Synchronicita: Temná noc duše

Musím s něčím ven. S něčím, co mě hodně sere. O co jde?

O hodně. Na rovinu, jde o všechno. O naše životy, o životy vašich blízkých, vašich partnerů a to by vás mohlo zajímat nejvíc: jde o váš samotný život anebo vašich dětí. 

Může se vám to stát při porodu nebo naopak při potratu. Může to spustit smrt ve vašem okolí obecně. Nebo ztratíte práci či partnerský vztah, můžete se přestěhovat a tak nějak se nechytnout v novém prostředí a bum, je to tady.

Foto:autor

Můžete zažít silnou emoci, ať již při terapii nebo v životě a je to. Nebo se zkrátka jen stále nedaří a nedaří. Možná jste zažili něco, co vás přesahuje nebo máte doslova psychedelický zážitek, ale vlastně nevíte, jak ho zpracovat. 

Možná jste to jen přehnali s meditací, s jógou nebo zenem. Anebo jste nic nepřehnali, což je pravděpodobnější, ale neměli jste ve vašem cvičení správné vedení. Váš učitel je přece skvělý a nechápete? Omyl, jde o situaci plynoucí ze systému. Přiznejte si, že on s tím neuměl zacházet. Jak to? Neumí to žádný. V Koreji těm, co se to stane, jen zavolají ambulanci. To je jejich řešení a řešení vašeho učitele. 

Anebo se v životě jen tak plácáte a vlastně je to pravda, nerozumíte si a ryjete držkou zemi. Jako byste se rozpadali. 

Také můžete mít divné pocity okolo páteře, ale na doktora to není. Ostatně kamarád, se kterým to máte podobné, to zkusil, a jemu doktor navrhl pro jistotu minimální dávku antidepresiv. 

Možná jste praktikovali nějakou neznámou meditační techniku, možná "ty věci" datujete od vašeho půstu nebo těch těžkých týdnů, kde jste dlouhodobě nemohli spát. Práce bylo také dost. 

Nebo je to jenom jízda, zažíváte extrémní příliv synchronicit a nic se zatím neděje. Nebo už děje, někde se to zaseklo. Něco je špatně. 

Možná se u vás střídají jasné stavy vědomí, které ke svému údivu musíte vyhodnotit jako jasnozřivé, s pocity opravdového zmatku. Vlastně ten zmatek je až šílený. Nikdo vám nikdy nedal mapu, jak se s těmito stavy vypořádat. 

A jdeme dál. 

Nezvyklé energetické projevy, které pociťujete na začátku jako svědění nebo štípání v dolní části páteře, sílí a zřetelně si uvědomujete, že síla nebo pohyby energie v této oblasti jsou stále silnější. Jednoho dne sedíte u stolu a to je poprvé, co se trochu leknete, zatímco v klidu píšete, tak ta energie s vámi poměrně výrazně pohybuje ze strany na stranu. 

A jdeme nejdál. 

Až jednoho dne vás ta energie prostoupí docela. Cítili jste každý den, jak stoupá, ale teď už to nejde zastavit, ani kdybyste chtěli. Zorničky máte rozšířené na maximum.

Přichází první neobvyklé stavy vědomí. Náhle něco "víte". Je to naprosto jasný a přesvědčivý vhled a často se týká nějaké blízké osoby, nebo osoby, se kterou máte komplikovaný vztah. Vhled může přijít lehce, jen tak, jako vánek nesoucí snad nějakou karmickou vzpomínku, někdo může do takového stavu poznání upadat dramatičtěji. 

Časté je pohazování hlavou při ležení a "propadání" se do jiných, zpravidla již uplynulých vrstev času a vědomí. Co váš naprosto šokuje, po tomto zážitku se vztah s onou osobou, která v něm figurovala, zřetelně zlepší, někdy zcela uzdraví. Poprvé pocítíte něco, co byste nejspíš nazvali kosmická láska, jen tak, ke všemu. 

Někdy vás ta síla vyloženě popadne a vy řeknete něco, co jste si nikdy předtím nedovolili. To nic není. Ta energie vás začíná nějaké věci DĚLAT. Můžete si uklidit pokoj jako nikdy předtím. Dokonce provedete nějaké opatření, duchovní úkon a za týden se s překvapením dočtete, že jde o nejznámější feng-shui rituál.

Můžete provádět i jiná opatření, třeba nějak skládat věci, nebo nějaké okamžitě musíte vyhodit, nebo změníte naráz všechen šatník a jste nekompromisní. Protože vyhodíte všechno a jdete jen v jediném tričku a kalhotách pro nové věci do obchodu, stojí to vaším rodičům za první rozhovor o vašem neobvyklém chování.

Mění se vám chutě a opět jste ve výběru neústupní. Dělá vám dobře sladké, vlastně jste mu propadli. 

Jednou při ranním cvičení energie převezme iniciativu a "donutí" vás provést spontánně cviky, které jste nikdy předtím neznali. Co vám hlava nebere, ode dneška umíte lotosový sed, roky vám to nešlo, ale jakoby ta energie ho udělala za vás. 

Když se asi hodinu pohybujete po pokoji, ne jak chcete vy, ale jak chce ta energie, poprvé vás napadne, jestli to vůbec půjde ovládat a kde to skončí. 

Máte fantastickou vlnu, vaše komunikace jde o celé stovky procent nahoru, jasnost vědomí vás činí šťastným a brilantním, až se uvnitř leknete, když vám dojde, jak se to jmenuje. Třeba vhled, satori nebo osvícení, aspoň krátkodobé. 

Druhý den je všechno jinak, staré Já spokojeně obsadilo všechny pozice a vy nechcete nikoho vidět. Oproti včerejšímu, to dnešní Já je hodno nenávisti. 

Už víte, že si musíte dát pozor na nějaké lidi ve vašem okolí, protože se vás ptali, co vám je. Potíž je v tom, že držet to v jejich přítomnosti vyžaduje obrovskou dávku sebeovládání. Chce se vám létat.

Ohlašují se vám hlasy vašich duchovních průvodců nebo jste prostředníkem, proudící informace zachycujete, jde o channeling.  

Přichází první zážitek, který je "za čárou". Vaše vize jednoho dne vrcholí a vy musíte jednat, zmizíte z práce a vydáváte se na pouť, kterou musíte vykonat. Víte, že na ni jde o všechno. 

Probudíte se v pokoji, buď doma anebo v jiném lůžkovém zařízení. 

Postupně si srovnáváte realitu vašeho pokoje s realitou vašich zážitků. Může to trvat hodiny, dny, týdny anebo roky. 

Nakonec vám to dojde:

Měli jste naprosto přesvědčivé vize, které jsou pro vás zásadní po celý zbytek života. Někdy vás zaplavil silný proud karmických vzpomínek, jindy jste jen projektovali nějaký vnitřní psychický proces do objektivní reality. (např. prožíváte právě vnitřní konflikt, ale projikujete ho navenek, obáváte se tedy vnější, skutečné války anebo se rovnou chováte, že válka skutečně je) 

Zažíváte opravdu silné fyzické pohyby, říkejme jim krije. Máte pocit, že musíte opustit úplně všechno ve vašem dosavadním životě, a také to uděláte. 

Konečně volní! Stále vás někdy přepadnou pochyby a převládne zmatek, ale stojíte si za svým. Vzkazujete rodičům: Už ho nechci ani vidět!

Jenže okolí toho má dost a tak udělají to, co považují za nejrozumnější. 

Nechají vás hospitalizovat. Dostanete uklidňující prostředky a všimnete si mimoděk, co si doktor poznačil na papírku: paranoidní schizofrenie. 

Začíná peklo. Snažíte se, co nejlépe popsat, co jste zažili, dokonce i ten mimořádný okamžik, kdy k vám sestoupilo to nádherné světlo, ale k vašemu údivu, máte druhý den dvojnásobek farmaceutik. 

V ten moment vám to dojde. Oni nemají stejnou mapu jako já. Nemohou se za mnou vydat. "Tohle je ještě ok, tohle je už diagnoza."

Máte štěstí, tak nějak shodou okolností jste právě dočetli knihu Stanislava Grofa a tak, protože se znovu cítíte skvěle a vaše mysl je úplně čistá, brilantně ocitujete jednu část. S pokorou, protože jste si všimli, že postava v plášti tak nějak trvá na své autoritě, když se ve svém výkladu dostanete dál. Pak konečně vyslovíte tu větu: "... a ve všech symptomech se můj stav shoduje s popisem takzvané psychospirituální krize neboli šamanské krize."

