sobota 19. září 2015

Ztrať se, ať se můžeš nalézt

Stalo se to v Mošnici. Pojď na karty! Proč ne. Je to tarot a výklad je dobrý. Prostě to sedí, aniž bych cokoliv naznačil a nechal se jen přečíst "psychologicky." Nelze to popřít, je "napojená," umí "číst."

Odcházím okouzlen, na minutu, pak se pocit obrací a vystřídá ho prázdno. Pocit prázdnoty se prohlubuje a objevuje se mírné rozhořčení, dostávám zlost na to, že jsem se dozvěděl určitá fakta, jisté konstelace, určitou míru pravděpodobnosti. Nahlédl jsem do své budoucnosti a to mne sere.






Šel jsem k rybníku a rituálně odhodil celý výklad, věštbu do vody. Byli jsme na to dva. Jedna přítelkyně to cítila stejně. Dorazíme ke hrázi, stojí zde muž, který pouští draka, svobodnou vznášející se bytost, opájející se nekonečným prostorem, zvedl jsem hlavu a spatřil ho, jak volně dýchá vysoko nad korunami stromů, těší se z proudícího vzduchu, jak se ve svém pohybu dotýká nekonečné potencionality celého vesmíru, jak sleduje okamžik za okamžikem ten impuls, co právě je, surfujícího na vlně neustále explodující reality jako nějaký matematický feťák, zpitý neomezenými možnostmi všech těch fantastických trajektorií, jak rýsuje za letu úchvatnou rovnici života, nadopován radostí z vědomého rozhodování, jak soustředěně vnímá každičký poryv větru a oddává se mu, aby vzápětí využil jeho sílu ve svůj prospěch. Někdy stoupá, jindy ho sráží k zemi, aby se zase mocně vzepjal, obohacený o nový pohled. Ten drak tam byl pro nás jako nějaká živá synchronicita-rekvizita z filmového štábu Cosmos, jako přímý dotek inteligentní vesmírné Produkce. 

Drak jako symbol svobody, tenkého spojení se zemí a přece stálého, jinak s hlavou v oblacích, plujícího uprostřed nekonečného oceánu možností, plovoucího v těhotném břichu neustále se měnící potencionality, uprostřed neutuchávajícího vařícího se kotle veškerého tajemství života, jeho nezměrných možností, plného radosti, lásky i bolesti.

Ten drak tam byl pro nás. A my jsme si pro něj přišli. Náš vnitřní svět prosákl jako nějaká matrixová kočka do vnější reality, zhmotnil se jako živý výstup na 3D tiskárně přímo před našima očima.  

Procházíme kolem draka, zapleteme se do jeho šňůry a muž křikne: "Pusťte to!!"

A my to uděláme, vhodíme kameny, které zosobňují naše věštby do vody a jsme zase čistí, pouštíme tu zátěž odhaleného osudu, stáváme se znovu svobodnými bytostmi volně se pohybující na nebi jako děti zrána každého nového dne. 

Stále se mluví o tom, že život je o nalezení odpovědi, konečné a jisté definitivní odpovědi.  

Ale nejsme více šťastní při jejím hledání?
Nejsme ve skutečnosti posedlí spíše mystériem toho samotného hledání?
Nepropadli jsme spíše samotné otázce?

Jakmile se jednou dozvíte odpověď, riskujeme dokončení, vychladnutí. Riskujeme ztrátu motivace, nasytíme se a přestaneme být hladoví. 

Jsme tak zblbnutí nalézáním sám sebe.
Ale není větší pecka se ztratit?

Nejsme ve skutečnosti všichni věční poutníci?


Není pro nás zajímavější se stále nalézat na cestě, s očima doširoka otevřenýma, ztraceni ve věčné nejistotě jako se svou jedinou jistotou, uprostřed zaživa odhaleného prostoru, není tohle stav mysli, který nás jen takto dokáže naplnit po okraj touhou a štěstím?

Když si myslíte, že to naleznete, je to pryč. 


Není to tu o odpovědích, ale o lepších a stále hlubších otázkách. 

Jenom když se doopravdy ztratíme, tak se nalezneme. 

