Nejprve jsem v břichu, kde je mi nevolno. Odpověď je ryze psycho-somatická. Ani mým rodičům není - volno. Jsou mladí a myslí si, že jim skončil svobodný svět. A tak je mi v bříšku úzko. Jako dítě, mé první potíže, které mne kdy zavedou do nemocnice, jsou nevysvětlitelné bolesti břicha. Nikdo tam lékařsky nepřišel na nic. Když jsem mával rodičům z okna nemocnice, zdálo se mi, že je jim už spolu dobře. Zanedlouho mne bez diagnózy pouští domů.
Jako asi desetiletý chlapec netuším, že mne bolesti břicha budou provázet celý život. Jsou součástí mé prenatální DNA. Jsem nucen si "donekonečna" přehrávat jejich zdrojový příběh, který již ale zažívám ve venkovním břiše reality. Z pohledu dnešní medicíny jde jen o hypotetický příběh. Lékaři u nás bohužel nemají povinné penzum psychosomatiky. Zůstávají v tomto nevzdělaní. O 30 km dál od místa, kde právě píšu, v Německu, lékaři právě dokončují svých povinných 150 hodin psychosomatiky. V praxi to pak vypadá tak, že řetězec událostí, který popisuji, je pro ně pochopitelný sled příčin a následků. U nás lze tak akorát dostat Bludný balvan. Inu, každý distribuuje to, co z něj vychází. Aspoň, že už se neupaluje. I když ani to není jisté. Střih! Přicházím do břicha jako čiré průzračné světlo. Představuji čisté vědomí a podle toho se také v břichu orientuji. Rozsvěcuji ho. Světím a uklidňuji. Jsem vědoucí, vím naprosto kam a proč jsem tam přišel. Znám na minutu přesně moment, kdy mám opustit lůno a vím, jak to udělat. Jsem vznášející se plovoucí Buddha, dotýkám se bříšky ukazováčků a palců, udržuji neochvějnou meditaci. Jsem vším a je pro mne nesmírně zajímavé růst v jakémsi hmotném váčku. Ale uvědomuji si ho jen velice mlhavě. Stále jsem převážně čirým vědomým a světlem. Kde jsem, tam šířím jas a mír. Kde spočinu, tam vyzařuji lásku a absolutní důvěru. Představuji hluboký oceán vědomí. Přišel čas opustit nejbáječnější nejvnitřnější místo, v němž prožívám naprosté bezpečí. Uvědomím si, že to musím udělat, ale nechce se mi vydat na cestu. Ve stavu totální úplné dokonalosti není nutné měnit jakoukoliv situaci. Náhle se prostor sevře, a začne pulzovat. Chvíli mi trvá pochopit, že se skutečně mám vydat na cestu, a poslechnu onen pokyn. Jsem si vědom jisté aktivity zvenčí a přijde mi překvapivá. JÁ totiž vím naprosto přesně, co mám dělat. JINAK to ani nemůže být. Vím, jak rotovat, smršťovat se, vyjít ven. Když vyklouznu, ihned naleznu prso. A pocit naprosté úplnosti a dokonalosti je zpět. Otevřu oči a poprvé uvidím a prožiji SVĚTLO. Je nádherné a zachvátí mne úžas. Přesto mám ještě jednu vnitřní otázku: Jaké je to "venku"? Když se pak rozhlédnu a spatřím rodiče, ihned mne zasáhne proud jejich vroucné lásky, neprodleně si jej ukládám a fixuji. "Svět je láska." Kdykoliv se pak rozhlédnu a spatřím v životě kohokoliv dalšího, uložené mi nabíhá automaticky. Tento člověk je také láska.
Jakmile trochu povyrostu, na každého mávám a směju se na něj. Svět mi odpovídá stejně. Svět je láska. Jsem šťastný a je mi to při-rozené, nic jiného ani neznám, nevyskytuje se to v mém světě. Můj svět je laskavý a bezpečný. Není možné dostatečně zdůraznit, jak je pro nás, pro naši společnost důležité se umět narodit při-rozeně.