Reakce vás překvapí. Pan doktor byl dokonce spolužák pana Grofa, něco od něj má, ale ani to nečte. 

Poznamená, že prášky je nutné opravdu brát, jinak to bude muset kontrolovat a dodá, že doporučuje nijak nebojovat se statistikou, která říká, že to tak bude do konce života. 

Jedna věta vám opravdu zazní v uších: "Ještě prý budete rádi, až vám ty prášky bude vydávat."

Prášky mají zabrat za tři dny, ale vy jste za 24 h zbavení všech zmatku, jste plně "zpátky".

Přesto efekt jeho lékařské autority, spolu s přesvědčivou reakcí okolí, vykoná své. 

Co se mi to vlastně stalo a kdo má pravdu?

Tady se cesty dělí. Buď je vám osud nakloněn a každý, ať si pod tím představí, co chce. Povede se vám tento obnovovací proces dokončit, tedy v ideálním případě dokončíte proměnu vaší osobnosti, časem razantnější pohyby energie a jasné vize ustanou, s doktory nemáte co do činění a hlavně a především: váš život má zcela jinou kvalitu. Jako by vás někdo přenesl jinam.

TRANS FORMOVAL.

Dost možná, že začnete časem působit v nějaké pomáhací profesi. Za tu dobu máte již všechnu potřebnou literaturu u sebe, a víte, že ten proces je tady odedávna, že je to archetyp. Jste tzv. zraněný léčitel. (wounded healer) 

Potíž je v tom, pokud jste přestoupili na mapu oficiální medicíny. 

Dnes, teď o půlnoci z 18. 12 na 19.12. 2014, nemá lékařství a její tomu nejbližší součást, psychiatrie zařazení pro spirituální zážitky. Nemá mapu. 

Považuje je za patologické. Dotýká se některých až středověkých představ. 

Hledá a trvá na tom, že příčina je někde v mozku! Dokonce existuje studie, která přiřadila významným zakladatelům náboženství různé diagnózy. Ježíš Paranoidní ze Schizofrenie. 

Co se stane, pokud uvěříte těm, kdo neznají cestu? 

To, co každému v takové situaci. Zastavíte se. Místo, aby tento požehnaný léčivý proces, který má svou inteligenci, dokončil svou práci, je přerušen a - "zaléčen".

Je to jako kdybyste vlétli se všemi lékařskými přístroji na kuklu budoucího motýla a snažili se ji za každou cenu uchovat. "Sem, rychle, ztrácím ji. Již ji tady dlouho neudržím!"

Jsou případy, kdy takový člověk celých 40 let zůstal zablokovaný ve svém procesu, energie se občas připomněla, ale s menší razancí, spíše nepříjemným způsobem. Chtěla by pokračovat, ale nejde to. Proces byl přerušen buď farmaceutickou cestou, nezřídka i elektrickými šoky, nebo potlačen vůli adepta za pomoci neznalých terapeutů, který proces neuměli podpořit a vedli vás mimo něj. 

Je to smutné, ale současná medicína je v tomto případě na druhé straně od světla motýlů. Na straně tmářství. 

Ty odhady jsou děsivé, až jedna třetina pacientů psychiatrických léčeben ve skutečnosti prochází jen psychospirituální krizí. Ale záleží jen na mantinelech, jaké si nastavíme. 

Může být někdo vůbec nějak nenormální? Kdo stanovuje hranice "normality? Ale to je dosah mimo tohoto článku. Navíc od zveřejnění informací v knize Svět bez hranic, nastala úplně jiná situace. Potrvá samozřejmě déle, než celý obor bude umět přemýšlet "kvantově".

Musíme mu pomoci. Máte podobné zážitky? Prosím, pošlete mi je na adresu synchromysl@gmail.com. Budou zveřejněny s vaším souhlasem a autorizací v projektu 10 000 okamžiků.

Váš příběh je důležitý. 

P.S.: Neztotožňuj se s příběhem v tomto článku, intenzita a průběh má mnoho různých variant, popsal jsem extrémní podobu. Příště v širším pokračování o zásadním omylu C. G. Junga v této věci. 

Stanislav Grof v Praze 15-16. 12. 2014

_____________________________________________________________

Unikátní vstup do roku 2015 se Synchromyslí!

Synchroshop 11. 1. 2015 (1111)

"Vydejte se na cestu k vašemu pravému Já.Jste někdo jiný, než vám řekli.Váš potenciál je neomezený."

http://orelska11.cz/event/synchroshop/

Vánoční bonus: Vstupenky do 24.12. jsou pro ty, kdo se umějí rozhodnout, v akci 1+1 ZDARMA. Cena 798,- za celý den. Platba kartou nebo převodem online na www.cajovyvuz.cz (až dole)

Akce na facebooku: zde

Šamanka zasahuje: Ukončil jsem svou karmu, návod uvnitř.

Je to k zešílení.

Přitom jsem měl druhou možnost, jet na pohřeb příbuzného, kde bude shromážděn celý náš rod. Ale teď jsem tady a před očima se mi odvíjí příběh, který znám do morku kostí.

Mám ho zakódován v DNA a je spojen se spoustou bolesti. Opakuje se, vrací a znovu mne strhává dolů. Někdo tomu říká rodinná zátěž, někdo karma. Je to osobní příběh mých předků. Jeho dřeň, jádro pudla, je tu jako nějaký věčně výchozí bod, z něhož se nejde hnout.

Všichni máme takový příběh. Kvůli němu se rodíme. Můžete se vzpírat, jak chcete, tyhle síly jsou silnější. Bác. Objevíte se v rodině a jste od narození součástí jejího příběhu. Běžíte daleko, hodně daleko, třeba do Austrálie, ale ten příběh tam jde s vámi. Cítíte to jako nespravedlnost, ale chápete, že jste se do toho příběhu nenarodili náhodou.

Síla předků. Je s vámi nebo proti vám?

Možná je to smilstvo. Už se to povídalo o dědovi. 

Třeba je to hněv. Ano, ve vaší rodině se pravidelně objevuje násilí. 

Vaše rodina je úspěšná, ale je tu dlouhá linie mužských předků, kteří nějak ponižovali své ženy. Nenávidíte to, a co horší: Už jste se přistihli, že to také začínáte dělat. 

Možná je jádrem pudla vaší rodové linie závist, možná lehkomyslnost, třeba se točí kolem nevěry, může to být citový chlad.

Možná je to zavřené srdce, partner/ky jen spotřebováváte, nedokážete jít hlouběji a otevřít se. V oblasti partnerství neustále opakujete první třídu. Rozcházíte se vlastně ihned. Vaše srdce je sevřené rodinným příběhem. Zdá se, že je to neřešitelné. 

Foto:autor

Omyl:

Žijeme v požehnané, transformační době. Nikdy předtím nebylo možné dělat kvantové skoky ve svém rozvoji. Odkudsi z Věčnosti přišla šamanka a rozhodla se vám pomoci zvednou ten závoj.

Kód: Johrei=čištění duše předků

Ještě jednou se podívejte do jejích očí. Co je tam? To, co z vás šamanka vytahuje, je váš osobní příběh. 

Váš osobní příběh pasuje do příběhu vašeho rodu. Jste takový naroubovaný proutek. Možná jste něco ubrali, něco přidali nebo proměnili, ale jádro zůstává stejné. A šamančiny oči pronikají do nitra vašeho příběhu.  

"Vidím tam velký smutek."
"Vidím tam velkou zášť."
"Nevím přesně, ale rozplakala jsem se."

Prozrazuji celý kód obrazu: tento neobvykle silný "spiritistický" portrét má tuto moc: Vytáhne z vás rodovou zátěž a očistí ji. Je v něm uložen program, mantra na čistění duše předků. Dojde k odpuštění. 

Jenže netuším, jak to dokončit. Ocitl jsem se v situaci, která je přesně opačná. Strhává mě. Nic se nezměnilo. Netuším, že dnes je den, kdy šamanka dokončí svoji práci. A že se ten den stane nejdůležitějším v mém životě, tak, jak jsem napsal v blogu o ní, a přitom jsem o té větě pochyboval. Může se setkání s obrazem z blešího trhu stát zásadně osudovým?

