tu proměnu?

Jen v jeden jediný okamžik lze naráz pochopit cenu mědi. Celý život vám to nedávalo smysl. Bez té mědi, byste neměli tolik zlata. Vaše slzy jsou ryzí láskou. Proces transmutace je dokončen.

Když je mědi přespříliš, Člověk tomu říká "temná noc duše", znamená to jediné: pokud je tu temná strana, tak jen proto, aby se mohlo ráno zrodit silné světlo. Jasný den pro duši.

Jakmile se dotknete hada (hádejte, proč je nám tak zakazován?) a vstoupíte do něj, začnou z vás vycházet hluboké zvuky uspokojení. 

Tak jako náš had, čtyřicetihlavý had, právě se rodivší, nahý na matce Zemi. Já, Adam, vydávám, blažené zvuky, jedno velké ááááách, ozývá se ve všech srdcích stejně. Jsem pevně zaklíněn v klubku ostatních těl a je mi nesmírně krásně. Ano, pamatuji se, měl jsem takovou knížku pohádek.

Krása nesmírná...

Ochutnal jsem stav, ve kterém chci zůstat navždy. Měl jsem dlouhou cestu. Ale nakonec jsem to místo našel. A jsem za to srdečně rád.

Je to marný pokus nakreslit slovy to, co není pro slova. Jako hraní hudby bez nástrojů. Slova nejsou nástrojem pro zachycení toho stavu.

Najděte si svého šamana na vaší cestě. Možná s ním právě snídáte. Prohlédněte si jeho tvář. Zkoumejte jeho oči. Je samá měď? To je dobrým znamením. Nebo už vidíte zlato? 

Ležím na zádech a stal jsem se hadem, vím, je to zakázané, ale ta šamanka se "tradic" nebojí. Aby se mohl zrodit had, musí se svléknout z kůže.

A tak umírám. S jakou radostí. Umírám do oceánu lásky. 

Svrchu mě mlčky pozoruje "tvář obrazu" šamanky. Jsou v ní skryty všechny tváře předků. (viz minulý blog, je to neuvěřitelné, ale tvář na obraze je fyzicky podobná i mým konkrétním předkům, odtud mé pochopení)

Toto jsou lilie, které jsem věnoval své bývalé přítelkyni, než jsem odešel ke korejské šamance Hiah Park.




Rozešli jsme se, už je to přes měsíc. Přestali jsme se "vidět srdcem." Mizeli jsme si z oka Srdce a nedalo se to zastavit. Něco nás oddělovalo a naše cesta přestávala být společná. Bylo to silnější než my a tak jsme se rozešli. To se stává. Ona mě už nedokázala vidět jako muže a já jsem ji ztrácel ze svých očí jako ženu. Ale koupil jsem jí lilie a donesl domů.

Lilie je květina znovuzrození. 

Vcházím do místnosti a něco spatřím, je to přímo za šamankou:






Vím, zdají se stejné. Jenže jde o dvě různé kytice květin na dvou různých místech od různých lidí. Ale jsou tu. Společný kód: znovuzrození. 

Připojte se. Ponořte se do očí na obraze...

Šamanka se vás ptá: Co vidíte v mých očích?





A tak setkání s její tváří může zůstat tím nejdůležitějším ve vašem životě.

Pokračování příště. Ještě je nutné ten kód naplnit, co říkáte?

Podělte se do komentářů, co vám oči šamanky přinášejí. Pomůžete tak ostatním. Prosím, sdílejte její tvář, ona chce každého přivést tam, kam patří. 