Můj střih trval 43 let, mohlo to být dříve, ale ke všemu musíme dozrát. Technika, kterou jsem použil na přeformátování své rodové DNA se jmenuje rodinné konstelace. Garantuji vám, že pokud se lidstvo bude rodit způsobem "v 7 ráno se hlaste na vyvolání" tak tu nebude mír. Jak to vím? Protože jsem to zažil v konstelaci. Naprosto přesně a jasně jsem věděl, kdy mám vystoupit a jak to udělat a v jaký čas. Když jsem zaznamenal snahu zvenčí, vnímal jsem ji jako něco nepochopitelného a hloupého. Asi jako kdybyste se chtěli napít a někdo vám zvrátil hlavu, zafixoval, kleštěmi roztáhl ústa, píchl do hrdla opiáty a řval: "Tlač co nejvíc jazyk ven! No tak vyplaz jazyk, jak to jde!" A pak by vám tam něco nalil. Cítit by nebylo co. Jazyk mezitím zdřevěněl, ostatně nařízli ho v dolní čelisti, aby šel více vytáhnout. Ale vraťme se k muži, který se choulí čerstvě v klíně matky a prožívá nejvyšší možnou míru uspokojení. Stala se mu úžasná věc. EXISTUJE. Rád bych, aby to bylo maximálně srozumitelné. Tou největší, nejzázračnější, nejvíc dokonalou a báječnou věcí na světě je EXISTENCE. Jde o obrovský, ani nelze vyslovit jak nezměrně ohromný, dar, přátelé. Máme možnost vyJEVit se! Oddělit se z neexistujícího bezatomového vědomí do formy, do skutečna. Garantuji vám, se zárukou vrácení všech genů na konci života, že takovou zábavu, tak úžasně barevný, ozvučený, fantastický lunapark, ještě nikdo v historii vesmíru nevymyslel. Nelze to trumfnout. Bytí nemá přemožitele. Pocit, že se můžete VLASTNÍMA očima rozhlédnout a uvidět, jak světlo nabývá různých probleskujících měnících forem, je ta největší jízda pod sluncem. Absolutně nejpromakanější droga. Droga realita. Bože, narvi mi ji do žil, co jen můžeš. Dej mi ráno krajíc s chlebem. WOW! WOOOOOOOW! WOOOOOOOOOOOOOOOW! Ono to CHUTNÁ? Ono to nějak vzbuzuje SLAST? COŽE? Já mám celou vlastní vytuněnou neurolaboratoř na slast ve vlastní hlavě? Stačí fakt jen mlít panty a ono mne bude maximálně omračovat, jak je to dobré? Povím vám, co je kloudnej fet. Chleba s máslem. Chceš se zničit? Hledej petrželku. A teď bacha. Chleba je jen začátek. Prý tu je ještě něco jako něco neomezený oceán všech možných fantastických neznámých vůní a chutí. Konstantní nikdy nekončící fatální neuroorgasmus, lidi! Potrava. A to jsme doopravdy ještě ani nezačali. H20 je něco jako nekonečné násobky nejsofistikovanějšího matrixu. Obejme vám to lýtko, zašimrá na břichu a vaše vědomí exploduje. Připomíná to lůno, vážení. Ale v jazyku bohů, mých RODIčů to označují zvukem "va-ni-čka" později "va-na". "Vanavanavana vana vana." WOW! Kdo tohle vymyslel? Můžete se kdykoliv obklopit plodovou vodou a nechat se znovu unášet jako tehdy v kosmickém břichu? Ten, kdo na to kápnul je naprostý kápo, ojedinělý génius a lidumil. Stvořitel. Ale pojďme si říci více o tomhle hodně vysokým výletu. Když něco zvednete a někam to švihnete, gravitace to zcela spolehlivě upoutá k zemi. Chápete tu dokonalost? Nestojí to ve vzduchu před vámi, začne se to dost rychle pohybovat! Cokoliv pustíte, padne pod vaše nohy. Nejde se toho nabažit. BÁC. A zase to nějakou chvíli zázračně cestovalo vzduchem a pak zůstalo stát pod vámi. Tomu říkám 3D plošinovka, bude se pařit od rána do večera několik let. BUM. BÁC. Funguje to pokaždé jinak. Neuvěřitelný. Něco vám řeknu, funguje to proto, protože všechny ty věci, co pouštím v extázi na zem TAKY EXISTUJÍ. Pomoc, to je masakr! Peckoidní trefa! Neuvěřitelný sled náhod, že ty věci zrovna EXISTUJÍ i když zrovna i já právě JSEM. To je kapitální rauš! Nepochopitelný mix štěstí, požehnání a koňské dávky fortuny. Řeknu to