Přede mnou se definuje příběh, který je plný bolesti, smutku a táhne se mou rodinou. Roste přede mnou, jako nějaká neodvratitelná lavina, už jsem na ni zapomněl, ale teď je tu znova a podemílá mi nohy. 

"Nejde tomu uniknout." buší mi mezi spánky a hluboký smutek obestře mou duši. 

A pak dostanu zprávu. Zprávu o odpuštění. Vlastně je to už 15 let, co jsem si postavil rodinnou konstelaci a proces odpuštění otevřel. Jenže šamanka mi prostě oznamuje, že dnes je to dokončeno. 

A tak se to i stalo. Nemusel jsem se do ničeho nutit. Nebylo to cvičení Odpuštění. Nikomu jsem nevolal. Nemusel jsem psát Odpouštím...

Rozpustila to šamanka svým léčebným kódem. Očistila to. Spálila svým pohledem.

Jsem stále uprostřed té situace, sevřený, nemohu dýchat, když se náhle něco posune, jakoby odhrne a zaplaví mne poznání, že všechno bude OK. Vidím před sebou celý ten příběh, jak odplouvá, jak ztrácí sílu. Jak mizí z mé DNA. Nakonec jsem na tom pohřbu dnes přeci byl. Pohřbil jsem zátěž svého rodu...

Aktivujte tento proces při šamančině portrétu zde.

Jsem jako u vytržení a budím se u své přítelkyně. Potkáváme se a s údivem sleduji nový proud mezi námi, jakoby někdo přesekal všechny ty neviditelné pruty, které mi nedovolovali se k ní úplně přiblížit. Cítím se tak silný, v čele svého očištěného rodu, tlačen jeho silou vpřed. Plní mi první čakru. 

Znovuzrození, slib šamanky se naplňuje. 

Je to tak nové, zkoumám to po celý den. Zmizelo mezi námi všechno napětí. Jakýsi divný pocit nepatřičnosti. Celý ten zápas mezi mužem a ženou. Všechny ty války od samotného Stvoření. 

Vzpomenu si, že nám dvěma někdo včera věnoval po jablku. Bylo nesmírně chutné.

Milujeme se. Není tam nic z toho, co tam bylo dřív. Jakýsi zápas. Jakási věčná bolest. Dávné zranění. S tímhle bude sex úplně něco nového. Nemůžeme se od sebe odtrhnout, přetnuli jsme bolest Adama a Evy. 
_________________________________________________________

Ještě aktualizace v den zveřejnění:

Dopsal jsem a zveřejnil tento díl, o korejské šamance, a vrhl se na skvělé ovoce kaki, které jsem si poprvé v životě včera koupil. Rozřízl jsem ho nožem a ustrnul. Jaký nádherný obraz! Vidím v portrétu ve tvaru srdce (či ženského těla) vystupovat ženské lůno, které stejně tak nabývá podoby penisu, v jehož dně je schoulen lidský zárodek. Celému obrazu dominuje motiv anděla, který se od detailu šťopky mění spíše v let bájného Fénixe, ptáka Znovuzrození. Googluji Kaki a hle, říká se jí korejské mango. Jde o poslední pozdrav z Koreje. 

Jsem dojatý. Šamanka mi mává z Koreje na rozloučenou a nechává mi tu nesmírně intimní, všeříkající obraz. Děkuji. Mrazí mne v zádech, neznám nic posvátnějšího než dotek synchronních křídel. 

Foto:autor

Mimořádné vydání k 11.11. v 11:11. Nastartujte se!

Možná se vám to ještě nepovedlo, ale dnes, TEĎ je to možné.

Průlom. Nový začátek. 

Jak to? Protože je tu video, která vás nakopne. 

V středu 11.11. v 11:11 vrcholí energie nových startů a začátků. Následně po celý tento týden máte k dispozici obrovskou energetickou podporu. Co 1111 dělají, najdete zde.

Přichází ideální čas něco nového nastartovat, udělat první krok, kopnout do vrtule. Nedařilo se vám rozjet pravidelné cvičení? Odkládali jste něco nepříjemného? Štve vás, že stojíte na místě? Točíte se v kruhu?

Panebože, tak to změňte!

Foto:autor

Kolovrátek "ono to nejde?" Prdajz! Je to jen o motivaci. A ta je ve videu.

Je tu impuls, který sepne vaší vlastní autobaterii. Váš potenciál leží daleko vpředu, můžete úplně cokoliv, jen se musíte pustit jistých přesvědčení, o sobě, o vašich schopnostech, o penězích, o světě. 

Ve videu hovořím o častých mozkových zkratkách, které ovládají náš myšlenkový svět a brzdí nás v dosahování našeho 

nejvyššího osudu a naplnění. 

Mluvím zde o synchronním životním maximu. Zásadní tajemství? Paradoxně: nastavení si životního minima. Více ve videu. 

Video vám bude na nic, pokud z něj nepřijmete závazek. Stačí jedna věc. "Ráno si dám deset kliků." A napiš to do komentářů. Zveřejnil jsi svůj závazek, kámo a to tě udrží na tvé cestě.

Chceš mít maximum z investovaného času do videa?
Pokračuj pod videem na otázky a dej si celou transformaci.

Užijte si jízdu, těším se na společný proud.

Jak změním své ráno, abych nastartoval lépe svůj den?

.........................................................................

Jaký nový záměr, cíl si uložím do mozkového centra RAC, do hledáčku reality, abych přitahoval synchronicity?

.........................................................................

Jak upravím svůj způsob stravování?

.........................................................................

Které negativní přesvědčení ze školního systému a své výchovy odložím?

.........................................................................

Jaké přesvědčení o sobě přenáším z minulosti do situace tady a teď?

.........................................................................

Má nová přesvědčení, která nově definují mou realitu:

.........................................................................


Jaká finanční přesvědčení ovlivňují můj finanční termostat? 

.........................................................................

Má nová přesvědčení o penězích, která přijímám:

.........................................................................

O co a kolik si ŘÍKÁM ve světě hojnosti? Kam posunu hranici toho, o co žádám?

.........................................................................

Kde mne brzdí "iluze normálnosti" v rozletu?

.........................................................................


Ale proč vlastně to všechno?
Proto. Čti zde.

Je jedno místo, kam, když se jednou podíváte, všechno se změní

"Je jedno místo, kam, když se jednou podíváte, všechno se změní. 
Co je to za místo?
Je jedna cesta, po které když se vydáte, tak z ní už nikdy nesejdete.
Která je to cesta?
Je jeden stav, ve kterém když se ocitnete, tak v něm chcete zůstat navždy.
Jaký je to stav?"

Kamil H. Novotný

Ten tlak je neúprosný, tvář korejské šamanky se vynořila odkudsi z nevědomí a pronásleduje mne každý den. Neuvěřitelný příběh s obrazem sledujte zde.

Ten obraz má zvláštní sílu a vzbudil množství reakcí. Každého někam nebo k někomu donese. Zatím prozradím jedno: ten obraz nosí pravdu. A má ještě jeden kód. Ale teď se vraťte k minulému blogu a udělejte si test: 

Jak na vás obraz působí? Kam vás nese? Jakou jste dostali od šamanky zprávu?

Jsou Dušičky, dny, kdy jsou mrtví na dosah a vydávám se vstříc svému osudu. Co mi má přinést setkání s člověkem, který se "ozval" týdny před naším fyzickým setkáním? Co mi chce říci? 

Pomalu se sunu po podlaze, pohybuji se vpřed pouze silou své páteře, ležím naznak a zakouším ten zvláštní způsob pohybu. Jsem spíše řekou, hadem, energií. Je druhý den workshopu a uprostřed prostoru začíná vznikat něco nového. Jednotný organismus čtyřiceti těl. Údery šamanského bubnu rozpouštějí mé hranice a začínám "tušit" ostatní jako sebe sama. Posunujeme se, kroutíme, plazíme se jako nějaké původní bytosti, které právě opouštějí oceán. 

"Utvořte jednoho hada", opakuji si šamančin hlas.

Má páteř ožívá a raduje se, že jsem vše nechal na ní. Poddávám se a měknu. Stávám se tekutým. Už se neplazím, plynu. Přestávám se bránit životu. Pánve se mi volně ohýbají jako mořské vlny. Objevuji jakýsi nový, dávný druh pohybu. Vlastně není nový.

