úterý 22. října 2013

NeuroRE-STAR. Buďte NeuroRE-STAR.

Inner Winner festival 18.-20.10. 2013. Mám tam stánek. S čajem. Všichni kamarádi tam mají stánek se svým projektem, koučují, přednášejí nebo mají workshop. A to mě dopaluje. Nemůžu za to a neumím to stopnout. Začínám se porovnávat. Zapomenu, že jsem úžasný a jedinečný. Ten proces nebere konce, navíc v pátek je všechno špatně, jakoby se nikdo nevyspal a slunce zapomnělo vyjít.

Je čas si udělat Osobní reklamu. Je čas najít svou hodnotu.

Osobní reklama Kamila Novotného

Jsem duchem námořník. Pruhované tričko a neznámé země přede mnou. Na cestách jsem celkem strávil dva roky mimo Čechy a to jsem úplně na začátku.

Miluju lidi, právě to mě baví na cestách, pozorovat, jak jsou lidé jiní a přesto stejní.

Jsem vynikající fotograf. Strávil jsem pět let denně ve fotokomoře. Byla to moje první živnost, fotografii jsem i učil, přivedl jsem několik ročníků k absolutoriu.

Jsem básník, mám dar slova, založil jsem nakladatelství Liliov a vydal sobě a dalším třem autorům První sbírku litomyšlské poezie. S knížkou jsme jezdili po Čechách a prodali celý náklad. Byla to jízda.

Má knížka Pointa Kamila Novotného je kultovní. Snad ji najdete ve větších knihovnách. Něco tak hravého, originálního, silného, až do morku kostí pronikavého bude výzva ještě někdy napsat. Podle literárních obrazů v knize vznikl komiks i krátký film. Liliov 2000.

Jsem totálně a nepřekonatelně originální. Vše, čeho se chopím, udělám jinak, než je zvykem. Například můj první inzerát na fotografické portréty si lidé vystřihovali z novin a vystavovali v bytě. Tak byl jiný a originální.

Jsem rozený obchodník. Už před revolucí, na gymnáziu mi pošťačka nosila tolik poštovních poukázek, že jsem musel být časem obezřetný. Nosila mi více peněz, než si ten den sama vydělala. Na základní škole jsem měl na lavici obchod se samolepkami. Vystřihoval jsem z časopisů loga a obrázky, prodalo se vždy všechno. Bavíme se o době hluboko před listopadem 89. Nevím, co by se dělo dál, ale uměl jsem se šikovně narodit. Prasklo to, a tak jsem mohl přivézt z první cesty na západ, z Vídně, časopis Bravo, který jsem celý rozprodal ve třídě po dvoustranách. Jenom jeden prodaný plakát mi zaplatil celou investici do časopisu. Wow, miluju mít takové příhody v "životopisu."

Nikdy jsem nebyl zaměstnaný, jenom v zahraničí. Musím neustále něco podnikat. Věřím v plnou zodpovědnost za svůj osud a stav.

Můj smysl pro humor je legendární. Dříve jsem to neuměl zastavit, dnes se již více ovládám. Hodilo se hlavně před holkama. Proto jsem vytvořil pořad Čaj na stojáka. Show, ve které se v Litomyšli představil Richard Nedvěd nebo Lukáš Pavlásek.

Mám dar inspirovat. Lidé pod mými slovy mění své životy, vždy jsem předával to, co mě bavilo a pomohlo dál. Jsem takový VW TRANS-PORTER. :) Pořádal jsem deset let sebepoznávací přednášky v Čajovně v muzeu v Litomyšli. To město je dnes jiné, má náskok.

Našel jsem cestu k nejvyššímu osudu a naplnění, kterou brzo předám dál. Díky svému daru vědomé pozornosti jsem vyvinul unikátní metody, které představím ve své knize Synchronní svět. Mám báječný život. Metodu budu celoživotně propagovat, procestuji celý svět. Je to divné, to takhle napsat? Jak si to mohu dovolit?