naplno, já si s tím přímo HRAJU, vychutnávám si každý okamžik, když věci, co existují, gravitace přitáhne k zemi a já u toho právě jsem a mám vlastní oči. Fí, to je paráda. Jaký štístko. To už nelze výš hnát, nelze přece vymyslet nic rafinovanějšího. To je fakt úlet, kdo tohle naplánoval, aby to takhle makalo? Musel mít fenomenální výpočetní možnosti. Ok, jedeme dál. Protože jsem ve hmotě, mám buňky, které se vyčerpají. Jenže večer není konec. Zavřou se mi oči, ztlumí se dech a pink! Vystřelí vás to do kosmu. Čas přestane existovat, normálně ho vypnou, a ráno máte k dispozici celý další život! Nářez. Majstrštyk. Děláte si ze mě srandu? 1. Zase EXISTUJI. 2. Někdo opět zapnul GRAVITACI. 3. Mám po ruce znovu předměty, které kolem mně zase perfektně existují. Neskutečný výlet, fatální opojení. Rodoví bohové mi dávají mléčnou MANU, rostou mi z toho další buňky a jsem silnější na překonávání gravitace. Prožívám neuvěřitelný terno. JSEM. A to bych vám chtěl vzkázat, já muž středních let, choulící se na břichu ženy, otec osmiměsíčního syna: Máme obrovskou kliku být součástí nesmírně křehké, vzácné a kouzelně magické, každý den naprosto neopakovatelné skutečnosti. Dámy a pánové. MY JSME! Dokážete to uvidět? JSME! Haló, my tu jsme, existujeme! Jde o největší dar, jaký nám kdy kdo bude schopen v tomhle vesmíru nabídnout. Nic vymakanějšího, dokonalejšího nebylo a ani nebude vytvořeno. Jestli chcete dosáhnout osvícení, vstaňte a buďte. To je naprostá nejvyšší jóga, jóga všedního dne. Mimizen. Příchod legendárního božího království. Buďte, prosím, jen buďte. A dívejte se. Sakra! Máte oči! Jedno z nejúžasnějších udělátek v kosmu. Proboha, vždyť máte svůj pohled! Tak koukejte koukat. A nebuďte budky.
"Cítil jsem obrovský tlak na prsou, nabyl jistoty, že mé srdce kolabuje, a každým dnem se tíha stupňovala. Považoval jsem za nutné vyhledat pomoc a obdržel jsem homeopatický lék v silném ředění. Náhle se ledové kry na mé hrudi lehce pohnuly a začaly se sunout dolů k pasu, ocitly se nad prostorou žaludku a zde v podobě jakési tekuté entity zcela ochromily jeho funkci. Rozechvěly všechna jeho nervová zakončení, způsobily kolaps zažívání a mé vyměšování se zhroutilo. Naštěstí jsem již vypozoroval vznikající odstup od prožívaných potíží, vnímal ho jako ryze energetický, sledoval jeho směrování a vývoj a dokázal se vpasovat do pozice svědka. Tlak z prsou se ztrácel, explodoval níže v břichu nervovými křečemi a postupně ze mě vycházel v podobě řídkavé stolice." Hromosvod, nemoc z emocí je strašná potíž. Přiměje vás uvěřit v tucet diagnóz. Ale platná je jen jedna. Jste kokot. A rozkřiklo se to. Kdekdo ví, že si u vás může postěžovat na život, na šéfa, na celej podělanej svět a vy vždy budete mít konejšivé slovo. "Kliďas." Rád se takto pro sebe označujete. "Zavolám kokotovi," myslí si druzí, když dostali zase kopačky a potřebují se dostat nahoru. A vy jim ten hromosvod uděláte. Půl hodiny na vás blijou černotu, pak se odmlčí a řeknou: "Ty hele, víš, že už je mi nějak líp?" "To jsem rád," uslyšíte svůj kokotský hlas a večer nějak nemůžete usnout, protože si přehráváte emoční bolest, kterou vám energeticky náročný telefon způsobil. Moc si přejete usnout. Myslíte totiž na kolegyni v práci, jestli ji dopadne ten soud. Sdílíte to s ní. Již měsíce je ze soudu vyčerpaná a udělala si z vás svou vrbu. Je vám to vlastně příjemné, máte pocit, že jste na světě tak nějak dobře platní. Ale to je kolosionální omyl. Věc se má jinak. Jste žrádlo pro energetické upíry. Oběť. Kokot. Můžete si za to sami, proto takové slovo. Zodpovědnost je jen jedna, a to 100 %, ta vaše za kontrolu vašeho energetického termostatu. Hromosvod vašeho těla jednou přesáhne svou kapacitu. Nahromaděná bolest zalehne vaší hruď, srdce se rozhodí a pokud nic nepodniknete, jeho zoufalý výboj vám může skutečně rozjet srdeční potíže. Jde však jen o bolestný příkrov emocí, které jste si dobrovolně nechali nas.at do svých drahocenných jedinečných buněk. Hazardovali jste se svým zdravím. Kdy? Když se vedle vás někdo rozčiloval a vy jste to nechali být. Zamrzli jste. Je to blblý, ale jako ještě nedávné zvířátko rádi zamrzáme, máme to pěkně evolučně zakopané v mozku. Když se něco šustlo na cestě v křovinách před námi, zamrznutí nám mohlo zachránit život. Dnes z nás seká pěkné kokoty. Jestli jste uvykli na to, že partner, šéf, kolega má právo před vámi projevovat zvýšené emoce, pravidelně a vytrvale, jste chodící hromosvod a onemocníte nemocí z emocí. Pokud se někdo před vámi rozohní, dynamika mezi vámi hraje pro váš neprospěch. Tím, jak zvýšil obrátky svých čaker, jejich žíznivý trychtýř vysaje zase ty vaše, v tu chvíli mírnější a energeticky slabší. Tak se takoví jedinci dobíjejí, z vaší energie. Můžete se také nakrknout, rozohnit se, případně ještě více a hle, také jste se vyvolanými emocemi dobili, případně alespoň nepociťujete žádnou energetickou ztrátu. Přesto se stala. Každým příliš prožívaným dramatem spalujeme svou životní energii. Příliš mocně hořící svíčka svítí krátce, praví staří Číňané. Řešení je jinde. Jde o to zastavit upíří sání, ke kterému mimochodem dojde i pokud vás jen někdo moří záplavou slov. Tím, jak vám nedává prostor, nenechá vás nadechnout, také vás pomalu nutí zamrznout a šlohne si vaši energii. Musíte upírovi dát stopku. Vstoupit mu do řeči. Narušit dosavadní energetický tok. Dělejte, že nerozumíte, nebo že se chcete ujistit o jeho myšlence. "Promiň, tady tě musím přerušit, chceš říct, že když si minule mluvil o téhle věci, myslel jsi tedy svůj osobní pocit nikoliv, jak to vidí ostatní?" Nebo stačí jen zopakovat jeho myšlenku, tlumočit ji vlastními slovy a doptat se, zda to tak myslel, zda si rozumíte.
Přerušíte jeho spisovnou upírštinu a máte trocha času. A také se zorientujete v jeho emoční záplavě a lépe se vám povede další rozhovor. V druhém kroku již skoncujete s kokotem. "Kámo, je mi jasný, proč tě to tak namíchlo. V tomhle ti rozumím. Ale nelíbí se mi, jak na mě křičíš. Nejsem tvůj hromosvod. Pokud bys hovořil klidněji, poslechnu si tvou věc dokonce." Vyřešeno? Houbeles. Budete osočeni, že vás věc nezajímá, ba co víc, že se nezajímáte o jeho pocity a že si tedy myslel, že jste lepší kamarádi, kolegové, podřízení. Budete ještě jednou muset provést "interpunkci", vložit znaménko do vaší konverzace. "Ok, mám to chápat tak, že na mě křičíš, protože potřebuješ uvolnit svůj vztek, je to tak?" Podstatou techniky "Interpunkce" je nebrat "upírovi" jeho emoce, klidně mu je i schválit, ale zároveň se ohradit proti jeho jasnému "hromosvádění." Riskujete vlastní nemoc z cizích emocí. Morbus cocotus. Často zamrzáme všude tam, kde nechceme jít do konfliktu, slyšíme kritiku, jsme zasypáni přívalem slov či jsme vystaveni jakékoliv slovní agresivitě. Doufáme, že to přejde. Nikoliv. Usadí se to v nás. Jako bacil. Jako nemoc Morbus cocotus. Nejohroženější je typ "léčitele", často takové "sluníčko" nevědomě vyživuje desítky či stovky jedinců ve svém prostředí. Jednoho dne pochopí, například v nemocnici, že jeho úkolem není uzdravovat každého. A začne svou hodnotu odvozovat od jiných, dostupnějších a zdravějších měřítek. Nelíbí se vám článek? Na tom mi nesejde. Léčím se z jedné těžké nemoci.