Nejvyšší zázrak tarotu života je kompletní balíček karet - zavřený hluboko v šuplíku ve vašem stole. 

Jsme draci, ne přepisovači dat. 

Jsme svými pány, ne v rukou kohokoliv (věštce, rodiče, přátel, prostředí, společnosti, partnera, blogera)

Jsme sami sebou. Tvoříme se sami a ne někým jiným. 

Pouštíme sami sebe do života.

Jsme drak i šňůrka, ovládáme se sami.

Není možné nás spoutat ani pustit. 


Svůj osud držíme sami ve svých vlastních rukách. 

Jsme ocasem i hlavou draka. 

Nevěříte?

Vyložte si na to karty:) 


Komentáře

pátek 11. září 2015

Pojď tam, kde si stojíš. Pojď sám za sebou.

 
Art: Alexander Milov, Odessa, foto: Betsy Finkelkoo
Je to ve vzduchu, je to cítit v kostech, dere se to dovnitř, proniká to všemi póry a roztahuje tepny. Můžete dělat jako že nic, ale ono to tu je a pracuje to ve vás a pro vás. Vyklíčí to ve vašem nitru, zaseje pulsující semena, nechá uvnitř vás povstat ještě jednu bytost, ta se rozhlédne jako indigové dítě s jantarovýma očima, je to vaše probouzející se vnitřní dítě, hluboce se nadechne, nafoukne břicho, to se dotkne jako v nějakém posvátném geometrickém sňatku s vaším původním břichem a prostoupí ho. Nadechne se znovu a vnikne do vás svým rozvíjejícím se tělem jako nějaký zvedající se nový člověk uvnitř vašeho vlastního Já, začne soustředěně dýchat, růst a nepřestane, dokud se jeho kůže nesetká s vaší, neprostoupí ji a neuzamkne se s ní v jednom spojení. Protože ta kůže je vaší kůží, jenom tu starou je třeba svléknout, nechat ji být, odložit ji, dovolit starému Já odejít, protože je mdlé, pomalé a zastaralé, nesvobodné, nehýbe se a páchne. Necháte ho zevnitř pohltit vlnou svěžího dechu, horoucího, jak tančil nad pouští, silným, jak se sbíral nad horami, čerstvým, jak se plnil na údolími, voňavým, jak se stáčel nad lukami a čistým, jak se odrážel od vodní hladiny. 

Neboj se, skoč, postup dál. Vkroč tam. Poddej se tomu. 
Ztrať se ve slunci. 


foto:autor

Poddej se sobě samému. Nedrž se staré, mrtvolné slupky. Uvolni se a nech ji pohltit nádechy svěžího Tebe. Svobodného, čistého, nevinného, pravdivého Tebe, jak stojíš uprostřed všeho snažení a hluku, s nehnutou myslí, se zcela průchozím srdcem, celé tvé tělo je otevřené, necháváš jím procházet všechno potěšení tak, jak přichází, tak, jak se objevuje. Nebojuješ s jeho potřebami, naopak, vycházíš mu vstříc, už se "cítíš, vnímáš se," zahrnuješ se láskou a pokrýváš vonnými oleji, aby tvé údy byly lesklé, pevné a pružné, aby zcitlivěly tak, že se probudíš do své původní tantrické bytosti a získáš znovu to umění cítit jemný vánek jako polibek a dotek prožíváš jako nekonečné chvění. 

A tak tu jsi, ó Ty, jenž jsi prožil svou proměnu, narodil se, umřel, vydechl a nadechl se, shořel, utopil se a zanikl, vykročil, padl, ztratil se a zvedl, aby jsi povstal s ještě vlhkými ústy, rozbolavělými rty a dlaněmi pokrytými rosou z tohoto konečného počátku. 

Rozhlédni se, jdi a panuj svému novému světu. Máš vše, co jsi hledal. Máš vše, co potřebuješ. Jsi úplný, připraven. Nic ti již nemůže stát v cestě, protože se již nestavíš do cesty ničemu a žádnému jinému. Vše jsi přijal, rozpustil. Srazil jsi všechny věštby, překročil svůj osud. Hýbl si s karmanem. Uzavřel svá prokletí. Našel zkratku a pozvedl grál. 