Mám plnou víru ve své schopnosti, uvědomuji si, jak si každý tvoříme svůj vlastní život. Investuji do sebe, neustále se vzdělávám, prodělal jsem i několik celoročních kurzů. Měl jsem štěstí najít a strávit mnoho času se svým guru. Nepřekročte tuhle fázi. Dnes jsem již sám sobě svým guru. Lektor vám dá znalosti a informace. Učitel moudrost a poznání. Guru vše dohromady, ale navíc i lásku. Být dnes sám sobě guru frčí. Co jste ale proto udělali?

Můj seznam pokračuje, ale pro tuto chvíli stačí. Otravné, proč to dělá? Takhle bych to o sobě nikdy nenapsal? Já jsem skromný člověk?

Čím více jste se kroutili, tím více se nemáte rádi.

Je to jednoduché. Kam jde pozornost, tam jde i energie. Na co se zaměříme, to sílí.

Můžete se ráno podívat do zrcadla a uvidět svou jizvu či nějakou nepravidelnost, ale já vám říkám, zkuste uvidět to hezké. Tak jak se uvidíte, tak vás uvidí i ostatní.

Stejné v lásce. Už jste opravdu unavení, jak každému ukazujete vaši lásku ostatním? Vzali jste to za špatný konec. Ten správný začíná u vás.

Milujte se a tak množte lásku na Zemi.

Doporučuji vám udělat si písemně Vaši Osobní reklamu. Trhnete se tak od stáda. Budete pašáci. Jak to? Protože 97% čtenářů blogu to prostě přeskočí. Vědí, že by bylo dobré to udělat, ale neudělají to. A tak je to se vším. Proto nejsme všichni šťastní, úspěšní a všichni nekráčí po cestě svého nejvyššího osudu. Serou se v kanceláři a jejich potenciál, jejich vnitřní dítě, jejich pravé Já je mrtvé. Ano, můžete strávit celý život mrtví. Ale jako občan budete možná hodnocen dobře: "Takoví klidní sousedé, měli vždycky hezky posekanou zahradu."

Ale já mluvím o neklidné cestě. 0% komfortní zóny. Budete skákat z deseti metrů do malé tůňky, létat vrtulníkem, hovořit před mnoha lidmi, i když z toho máte paniku, natáčet videa, i když to zatím neumíte, neustále se překonávat a dělat hodně chyb. No a co?

Věříte, že když nejste dobří, tak přijde trest???

Stane se něco, když si zase dáte čokoládu nebo si nenapíšete Osobní reklamu?

O tom rozhodujete sami. Když se budete chtít potrestat, tak můžete. Je to vaše vlastní sabotáž. Vaše hodnota tím ihned klesá. Okolí reaguje okamžitě. Dokonce na vás večer vyjede číšník. Mohl si do dovolit, nestojíte za nic.

Ale když se zaměříte na to skvělé ve vás, uctíte se. Okolí zareaguje stejně okamžitě. A tak jsem si dopřál v neděli na Inner Winner festivalu koučink na téma vlastní hodnoty. Jakmile jsem opustil koučovnu, lidé byli jako vyměnění, strhla se vlna díků za tu úžasnou čajovnu. Nechal jsem se vyfotit od kolegy profesionálního fotografa. Cítil jsem se jako hvězda. Dostal jsem nabídku zkusit takovou zvláštní vibrační postel. 24h zážitek. Zřetelně jsem cítil obrovské proudy energie v mozku. Dokonalý brainwashing. :)

Nemám ještě svůj krásný stánek a báječný Synchroworkshop a nikdo to neřeší. Jen já sám. Šel jsem proti sobě. Zachránila mne Osobní reklama.

Na konci festivalu si udělám jen tak od země spontánní snímek. Večer si ho prohlédnu a hle. Je to kód. Celý ten proces zachycený na jednom snímku.

To je proto, že jsem také neuvěřitelně intuitivní a otevřený takovým zprávám.

Buďte Vnitřní Vítěz.
Buďte hvězdou vašeho vlastního života.
Zažijte vlastní NeuroRE-STAR.