Komentáře

pondělí 27. října 2014

"Jaká ubohá paměť, která pracuje pouze dozadu"

"Je to velmi dobrá marmeláda," řekla Královna.
"Ale já nechci marmeládu, v žádném případě."
"Dnes byste ji nemohla dostat, i kdybyste chtěla," řekla Královna. 
"Pravidlo je: marmeláda včera a marmeláda zítra, ale nikdy marmeláda dnes."
"Někdy však musí dojít na marmeládu dnes'," namítla Alenka.
"Ne, nemůže," řekla Královna. "Marmeláda každý druhý den: a dnes není druhý den, jak víte.
"Nerozumím," řekla Alenka. "Je to strašně matoucí!" 
"To máš z toho, že žiješ jenom dozadu," řekla Královna laskavě, "zprvu se z toho člověku vždycky trochu točí hlava..."
"Žít dozadu!" opakovala ve velkém ohromení Alenka. "Nic takového jsem nikdy neslyšela!"
"...ale má to jednu velikou výhodu, že paměť pracuje na obě strany."
"Jsem si jistá, že moje paměť pracuje jenom na jednu stranu," poznamenala Alenka. "Nedovedu si pamatovat věci, dříve než se stanou."
"Jaká ubohá paměť, která pracuje jenom dozadu," podotkla Královna.


Lewis Carrol, Alenka v říši divů, překlad autor

Jestli jste to nikdy nezažili, tak to brzy přijde. Na scénu napochoduje černá kočka a přehodí vám výhybku vaší lineárně funkční reality. Pamatuje v Matrixu? Kočka zde spustila zhroucení systému. Kvantový vír, Déjà vu, místo, kde prosakuje prostor z minulosti do budoucnosti a vzplane před vámi v jednom horoucím teď.

"Věčnost není budoucnost ani minulost. Věčnost je dimenze Teď. Je to rozměr lidského ducha, který je věčný. Najděte tento svůj rozměr věčnosti, a budete cestovat skrz čas, skrz veškerou délku vašich dní."

Joseph Campbell, Pathways to Bliss


V poště mi přistává nabídka na setkání s paní Hi-Ah Park, korejskou šamankou. Polije mne horko. Vím, že tam musím být a zároveň se mi tam nechce. Je to jako kdyby vám někdo řekl, ať umřete.


"Umřete, prosím. Uvolněte se a prostě umřete. Bude to tak zábavné. Navíc to potřebujete."


Hi-Ah Park přijíždí, aby vyčistila zatížení předků, provádí rituály na čistění duše. 


Vzápětí má potřebu mi zavolat kolegyně, která mi nabídku poslala. "Kamile, ona už s námi pracuje."


Jsem na bleším trhu, sháníme rámy na obrazy, jeden přítelkyně kupuje, krásný, zlacený rám, uvnitř je nějaká stará, zašlá čmáranice. Přineseme rám domů a chceme vyhodit ten špinavý, poškozený obraz. K našemu údivu je pod ním ještě jeden. Olejomalba signovaná Joh Rei 41.



 Foto: autor

Jakmile se obraz vynoří ze změti starých papírů, dostane moje vnímání nekompromisní atak. Z olejomalby na mne hledí ona šamanka. Šimrání v břiše se mění na závrať. Nořím se do jejích očí a v hlavě mi zní slova:

"Ona už s námi pracuje."

Na náhlý popud vložím text z obrazu do vyhledávače a Google mi v prvním odkazu nabídne šokující potvrzení:


Johrei je doslova čistění ducha. Je to léčivý rituál, který používá "božské světlo" k rozpuštění duchovních nečistot, které jsou zdrojem všech fyzických, emocionálních a osobních problémů. 


http://en.wikipedia.org/wiki/Johrei


Obraz má více vrstev, nejenže z něj vystupuje samotná šamanka, ale je podobná i mým rodinným příslušníkům. Mým předkům. 


Aniž bych se s Hi-Ah Park kdykoliv potkal, znám ji. Ten pocit je intenzivní. Je to druh paměti, která pracuje dozadu. Jen synchronní silou, nejsilnější tvořivou silou ve vesmíru, jsme se mohli druhý den po telefonátu vydat na obří bleší trh. Jakou "náhodou." Jakou "náhodou" jsme si nevědomky našli obraz, který skrýval jiný obraz.


Zcela nevědomé. Synchronicita vychází jen z nevědomí.


Čím více se pustíme rozumu, tím více upadneme do víru kvantového prostoru, kde včera znamená zítra. 