"Spatřím ji na boku a ihned si všimnu jejího povzneseného výrazu. V šeré místnosti je ticho. Dula soustředěně přejíždí dlaněmi její ramena, záda a boky. Mlčky se připojím. Občas se má žena prohne a její tělo sleduje příval kontrakcí. Spočívá na kolenou, čelo opřené do polštářů. Vždy po nějakém čase šeptem prosí o trochu vody.
Dula ji laskavě povzbuzuje, pozorně a jemně navádí ke změnám polohy, aby mohl novorozenec přirozeně rotovat dělohou. Vždy, když se se ženou potkáme očima, uvědomím si silný proud lásky. Sestup hlavičky se blíží, přichází okamžik, kdy poprvé spatřím svého syna. Vyklouzne, spatřím ho a naprosto jasně si uvědomím, že to je on a nikdo jiný, ten obraz nikdy nelze zapomenout. Z člověka, ženy povstává další člověk. Náš syn se nadechne a vydá první zvuk. Jak sladký a líbezný! Uvědomím si, že ho absolutně miluji.
Má žena je zasažena hormonální sprchou a rozeštká se štěstím. Položí jí dítě na hruď a ono se okamžitě spokojeně utiší. Placenta vystoupí asi do jedné hodiny po porodu.Vysprchuje se a ihned pečuje o své dítě. Není totiž nijak zraněná. Podařilo se nám, co jsme si předsevzali. Přivést své dítě na svět přirozeně, zažít spontánní porod, nikoliv jinak než ho stvořila příroda, tedy jiným způsobem, podivně alternativně, nepřirozeně, jak vnucuje české porodnictví."
Foto:autor
O několik dní dříve bylo všechno jinak. Nemocniční systém na nás vyvíjel tlak. Mé ženě bylo oznámeno, že podle ultrazvuku má plod 3,7 kg, že na ni bude dítě velké a že je třeba rychle konat. Nástup na vyvolání v den termínu! (autor článku je narozen 7 dní po termínu, běžných je i 14) Jmenuje se to nedůvěra v ženskou sílu a mateřství. Jmenuje se to kompenzace mužského traumatu, že na rozdíl od ženy, on není schopen v sobě dát vzniknout novému životu. A tak je porodnictví žárlivě maskulinní. Toho si lékař není vědom. Vyvíjí tlak, který je přece oprávněný. Chceme pro miminko to nejlepší. Je třeba chránit dítě před jejich nezodpovědnými matkami. Vytáhneme to dítě z matky, my víme, kdy má jeho čas přijít. (A o víkendu se pak v ČR rodí méně dětí, to je ale statistická anomálie.) "Nyní vám musím provést vnitřní vyšetření." "Jak musíte?" "Prostě musím." "Já ho ale nechci, jsem v 41. týdnu těhotenství, všechny výsledky mám v pořádku, není žádný důvod." Do ordinace nenápadně vstoupí sestra: "Mám někoho zavolat?" Přeloženo: Kdyby se hodně vzpírali, zvýšíme počet bílých plášťů v místnosti, to vždy zabere. "Jak byste se dívala na provedení Hamiltonova hmatu?" "Odmítám ho." Vyplašená lékařka zapomene vyplnit do průkazky záznam, a nervózně nás vyvede z ordinace. Hamiltonův hmat lze provést jen se souhlasem matky. Lékař při něm co nejhlouběji zavede prst do vagíny a protrhne vaky blan. Měli jsme štěstí, byli jsme o zákroku informováni předem a měli možnost se k němu vyjádřit. V českém prostředí to často vypadá jinak: Tak jsem vám to tam prošťouchnul.", sbírá se šokovaná budoucí matka z lůžka. Reakce žen bývají různé, od "nepříjemné