Jednoduše o velmi složité věci

Začalo to nenápadně, píšu kámošovi - Koupačka dnes? Prý je na cestě do Litvy na Rainbow. A v tom se přidala synchronicita. Někdo, kdo je mi velmi blízký v té době bude v Estonsku. Hledím do mapy, pouhých 200 km navíc. Ok, jede se. 

Autobus na Rainbow. 

Chtěl jsem letos na jih, ale "nahoře v Produkci" mi připravili cestu na sever. Člověk míní, pánbůh mění. Je tu osudová řeka, která pro nás má vždy ten nejdůležitější proud. 

Vteřiny strávené na cestě na sever se proměnily v tekoucí zlato. Každým momentem odbíjely alchymistické hodiny mou proměnu. Došlo na má paradigmata, která se přežila. 

Přečti si minulý díl, kde to popisuji. 

Ok, staré mapy podle kterých jsem fungoval, zmizely. Je to jako kdyby vám někdo strhl pod nohama koberec a řekl: "Jdi, najdi si nový."

Přestal jsem prozatím brát zakázky na copywriting. Chci se věnovat 100 % vlastní tvorbě. 

Cesta přinesla mnoho zvratů v mém Příběhu a zásadně prohloubila mé chápání synchronicity. To vše musí ještě do knihy Synchronní svět. Beru si spisovatelské volno.

(V polovině cesty jsem se postavil do fronty na lístek do Prahy, ale synchro mne z ní vytáhlo a informovalo mne, kam mám jet, vystoupil jsem z řady, pět minut si to rovnal v hlavě - znamenalo to nechat propadnout docela drahou akci, pak si koupil lístek do onoho neznámého města a ihned se zde setkal s člověkem, se kterým jsem strávil celý týden a prožil tak nejdůležitější setkání.)

Proměnil se můj vztah k odpočinku, je zde vůbec něco zanedbávanějšího?

Velmi sleduji, co právě dělám. Naplňuje mne to? Klesá nebo se zvyšuje má energie? Pokud klesá, opustím to. 

NO STRESS není hláška, ale něco, co vyžaduje pozornost. Hlídám si to, stres přitom byl doposud součástí mého života. Zkuste si zítra: Od rána se rozhodněte vědomě sledovat, kdy se dostáváte do stresu. Bez pozorování to neuhlídáte. Jakmile se přistihnete, že vedete vnitřní hovor o své minulosti, budoucnosti či o něčem, co se vám děje a že si vašimi slovy tvoříte stres - okamžitě změňte myšlenky.

Dávám si pozor na energie, když jsem slyšel v obchodě prodavačku vztekle nadávat, ihned jsem opustil obchod a nakoupil jinde. 

Na rainbow a na cestě vyvrcholil proces mého "připojení", chodil jsem týdny bez bot, dnes se cítím "připojen" a pozoruji mnohem menší touhu nemít boty. Stačí v bytě.

STEBUKLAS=Zázrak. Vilnius.  https://www.facebook.com/photo.php?fbid=889645967750736&set=a.605030992878903.1073741829.100001160247662&type=1&theater

Mám pocit, že jedinou jistotou, kterou mám, je jistota změny.

A jsem s tím v poho. 

Říkám si o to, co chci. Hlavně v sexu.

Je zajímavé sledovat s kým se po návratu potkávám. Někoho to ke mně ne a ne pustit. S někým se naopak náhodně potkám na obědě. 

Dávám si více prostoru pro svou kreativitu. 

Vyhledávám jen příjemné pocity. 

Nikam se neženu. 

Užívám si. 

Miluju víc. 

Píšu zdánlivě jednoduché blogy, na které jsem se načekal roky. 

Jsou tak jednoduché, že to musím zopakovat. 

Nikam se nežeňte. 

Užívejte si. 

Milujte se, kdy můžete. Hlavně sebe. 

Dělejte si dobře. 

Život je jednodušší, než si MYSLÍME. 

Take it easy. 

Don´t worry, be happy. 

P.S.:

Cesta na Rainbow Gathering v Litvě. 

P.S. 2:

P.S. 3:

Komentáře