Jako "náhodou" byl signovaný Joh Rei, "čištění ducha". Univerzální řeč znamení. Všeřeč. Pro skeptiky neviditelná, pro ty, co vidí, zjevná. Dech beroucí, posvátná řeč nejvyššího osudu a naplnění. Je třeba ochutnat "maso hada poznání", abyste mohli rozumět jako Jiřík. Dovolit si tu královskou krmi.


Hledím do očí paní Hi-Ah Park a nacházím tam sám sebe. Bude třeba něco nechat shořet, nevím, co to je. Ale ježí se mi chlupy a mám stažený žaludek. Umírání bolí. 


Obraz byl znečištěn a musel jsem ho opatrně vyčistit. Bylo to jako kdybych pral svou duši. Ten obraz objevila a koupila moje přítelkyně. Týká se to i jí? Co nastane po Johrei?

Pokračování příště.


Blog dopisuji 27. 10. 2014 v půl sedmé večer. Klepou se mi prsty a jsem úplně zpocený. 

________________________________________________________________

Aktualizace o hodinu později: stojí za zmínku, že originál Alenky v říši divů v angličtině jsem si koupil na stejném bleším trhu před několika měsíci. 


Komentáře

neděle 28. září 2014

Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká.

Jmenuji se Kamil Heřman Novotný. Prostřední jméno jsem si zprostředkoval sám, jak to básníci dělají. Zjistil jsem, že v silných transformačních obdobích života ke mně "hovoří" reálné události, které se mi dějí před očima. Skutečné, hmatatelné události, pevné ve tvaru, čase a prostoru. Dnes je moje stezka zcela spjata s tou synchronní.

Kam se díváte, tam se dostanete. 

Den, kdy se mé racio před lety definitivně zhroutilo a otevřela se mi "brána jazyků", probíhal takto:

Čeká mne cesta, která má ukončit silný, přímo drtivý stres. Přítelkyně mi oznámila, že je těhotná. Oba víme, že ne se mnou. Byla mimo domov. Máme se sejít, hlava mi praská pod troskami rozpadajících se životních představ, ploužím se na vlak. Rty mám rozpraskané hořkou medicínou. Míjím panelový dům, když přede mnou dopadá bílá čtvrtka papíru. Snese se na zem a dotkne se temně hučících vln zběsilého Černého moře. Moře černých myšlenek. Jeho bělostná, zářící plocha ihned zaujme velkou část mého vědomí. Zvedám hlavu a z panelového domu se na mne snáší celé hejno Bílých ptáků! Štronzo těla. Ocitám se uprostřed básnického obrazu.

Jmenuje se:
Bílá v Černém moři.

Ilustrační foto: It could be a message. Foto autor

Bílý papír dopadá na trávník, padá okolo lavičky, na udusanou cestu přede mnou. Snažím se zahlédnout, kdo ho vyhodil, ale zdá se, že nikdo. Možná je to vtip, možná je to vítr. Můj zorný hledáček reality se plní světlem, jasem z bílé. Nápor koncentrované bílé barvy moje vědomí nevydrží a hroutí se.

Štronzo mysli. Nepřemýšlím. Nemám rozum. Nemám logiku. Nemám nic, o co bych se mohl opřít. Jinak mne to učili ve škole. Mám jen dvě skutečnosti, které prožívám naráz.

Černé moře poseté bílým ptactvem.

Jeden obraz si nesu s sebou, druhý ke mně přichází z venku. Dochází ke prolnutí mého vnitřního světa a světa tam venku. To prolnutí se mocně vzedme ve kvantovém prostoru, čas v tu chvíli není a drtivá vlna toho střetnutí uhněte šílený otazník v mé mysli:

Co je to? Proč se mi to děje naráz? Má to nějaký smysl?

A protože rozum na to nemá systémové řešení, ozve se chybové hlášení, systém, který jsem používal po celý život, se několik sekund zpomaluje, až dosáhne bodu 0. Můj vnitřní čas je 0:00:00.