vyšetření, jako každé jiné gynekologické" až po "nejstrašnější zážitek v životě." Bez oznámení, jak se často děje, může vyvolat až pocity znásilnění. Není bez rizika, může dojít k poškození placenty, způsobit silné krvácení a následuje císařský řez. Jeho úspěšnost je 50:50. Neznamená tedy, že se porod spustí. V diskuzích najdete od rodiček to samé. 50:50 nejen účinnost, ale i že přivodí otřesný zážitek. A tak nás při druhé návštěvě sestřičky v porodnici už nezdraví. Jsme potížisté. Nespolupracujeme. Dovolili jsme si neporodit uměle v den termínu. A co hůř. Dovolili jsme si mluvit do průběhu porodu vlastního dítěte. Dovolili jsme si mít názor. Ohrozili jsme oficiální porodnický českonázor. Světonázor je jinde. Nejoblíbenější poloha českých porodníků vleže na zádech, není ani mezi 12! doporučovanými polohy WHO pro první dobu porodní. Komplikuje totiž významně porod. Zužuje porodní cesty o 25 %. Uzavírá kostrč. Nutí dítě přitisknuté na páteř překonávat překážky, jako na ozubeném kole.
90 % dětí v ČR se rodí na svět touto nevhodnou polohou pro matku. Ale porodník se má dobře. Čert vem zrovna ženu, která rodí, já jsem v práci.
Za mne: jen tento fakt by měl přimět český národ vyjít do ulic. (Stotisícové davy by měli obklopit porodnice s hesly:
Chceme rodit normálně! Jako rodí ve světě!
Informujte, prosím svého porodníka o těchto třech doporučovaných polohách Světovou zdravotnickou organizací, WHO:
Poloha na všech čtyřech - nejvíce otevírá porodní cesty. Poloha do vody - voda nadlehčuje. Jakákoliv vertikální poloha.
Ono to pánům ani pak moc nejde, a jsou porodnice, kde máte téměř 100 % jistotu nástřihu. Ale pánové s tím ne a ne přestat. "Kde se stala chyba?" bádají nad další rozervanou ženou. Víte co, žádejte odškodnění, profesionálové jsou povinni disponovat odpovídajícími znalostmi ve svém oboru.
Uhádáme nástup na vyvolání z pátku na pondělí. (tlak na co nejrychlejší porod platí jen během pracovní doby po-pa) Potíž je naše víra v přirozenost věcí. V hlubokou moudrost přírody. Nevíme o případech, že by v přírodě samičky samovolně nabíhali na klacky, aby si prorazili otvor v rodidlech. Další potíž je už bohužel nepřekonatelná. Fatální ztráta důvěry v naši porodnici. Ztratili jsme nutné důvěryhodné prostředí pro nejúžasnější zážitek našich životů. Další, co fyziologický porod vyžaduje, je přítmí, ticho a teplo. Ale tím hlavním zůstává bezpečí. Jen v takovém prostředí se uvolňuje potřebný oxytocin. Dula nás informuje o dobré šanci, že v Rakovníku nás takto na poslední chvíli přeregistrují. (ve skutečnosti ze zákona v případě nastupujícího porodu vás musí přijmout každá porodnice v ČR) Vyrážíme na více než dvouhodinovou cestu s dítětem, které se může kdykoliv narodit. Místo narození: Suzuki. Od ponižující věty, která padla v "naší" porodnici "Co to vyvádíte?" až k příjmu, kdy si sestra položí ruku na srdce a řekne: "To je skvělé, že máte dulu." nás dělilo sto dvacet kilometrů, ve skutečnosti jsme ale dorazili na jinou planetu.
