úterý 22. října 2013

Osobní reklama.

Festival. Mám tam stánek. S čajem. Všichni kamarádi tam mají stánek se svým projektem, koučují, přednášejí nebo mají workshop. A to mě dopaluje. Nemůžu za to a neumím to stopnout. Začínám se porovnávat. Zapomenu, že jsem úžasný a jedinečný. Ten proces nebere konce, navíc v pátek je všechno špatně, jakoby se nikdo nevyspal a slunce zapomnělo vyjít.

Je čas si udělat Osobní reklamu. Je čas najít svou hodnotu.

Osobní reklama Kamila Novotného

Jsem duchem námořník. Pruhované tričko a neznámé země přede mnou. Na cestách jsem celkem strávil dva roky mimo Čechy a to jsem úplně na začátku.


Miluju lidi, právě to mě baví na cestách, pozorovat, jak jsou lidé jiní a přesto stejní.


Miluji fotografii. Strávil jsem pět let denně ve fotokomoře. Byla to moje první živnost, fotografii jsem i učil, přivedl jsem několik ročníků k absolutoriu.


Obdržel jsem duši básníka, mám dar slova, založil jsem nakladatelství Liliov a vydal sobě a dalším třem autorům První sbírku litomyšlské poezie. S knížkou jsme jezdili po Čechách a prodali celý náklad. Byla to jízda.


Má knížka Pointa Kamila Heřmana Novotného není k dostání. Snad ji najdete ve větších knihovnách. Něco tak hravého, originálního, silného, až do morku kostí pronikavého bude výzva ještě někdy napsat. Podle literárních obrazů v knize vznikl komiks i krátký film. Liliov 2000.


Dávám přednost originalitě. Vše, čeho se chopím, udělám jinak, než je zvykem. Například můj první inzerát na fotografické portréty si lidé vystřihovali z novin a vystavovali v bytě. Tak byl jiný a svébytný.


Mám obchodního ducha. Už před revolucí, na gymnáziu mi pošťačka nosila tolik poštovních poukázek, že jsem musel být časem obezřetný. Nosila mi více peněz, než si ten den sama vydělala. Na základní škole jsem měl na lavici obchod se samolepkami. Vystřihoval jsem z časopisů loga a obrázky, prodalo se vždy všechno. Bavíme se o době hluboko před listopadem 89. Nevím, co by se dělo dál, ale uměl jsem se šikovně narodit. Prasklo to, a tak jsem mohl přivézt z první cesty na západ, z Vídně, časopis Bravo, který jsem celý rozprodal ve třídě po dvoustranách. Jenom jeden prodaný plakát mi zaplatil celou investici do časopisu. Wow, miluju mít takové příhody v "životopisu."

Nikdy jsem nebyl zaměstnaný, jenom v zahraničí. Musím neustále něco podnikat. Věřím v plnou zodpovědnost za svůj osud a stav.


Můj smysl pro humor mne drží nad vodou a někdy i spoustu ostatních. Dříve jsem to neuměl zastavit, dnes se již více ovládám. Hodilo se hlavně před holkama. Proto jsem vytvořil pořad Čaj na stojáka. Show, ve které se v Litomyšli představil Richard Nedvěd nebo Lukáš Pavlásek.


Mám dar inspirovat. Lidé pod mými slovy mění své životy, vždy jsem předával to, co mě bavilo a pomohlo dál. Jsem takový VW TRANS-PORTER. :) Pořádal jsem deset let sebepoznávací přednášky v Čajovně v muzeu v Litomyšli. To město je dnes jiné, má náskok.


Našel jsem cestu k nejvyššímu osudu a naplnění, kterou brzo předám dál. Díky svému daru vědomé pozornosti jsem vyvinul unikátní metody, které představím ve své knize Synchronní svět. Mám báječný život. Metodu budu celoživotně propagovat, procestuji celý svět. Je to divné, to takhle napsat? Jak si to mohu dovolit?


Mám plnou víru ve své schopnosti, uvědomuji si, jak si každý tvoříme svůj vlastní život. Investuji do sebe, neustále se vzdělávám, prodělal jsem i několik celoročních kurzů. Měl jsem štěstí najít a strávit mnoho času se svým guru. Nepřekročte tuhle fázi. Dnes jsem již sám sobě svým guru. Lektor vám dá znalosti a informace. Učitel moudrost a poznání. Guru vše dohromady, ale navíc i lásku. Být dnes sám sobě guru frčí. Co jste ale proto udělali?


Můj seznam pokračuje, ale pro tuto chvíli stačí. Otravné, proč to dělá? Takhle bych to o sobě nikdy nenapsal? Já jsem skromný člověk?

Čím více jste se kroutili, tím více se nemáte rádi.


Je to jednoduché. Kam jde pozornost, tam jde i energie. Na co se zaměříme, to sílí.

Můžete se ráno podívat do zrcadla a uvidět svou jizvu či nějakou nepravidelnost, ale já vám říkám, zkuste uvidět to hezké. Tak jak se uvidíte, tak vás uvidí i ostatní.