Na obrazovce mého vědomí se objeví palcový titulek:

PAUSE

Desítky bílých papírů zůstanou přišpendleny k obloze a Černé moře mého zavilého myšlení naráz utichne.

Nemohu dýchat, protože si nejsem jistý dechem. Nemohu přemýšlet, protože je to příliš nesmyslné. Všechny jistoty přestávají platit. Je to nejistý krok a na pozadí obrazovky se odvíjí varovný sled dalších a dalších chybových hlášení.

SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE

Ještě toužím zůstat v tom bezpečném světě, kde vždy platilo, že 1 a 1 jsou 2, ale je pozdě, můj osobní matrix se právě hroutí. 1 a 1 může být 3 nebo 125, to už je jedno. Nauč se počítat kvantově.

Ten proces sčítání ale pokračuje, nelze ho zastavit. Snad jsem to já, snad je to vyšší Já, ale s hrůzou pozoruji, že jsem právě stiskl či bylo stisknuto tlačítko:

CONTINUE

1 Černé moře a 1 zaplavení bílými čtvrtkami = ?

???
..
??
.
?

 - Pane bože, nic se nestalo. Ta situace je bílá jako sníh. Nevinnost sama.

Je to den zrození synchronní mysli. Synchromysli. Mysli, která umí sčítat události v makrosvětě a v mikrosvětě, které se synchronně dějí v jeden jediný okamžik a přitom spojují dvě či více v čase a prostoru nesouvisejících příběhů. Pozor, ale nikoliv vybá - sněných příběhů. Ale těch tvrdých, reálných. Nepředkládám vám svět andělů, svět permoníků, ani žádný jiný duchovní (snový) svět. Požaduji jen pozornost k Tady a Teď. K realitě, k tomu, co se právě děje.

Ještě jednou. Co je synchronní, spolu vůbec logicky nesouvisí. Bílé čtvrtky papíru a moje těžká hlava plná Černého moře. No a co?

Tohle: O několik hodin později se konečně vidím se svou partnerkou a celá situace se potvrzuje - vyjasňuje. Žádné těhotenství, žádný sex. Bylo to nedorozumění v komunikaci na dálku. Šlo o zrození vnitřního dítěte. Situace je nevinná jako prázdný bílý list papíru. Je to už mnoho let, ale jak jsem za ní vděčný. Nedošlo k ní náhodou. Musel jsem ji přijmout a v mém srdci se mohla objevit láska. Ke všemu, co přichází.

To je svět symbolismu, je tu celý Synchronní svět!

A není to žádný nový svět, je to ten váš, vy ho jen objevíte. Zpřítomníte ho. Uslyšíte.

Dozvěděl jsem se to dříve, než jsme se spolu setkali. V synchronní mysli se čas zhroutil do jediného Teď a je schopen vám Tady odpovědět na jakoukoliv otázku.

Ještě jednou:

Lidstvo má k dispozici sjednocující řeč, Všeřeč, jakési univerzální novum, které překračuje časové přímky v obou směrech a má pro vás k dispozici veškerou moudrost a vědění. 

Knihou Synchronní svět odstartuji vlnu otevírání se tomuto fenomenu. Vyjde i v anglickém jazyce. Viz sloupek vpravo i s ukázkami.

Holografická řeč symbolonu, Universální novum se nachází mimo "inteligenci", je třeba být pokorný k tomu, co se vám právě děje a připustit, že je tu "vyšší inteligence", která je schopna zosnovat nepravděpodobné a nesouvisející příběhy tak, že tomu, komu se dějí, dávají smysl. Neotřesitelně to "tuší, ví". Ten pocit je silný a nikdo vám ho nevezme. Přeji hezký den do klubu Skeptiků. Může vás mrazit po těle, může se vám zastavit či zrychlit dech, může vás ovládnout pocit posvátna.

Liturgie reality. Je něco silnějšího?

Prosím, vraťte se na zem. To je zen. Kde chcete být jinde než Tady a Teď? Tam a někdy jindy? Tam nikdo není. Nikdy. Ani vy. Vy jste tu také Tady a Teď. Otestujte si to. Štípněte se. Štípli jste se v páté dimenzi Fialového Grálu?