V tomto pohybu jsem sem přišel. My všichni. Je to pohyb, ve kterém se rodíme. Rodíme se ve vlně, ve vibraci. Sami jsme vlnou, vibrací a energií.

A ten had na zemi, ze čtyřiceti těl, mi ho připomíná. Naše vibrace se propojují, vlna sílí až pohltí všechna těla, všechna Já, a na zemi povstane krásný duhový had. Jsme to my, lidé.

Články jednoho hada, jednoho organismu, který tu stále je, jmenuje se Člověk a hýří všemi barvami podle barvy kontinentů, kde se právě nachází. 

Můžete mu říkat Adam.

Jako Adam jste všude, milujete se navzájem. Pomáháte si, říkáte si pravdu do očí, ošetřujete se. Berete se za ruku a chodíte spolu do kina. Dáváte si květiny. Hladíte se a líbáte. Neustále se podílíte na tom nejšlechetnějším a zároveň nejsobečtějším aktu ve vesmíru. Na aktu života.

Když dáváte lásku, dáváte ji sami sobě. Když nenávidíte, nenávidíte sami sebe. 

Je jen jedno Srdce a to je vaše srdce uprostřed vaší hrudi. Je v něm celý Adam. Jsme rozpuštěni do miliard Srdcí, ale jen na oko. 

Na OKO, na efekt smyslů to tak vypadá, ale je to jen na oko. Když zavřete oči a necháte se vést šamanským bubnem, najdete místo, které už není okem vidět.

"Správně vidět lze jen srdcem."

Antoine de Saint-Exupéry

Možná se ještě hodně napláčete, než to místo objevíte. Ale na té cestě se slzy z utrpení mění v slzy radosti. Možná jste o té dlouhé cestě již slyšeli. 

Lidem na takové cestě se říká Alchymisté.

Možná budete na té cestě křičet bolestí, to se může stát ještě před tváří šamanky nebo před tvářemi vašich blízkých.

Na tvářích nezáleží. Je to jedna a ta samá tvář. 

Ještě jednou: všichni vaši předci, vaši blízcí, vaše lásky, ti všichni si před vámi pro vaše oči drží různé tváře. Je to jen taková hra pro vaše smysly. Vše se odehrává před jedinou tváří, před jedinýma skutečnýma očima. Před tváří Šamanky.

Ona vás ve vlně vyslala na svět a zase vás jako Matka pohltí. 

Jsme zrozeni pro alchymii. Máme času tak akorát. A na té cestě se stane něco úžasného. Slzy bolesti se promění v oceán lásky. Může se vám to stát přímo před šamankou nebo když poprvé spatříte modrý oceán. Můžete to zažít ve válce nebo při pohledu na let ptáka. Lze to zažít při umývání nádobí, stejně jako v objetí. Ve stoce i na rozkvetlé louce. Jenom jedno se počítá. Oka mžik, zda jste připraveni vyměnit slzy za lásku. Provést proměnu mědi na zlato.

Podívejte se do očí na obrazu. Co tam vidíte? 

Mluví k vám prastará duše a ptá se vás: Jste připraveni na tu proměnu?

Jen v jeden jediný okamžik lze naráz pochopit cenu mědi. Celý život vám to nedávalo smysl. Bez té mědi, byste neměli tolik zlata. Vaše slzy jsou ryzí láskou. Proces transmutace je dokončen.

Když je mědi přespříliš, Člověk tomu říká "temná noc duše", znamená to jediné: pokud je tu temná strana, tak jen proto, aby se mohlo ráno zrodit silné světlo. Jasný den pro duši.

Jakmile se dotknete hada (hádejte, proč je nám tak zakazován?) a vstoupíte do něj, začnou z vás vycházet hluboké zvuky uspokojení. 

Tak jako náš had, čtyřicetihlavý had, právě se rodivší, nahý na matce Zemi. Já, Adam, vydávám, blažené zvuky, jedno velké ááááách, ozývá se ve všech srdcích stejně. Jsem pevně zaklíněn v klubku ostatních těl a je mi nesmírně krásně. Ano, pamatuji se, měl jsem takovou knížku pohádek.

Krása nesmírná...

Ochutnal jsem stav, ve kterém chci zůstat navždy. Měl jsem dlouhou cestu. Ale nakonec jsem to místo našel. A jsem za to srdečně rád.

Je to marný pokus nakreslit slovy to, co není pro slova. Jako hraní hudby bez nástrojů. Slova nejsou nástrojem pro zachycení toho stavu.

Najděte si svého šamana na vaší cestě. Možná s ním právě snídáte. Prohlédněte si jeho tvář. Zkoumejte jeho oči. Je samá měď? To je dobrým znamením. Nebo už vidíte zlato? 

Ležím na zádech a stal jsem se hadem, vím, je to zakázané, ale ta šamanka se "tradic" nebojí. Aby se mohl zrodit had, musí se svléknout z kůže.

A tak umírám. S jakou radostí. Umírám do oceánu lásky. 

Svrchu mě mlčky pozoruje "tvář obrazu" šamanky. Jsou v ní skryty všechny tváře předků. (viz minulý blog, je to neuvěřitelné, ale tvář na obraze je fyzicky podobná i mým konkrétním předkům, odtud mé pochopení)

Toto jsou lilie, které jsem věnoval své bývalé přítelkyni, než jsem odešel ke korejské šamance Hiah Park.

Rozešli jsme se, už je to přes měsíc. Přestali jsme se "vidět srdcem." Mizeli jsme si z oka Srdce a nedalo se to zastavit. Něco nás oddělovalo a naše cesta přestávala být společná. Bylo to silnější než my a tak jsme se rozešli. To se stává. Ona mě už nedokázala vidět jako muže a já jsem ji ztrácel ze svých očí jako ženu. Ale koupil jsem jí lilie a donesl domů.

Lilie je květina znovuzrození. 

Vcházím do místnosti a něco spatřím, je to přímo za šamankou:

Vím, zdají se stejné. Jenže jde o dvě různé kytice květin na dvou různých místech od různých lidí. Ale jsou tu. Společný kód: znovuzrození. 

Připojte se. Ponořte se do očí na obraze...

Šamanka se vás ptá: Co vidíte v mých očích?

A tak setkání s její tváří může zůstat tím nejdůležitějším ve vašem životě.

Pokračování příště. Ještě je nutné ten kód naplnit, co říkáte?

Podělte se do komentářů, co vám oči šamanky přinášejí. Pomůžete tak ostatním. Prosím, sdílejte její tvář, ona chce každého přivést tam, kam patří. 

"Jaká ubohá paměť, která pracuje pouze dozadu"

"Je to velmi dobrá marmeláda," řekla Královna.
"Ale já nechci marmeládu, v žádném případě."
"Dnes byste ji nemohla dostat, i kdybyste chtěla," řekla Královna. 
"Pravidlo je: marmeláda včera a marmeláda zítra, ale nikdy marmeláda dnes."
"Někdy však musí dojít na marmeládu dnes'," namítla Alenka.
"Ne, nemůže," řekla Královna. "Marmeláda každý druhý den: a dnes není druhý den, jak víte.
"Nerozumím," řekla Alenka. "Je to strašně matoucí!" 
"To máš z toho, že žiješ jenom dozadu," řekla Královna laskavě, "zprvu se z toho člověku vždycky trochu točí hlava..."
"Žít dozadu!" opakovala ve velkém ohromení Alenka. "Nic takového jsem nikdy neslyšela!"
"...ale má to jednu velikou výhodu, že paměť pracuje na obě strany."
"Jsem si jistá, že moje paměť pracuje jenom na jednu stranu," poznamenala Alenka. "Nedovedu si pamatovat věci, dříve než se stanou."
"Jaká ubohá paměť, která pracuje jenom dozadu," podotkla Královna.

Lewis Carrol, Alenka v říši divů, překlad autor

Jestli jste to nikdy nezažili, tak to brzy přijde. Na scénu napochoduje černá kočka a přehodí vám výhybku vaší lineárně funkční reality. Pamatuje v Matrixu? Kočka zde spustila zhroucení systému. Kvantový vír, Déjà vu, místo, kde prosakuje prostor z minulosti do budoucnosti a vzplane před vámi v jednom horoucím teď.

