O tom, co vaše duše tuší, ale vy to nechcete udělat

Stalo se to ke konci března. Kráčeli jsme pod šedou beztvarou oblohou, když se nečekaně rozčíslo nebe a dopadly na nás ostré sluneční paprsky. Zalilo nás světlo a na zemi se objevilo něco, čeho jsme se ulekli. Zima byla dlouhá a tak předmět, co před námi ležel, pohyboval se a byl naší součástí, působil jako zjevení.

Byl to náš stín.

Osudové kolo synchronicity se zase pootáčí. Jak to? V poště jsem měl pozvánku na seminář pana Dr. Ruedigera Dahlkeho: Princip stínu. Smíření s naší temnou stránkou.

Jednodenní akce stála 2500 Kč. "Tolik nedám," řekl jsem si.
Pak mi stejnou pozvánku přeposlala jistá osoba, potkali jsme se jen jednou, ale náš vztah je řekněme "speciální." Byla to od ní první zpráva. Zarezervoval jsem vstupenku, ale nezaplatil ji. Příliš vysoká částka.

A pak ten výrazný stín na procházce. Pochopil jsem, že realita se kolem mě uspořádává do struktury, která nese nějakou zprávu, dotek, postrčení. Něco jako opakovaný sen, který se vrací, dokud mu neporozumíte.

Stín=princip stínu=smíření s naší temnou stránkou. 

Komu takové uvažování přijde "crazy," vězte, že synchronní události pomohly světu víc než jedno postrčení na seminář. Například objevení gravitačního zákona. Zde vnější událostí, místo mého "uleknutí se stínem" byl pád jablka na hlavu Isaaka Newtona. Že jste ještě nikdy takto o synchronicitách neuvažovali? Přesto jde o typickou synchronicitu. Archimédés byl zase pozorný, když se vnořil do vany, ostatně "Heuréka" je přesně to zvolání, které začnete používat, když se ponoříte do kódovaného světa synchronicit a necháte se unášet proudem jakési podprahové řeky plné symbolů a sdělení. Ještě stále příliš mnoho lidí dělá to, co by dělat neměli a ocitá se na místě, kde pro ně nic neroste. Plavou proti proudu.

Jenže já jsem hlava dubová. 2500 Kč? Ani omylem. Zároveň respektuji ten proud. A blázen synchronicity musí umět dělat bláznivá rozhodnutí. Vyrazil jsem na akci, bez příslušné částky. Experiment.

Nikdo tu lístek neprodává, naopak je tu fronta na nové. Ať mi drží místo. Je za minutu devět a stále nemám lístek. Ale mám víru. Dávám se do hovoru s několika známými. Objeví se právě ona "speciální" osoba a věnuje mi tisíc korun.

Dahlke je úžasný, odhaluje neuvěřitelnou hru stínu, ve které uvízl celý svět, každý z nás. Jak praví Jung jedině - 

Já + Stín = bytostné Já a ptá se: Chcete být dobří nebo celiství?

foto:autor

Začalo to už v dětství. Rodiče se od vás odtáhli, když jste podle nich vyváděli? Jen jste si hráli. Časem každý z nás vypozoroval, že když potlačí nějaké své projevy, stane se "lepším", tím "dobrým." A toho mají všichni více rádi.

Je tu žena, rozrušeně oznamuje, že v očích svého manžela viděla strašné věci. Tohle že je můj manžel? Je zdrcena.

"Všichni máme stín, Nejste anděl. Teprve teď se to může napravit."

Je to zklamání, ale i konec klamu. Setkání se stínem může být bolestivé, ale také nesmírně osvobozující. Až poté zjistíte, že zle vám bylo, když jste ho potlačovali. Nejstrašlivější princip tohoto světa? Projekce aneb potlačování stínu. Nepřiznaný stín projektujeme do svého okolí. To, co vytěsníme, nás irituje a vytáčí - na druhém. Rozjíždí se proces hledání obětního beránka. V rodině, v partě, ve firmách, celé národy si hledají svou oběť.

Židé jsou takovou obětí.

Upadnutí do stínu poškodilo a vlastně převrátilo i smysl mnohých náboženství. Náboženství lásky masakruje miliony žen. Tvrdí, že žena je dílem ďáblova. Náboženství, ve kterém prorok Muhammad zavedl mnoho v jeho době revolučních opatření pro zrovnoprávnění žen, je dnes jejich největším utlačovatelem. (Muhammad patnáct let silně miloval až do její smrti svou první a jedinou ženou Chadídžu. Po dvouletém truchlení, coby starší muž pojal z různých důvodů, nejen těch lidských, ale také politických a ochranářských devět žen. A měl ještě jedno dítě. Polygamní byly tehdy všechny tehdejší kmeny, polygamní byli i "naši" proroci Jakub, David a král Šalamoun, ten měl manželek dokonce 700, vždy je nutné uvažovat v kontextu doby.)

Stejně Bush uvěřil své projekci (a projekci jeho výzvědných služeb), když označil Irák za sídlo zbraní hromadného ničení. Nebyly tam nikdy nalezeny.

Proto prozkoumejte pozorně vaše projekce, váš stín.

Vytáhněte ho na světlo. Něco bude váš stín osobní (například jste byli zneužiti a týráni jako dítě a vzpomínku jste vytěsnili) nebo kolektivní (všichni říkáme: "Jsi špinavý jako prase," ale to je velmi čistotné zvíře, to my ho nutíme žít ve vlastních výkalech.)

Udělejte to jako Luisa Hay, ze zneužité dívky se stala léčitelkou desítek miliónů lidí. Je to ona, kdo říká Miluj svůj život.

Stín je vlastně náš největší poklad.

Vezměte ho do svých rukou a vyzvedněte ze stínu. Přestaňte svou vinu projektovat do svého okolí.

Není to jednoduché. Žijeme v jakémsi kolektivním transu. První projekce, kterou nám naše tradice předkládá je ta mezi Adamem a Evou.

Odpusťte. Živému nebo mrtvému.

Odpusťte si. To hlavně. Jde především o Vás.

Musel jsem to také udělat. Na semináři totiž, jen tak na okraj, padlo, že vše má svoji hodnotu, vše musí být náležitě odměněno.

Můj stín. Nechtěl jsem z téměř půl tisícovky hostů zaplatit plnou cenu. Jako jediný jsem stál před vchodem a čekal na slitování.

Hoří mně za ušima, když si vzpomenu. Co jsem projektoval do této situace? Nechtěl jsem se setkat s plnou cenou akce, viděl jsem ji na rozdíl od ostatních nižší. Projektoval jsem do ní svůj vlastní pocit hodnoty.

Díky Marii jsem se mohl semináře zúčastnit, setkat se se svým stínem a pochopit ho. Mohl jsem ho tak přijmout a rozpustit. Jsem zase celistvější. A náš vztah je zase o něco "speciálnější."

Přijde mi úžasné, jak "zosnovanou" synchronní cestou jsem byl k takovému pochopení přiveden. Slunce, co vykoukne z mraků. Heuréka!

Abych nezapomněl, jaký stín potlačujete Vy?

Komentáře