Čím více se vzdalujete od Tady a Teď, kde stojíte, tím více se vzdalujete od sebe sama. 

Měli byste zaplatit dnes nájem, ale vy sníte. Jste někde jinde a jindy. Ale nájem se platí jen Tady a Teď.

Pobýváte často mimo sebe? Jste mimoň?

Uniká vám hluboký, překrásný a nenucený obřad, pozemská liturgie vaší reality a celého lidstva. Kde se vždy posvátně a zcela obyčejně odehrávala a kde je k vidění?

Jen Tady a Teď. 

Zeptejte se dítěte nebo zenové mistra, když pijí čaj, co dělají.

Pijí čaj. 

Synchronní mysl vidí, že čaj tu je, přijímá ho a odevzdává se jeho chuti. Pokud se objeví chuť nevinnosti, vypije ji. Můj ty světe! Jaký div. Umí to i malé dítě.

Dívat se. 

Ověřme si to. Cokoliv nyní řešíte, nevíte, jak to rozlousknout, potřebujete se té tíže zbavit, udělejte si malou iniciaci:

"Otevírám se synchronnímu proudu, prosím, aby mi do 24 h odpověděl na tuto situaci..."

Napište do komentářů, co se vám "přihodilo." Vnímejte a sdílejte váš Synchronní svět. Otevřete se mu. Udělejte si experiment s prosbou.

Mějte oči a uši otevřené. Přestaňte snít, začněte bdít. Probuďte se do vašeho neomezeného potenciálu.

Ten svět tu je, je neomezený, nemá hranic a jeho kouzlo je Teď a Tady. Nic nového pod sluncem. Jen pravda bijící do očí.

"Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší."

Zvláštní, chtěl jsem napsal blog úplně o něčem jiném.

Měla to být pecka. Naplánoval jsem si to. Ale vyvinulo se to jinak.

Jak říká Joseph Cambell:

"Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká."

To je odevzdání se synchronicitě. Vy ale trváte na své inteligenci, na vzdělání a plánu. Považujete své životní téma za vynikající. Ten moment pokory může přijít v bolesti, ale i Tady a Teď. Může přijít na tomto řádku:

Proste a bude vám dáno.

Váš život, který na vás čeká. Ne ten, který jste si naplánovali a to s vydatnou pomocí kontextu doby, očekávání společnosti, obecně odsouhlasenými zvyklostmi a celou vaší rodovou stezkou i s jejími touhami a pády.

To nejste Vy.

Kdo jste?

"Prosím synchronicity proud, aby mne v příštím týdnu jasně ukázala, co je mým posláním."

Ale to nestačí. Ona vám to řekne, je to univerzální princip, pracuje tu pro každého napříč národy a kontinenty. Je geograficky demokratický.

Je tu armáda těch, co to vědí, ale jen hrstka důstojníků, co to již konají. Důsledně stojí za svým. Důstojníci. Jste důstojník nebo pěšák?

Mluvím k tobě. Děláš kokotskou práci a namlouváš si, že jsi to nějak vyřešil, že to máš jinak.

Jak se ale pozná kokot? Podle ovoce.

Naplánoval sis to dobře, ale někoho to tady už nebaví. Myslím, že ho znáš. Bydlíš s ním a chodíš do kokotské práce. Řekni mu, že je tady možnost z toho vypadnout.

Začni prosbou. To na začátek stačí.

Přeji vám, aby se každému po jejím vyslovení dala do pohybu ta neuchopitelná, tvořivá síla synchronního proudu a dovedla vás tam, kam patříte.

Miroslav Zikmund říká:

"Život je přesný součet náhod."

Ví, o čem mluví.

Snaží se popsat ten nádherný, klouzavý let bílého papíru z oblohy na rozbouřené, neklidné moře.

Synchronicita s Vámi.

___________________________________________________________________

Děkuji Janě Rabasové za předání obratu Univerzální novum.

Komentáře