"Věčnost není budoucnost ani minulost. Věčnost je dimenze Teď. Je to rozměr lidského ducha, který je věčný. Najděte tento svůj rozměr věčnosti, a budete cestovat skrz čas, skrz veškerou délku vašich dní."

Joseph Campbell, Pathways to Bliss

V poště mi přistává nabídka na setkání s paní Hi-Ah Park, korejskou šamankou. Polije mne horko. Vím, že tam musím být a zároveň se mi tam nechce. Je to jako kdyby vám někdo řekl, ať umřete.

"Umřete, prosím. Uvolněte se a prostě umřete. Bude to tak zábavné. Navíc to potřebujete."

Hi-Ah Park přijíždí, aby vyčistila zatížení předků, provádí rituály na čistění duše. 

Vzápětí má potřebu mi zavolat kolegyně, která mi nabídku poslala. "Kamile, ona už s námi pracuje."

Jsem na bleším trhu, sháníme rámy na obrazy, jeden přítelkyně kupuje, krásný, zlacený rám, uvnitř je nějaká stará, zašlá čmáranice. Přineseme rám domů a chceme vyhodit ten špinavý, poškozený obraz. K našemu údivu je pod ním ještě jeden. Olejomalba signovaná Joh Rei 41.

 Foto: autor

Jakmile se obraz vynoří ze změti starých papírů, dostane moje vnímání nekompromisní atak. Z olejomalby na mne hledí ona šamanka. Šimrání v břiše se mění na závrať. Nořím se do jejích očí a v hlavě mi zní slova:

"Ona už s námi pracuje."

Na náhlý popud vložím text z obrazu do vyhledávače a Google mi v prvním odkazu nabídne šokující potvrzení:

Johrei je doslova čistění ducha. Je to léčivý rituál, který používá "božské světlo" k rozpuštění duchovních nečistot, které jsou zdrojem všech fyzických, emocionálních a osobních problémů. 

http://en.wikipedia.org/wiki/Johrei

Obraz má více vrstev, nejenže z něj vystupuje samotná šamanka, ale je podobná i mým rodinným příslušníkům. Mým předkům. 

Aniž bych se s Hi-Ah Park kdykoliv potkal, znám ji. Ten pocit je intenzivní. Je to druh paměti, která pracuje dozadu. Jen synchronní silou, nejsilnější tvořivou silou ve vesmíru, jsme se mohli druhý den po telefonátu vydat na obří bleší trh. Jakou "náhodou." Jakou "náhodou" jsme si nevědomky našli obraz, který skrýval jiný obraz.

Zcela nevědomé. Synchronicita vychází jen z nevědomí.

Čím více se pustíme rozumu, tím více upadneme do víru kvantového prostoru, kde včera znamená zítra. 

Jako "náhodou" byl signovaný Joh Rei, "čištění ducha". Univerzální řeč znamení. Všeřeč. Pro skeptiky neviditelná, pro ty, co vidí, zjevná. Dech beroucí, posvátná řeč nejvyššího osudu a naplnění. Je třeba ochutnat "maso hada poznání", abyste mohli rozumět jako Jiřík. Dovolit si tu královskou krmi.

Hledím do očí paní Hi-Ah Park a nacházím tam sám sebe. Bude třeba něco nechat shořet, nevím, co to je. Ale ježí se mi chlupy a mám stažený žaludek. Umírání bolí. 

Obraz byl znečištěn a musel jsem ho opatrně vyčistit. Bylo to jako kdybych pral svou duši. Ten obraz objevila a koupila moje přítelkyně. Týká se to i jí? Co nastane po Johrei?

Pokračování příště.

Blog dopisuji 27. 10. 2014 v půl sedmé večer. Klepou se mi prsty a jsem úplně zpocený. 
________________________________________________________________

Aktualizace o hodinu později: stojí za zmínku, že originál Alenky v říši divů v angličtině jsem si koupil na stejném bleším trhu před několika měsíci. 

Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká.

Jmenuji se Kamil Heřman Novotný. Prostřední jméno jsem si zprostředkoval sám, jak to básníci dělají. Zjistil jsem, že v silných transformačních obdobích života ke mně "hovoří" reálné události, které se mi dějí před očima. Skutečné, hmatatelné události, pevné ve tvaru, čase a prostoru. Dnes je moje stezka zcela spjata s tou synchronní.

Kam se díváte, tam se dostanete. 

Den, kdy se mé racio před lety definitivně zhroutilo a otevřela se mi "brána jazyků", probíhal takto:

Čeká mne cesta, která má ukončit silný, přímo drtivý stres. Přítelkyně mi oznámila, že je těhotná. Oba víme, že ne se mnou. Byla mimo domov. Máme se sejít, hlava mi praská pod troskami rozpadajících se životních představ, ploužím se na vlak. Rty mám rozpraskané hořkou medicínou. Míjím panelový dům, když přede mnou dopadá bílá čtvrtka papíru. Snese se na zem a dotkne se temně hučících vln zběsilého Černého moře. Moře černých myšlenek. Jeho bělostná, zářící plocha ihned zaujme velkou část mého vědomí. Zvedám hlavu a z panelového domu se na mne snáší celé hejno Bílých ptáků! Štronzo těla. Ocitám se uprostřed básnického obrazu.

Jmenuje se:
Bílá v Černém moři.

Ilustrační foto: It could be a message. Foto autor

Bílý papír dopadá na trávník, padá okolo lavičky, na udusanou cestu přede mnou. Snažím se zahlédnout, kdo ho vyhodil, ale zdá se, že nikdo. Možná je to vtip, možná je to vítr. Můj zorný hledáček reality se plní světlem, jasem z bílé. Nápor koncentrované bílé barvy moje vědomí nevydrží a hroutí se.

Štronzo mysli. Nepřemýšlím. Nemám rozum. Nemám logiku. Nemám nic, o co bych se mohl opřít. Jinak mne to učili ve škole. Mám jen dvě skutečnosti, které prožívám naráz.

Černé moře poseté bílým ptactvem.

Jeden obraz si nesu s sebou, druhý ke mně přichází z venku. Dochází ke prolnutí mého vnitřního světa a světa tam venku. To prolnutí se mocně vzedme ve kvantovém prostoru, čas v tu chvíli není a drtivá vlna toho střetnutí uhněte šílený otazník v mé mysli:

Co je to? Proč se mi to děje naráz? Má to nějaký smysl?

A protože rozum na to nemá systémové řešení, ozve se chybové hlášení, systém, který jsem používal po celý život, se několik sekund zpomaluje, až dosáhne bodu 0. Můj vnitřní čas je 0:00:00.

Na obrazovce mého vědomí se objeví palcový titulek:

PAUSE

Desítky bílých papírů zůstanou přišpendleny k obloze a Černé moře mého zavilého myšlení naráz utichne.

Nemohu dýchat, protože si nejsem jistý dechem. Nemohu přemýšlet, protože je to příliš nesmyslné. Všechny jistoty přestávají platit. Je to nejistý krok a na pozadí obrazovky se odvíjí varovný sled dalších a dalších chybových hlášení.

SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE

Ještě toužím zůstat v tom bezpečném světě, kde vždy platilo, že 1 a 1 jsou 2, ale je pozdě, můj osobní matrix se právě hroutí. 1 a 1 může být 3 nebo 125, to už je jedno. Nauč se počítat kvantově.

Ten proces sčítání ale pokračuje, nelze ho zastavit. Snad jsem to já, snad je to vyšší Já, ale s hrůzou pozoruji, že jsem právě stiskl či bylo stisknuto tlačítko:

CONTINUE

1 Černé moře a 1 zaplavení bílými čtvrtkami = ?

???
..
??
.
?

 - Pane bože, nic se nestalo. Ta situace je bílá jako sníh. Nevinnost sama.

Je to den zrození synchronní mysli. Synchromysli. Mysli, která umí sčítat události v makrosvětě a v mikrosvětě, které se synchronně dějí v jeden jediný okamžik a přitom spojují dvě či více v čase a prostoru nesouvisejících příběhů. Pozor, ale nikoliv vybá - sněných příběhů. Ale těch tvrdých, reálných. Nepředkládám vám svět andělů, svět permoníků, ani žádný jiný duchovní (snový) svět. Požaduji jen pozornost k Tady a Teď. K realitě, k tomu, co se právě děje.

