Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká.

Jmenuji se Kamil Heřman Novotný. Prostřední jméno jsem si zprostředkoval sám, jak to básníci dělají. Zjistil jsem, že v silných transformačních obdobích života ke mně "hovoří" reálné události, které se mi dějí před očima. Skutečné, hmatatelné události, pevné ve tvaru, čase a prostoru. Dnes je moje stezka zcela spjata s tou synchronní.

Kam se díváte, tam se dostanete. 

Den, kdy se mé racio před lety definitivně zhroutilo a otevřela se mi "brána jazyků", probíhal takto:

Čeká mne cesta, která má ukončit silný, přímo drtivý stres. Přítelkyně mi oznámila, že je těhotná. Oba víme, že ne se mnou. Byla mimo domov. Máme se sejít, hlava mi praská pod troskami rozpadajících se životních představ, ploužím se na vlak. Rty mám rozpraskané hořkou medicínou. Míjím panelový dům, když přede mnou dopadá bílá čtvrtka papíru. Snese se na zem a dotkne se temně hučících vln zběsilého Černého moře. Moře černých myšlenek. Jeho bělostná, zářící plocha ihned zaujme velkou část mého vědomí. Zvedám hlavu a z panelového domu se na mne snáší celé hejno Bílých ptáků! Štronzo těla. Ocitám se uprostřed básnického obrazu.

Jmenuje se:
Bílá v Černém moři.

Ilustrační foto: It could be a message. Foto autor

Bílý papír dopadá na trávník, padá okolo lavičky, na udusanou cestu přede mnou. Snažím se zahlédnout, kdo ho vyhodil, ale zdá se, že nikdo. Možná je to vtip, možná je to vítr. Můj zorný hledáček reality se plní světlem, jasem z bílé. Nápor koncentrované bílé barvy moje vědomí nevydrží a hroutí se.

Štronzo mysli. Nepřemýšlím. Nemám rozum. Nemám logiku. Nemám nic, o co bych se mohl opřít. Jinak mne to učili ve škole. Mám jen dvě skutečnosti, které prožívám naráz.

Černé moře poseté bílým ptactvem.

Jeden obraz si nesu s sebou, druhý ke mně přichází z venku. Dochází ke prolnutí mého vnitřního světa a světa tam venku. To prolnutí se mocně vzedme ve kvantovém prostoru, čas v tu chvíli není a drtivá vlna toho střetnutí uhněte šílený otazník v mé mysli:

Co je to? Proč se mi to děje naráz? Má to nějaký smysl?

A protože rozum na to nemá systémové řešení, ozve se chybové hlášení, systém, který jsem používal po celý život, se několik sekund zpomaluje, až dosáhne bodu 0. Můj vnitřní čas je 0:00:00.

Na obrazovce mého vědomí se objeví palcový titulek:

PAUSE

Desítky bílých papírů zůstanou přišpendleny k obloze a Černé moře mého zavilého myšlení naráz utichne.

Nemohu dýchat, protože si nejsem jistý dechem. Nemohu přemýšlet, protože je to příliš nesmyslné. Všechny jistoty přestávají platit. Je to nejistý krok a na pozadí obrazovky se odvíjí varovný sled dalších a dalších chybových hlášení.

SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE
SYSTEM FAILURE

Ještě toužím zůstat v tom bezpečném světě, kde vždy platilo, že 1 a 1 jsou 2, ale je pozdě, můj osobní matrix se právě hroutí. 1 a 1 může být 3 nebo 125, to už je jedno. Nauč se počítat kvantově.

Ten proces sčítání ale pokračuje, nelze ho zastavit. Snad jsem to já, snad je to vyšší Já, ale s hrůzou pozoruji, že jsem právě stiskl či bylo stisknuto tlačítko:

CONTINUE

1 Černé moře a 1 zaplavení bílými čtvrtkami = ?

???
..
??
.
?

 - Pane bože, nic se nestalo. Ta situace je bílá jako sníh. Nevinnost sama.

Je to den zrození synchronní mysli. Synchromysli. Mysli, která umí sčítat události v makrosvětě a v mikrosvětě, které se synchronně dějí v jeden jediný okamžik a přitom spojují dvě či více v čase a prostoru nesouvisejících příběhů. Pozor, ale nikoliv vybá - sněných příběhů. Ale těch tvrdých, reálných. Nepředkládám vám svět andělů, svět permoníků, ani žádný jiný duchovní (snový) svět. Požaduji jen pozornost k Tady a Teď. K realitě, k tomu, co se právě děje.

Ještě jednou. Co je synchronní, spolu vůbec logicky nesouvisí. Bílé čtvrtky papíru a moje těžká hlava plná Černého moře. No a co?

Tohle: O několik hodin později se konečně vidím se svou partnerkou a celá situace se potvrzuje - vyjasňuje. Žádné těhotenství, žádný sex. Bylo to nedorozumění v komunikaci na dálku. Šlo o zrození vnitřního dítěte. Situace je nevinná jako prázdný bílý list papíru. Je to už mnoho let, ale jak jsem za ní vděčný. Nedošlo k ní náhodou. Musel jsem ji přijmout a v mém srdci se mohla objevit láska. Ke všemu, co přichází.

To je svět symbolismu, je tu celý Synchronní svět!

A není to žádný nový svět, je to ten váš, vy ho jen objevíte. Zpřítomníte ho. Uslyšíte.

