čtvrtek 24. května 2018

Morbus cocotus. Nemoc z cizích emocí.

"Cítil jsem obrovský tlak na prsou, nabyl jistoty, že mé srdce kolabuje, 
a každým dnem se tíha stupňovala. Považoval jsem za nutné vyhledat pomoc a obdržel jsem homeopatický lék v silném ředění. Náhle se ledové kry na mé hrudi lehce pohnuly a začaly se sunout dolů k pasu, ocitly se nad prostorou žaludku a zde v podobě jakési tekuté entity zcela ochromily jeho funkci. Rozechvěly všechna jeho nervová zakončení, způsobily kolaps zažívání a mé vyměšování se zhroutilo. Naštěstí jsem již vypozoroval vznikající odstup od prožívaných potíží, vnímal ho jako ryze energetický, sledoval jeho směrování a vývoj a dokázal se vpasovat do pozice svědka. Tlak z prsou se ztrácel, explodoval níže v břichu nervovými křečemi a postupně ze mě vycházel v podobě řídkavé stolice."

Hromosvod, nemoc z emocí je strašná potíž. Přiměje vás uvěřit v tucet diagnóz. Ale platná je jen jedna. 

Jste kokot. A rozkřiklo se to. Kdekdo ví, že si u vás může postěžovat na život, na šéfa, na celej podělanej svět a vy vždy budete mít konejšivé slovo. 

"Kliďas." Rád se takto pro sebe označujete. 

"Zavolám kokotovi," myslí si druzí, když dostali zase kopačky a potřebují se dostat nahoru. A vy jim ten hromosvod uděláte. Půl hodiny na vás blijou černotu, pak se odmlčí a řeknou: "Ty hele, víš, že už je mi nějak líp?"

"To jsem rád," uslyšíte svůj kokotský hlas a večer nějak nemůžete usnout, protože si přehráváte emoční bolest, kterou vám energeticky náročný telefon způsobil. 

Moc si přejete usnout. Myslíte totiž na kolegyni v práci, jestli ji dopadne ten soud. Sdílíte to s ní. Již měsíce je ze soudu vyčerpaná a udělala si z vás svou vrbu. 

Je vám to vlastně příjemné, máte pocit, že jste na světě tak nějak dobře platní. 

Ale to je kolosionální omyl. Věc se má jinak.

Jste žrádlo pro energetické upíry. Oběť. Kokot. Můžete si za to sami, proto takové slovo. Zodpovědnost je jen jedna, a to 100 %, ta vaše za kontrolu vašeho energetického termostatu. 

Hromosvod vašeho těla jednou přesáhne svou kapacitu. Nahromaděná bolest zalehne vaší hruď, srdce se rozhodí a pokud nic nepodniknete, jeho zoufalý výboj vám může skutečně rozjet srdeční potíže. Jde však jen o bolestný příkrov emocí, které jste si dobrovolně nechali nas.at do svých drahocenných jedinečných buněk. Hazardovali jste se svým zdravím. 

Kdy?

Když se vedle vás někdo rozčiloval a vy jste to nechali být. Zamrzli jste. 
Je to blblý, ale jako ještě nedávné zvířátko rádi zamrzáme, máme to pěkně evolučně zakopané v mozku. Když se něco šustlo na cestě v křovinách před námi, zamrznutí nám mohlo zachránit život. 

Dnes z nás seká pěkné kokoty. Jestli jste uvykli na to, že partner, šéf, kolega má právo před vámi projevovat zvýšené emoce, pravidelně a vytrvale, jste chodící hromosvod a onemocníte nemocí z emocí. 

Pokud se někdo před vámi rozohní, dynamika mezi vámi hraje pro váš neprospěch. Tím, jak zvýšil obrátky svých čaker, jejich žíznivý trychtýř vysaje zase ty vaše, v tu chvíli mírnější a energeticky slabší.

Tak se takoví jedinci dobíjejí, z vaší energie.

Můžete se také nakrknout, rozohnit se, případně ještě více a hle, také jste se vyvolanými emocemi dobili, případně alespoň nepociťujete žádnou energetickou ztrátu. Přesto se stala. Každým příliš prožívaným dramatem spalujeme svou životní energii. 

Příliš mocně hořící svíčka svítí krátce, praví staří Číňané. Řešení je jinde. 

Jde o to zastavit upíří sání, ke kterému mimochodem dojde i pokud vás jen někdo moří záplavou slov. Tím, jak vám nedává prostor, nenechá vás nadechnout, také vás pomalu nutí zamrznout a šlohne si vaši energii. 

Musíte upírovi dát stopku. Vstoupit mu do řeči. Narušit dosavadní energetický tok. 

Dělejte, že nerozumíte, nebo že se chcete ujistit o jeho myšlence. 

"Promiň, tady tě musím přerušit, chceš říct, že když si minule mluvil o téhle věci, myslel jsi tedy svůj osobní pocit nikoliv, jak to vidí ostatní?"

Nebo stačí jen zopakovat jeho myšlenku, tlumočit ji vlastními slovy a doptat se, zda to tak myslel, zda si rozumíte.


Přerušíte jeho spisovnou upírštinu a máte trocha času. A také se zorientujete v jeho emoční záplavě a lépe se vám povede další rozhovor. 

V druhém kroku již skoncujete s kokotem.

"Kámo, je mi jasný, proč tě to tak namíchlo. V tomhle ti rozumím. Ale nelíbí se mi, jak na mě křičíš. Nejsem tvůj hromosvod. Pokud bys hovořil klidněji, poslechnu si tvou věc dokonce."

Vyřešeno? Houbeles. 

Budete osočeni, že vás věc nezajímá, ba co víc, že se nezajímáte o jeho pocity a že si tedy myslel, že jste lepší kamarádi, kolegové, podřízení. 

Budete ještě jednou muset provést "interpunkci", vložit znaménko do vaší konverzace.

"Ok, mám to chápat tak, že na mě křičíš, protože potřebuješ uvolnit svůj vztek, je to tak?"

Podstatou techniky "Interpunkce" je nebrat "upírovi" jeho emoce, klidně mu je i schválit, ale zároveň se ohradit proti jeho jasnému "hromosvádění."

Riskujete vlastní nemoc z cizích emocí. Morbus cocotus.

Často zamrzáme všude tam, kde nechceme jít do konfliktu, slyšíme kritiku, jsme zasypáni přívalem slov či jsme vystaveni jakékoliv slovní agresivitě. 

Doufáme, že to přejde. Nikoliv. Usadí se to v nás. Jako bacil.
Jako nemoc Morbus cocotus.

Nejohroženější je typ "léčitele", často takové "sluníčko" nevědomě vyživuje desítky či stovky jedinců ve svém prostředí. Jednoho dne pochopí, například v nemocnici, že jeho úkolem není uzdravovat každého. A začne svou hodnotu odvozovat od jiných, dostupnějších a zdravějších měřítek. 

Nelíbí se vám článek? Na tom mi nesejde. Léčím se z jedné těžké nemoci. 


Foto:autor



Komentáře

2 komentáře:

  1. Děkuji za super pohled �� tato věc se mě hodně dotýká, jsem hodně senzitivní a slyším, cítím emoce i myšlenky druhých,pracuji s energiemi a je dost těžké se kolikrát bránit. Když je ♥️ uvedomnele jde to lépe. Spícího to může zničit. Super článek! ��

    OdpovědětVymazat
  2. Také díky za vaše slova. Vážím si jich. Mám to podobně, tak vám plně rozumím. Máme sice dar senzitivity, ale jako každý nástroj se ho učíme používat.

    OdpovědětVymazat