O příjmu rozhodl primář. Sestry nás informovali, že to nelze, ale že se můžeme setkat právě s primářem. Žena zde porodí až třetího dne. Dítě váží 3,9 kg. Neměla to vůbec umět. Měla to zvládnout jen pomocí mužů. Nebo nožů. Přirozeně ne. Příroda je patrně šílená. Produkuje zrůdně přerostlé děti, které naštěstí moudří mužové jsou schopní vypáčit z ženy. Je to ale adrenalin. (Tento hormon doprovázející stres zcela potlačuje produkci oxytocinu.) "Víte, že za víkend může váš plod nabrat i 300g?" Víte, co je pozitivní psychologie, MUDr. Reprezentantko manipulace a zastrašování?
A tak podávám stížnost. Stížnost na strnulost, nelidskost a zpátečnictví českého porodnictví. Proč taková nedůvěra, že má žena neporodí přirozeně? Protože její první porod byl veden totálně medicínsky, nefyziologicky, bylo použito i zakázaných technik, které naprosto na tvrdku nebyly zaneseny do dokumentace.
Vy musíte pro úřady, pro vládu naprosto správně zpracovat všechny formuláře, ale občan se obchází. Ob-čan. Lekař leká legálně.
Byla vyrobena "anamnéza" a stejně tak si ji lékaři připravovali na další porod. A on by byl skutečně stejný. Nepřirozený, s nadmírou zásahů, ideálně vskutku z lékařského pohledu královsky zakončený, přímo císařsky provedený. Nyní jsem příznivcem domácích porodů. Pokud máte výborné výsledky, vzdalte se lidem, kteří jsou zběhlí v patologii a prahnou po tom své znalosti uplatnit. Aby bylo co dělat. Abych nestudoval nadarmo. Abych měl body.
Jistě je to nyní příliš kruté k těm, kteří nepodlehli, nevyhořeli a jsou dobrými a krásnými lékaři, pilíři společnosti. Stokrát sláva těm, kteří uzdravují člověka, odolali farmaceutické svůdnosti a vidí ve vás člověka, nikoliv "slepák na pětce".
Prosím, vemte na vědomí, že léčení člověka je dnes činnost přetěžká, strnulým systémem utažená a soudychtivými pacienty zmrzačená. Přesto přitahuje i často arogantní panstvo a zcela prokazatelně, jako i v jiných oborech, člověka, který je sám zraněn, vyžaduje léčení a upadl do smyčky skryté kompenzace. Tedy, že se sám vybíjí na pacientovi, kterého má v moci. Proto, pro jistotu vašeho zdravého svobodného předání života:
Přizvěte si k posvátnému okamžiku někoho, kdo je vzdělán v přirozené fyziologii porodu. Najměte si nelegální dulu. Nelegální dula nesmí porodit vaše dítě. Nesmí na něj v onom okamžiku ani sáhnout. Udělala by ten nejtrestnější čin. Taková je vůle syndikátu porodnického. Já vím, těžkej porod. Středověk neskončil, středověk trvá. Nelegální dula byla naší nejlepší investicí v životě. Nelegální dulo, děkujeme, že až s Tebou proběhl porod Lege artis.
Tedy podle UMĚNÍ lékařského. Naše dítě si vybralo, že se narodí v porodnici, s dulou, s otcem, za velmi šťastné shody okolností. Chytili jsme dobrou směnu. Celý porod jsme 99 % času byli jen sami. Podařilo se nám minimalizovat stres, který je protimluvem úspěšnosti přirozeného porodu. Když to řeknu bez obalu: Lékaři vyjukají rodičku tak, že jí stres zastaví produkci oxytocinu (doma se tak nestane) a pak padne ona věta: "Dáme oxytocin!" Oni opravdu chodí do práce, stříkají do žen oxytocin a neptají, co jen sakra, že jim tak náhle začal chybět? Tohle je nekorektní článek. Popisuje jen naši zkušenost. Jsou ženy, které na sobě vítají zásahy, a mají důvěru v bílý plášť. To je v pořádku, ale my jsme zažili tolik nekorektnosti, že píši ještě velmi uvolněně. Nejhorší je dojet z vyšetření domů a pustit z hlavy "lekaře". Udržet se v pohodě, když vám vážným profesorským hlasem kážou svou patologii. V tom jsou silní. Jsou si vědomi, jak si celá hra stojí. Totiž každá máma má v sobě kód: Jsem ochotná porodit své dítě jakkoliv, hlavně aby bylo zdravé. Proto stačí často přizvat ještě jeden bílý plášť do ordinace. Oni vědí, ke komu mluví. Stačí použít základní manipulační větu: "Nechci vás strašit, ale...." Nepřijeli jsme na určenou hodinu do porodnice na vyvolání. Odmítli jsme takovou "péči". Péči ze strachu. Lékaři samozřejmě nechtějí nic zanedbat. Když provedou císařský řez, jsou z obliga. Hrozí se, že budou žalováni za to, že něco opomenuli. Chápeme. Děkujeme. Nechceme s vámi toto sdílet.