Stejné v lásce. Už jste opravdu unavení, jak každému ukazujete vaši lásku ostatním? Vzali jste to za špatný konec. Ten správný začíná u vás.

Milujte se a tak množte lásku na Zemi.

Doporučuji vám udělat si písemně Vaši Osobní reklamu. Trhnete se tak od stáda. Budete pašáci. Jak to? Protože 97% čtenářů blogu to prostě přeskočí. Vědí, že by bylo dobré to udělat, ale neudělají to. A tak je to se vším. Proto nejsme všichni šťastní, úspěšní a všichni nekráčí po cestě svého nejvyššího osudu. Serou se v kanceláři a jejich potenciál, jejich vnitřní dítě, jejich pravé Já je mrtvé. Ano, můžete strávit celý život mrtví. Ale jako občan budete možná hodnocen dobře: "Takoví klidní sousedé, měli vždycky hezky posekanou zahradu."

Ale já mluvím o neklidné cestě. 0% komfortní zóny. Budete skákat z deseti metrů do malé tůňky, létat vrtulníkem, hovořit před mnoha lidmi, i když z toho máte paniku, natáčet videa, i když to zatím neumíte, neustále se překonávat a dělat hodně chyb. No a co?

Věříte, že když nejste dobří, tak přijde trest???

Stane se něco, když si zase dáte čokoládu nebo si nenapíšete Osobní reklamu?

O tom rozhodujete sami. Když se budete chtít potrestat, tak můžete. Je to vaše vlastní sabotáž. Vaše hodnota tím ihned klesá. Okolí reaguje okamžitě. Dokonce na vás večer vyjede číšník. Mohl si do dovolit, nestojíte za nic.

Ale když se zaměříte na to skvělé ve vás, uctíte se. Okolí zareaguje stejně okamžitě. A tak jsem si dopřál v neděli na Inner Winner festivalu koučink na téma vlastní hodnoty. Jakmile jsem opustil koučovnu, lidé byli jako vyměnění, strhla se vlna díků za tu úžasnou čajovnu. Nechal jsem se vyfotit od kolegy profesionálního fotografa. Cítil jsem se jako hvězda. Dostal jsem nabídku zkusit takovou zvláštní vibrační postel. 24h zážitek. Zřetelně jsem cítil obrovské proudy energie v mozku. Dokonalý brainwashing. :)

Nemám ještě svůj krásný stánek a báječný Synchroworkshop a nikdo to neřeší. Jen já sám. Šel jsem proti sobě. Zachránila mne má Osobní reklama.

Komentáře

3 komentáře:

  1. Kamile, je krásné si přečíst jak tě vnímám ....
    děkuji za to ráno v autobusu :-)
    a těším se na další společné prolnutí našich osobních cest, je to pro mne vždy krásný den

    Děkuji

    OdpovědětVymazat
  2. ale vždy´t je to strašně těžké... a přitom je to jen o přístupu k životu, k sobě!
    Vykašlat se na otázky kdo, kde, kdy, za kolik... zůstává jen jediná otázka: Jak, jediná důležitá a s tou stačí pracovat...na začátku jsem napsal ,,ale,, je to taková past na sebe samotného, dlouho jsem si hrál s ,,ale,, a jako zrozenec znamení Vah, to byl silný protivník. ,,Ale,, asi před 11 lety jsem se s ním rozhodl ,,bojovat,, a napsal jsem báseň, není dokonalá, pro mě však podstatná, pochopil jsem s čím vlastně bojuji. Naučil jsem se chodit proti proudu a naučil se používat Jak a zbavit se Ale, je to těžké? Možná, však má to smysl, prestože jde ,,jen,, o přístup k životu, ,,jen,, o život jako takový, život nás všech!

    ALE?!
    První je poslední... proč ale?
    Smrt je vlastně život... Ale?
    Smysl života má každý svůj sám
    a je to jeho krásné prokletí... ale?
    Pozná nové a tím ztratí část minulého... ale.
    Nikdy nenalezne klid a hledat bude i po smrti,
    i když ho nic netrápí, ale...
    Ale!... Není ,,ale“- to jen hloupé slovo,
    co zachycuje beznaděj...
    Ale tak to není, ty nejsi člověk, to nejsi TY.
    Je! a jsem to já, jsem ten druhý,
    ale zároveň ten samý...
    Ale i krutý.
    Jsem jen svůj ale ty jsi nic, co pochyby hledá...
    Ne! to Ty jsi sám, své ,,ale“ hledáš tam,
    kde jsem já.
    Nežiješ ani zlomek a stejně brzo zmizíš,
    topíš sám sebe v sobě a zbude po tobě jen nic, vidíš?
    Ztrácíš se a pak budeš pryč!
    Vím, příjdeš, vrátíš se, existenci nezmizíš...
    …ale?!

    OdpovědětVymazat
  3. Jdu si napsat osobní reklamu a vyvěsím ji na fejsbůku, díky <3
    Mám tě ráda, MOC <3

    OdpovědětVymazat