Komentáře

úterý 15. října 2013

Řekni Ano svému osudu, abys ho neminul, kámo

Florenc, pátek 11.10. 10:00, čekám na autobus do Brna.

Bezdomovec: "Nemáš drobný?"
"Ne."

Mám sedačku číslo 7, nakloní se ke mně mladá dáma a navrhne mi, zda bych se nepřesunul do zadní části autobusu.
"Ne."

Byl jsem rád, že sedím a zdálo se mi, že v uličce je příliš lidí.
"A na to druhé sedadlo, 8, u okna, byste se mohl přesunout?"
Přesunu se tedy jedním pohybem k oknu a ona ke mně ještě posadí nějakého cizince, ze sedadla 6, který byl přes uličku. Mladá dáma si tak může sednout se svým partnerem vedle sebe a celou cestu spolu intenzivně pracují na nějaké kampani, s notebooky na kolenou. 

Poděkuje a řekne: "Víte, myslela jsem, že kdybyste si šel sednout dozadu, mohl by i ten cizinec cestou sedět se svou ženou." Už je pozdě, jedeme. Cizince občas navštíví jeho žena, mlčky se drží za ruce, minutku se dotýkají a pak se žena zase vrací na místo v zadní části autobusu. Prolistuji zběžně asi pět obrazovek s filmy v nabídce a ten poslední mě silně přitahuje. Pouštím si film Yes Man s Jimem Carrym z roku 2008.

Dostávám silný šok. Prostě nářez. Uvědomuji si, kolik odmítání se nachází ještě v mém životě.

Krátce:
Hrdina Allen odmítá vše, co k němu přichází, od různých nabídek přátel, až po žádosti na úvěr v bance, kde pracuje. Je to odmítač. Pak navštíví "děsný guru ANO seminář." Vše v životě se mu promění, tím, že přivedl ANO, souhlas, do svého života.

Směji se, ale také mě i mrazí. Vím jedno: Jdu do toho! YES!

Jsem na fantastickém semináři s legendou Divadla utlačovaných, Brazilkou Bárbarou Santos. Celé odpoledne jedeme různá cvičení a jdeme na dřeň podstaty, jak a kde v našem životě se setkáváme s vnitřním útlakem a jak ho můžeme řešit. Jsem večer unavený, divadlo pracuje s formami blízkým rodinným konstelacím a vyžaduje jistou dávku koncentrace a energie.

Dostanu otázku od mladíků a jedné dámy: "Jdeš s námi na pivo?"
Měřím svou únavu, ale v tom mi do hlavy vstupuje Jim Carrey: "Jasně!"

Sedím tedy s novými přáteli a dostaneme se k tématu infopodnikání. Výsledek je, že dva přátelé postaví na svých unikátních znalostech infoprodukt. Skončí to tak, že nakonec u jednoho z nich neplánovaně přespím.

Wow, první Ano nese své ovoce.

Druhý den semináře přitvrzuje, snímáme z vybrané reálné životní situace masky, emoční vzorce, které se v takové vyhrocené situaci vynořují a ovlivňují nás. Obrovské prozření. Považuji metody Divadla utlačovaných (Theater of the Oppressed) k základnímu vybavení jedince. Patří do škol.

Co by se ale stalo, kdyby došlo k zařazení pouhé jedné hodiny týdně do školního rozvrhu? Zhroutil by se celý školní systém. Absolventi takového divadelního kurzu by se totiž stali svobodnými jedinci. Rozpoznali by, kde je v jejich životě útlak, ať již vnitřní nebo vnější a odstranili by ho.

Celý školní systém postavený na tlaku, na hledání nedostatku, celý ten nesmysl jedna chyba, jeden stupeň dolů by se rozpadl jako domeček z karet. Svobodný jedinec odmítá hodnocení postavit na negativním přístupu, uvědomuje si, že je to lež. Ví, že on, tedy jeho práce je v každém okamžiku v pořádku, že být "nedostatečný" je výplod choré mysli a nikdy by na takovou hru nepřistoupil.