Ještě jednou. Co je synchronní, spolu vůbec logicky nesouvisí. Bílé čtvrtky papíru a moje těžká hlava plná Černého moře. No a co?

Tohle: O několik hodin později se konečně vidím se svou partnerkou a celá situace se potvrzuje - vyjasňuje. Žádné těhotenství, žádný sex. Bylo to nedorozumění v komunikaci na dálku. Šlo o zrození vnitřního dítěte. Situace je nevinná jako prázdný bílý list papíru. Je to už mnoho let, ale jak jsem za ní vděčný. Nedošlo k ní náhodou. Musel jsem ji přijmout a v mém srdci se mohla objevit láska. Ke všemu, co přichází.

To je svět symbolismu, je tu celý Synchronní svět!

A není to žádný nový svět, je to ten váš, vy ho jen objevíte. Zpřítomníte ho. Uslyšíte.

Dozvěděl jsem se to dříve, než jsme se spolu setkali. V synchronní mysli se čas zhroutil do jediného Teď a je schopen vám Tady odpovědět na jakoukoliv otázku.

Ještě jednou:

Lidstvo má k dispozici sjednocující řeč, Všeřeč, jakési univerzální novum, které překračuje časové přímky v obou směrech a má pro vás k dispozici veškerou moudrost a vědění. 

Knihou Synchronní svět odstartuji vlnu otevírání se tomuto fenomenu. Vyjde i v anglickém jazyce. Viz sloupek vpravo i s ukázkami.

Holografická řeč symbolonu, Universální novum se nachází mimo "inteligenci", je třeba být pokorný k tomu, co se vám právě děje a připustit, že je tu "vyšší inteligence", která je schopna zosnovat nepravděpodobné a nesouvisející příběhy tak, že tomu, komu se dějí, dávají smysl. Neotřesitelně to "tuší, ví". Ten pocit je silný a nikdo vám ho nevezme. Přeji hezký den do klubu Skeptiků. Může vás mrazit po těle, může se vám zastavit či zrychlit dech, může vás ovládnout pocit posvátna.

Liturgie reality. Je něco silnějšího?

Prosím, vraťte se na zem. To je zen. Kde chcete být jinde než Tady a Teď? Tam a někdy jindy? Tam nikdo není. Nikdy. Ani vy. Vy jste tu také Tady a Teď. Otestujte si to. Štípněte se. Štípli jste se v páté dimenzi Fialového Grálu?

Čím více se vzdalujete od Tady a Teď, kde stojíte, tím více se vzdalujete od sebe sama. 

Měli byste zaplatit dnes nájem, ale vy sníte. Jste někde jinde a jindy. Ale nájem se platí jen Tady a Teď.

Pobýváte často mimo sebe? Jste mimoň?

Uniká vám hluboký, překrásný a nenucený obřad, pozemská liturgie vaší reality a celého lidstva. Kde se vždy posvátně a zcela obyčejně odehrávala a kde je k vidění?

Jen Tady a Teď. 

Zeptejte se dítěte nebo zenové mistra, když pijí čaj, co dělají.

Pijí čaj. 

Synchronní mysl vidí, že čaj tu je, přijímá ho a odevzdává se jeho chuti. Pokud se objeví chuť nevinnosti, vypije ji. Můj ty světe! Jaký div. Umí to i malé dítě.

Dívat se. 

Ověřme si to. Cokoliv nyní řešíte, nevíte, jak to rozlousknout, potřebujete se té tíže zbavit, udělejte si malou iniciaci:

"Otevírám se synchronnímu proudu, prosím, aby mi do 24 h odpověděl na tuto situaci..."

Napište do komentářů, co se vám "přihodilo." Vnímejte a sdílejte váš Synchronní svět. Otevřete se mu. Udělejte si experiment s prosbou.

Mějte oči a uši otevřené. Přestaňte snít, začněte bdít. Probuďte se do vašeho neomezeného potenciálu.

Ten svět tu je, je neomezený, nemá hranic a jeho kouzlo je Teď a Tady. Nic nového pod sluncem. Jen pravda bijící do očí.

"Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší."

Zvláštní, chtěl jsem napsal blog úplně o něčem jiném.

Měla to být pecka. Naplánoval jsem si to. Ale vyvinulo se to jinak.

Jak říká Joseph Cambell:

"Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká."

To je odevzdání se synchronicitě. Vy ale trváte na své inteligenci, na vzdělání a plánu. Považujete své životní téma za vynikající. Ten moment pokory může přijít v bolesti, ale i Tady a Teď. Může přijít na tomto řádku:

Proste a bude vám dáno.

Váš život, který na vás čeká. Ne ten, který jste si naplánovali a to s vydatnou pomocí kontextu doby, očekávání společnosti, obecně odsouhlasenými zvyklostmi a celou vaší rodovou stezkou i s jejími touhami a pády.

To nejste Vy.

Kdo jste?

"Prosím synchronicity proud, aby mne v příštím týdnu jasně ukázala, co je mým posláním."

Ale to nestačí. Ona vám to řekne, je to univerzální princip, pracuje tu pro každého napříč národy a kontinenty. Je geograficky demokratický.

Je tu armáda těch, co to vědí, ale jen hrstka důstojníků, co to již konají. Důsledně stojí za svým. Důstojníci. Jste důstojník nebo pěšák?

Mluvím k tobě. Děláš kokotskou práci a namlouváš si, že jsi to nějak vyřešil, že to máš jinak.

Jak se ale pozná kokot? Podle ovoce.

Naplánoval sis to dobře, ale někoho to tady už nebaví. Myslím, že ho znáš. Bydlíš s ním a chodíš do kokotské práce. Řekni mu, že je tady možnost z toho vypadnout.

Začni prosbou. To na začátek stačí.

Přeji vám, aby se každému po jejím vyslovení dala do pohybu ta neuchopitelná, tvořivá síla synchronního proudu a dovedla vás tam, kam patříte.

Miroslav Zikmund říká:

"Život je přesný součet náhod."

Ví, o čem mluví.

Snaží se popsat ten nádherný, klouzavý let bílého papíru z oblohy na rozbouřené, neklidné moře.

Synchronicita s Vámi.

___________________________________________________________________

Děkuji Janě Rabasové za předání obratu Univerzální novum.

Ezoterické nůžky

Nůžky značky Ezo se rozevírají každý den. Každou vaší knihou, sdíleným citátem, seminářem, kurzem. Na jedné straně nůžek je váš život, na druhé straně kupa vědomostí, kterou jste nahromadili na vaší cestě za osvícením.

Ezo nůžky mají omezenou kapacitu. Pokud jsou příliš rozevřené, udělají rázný střih. Odstřihnou vás. Doslova - vás. Respektive to, co nejste vy. Tu část, která je plná informací, ale nežije. Vaši mrtvou osobnost, na které si tolik zakládáte. Vaše esoterické Já. Vše, co smrdí duc-hovnem.

Je to jako, když se učíte cizí jazyk. Každý den 50 slovíček? Žádný problém. A tak si ty slovíčka čtete, každý den se snažíte "udělat" vašich 50 slovíček.

Vy máte vyšší cíle. Za rok je vám to jasné. Jste mistři tohoto neobyčejného cizokrajného jazyka.

Bohužel jen ve vaší hlavě. Realita je jiná. V živé konverzaci používáte občas jen jedno nové slovo. A to ani ne každý den. Dostáváte se do poněkud schizofrenní situace. Posilovali jste osobnost, která operuje s pojmy jako 50 slovíček denně, nový super kurz rychločtení, seminář Speakrem snadno a rychle a tak nějak jste se do ní přesídlili. V životě kupodivu se zase tak nic nového neděje. Nežijete zas tak úžasný život, ale hodně lidí si to o vás může myslit. Zase jedete na ten špičkový Kurz.

A tak se vzdalujete od vašeho pravého života. Toho opravdového, reálného. Z masa a kostí. Ne toho z fialových paprsků korunní čakry a osmé dimenze Světelné krávy. 

Ezo nůžky jsou napjaté k prasknutí. Na jedné straně hromada iluzí, na druhé straně životní realita. To, co konáte. Kde skutečně jste a máte tam být. Ne, to co čtete nebo si myslíte. Přichází střih.

