Příběh tak trochu k Valentýnu.

Karta Viselec zobrazuje muže, který uvízl v neřešitelné situaci. Je lapen za nohy, obrácen životem vzhůru nohama, hlava se mu téměř dotýká země, "voní ke kytičkám".

Viselec přišel do mého života s příchodem roku Kohouta, prý, abych si zametl před vlastním prahem. 

Dal mi příležitost se uvidět. Jak to nejčastěji bývá, takové příležitosti nejčastěji přináší partnerský nebo rodinný život. 

A v tom testu jsem selhal. Nebo vlastně jeho neprojitím jsem dostal šanci na nový. Má zúžený vchod. Nevejde se tam mé zhýčkané "single" ego. 

Asi jste si všimli, že úroveň vaší schopnosti rozvíjet a žít partnerský život, není úměrná počtu chytrých článků, které sdílíte či píšete, ani dokonce počtem klientů, kteří navštěvují vaše semináře. To je jen vydávání receptů, to, co máte skutečně pod pokličkou, jak umíte "vařit" a skutečně vychutnávat partnerskou a rodinnou manu ukazuje jediná skutečnost: zda ta jídla opravdu jíte neboli zda máte partnerský vztah. 

Foto těsně před otevřením níže popisovaného procesu.
Z Buddhy vyvstává žena?

Strach z rodinného života je "single" realita. Stejně jako když mi jedna známá terapeutka sdělila, že za všemi "neplodnými" páry, které kdy léčila, byl strach z toho mít dítě. 

Skvělá kombinace, že. Tentokrát svou ironii použiji proti sobě.

Mám oboje. Dobrou chuť. Máš dostatečně velké koště, Kamile?

A pak to šlo ráz naráz. Nemám často sny. Když už, tak je to něco jako zemětřesení. 

A přišel jeden takový senotřes. 

Píšu knihu, poslední rok intenzivně, denně, zavřel jsem i živnostenské listy.

Sen mi sdělil, že knihu mohu pustit ven, až budu hotovější člověk. To znamená, až budu umět partnerský život a mít dítě. Až budu mít funkční rodinu. 

Ten sen byl vlastně docela surový, tak jak to často podvědomí sděluje, abychom se probrali a dostali to, co nám patří důkladně a naléhavě. 

Takže můj sen, jak vydám prospěšnou knihu o úžasném fenoménu synchronicit, je spjat s novou podmínkou. Až budu i já žít prospěšně. 

Nesingle. Nesobecky. Neprosebe. Ne jako sebestředný kokot. 

Už jsem se těšil, jak budu "autor", ale nejdříve se musím stát autorem svého života. Jak dlouho to potrvá? Nevím. 

Třeba pak přijde sen, že sen, který mám, mohu už přestat snít, a mohu s ním vyjít ven. 

Zatím to nejde. Kniha by nebyla autentická. Au. 

Bolí to. Ego hlavně. Ale má duše je vlastně ráda. Další kartou v kruhu je Smrt. Budu muset ze sebe nechat hodně odejít. Držte mi palce. I já držím vám. Každý tu máme nějakou práci. Když už jsme se narodili. 

Synchro mi to dávalo také pěkně. Nejdříve jsem zahlédl v novinovém textu část, kterou jsem si raději pro sebe vyfotografoval. 

Popisoval život v chartistické rodině. Muže "slavnostních" obličejů při podpisu. Avšak: Muže přijímající rozhodnutí a pracovní místa tak, "aby mohli psát", zatímco ženy snášely rutinu ubíjejících povolání, výchovu dětí a udržování nuzných domácností. Paní Pithartová zde vykreslila byty, do "kterých chodí spousty pánů v těch nejnevhodnějších dobách, mluví, pijí kafe, vymění si deprimující zvěsti a jdou o dům dál." Zachycuje životní partnery, které mají pusu plnou dialogu, avšak doma si ubližují, neschopni slyšet druhého."

Au. 

A abych byl úplně bez pochyb a uvědomil si, jak se věci se mnou mají, přistál ke mně další text:

Je to ukázka z knihy Buď mužem Larryho Richardse. 

"Nedostáváme sílu proto, abychom byli skvělí v očích druhých, ani abychom nad druhými panovali. Je to síla k službě. Někteří muži říkají: "Jasně, vždyť řídím svou rodinu." Nejraději bych je praštil a upozornil je, že jsou hlavou rodiny, nikoliv, že ji řídí. Být hlavou rodiny znamená, že jste jejich služebníci. Vaše žena tu není od toho, aby pečovala o každý váš rozmar. Pánové, to vy jste tu od toho, abyste pečovali o rozmary své ženy. Jste tu od toho, abyste za svou ženu položili život. Jste tu od toho, abyste byli služebníky své ženy. Duch živého Boha nám dává sílu sloužit a ne se povyšovat. Váš dům řídí Bůh."

Au.

A protože jsem stále ještě trochu "single" dýchal, neomylně jsem si přitáhl text, který mi byl asi "nejtvrdší" synchronicitou k mé situaci. 

"Vztah Bůh-Člověk se na malém měřítku zrcadlí jako vztah rodič-dítě. Při výchově dítěte jsou nejvíce vychováváni jeho rodiče, protože zde hrají náročnou dvoj-roli. Jsou uprostřed vztahového vzorce: dítě ↔ rodič ↔ Bůh. Jsou mezi dvěma mlýnskými kameny. Před Bohem jsou jako dítě. Před dítětem jsou jako Bůh. Tato záměna rolí (učitel ↔ žák) má velikou didaktickou hodnotu. Není lepší způsob jak poznat Boha, než ho prožít. Při výchově je k tomu vhodná příležitost: stoupnout si do jeho role a zkusit se chovat jako on."

zdroj: Kryst/Tajemství Amenti 2. Knižní série Voyagers.

Skoro se mi chce vyslovit, jaký vztah máme k dítěti, takový k Bohu. 

Náboženství ženství. Náboženství dětství. Rodič je stvořitel.  

Dnes je 14. 2. 

Připravím své ženě květiny. Čeká mne dlouhá cesta. 

Komentáře