Mácháš se ve studni plné zlatého štěstí, zhluboka piješ, protože víš:

"Šel jsem touto cestou a skrápěl ji slzami. Až se má studna naplnila na okraj a myslel jsem, že umřu, zavřel jsem oči a pustil se provazu. Vše jsem odevzdal, nemám nic, co bych s sebou nesl. A pak přišlo světlo. A tak jsem plaval, plaval uprostřed toho blyštivého moře, naplněného radostnými vlnami a sluncem, teplých a konejšivých vod, splynul s ním jako v lůně kosmické matky a byl skutečně v jejím lůně, horkém a růžovém, slastně napjatém k prasknutí v obrovském nekončícím vrcholení, které se s vervou pne do všech stran, jen se stupňuje, sílí, až naplní každou jednu buňku po okraj a nechá ji tak, jako nějakou napnutou nádrž plnou energie, štěstí a lásky."

Zavíráš oči, ptáš se:

"Je to skutečné? Vždyť to je jen na chvíli."

A pak je otevřeš a necháš je doširoka vnímat: 

Vidíš lásku, ucítíš lásku. 
Pocítíš dotek, vnímáš hlazení. 
Vidíš smutek, jsi smutný. 
Spatříš radost, směješ se. 
Zastaví tě hrubost, jsi hrubý. 
Spatříš zvednutou ruku, uchopíš ji.
Zahlédneš odhalené nitro, nasloucháš mu. 
Uvidíš duhový lesk očí, necháš se jím oslepit. 
Pocítíš všechnu touhu světa, necháš se jí strhnout.
Uslyšíš volání, necháš slova padnout dovnitř svého srdce. 

CO MŮŽE BÝT NA CHVÍLI, MŮŽE BÝT NAVŽDY.  

A tvá ruka začne tančit. Budeš malovat, budeš psát, tesat, vytvářet a hrát si. Budeš se v tom ztrácet, aby přes tebe mohlo přijít to, co není z tebe nebo je, ale už jen malinko, aby se to jen pamatovalo, ale hlavně je to pro všechny, aby se mohli vzpomenout, uvidět se a nechat upadnout chybné zrcadlo o sobě samých.

A tvůj hlas začne zpívat. Ponese píseň o světu za oponou nebo vlastně před ní, kde zpěv ptáků je jazykem domluvy a sdílení.

Tvé tělo se ohne vlnou prudkého pohybu, vymrští tě a rozhodí ruce jako nějaké šlehající plameny, protože se ti bude chtít tančit, ale jinak než dosud, jsi spíše tančen, jsi nesen, jen čteš pohyby, které tě prostupují, aby jsi jimi vyjádřil, aby bylo tebou vyjádřeno, co jsi, čeho jsi součástí, kam a komu patříš. 

A tvé nohy se rozeběhnou a je to běh laně, spíš let, jsi nesena, jen jemně se odrážíš a udržuješ na cestě letmými dotyky, aby jsi jako v sedmimílových botách obrazila všechny prameny, jezera, pouště a dychtivé koruny stromů podél cest, lesů a strání. 

Potřebuješ ještě něco? Máš nějaké otázky?

Na všechny je jen jedna odpověď:

...............................................

________________________________________________________________


Text "zachycen" 10. 9. 2015 22:10 - 23:23 jako "astro" předpověď na několik příštích týdnů. Držme si klobouky. Bude to nádherné. Vyjdi tomu vstříc. Následuj synchronicitu. Otevři se potěšení. Opusť bolest. Tady a teď je láska.

Americká astroložka Kelley Rosano:


Toto září je silný měsíc. Je schopen změnit hru. Mnoho pravdy bude odhaleno. Z nebes bude proudit světlo. Ponese tě domů, ke tvému silnému uvědomění: Já jsem přítomnost. Buď pozitivní, mysli ve velkém, podívej se na větší obraz. Pohybuj se vpřed. Buď statečný. Neboj se. Miluj. Všechno je jednota. Jenom se ciť dobře.