Podporuji rozšíření skupin Divadla utlačovaných do každého města, do každé obce. Je třeba všem ukázat, jaké mají práva, otevřít pramen svobody a nechat prýštit pramen poznání do všech myslí a srdcí.

Ano, to je revoluce. Vyhledejte si nejbližší skupinu ve vašem městě nebo ji rovnou založte. Proděláte osobnostní šok. Vystoupíte sami ze sebe a vejdete do světa suverénních, radostných a tvořivých lidí.

S vysokým stupněm vnitřní svobody.

Najednou uvidíte celý systém, celý sociální kontext, který nás od narození neviditelně obklopuje a ochočuje, jako chorobný. Nesmyslný, směšný, a hlavně odstranitelný. Je to revoluce vědomí. Vaše hodnota vzroste a budete si plně vědomí svých hranic, práv a možností. Starý rigidní svět, ve kterém nyní žijeme nebude náhle stačit. Rozpadne se vám pod nohama.

Pouštíme si na večerní diskuzi film o Divadlu utlačovaných z Argentiny. Z plátna se šíří nesmírně vysoká vibrující energie, jakou jsem ještě nikdy nepoznal. Zkoumám ji, vnímám celým povrchem těla, je mi známá, ale jako bych už na ni docela zapomněl.

Najednou mi to dojde a vyschne mi v krku.

Tento druh energie převrací společenská zřízení vzhůru nohama, přináší radikální proměnu poměrů a otevírá novou epochu lidského bytí. Je to nesmírně silná energie, která vibruje a pracuje úplně vpředu a na samotném vrcholu lidského vědomí. Je to pulzující klín, který svou intenzitou přetváří staré, staletími ustrnulé myšlení a mění ho na prach.

Energie Divadla Utlačovaných je energií revoluční.

Ti, co se na ni napojí, již nemohou rezonovat se zbytkem "stádní" společnosti. Nebudou rozumět ani tolerovat jakékoliv formy útlaku ve svém vnitřním, tedy ani ve vnějším světě. (mikrokosmos - makrokosmos)

Stanou se svobodnými.

Toto divadlo-hra-terapie osvobodí ženy z ponižujících podmínek nejen v arabských, ale odhalí rezervy i v našich zemích.Osvobodí sexuální menšiny, přinese rovnoprávnost do všech vrstev společnosti. (mezi účastníky workshopu byli i Romové nebo muž na vozíku) Vloží zodpovědnost každého jedince do jeho vlastních rukou. Už žádné "TO ONI."

Zbude jen:

"Já jsem Tvůrce svého života, já sám rozhoduji, co tam chci nebo nechci mít."

Nebezpečné?

Pro systém matrixu fatálně, pro Vás přesně naopak. A to je:

Maximální přísun bezpečí do vašeho života. Plná svéprávnost naprosto v nově nabyté a chápané rovině.

SVÉ-PRÁVNOST.

Při projekci filmu mám problém. Slovo lucha, boj je v každé druhé větě.
Ptám se: "Proč tolik boje? Není lepší směřovat energii jinam?"
"Není to boj proti něčemu, je to boj pro. Pro naše vlastní osvobození."

Zvednout se sám proti ustáleným zvykům, postupům, ať již svých nebo celé společnosti vyžaduje úsilí. Není tu posvátnějšího boje. Toto je skutečný džihád. Zvítězíme sami nad sebou? (A pak nastane doba, kdy písma budou vykládána správně)

Ráno mi někdo nutí leták, už chci odmítnout, ale změním svou reakci. Za chvíli si pochutnávám na obědě. Byl to leták na 20 % slevu. Druhý leták. Tentokrát se vzpínám víc. Nemám rád, když mi někdo nutí víru. YES! Nakonec si i na tomto letáku najdu své poselství a užitek.

Večer po druhém dni workshopu, jsem vyčerpaný. "Jdeš ještě na festivalový koncert?" Zvláštní, někdo se mě ptá, ani ho neznám. Zpropadený Carrey.