Je stále náročnější žít v sobě tam, kde není co žít, kde se žádný život neděje, místo tam, kde by se život měl dít, ale neděje se. Taková schizofrenie unavuje. Jste vyčerpaní. Chcete si udržet to vaše obdivuhodné tempo 50 slovíček denně, ale již to nejde. Přesto ještě nějakou dobu jedete vaším tempem, jste přece již vzorem. Vaše slovní zásoba života však neroste. Naopak.

Vaše zásoba je vyčerpaná.

Stojí tu dvě osobnosti. Jedna hypoteticky přímo srší vědomostmi a úžasným poznáním. Je to vaše vnitřní (ezo) osobnost. Věnovali jste se jí hodně a je luxusně vybavená. Je silná a její sláva ční do oblak.

Pak je tu ještě jedna. To jste vy. Normální, přirození Vy. Ale ta z druhé strany mohutně rozevřených nůžek není vidět. Zapomněli jste na ni. Chtěli jste na ni zapomenout. Tahle osobnost chodí na houby, směje se s kamarády na pivu a spí pod širákem. Dotýká se reálných věcí. Je skutečná. Žije.

Mám otázku. Která z těchto dvou osobností může dosáhnout toho vašeho osvícení?

A tak díky za Ezo nůžky. Zatímco sotva dýcháte a stín vašeho pitomého EzoJá padá do prachu, osvícení, které se za vámi roky hnalo, zpozorní. Konečně šance.

Jenže vy jste se už úplně přesídlili mimo sebe a vlastní život.

Ten střih vás hodně bolí. Cítíte se od-střihnutí. Ztratili jste půdu pod nohama. Chodili jste si po vzdušných zámcích a ono vám to procházelo.

Jenže vzdušné zámky mají vzdušnou podlahu.

Přichází pád. Padáte přímo doprostřed sebe sama. Do vašeho skutečného života. Lovíte z paměti to jedno slovíčko, které jste uměli a cítíte se trapně. To, že jsem já? Vždyť já jsem se zajímal o takovou spoustu chytrých slovíček.

Jenže jak používáte jen ta vaše opravdová slova, i když je jich málo, jsou opravdu vaše. Je v nich Život. A to se pozná. Poznají to i vaši přátelé. Nakonec se v nich poznáte i vy sami.

Jste tak nějak zpomalení. Veškerá snaha je pryč. Roky jste se hnali za osvícením a ono vás nemohlo dohnat. Střih! Ležíte v prachu a prásk! Osvícení to do vás napralo plnou parou. Konečně vás dostihlo. Konečně vás našlo v běžném životě.

Foto: autor

Vaše svatozář je z kanálu. Teprve, když odložíte všechny "svaté" představy o osvícení, najde si vás. Nemusí vám být zrovna dobře. Možná budete právě vylézat kanálem. To má osvícení rádo. Není luxusních, nablýskaných osvícení. Těch kanálových je ale bezpočet. Odložením vašich představ o osvícení do kanálu, se stáváte osvíceným. Tajný kanálový zen.

Je to jen vaše snaha, to nekonečné úsilí, které vás vzdaluje od osvíceného života Tady a Teď. Života se sebou samým. 

"Tohle je moje situace. Tohle je moje máma a tohle je můj táta. Tohle je můj partner. Tohle je moje finanční situace. Tohle je moje schopnost komunikovat. Tohle je moje schopnost investovat do přátelství. Tohle je moje práce a tohle je moje láska k sama sobě."

Musíte se zastavit. Pokud to neumíte sami, střihnou vás Ezo nůžky.
Čím více jste je rozevřeli, tím větší střih.

Teprve když jste zbaveni možnosti o něco usilovat, když zmizí vaše zacyklené snažení pro snažení, tak se teprve otevírá brána Dosažení. Ale není tu už žádné Dosahovaní. Jenom Bytí.

Začínáte žít svůj život...

Váš přítel vás zkoumavě pozoruje a pak pronese: "Hele, docela ses změnil, co jsme se neviděli, kam že to jezdíš na ty tvý akce? Docela bych jel někdy s tebou."

Chvíli na něj koukáte a pak se začnete strašlivě smát.

Je to největší vtip vašeho života.

Smějete se ještě, když umýváte nádobí. Smějete se i druhý den, když pijete čaj. Smějete se, když se zase někdo snaží dobýt nějakou arabskou zemi. Smějete se, když si kupujete chleba a smějete se, když se vám rozbije auto a jdete promoklí domů. Smějete se na pokladní v Albertu a smějete se, když trháte černý bez na šťávu. Nejraději se smějete při západu slunce. Možná nejvíce se nasmějete, když jste jen a jen sami. Smějete se, když skáčete do rybníka a když se pokoušíte se opravdu naučit a žít aspoň jedno písmenko nového slovíčka. Je před vámi ještě tolik slov.

Například Láska. Nebo Přátelství a také Hrát tenis. Vypadá to, že si v životě smíchu ještě opravdu užijete.

:)

Proč bylo zničeno letadlo Boeing 777 na Ukrajině? Synchronicity speaking.

Všimly si toho i mainstreamová média. Letadlo malajsijských aerolinek Boeing 777, které bylo s vysokou pravděpodobností sestřeleno, zůstalo v provozu přesně 17 let. Na den přesně. Poprvé vzlétlo 17. 7. 1997 a 17. 7. 2014 bylo zničeno. Nějak moc sedmiček či sedmnáctek.

Jeden ze 189 nizozemských pasažérů se jmenoval Cor Pan. Než nastoupil, udělal snímek letadla a vložil ho na facebook. Napsal: "Kdyby zmizelo, vypadalo takto." Jeho fotografie se stala posledním snímkem Boingu 777 vůbec, dosud jí sdílelo 30 000 lidí. 

Co se to tu děje?

Můžete si s tím hrát donekonečna, letadlo bylo v provozu 6209 dní, 6+2+0+9=17. Můžete nacházet další a další "propočítané" roviny celého příběhu. Může vás mrazit a můžete o tom napsat celou knihu. Fascinující. Magické. Běží z toho mráz po zádech.

Ale vraťme se k těm nezvyklým číslům. Ta část vaší bytosti, která platí složenky a bezvadně funguje v tomto světě, tak trochu nevěří a slabě pro sebe opakuje: Náhoda, to je jen náhoda.

Pojďme si naložit víc. Budeme zkoumat proč se to děje a jak je to možné.

V červenci 1975 se zaplnily noviny příběhem Erskine Ebbina, sedmnáctiletého hocha, kterého srazilo z jeho mopedu taxi. Mladík na místě zemřel. Událost se stala v Hamiltonu na britských Bermudách. Jenže téměř přesně před rokem ve stejné ulici zemřel jeho mladší bratr Nevill. Ano, ve stejné ulici. Jel dokonce na stejném mopedu. A teď se podržte: Srazilo ho taxi. 

Ale to není všechno. 

Taxi řídil stejný řidič. 

Dovede si představit, co se musí honit v hlavách aktérů?

Ale to není vše. Taxi v obou případech nebylo prázdné.  

Seděl v něm stejný klient! Co s tím? Jako kdyby nám příhoda nechtěla dát vůbec žádnou šanci ani šeptnout slovo náhoda. 

The Scunthorpe Evening Telegraph, 21. 7. 1975, strana 9
 

Zajímavá čísla byla tažena v loterii v New Yorku rok po tragédii Dvojčat, tedy 9/11 2002, jak zde uvádějí datum. Jsou to 9-1-1.

Možná znáte jméno John Wilkes Booth. Je to vrah amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Jenže spíše byste měli znát jméno jeho bratra Edwina Thomase Bootha, nejslavnějšího herce 19. století, mnohými považovanými za největšího herce USA všech dob. Jeho tvář byla v jeho době stejně známá jako dnes třeba Arnolda Schwarzeneggra. V životě této proslulé celebrity své doby se pozoruhodně vyjímá jedna příhoda. Ve tlačenici na vlakovém nádraží v New Jersey zachytil hocha, který by byl bezmocně usmýkán vlakem. Booth ho pevně stiskl, vytáhl ho a zachránil mu s nejvyšší pravděpodobností život. Představte si, že vám Arnold Schwarzenegger jen tak na nádraží zachrání život. Jako v bijáku. Hoch ho samozřejmě poznal, oslovil ho jeho jménem a poděkoval mu. 