Dozvěděl jsem se to dříve, než jsme se spolu setkali. V synchronní mysli se čas zhroutil do jediného Teď a je schopen vám Tady odpovědět na jakoukoliv otázku.

Ještě jednou:

Lidstvo má k dispozici sjednocující řeč, Všeřeč, jakési univerzální novum, které překračuje časové přímky v obou směrech a má pro vás k dispozici veškerou moudrost a vědění. 

Knihou Synchronní svět odstartuji vlnu otevírání se tomuto fenomenu. Vyjde i v anglickém jazyce. Viz sloupek vpravo i s ukázkami.

Holografická řeč symbolonu, Universální novum se nachází mimo "inteligenci", je třeba být pokorný k tomu, co se vám právě děje a připustit, že je tu "vyšší inteligence", která je schopna zosnovat nepravděpodobné a nesouvisející příběhy tak, že tomu, komu se dějí, dávají smysl. Neotřesitelně to "tuší, ví". Ten pocit je silný a nikdo vám ho nevezme. Přeji hezký den do klubu Skeptiků. Může vás mrazit po těle, může se vám zastavit či zrychlit dech, může vás ovládnout pocit posvátna.

Liturgie reality. Je něco silnějšího?

Prosím, vraťte se na zem. To je zen. Kde chcete být jinde než Tady a Teď? Tam a někdy jindy? Tam nikdo není. Nikdy. Ani vy. Vy jste tu také Tady a Teď. Otestujte si to. Štípněte se. Štípli jste se v páté dimenzi Fialového Grálu?

Čím více se vzdalujete od Tady a Teď, kde stojíte, tím více se vzdalujete od sebe sama. 

Měli byste zaplatit dnes nájem, ale vy sníte. Jste někde jinde a jindy. Ale nájem se platí jen Tady a Teď.

Pobýváte často mimo sebe? Jste mimoň?

Uniká vám hluboký, překrásný a nenucený obřad, pozemská liturgie vaší reality a celého lidstva. Kde se vždy posvátně a zcela obyčejně odehrávala a kde je k vidění?

Jen Tady a Teď. 

Zeptejte se dítěte nebo zenové mistra, když pijí čaj, co dělají.

Pijí čaj. 

Synchronní mysl vidí, že čaj tu je, přijímá ho a odevzdává se jeho chuti. Pokud se objeví chuť nevinnosti, vypije ji. Můj ty světe! Jaký div. Umí to i malé dítě.

Dívat se. 

Ověřme si to. Cokoliv nyní řešíte, nevíte, jak to rozlousknout, potřebujete se té tíže zbavit, udělejte si malou iniciaci:

"Otevírám se synchronnímu proudu, prosím, aby mi do 24 h odpověděl na tuto situaci..."

Napište do komentářů, co se vám "přihodilo." Vnímejte a sdílejte váš Synchronní svět. Otevřete se mu. Udělejte si experiment s prosbou.

Mějte oči a uši otevřené. Přestaňte snít, začněte bdít. Probuďte se do vašeho neomezeného potenciálu.

Ten svět tu je, je neomezený, nemá hranic a jeho kouzlo je Teď a Tady. Nic nového pod sluncem. Jen pravda bijící do očí.

"Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší."

Zvláštní, chtěl jsem napsal blog úplně o něčem jiném.

Měla to být pecka. Naplánoval jsem si to. Ale vyvinulo se to jinak.

Jak říká Joseph Cambell:

"Musíme si přát zbavit se svého životního plánu, abychom mohli mít život, jaký na nás čeká."

To je odevzdání se synchronicitě. Vy ale trváte na své inteligenci, na vzdělání a plánu. Považujete své životní téma za vynikající. Ten moment pokory může přijít v bolesti, ale i Tady a Teď. Může přijít na tomto řádku:

Proste a bude vám dáno.

Váš život, který na vás čeká. Ne ten, který jste si naplánovali a to s vydatnou pomocí kontextu doby, očekávání společnosti, obecně odsouhlasenými zvyklostmi a celou vaší rodovou stezkou i s jejími touhami a pády.

To nejste Vy.

Kdo jste?

"Prosím synchronicity proud, aby mne v příštím týdnu jasně ukázala, co je mým posláním."

Ale to nestačí. Ona vám to řekne, je to univerzální princip, pracuje tu pro každého napříč národy a kontinenty. Je geograficky demokratický.

Je tu armáda těch, co to vědí, ale jen hrstka důstojníků, co to již konají. Důsledně stojí za svým. Důstojníci. Jste důstojník nebo pěšák?

Mluvím k tobě. Děláš kokotskou práci a namlouváš si, že jsi to nějak vyřešil, že to máš jinak.

Jak se ale pozná kokot? Podle ovoce.

Naplánoval sis to dobře, ale někoho to tady už nebaví. Myslím, že ho znáš. Bydlíš s ním a chodíš do kokotské práce. Řekni mu, že je tady možnost z toho vypadnout.

Začni prosbou. To na začátek stačí.

Přeji vám, aby se každému po jejím vyslovení dala do pohybu ta neuchopitelná, tvořivá síla synchronního proudu a dovedla vás tam, kam patříte.

Miroslav Zikmund říká:

"Život je přesný součet náhod."

Ví, o čem mluví.

Snaží se popsat ten nádherný, klouzavý let bílého papíru z oblohy na rozbouřené, neklidné moře.

Synchronicita s Vámi.

___________________________________________________________________

Děkuji Janě Rabasové za předání obratu Univerzální novum.

Komentáře