Ano.

Ještě, že jsem šel. Ve tři ráno dostávám poslední otázku: Půjdeme si ještě někam sednout? Zase skvělé!

V pět ráno bilancuji svůj YES den, naprostá bomba!

Co bylo synchronní, na WC divadla Husa na provázku jsem našel vzkaz, který jsem si musel vyfotografovat:



Víte, takhle nějak začal fungovat Allen alias Jim Carrey a do jeho života vstoupil konečně Život. Přichází ke mně přítel, prý si něco vyfotil na WC, zpozorním. Jeho záznam ale vypadá takto:



Byl na jiném patře! Mimochodem, tu otázku si každý musí zodpovědět sám.
Jak si odpovíte, taková bude vaše realita.

Je konec festivalu Divufest, neděle večer, nemám nalezený odjezd. Oslovuji někoho vedle na chodbě, dívka ochotně zapíná notebook, nalezne spoj na 22:00. Zdá se, že ještě není úplně spokojena a řekne: "Jestli chceš, klidně si lístek zaplať." Stojíme na chodbě u dveří wifi kavárny, abychom chytli internet, dokončím transakci a řeknu:
"Nečekal jsem, že mi někdo udělá takovou laskavost."
"Nedávno jsem sama potřebovala koupit lístek a cizí člověk mě nechal zaplatit přes svůj notebook. Tak to vracím."

Zatočí se mi hlava.

"Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy."


Sorry, ale tohle už není žádná náhoda, nýbrž dokonale synchronní obsah.


Dojdu k autobusu, mám lístek na sedadlo 5, tedy stejnou řadu jako při příjezdu. Stewardka mě prosí o chvíli strpení, přitom pouští stále další cestující dovnitř a nakonec mi řekne: "Bylo by možné, abyste se posadil dozadu na 44?"

YES!

A tak jsem nakonec svému osudu neušel. Dohnal jsem ho tím, že jsem se naučil říkat Ano. Kruh je uzavřen.

Ano, vesmír je přátelský. Ano, lidé jsou krásní. Ano, chci zpívat na ulici All You Need Is Love s nádhernými lidmi z celého světa. Ano, chci ochutnat v pět ráno nejdražší rum na baru, co tam mají. Ano, chci být svobodný. Ano, miluji náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy. Ano, ano, ano. 

Vystupuji v Praze, oslovuje mne taxikář, že mě za 400 Kč zaveze na Chodov.
"Ne."

Je to jako v tom filmu, až když přestanete být Odmítač, můžete zase říkat ne. Říkáte ho totiž už méně a jen tam, kde je potřeba. Ani bych se nedivil, kdyby jen toto ve vašem životě způsobilo revoluci.

Jasně, můžete to odmítnout. Vás přece nic neutlačuje.

Ne, nepůjdu tam.
Ne, nechci se s ním vidět.
Ne, nebudu to dělat.

Jste přece tak svobodní, že můžete odmítnout cokoliv se Vám zamane.

Tomu říkám divadlo. Divadlo vašeho vlastního života, ve kterém utlačujete sami sebe.

______________________________________________________

Poznámka:

Toto je můj způsob vnímání celosvětového fenomenu Theater Of the Oppressed a nemusí se shodovat se stanovisky jeho lektorů.

Politické zázemí zakladatelů této metody je nepokrytě levicové až marxistické.

Google:
Theatre of the Oppressed, Divadlo Forum, Augusto Boal, Bárbara Santos, Divufest

Augusto Boal:
"Everybody can do theatre, even the actors. You can do theatre everywhere, even in the theatres!
Každý může dělat divadlo, dokonce i herci. Můžete dělat divadlo všude, dokonce i v divadlech!"

Můj první dotek s touto divadelní formou najdete zde:
http://synchromysl.blogspot.cz/2013/04/jak-jsem-prozil-ze-zmena-je-mozna-v.html

Ano, jednoduše se podívejte na film Yes Man.

ANO!

Komentáře