Aspoň tak to uvádí on sám. Robert Lincoln, syn Abrahama Lincolna. Nedlouho později bratr jeho zachránce zabíjí jeho otce, amerického prezidenta Abrahama Lincolna.

Anthony Hopkins rád uvádí neuvěřitelný zážitek z roku 1975, který se mu stal, když souhlasil, že bude hrát ve filmu Dívka z Petrovky. Samozřejmě se ihned vydal koupit si celou knihu. Ke svému překvapení v celém Londýně titul nemohl sehnat. Vracel se domů a uviděl jednu zapomenutou knihu na lavičce. Zvedl ji a ano, z mnoha miliónů vydaných titulů na světě, to byla právě ona. Měla dokonce ručně psané poznámky. Ale jsme v polovině. O dva roky později se potkává s autorem Georgem Feiferem a ten poznamená, že vlastně svou knihu ani nemá. Půjčil ji totiž kamarádovi v Londýně a tomu byla zcizena při vyloupení automobilu. Asi již tušíte. Kniha s osobními poznámky autora se vrátila zpět. Hej, co je tohle za matematiku? Něco jako integrál Absolutní haluze?

Náhoda či haluz hrála také významnou roli při atentátu na Františka Josefa    d´Este, který patří k milníkům při vzniku První světové války. Atentátníci použili granát na panovníkův vůz, ten ale vybuchl dále v koloně vozů, část skupiny zde byla zatčena. Zbytek spolu s Gavrilem Principem se kvůli davům musel rozptýlit. František se přesto vydává do nemocnice, kterou měl otevřít a chce navštívit zraněné při atentátu. Měli jet přímo, ale řidič k tomu nepochopitelně nedostal pokyn a znovu vjel do nebezpečného centra. Je tedy po neúspěšném atentátu, Gavrilo Princip postává před jednou z mnoha kaváren a náhle nevěří svým očím. Panovník právě zastavuje s vozem jeden a půl metru od něj! Do ran se vrhá i těhotná manželka Žofie. Gavrilo je odsouzen na dvacet let v Terezíně. Mimochodem, zde ho přepadne tuberkulóza a ruka, kterou střílel, je mu amputována. Umírá jako 40 kilogramová troska tři roky po atentátu.

Co je naprostým synchro masakrem a celý klub skeptiků se může dvakrát postavit na hlavu: Auto, ve kterém byl arcivévoda zabit má SPZ, kde je již "zakódován" konec války, kterou střelba na něj vyvolala. 11. 11. 1918 bylo uzavřeno příměří a na všech frontách v 11 h dopoledne zavládl mír. (111111)

Zdroj: wikipedie. SPZ obsahuje číslo 118.

Při zkoumání podobných příběhů se je vyplatí ověřovat, například seznam podobností mezi Lincolnem a Kennedym, který je evergreenem už padesát let, obsahuje mnohé nepravdy nebo uvádí jako neuvěřitelnou náhodu něco, co po bližším prozkoumání je spíše fádní skutečnost. Ostatně vždy, než se dáme do hledání "smysluplných vzorů, matric či struktur" je třeba mít na vědomí, že mozkové centrum, které je za tuto činnost zodpovědné to činí z evolučních důvodů a "rádo" a je omylné. Více zde:

http://synchromysl.blogspot.cz/2014/05/proc-neni-synchronicita-pozitivni.html

Přesto tu zbývá příliš skutečností nad kterými doslova zůstává rozum stát, je zmrazen, nemůže se pohybovat po obvyklých kolejích. 

Takže co nám říká číselná matrice malajsijského letu?

Všechno je propojeno. 

To je hlavní a zásadní vzkaz. 

Můžete naprosto opustit prožívání sebe sama, jako náhodně putujícího tvora vesmírem. 

Všechno má svou matrici, která se dokonce občas vynoří s matematickou přesností. 

Nevědomí pracuje kvantovým způsobem, lineární mysl je jen koncept. Vše se schází v jedné časové smyčce. Ta, která je právě Teď. 

Cor Pan nám dal zprávu: Ano, ve vtipu, v ironii, přeřeknutí si dovolíme být Blázny, jsme šašci, klauni, kteří mají jedno úžasné privilegium: Říkat pravdu. Nebýt roz-umní. Mluvit za Celek. Být jako děti, nevědomí a tak blízko Zdroji. Bez naučených, logických odpovědí dosahovat Pravdy. 

Pro mne je to životní lekce. Jeho poslední vzkaz zní takto:

Buďte opatrní. Sledujte svá slova. Nechte je proudit a buďte k nim pozorní. Co když z nich právě prosáklo něco, co lineární mysl, která zpracovává jen to, co vidí, nemůže obsáhnout?

Tomu říkám "soft skills." Všichni jsme zváni do Synchronního světa, ale ne každý má odvahu tam vejít. 

Copak jsem blázen?

Přesně. Bez toho to nepůjde. Dokud bude vládnout královské Ego a nedoslechne se Pravdu, nepostoupíte dál. 

Jaké dál? 

Vždyť já se mám skvěle. 

Ba přímo báječně, to je "výhoda" královské komfortní zóny. Přepychové paláce. Nechte tam vejít Šaška a udělat ho nějakou práci. Zasmějte se sami sobě. Je to překrásná bolest. 

Nejvyšší umění bolesti. Nádherná, nesnesitelná, ušlechtilá, zostuzující, bodavá, šílená, dokonalá bolest umírajícího Já. Luxusní stěny komnat se hroutí a z další se již ozývá poťouchlý smích Šaška, nesnášíte ten zvuk rolniček, ale přímo celou duší si přejete, aby už dorazil do vašeho největšího pokoje. Jste tam tak sami. Nelze to již dále snášet. Je to k zbláznění. 

ANO!

To je ten moment. Rozšklebená bláznova tvář se vám šíleně smýkne přímo před nosem. Královské Ego se zhrozí, přichází o svou existenci a vy, vy vše odvoláte! Svírá vás smrtelný strach. Ale je už pozdě. Šašek otvírá ústa a vysloví první čistou Pravdu. Pravda se vám zaklesne do hrudi a způsobí strašnou bolest. JÁ bolí. JÁ umírá. Šašek si vás zkoumavě prohlíží, neustále vás obchází a jak klesáte níž a níž, zasahuje vás další a další Pravdou.

Jsi vypočítavý! Děláš vše jen z kalkulu! Nejíš maso a deset let jsi nepromluvil s tátou? HAHAHA!

Nemiluješ! Vlastníš! Jsi posera! Cože? A kde jsou Tvé sny? Tak vidíš! 
HAHAHAHAHA!

Nakonec šašek tvé komnaty jednoduše zapálí a ty uprostřed své pečlivě pěstované palácové nádhery shoříš jako pes. Jako krysa při požáru přístavu. A přeci v tom popelu něco zbylo. 

Je to očištěné ohněm a krystalicky čisté. Tvé nové nitro. Začínáš dýchat. Zvedáš se pomalu a sotva poznáváš své královské zahrady. Je tu tolik světla, tolik nových cest. Náhle miluješ toho blázna a je ti líto, že odchází. Jen mrkne jako spiklenec a prohodí: Vrátím se, až to tu budeš mít znovu postavené. 

Smějete se Bláznům, ale poslední smích je vždycky jejich. 

Držíte se lineární mysli, ale synchronicita ji vám vyfoukne z pod rukou. Zbude jen ta pitomá "náhoda." A stále znovu a znovu klepe na dveře. Když už se vzdáš, králi?

Víš, že předák separatistů Strelkov se narodil 17-tého?

No tak vzdej to. Vesmír má svoji vlastní organizaci. Chceš do ní patřit? Žádný problém, vystup z komnaty. Nechce se ti? Uděláme z tebe Blázna. Ať chceš nebo nechceš. Budeš za tu bolest děkovat. Budeš si přát další. Nikdo tu nechce být sám. Všichni chceme cítit to propojení. Všichni se chceme cítit jako unikátní bytosti, jedinečné, jak sebe vědomé, tak vědomé celku. Jako vlna v oceánu. Jako kapka v moři. Vydej se na bláznivou cestu. Budeš křičet slastnou bolestí. Jsou to porodní výkřiky. A za každý nový život je třeba být vděčný. 

298 životů bylo odevzdáno zpět Celku. Jak naložíš s tím svým jediným ty, králi?

FOTO: Athit Perawongmetha, Reuters