A z toho mi vyplynul balíček Aby byl porod normální (ABPN): 1. Hledejte porodnici, kde jsou si vědomi funkce pupeční šňůry, skrze ni dítě dýchá, v době porodu dokonce dostává speciální hormony, přirozeně dotepe, až v ten moment se dítě samovolně nadechne. Jejím přestřižením dítě nutíte se nadechnout dříve. Ochuzujete ho tak o okysličenou krev, jeho dech a výživu. Ve světě se nechává výhradně dotepat. Fenomén pupečníková krev neexistuje. Jedná se jen o krev, která putuje mezi placentou a dítětem.
2. Zabraňte Kristellerově expresy, mechanickému vytlačování dítěte. Lidově "skákání na břicho". Pokud vám byla provedena, nejspíše nebude v dokumentaci, ve světě je zakázána od 2008. Patří mezi českou klasiku. Velmi rozsáhle používána dnes a denně. Jak je to možné, pohybují se čeští porodníci v právním vakuu? Nikoliv, jen ji přejmenovali. Tak trochu sviňárna od mužů Hippokratovi přísahy.
3. Přiložte dítě ihned na tělo matky. Tzv. zlatá hodinka. Je extrémně důležité znovu vložit dítě do stejného bakteriálního prostředí matky, jen to jediné totiž zná. Zásadně ovlivňuje imunitu dítěte na celý život. Přiložení se děje samozřejmě s dotepávajícím pupečníkem. A vzniká první intimita, startuje důvěrnost a počíná se základní pocit bezpečí do celého života.
4. Zajistěte si polohu, která bude vyhovovat vám, nikoliv porodníkovi. (poloha vleže vznikla jen případ patologického průběhu porodu, není určena pro přirozený porod.)
5. Hledejte porodnici s nízkým číslem nástřihu hráze, epiziotomie, tedy tam, kde jsou vzděláni o fyziologickém porodu. (Ne, příroda fakt nemyslela na nůžky, když utvářela savce.) Poranění na nejintimnějším místě patří k nejhorším, razantně ovlivňuje kvalitu života. Kde mechanicky zasahují do porodu, tam to končí nástřihem.
A teď něco neuvěřitelného: Jsou porodnice s 10 % nástřihy (tak se to má nějak dít podle WHO) a teď se prosím posaďte, jiné mají 80 %. Asi chápete, že velikost vagín se nemění s okresy.
Shrňme si to, čeští porodníci jsou světoví v patologiích, a to je obrázek, který každému naskočí z médií, my jsme přece jedničky. Právě proto jsou pak slabí v tom hlavním, v normálním porodu. Jenže ten v přírodě převládá. Jedničky na patologie. Středověk v přirozeném rodění.
A co k takovému přístupu říká Carl Gustav Jung, autor pojmenování konceptu synchronicity, světový myslitel a psychiatr?
"Avšak lékař, který opomine lidské citové hodnoty, se dopouští trapné chyby. A jestliže se s takzvanou vědeckostí pokouší opravit tajemné a těžko pochopitelné působení přírody, pak klade své plytké rozumářství na místo léčivých procesů přírody. Vezměte si k srdci starou alchymistickou moudrost: "Naturalissimum et perfectissimum opus est generare tale quale ipsum est." "Nejpřirozenější a nejdonalejší dílo spočívá ve vytvoření jemu rovnému."
Díky teamu Rakovnický, ať Vás provází nadále veškerá fortuna a blaženectví. Umožnili jste nám získat hlubokou důstojnost lidskou. Pocit naděje a vzkříšení.