Komentáře

úterý 8. září 2015

Jednoduše o velmi složité věci

Začalo to nenápadně, píšu kámošovi - Koupačka dnes? Prý je na cestě do Litvy na Rainbow. A v tom se přidala synchronicita. Někdo, kdo je mi velmi blízký v té době bude v Estonsku. Hledím do mapy, pouhých 200 km navíc. Ok, jede se. 

Autobus na Rainbow. 
Chtěl jsem letos na jih, ale "nahoře v Produkci" mi připravili cestu na sever. Člověk míní, pánbůh mění. Je tu osudová řeka, která pro nás má vždy ten nejdůležitější proud. 

Vteřiny strávené na cestě na sever se proměnily v tekoucí zlato. Každým momentem odbíjely alchymistické hodiny mou proměnu. Došlo na má paradigmata, která se přežila. 

Přečti si minulý díl, kde to popisuji. 

Ok, staré mapy podle kterých jsem fungoval, zmizely. Je to jako kdyby vám někdo strhl pod nohama koberec a řekl: "Jdi, najdi si nový."

Přestal jsem prozatím brát zakázky na copywriting. Chci se věnovat 100 % vlastní tvorbě. 

Cesta přinesla mnoho zvratů v mém Příběhu a zásadně prohloubila mé chápání synchronicity. To vše musí ještě do knihy Synchronní svět. Beru si spisovatelské volno.

(V polovině cesty jsem se postavil do fronty na lístek do Prahy, ale synchro mne z ní vytáhlo a informovalo mne, kam mám jet, vystoupil jsem z řady, pět minut si to rovnal v hlavě - znamenalo to nechat propadnout docela drahou akci, pak si koupil lístek do onoho neznámého města a ihned se zde setkal s člověkem, se kterým jsem strávil celý týden a prožil tak nejdůležitější setkání.)

Proměnil se můj vztah k odpočinku, je zde vůbec něco zanedbávanějšího?

Velmi sleduji, co právě dělám. Naplňuje mne to? Klesá nebo se zvyšuje má energie? Pokud klesá, opustím to. 

NO STRESS není hláška, ale něco, co vyžaduje pozornost. Hlídám si to, stres přitom byl doposud součástí mého života. Zkuste si zítra: Od rána se rozhodněte vědomě sledovat, kdy se dostáváte do stresu. Bez pozorování to neuhlídáte. Jakmile se přistihnete, že vedete vnitřní hovor o své minulosti, budoucnosti či o něčem, co se vám děje a že si vašimi slovy tvoříte stres - okamžitě změňte myšlenky.

Dávám si pozor na energie, když jsem slyšel v obchodě prodavačku vztekle nadávat, ihned jsem opustil obchod a nakoupil jinde. 

Na rainbow a na cestě vyvrcholil proces mého "připojení", chodil jsem týdny bez bot, dnes se cítím "připojen" a pozoruji mnohem menší touhu nemít boty. Stačí v bytě.

STEBUKLAS=Zázrak. Vilnius.  https://www.facebook.com/photo.php?fbid=889645967750736&set=a.605030992878903.1073741829.100001160247662&type=1&theater

Mám pocit, že jedinou jistotou, kterou mám, je jistota změny.
A jsem s tím v poho. 

Říkám si o to, co chci. Hlavně v sexu.

Je zajímavé sledovat s kým se po návratu potkávám. Někoho to ke mně ne a ne pustit. S někým se naopak náhodně potkám na obědě. 

Dávám si více prostoru pro svou kreativitu. 

Vyhledávám jen příjemné pocity. 

Nikam se neženu. 

Užívám si. 

Miluju víc. 

Píšu zdánlivě jednoduché blogy, na které jsem se načekal roky. 

Jsou tak jednoduché, že to musím zopakovat. 

Nikam se nežeňte. 

Užívejte si. 

Milujte se, kdy můžete. Hlavně sebe. 

Dělejte si dobře. 

Život je jednodušší, než si MYSLÍME. 

Take it easy. 

Don´t worry, be happy. 

P.S.:

Cesta na Rainbow Gathering v Litvě. 


P.S. 2:


P.S. 3:



Komentáře