Bod zlomu

Jel jsem na seminář Bod zlomu a pousmíval se nad emaily typu: "Krásný den, již tuto sobotu a neděli proběhne Váš Bod zlomu." Chytře vybraný název, říkal jsem si. Seminář se konal za rohem, kde bydlím. Většinou po Praze musím nějak putovat, není to skutečná synchronicita, ale princip, že se věci dějí snadno, jaksi sami od sebe, s minimálním úsilím, tato skutečnost splňuje. A tak jsem vyšel z domu a na druhém konci ulice vstoupil zase dovnitř. Ocitl jsem se přímo ve svém Bodě zlomu.

Během několika cvičení se odhaluje, že nemám uzavřenou kapitolu rodiče. To je nepříjemné. Musí to už být snad deset let, co jsem si stavěl rodinnou konstelaci a otevřel tak proces poznávání pozadí své rodinné historie. Od té doby jsem na něm pracoval vlastně neustále. Myslel jsem, že mám hotovo. Ale bylo třeba udělat poslední krok. Vůbec se mi do něj nechtělo. Ego, pocit ublížení, přesvědčení o "své" pravdě, slabá vůle k překonání se. Čtu dopis svým rodičům na mikrofon před čtyřicítkou účastníků a slibuji veřejně, že záležitost dokončím.

Je pondělí. Čtu si znovu dopisy. Něco mi na nich nesedí. Chvilku je přepisuji, abych se přiblížil více verzi, kterou cítím, pak to vzdám a řeknu si, že záležitost odložím. Nevím, jak na to. Okamžitě se mi silně zanítí krk a lehce mi vystoupá teplota. Několik dní polehávám a potrvá dva až tři týdny, než se krk zlepší. Nepůjde to jen tak polknout, budu to muset řešit.

Neustále mě bombarduje žádostmi o schůzku jeden přítel. Nehodí se mi to, ale jeho vytrvalý zájem je mi nápadný. Volám mu a celou věc vyložím. Trefa. Má řešení. Jenže se mi úplně nelíbí. Ego, pocit ublížení a tak dál.

Schůzka s jiným přítelem. Čtu mu dopisy. Ukazuje mi, kde se mýlím, kde mé vědomí stojí v kruhu a vytváří si přesvědčení. Kde nejsem schopen vidět skutečnost takovou, jaká je. Vracím se z kavárny domů, uvnitř se mi láme skelet starého myšlení. Prožívám svůj bod zlomu, stávám se svobodným.

Ráno je již docela jednoduché koupit květiny, otevřít své srdce a promluvit si s rodiči. A to docela jinak, než jsem zprvu zamýšlel. Již tomu rozumím. Ego ještě trochu zlobí, nechce se mu do toho rozhovoru, ale překonám to. A to je odpověď na minulý blog, jak vystoupit z kruhu svého přesvědčení a posunout se ve spirále zase o kus výš.

Nemáte vyřešenou minulost, jakékoliv vztahy? Vyřešte je. Nechce se vám do toho, je vám to nemilé se překonat? Přesně, tudy vede jediná cesta.

A co ještě? Kde váháte? Co oddalujete? Na co si netroufnete? Čeho se bojíte?

Jděte a proražte ten kruh. 

Synchronicita vám pomůže. Přihraje vám ten správný seminář, dohodí správného přítele, zavede do správné kavárny. Jen někde uvnitř musí dojít k rozhodnutí. Může se stát, že o něm ani nevíme, někdy taková rozhodnutí děláme s plným vědomím.

Točit se v kruhu je pohodlné, je to naše komfortní zóna. Je zdrcující stát na sklonku života stále na stejném místě. Možná si tehdy slastně připomínáme, jo, povedlo se, měl jsem pohodu. Ale ten křik duše nelze umlčet. Uvnitř moc dobře víte, jak se věcí mají a do čeho jste se nepustili. A tak se jde večer raději zase do kina. Nebo neustále posloucháte nějakou hudbu. Žerete. Užíváte si. Ale jak je chvilka prázdna, ONO se to ozve. Facebook to zase na chvíli zažene. Nikdy jste neměli rádi čajovny. "Nevím, vždycky tam na mě něco sedne, je tam divná atmosféra." Nesnášíte ten prostor, ve kterém se zhmotňují všechny ty nepříjemné otázky: "Kdo vlastně jsi? Co hledáš? Jsi se sebou zadobře? Máš vše hotovo?"

Máte strach TO udělat?

V pořádku, ten vám dá opatrnost. Budete tu situaci respektovat. Protivníci v bojových uměních se také navzájem klaní. Respekt je v pořádku. Strach přetavený v respekt se stává energií vaší akce. Jo! Dali jste to. Řídili jste přes Káhiru! Promluvili jste si s matkou, jak jste se cítili v dětství. Omluvili jste se kámošovi, ego vám to dříve nedovolilo. Nechali jste nudnou práci, vy se přece uživíte i jinak. Tohle není změna. To je transformace. Za vámi se právě bortí starý vychozený kruh, ze kterého jste se dostali. Jste nyní páni své reality. Jste to vy, kdo ji zevnitř ven ovládá. Předtím to bylo obráceně. Ona kontrolovala vás. (Nebezpečná Káhira, mamka, kámoš, situace na pracovním trhu)

To je svobodné Bytí.

Není to jen tak nějaká změna, ale skutečná trans-formace. Tedy přenastavení.
Je trvalá.

Schválně, víte, proč jste to právě Vy, kdo si tu teď čte?
Je to kvůli Vaší příležitosti a mojí nabídce.

Tento text obsahuje určitou energii, je to energie, která mi umožnila transformovat můj předchozí stav a vystoupit z celoživotního kruhu. Můžete toho využít. Berte to jako takový dárek. Při čtení se vám v mysli objevily přesně ty záležitosti tak, jak je vám duše nabídla. Využijte té vlny a ihned jednejte. Zavolejte té kámošce. Přihlašte se na ten kurz, který si teď "nemůžete" dovolit. Vyslovte svou lásku, i když to "nemá" cenu. Jeďte do Káhiry. Čím dříve to uděláte, tím lépe.

Víte co, udělejte to teď. No tak zavolejte mu/jí.
....
...
..
.

Už jste v Káhiře?
Fajn.

Zase na stejném místě?

"Nikdy to předtím nedopadlo."
"Zavolám až zítra, to bude lepší."
"Co by na to řekli lidi."
"To nedám, nejsem dost dobrý."

Vím, máte své důvody.

Vítejte zpátky ve svém ufňukaném zaprděném kruhu.

Komentáře

Jak jsem zase nedošel do Santiaga

Měl jsem přesně stanovený plán. 28. 4. 2013 vyrazit do Santiaga de Compostela. Start v portugalském Portu. Místo toho jsem se stal nejlepší kartářkou na světě. Semlelo se to docela nenápadně. Už nevím, proč jsem se rozhodl deset dní před cestou vytáhnout kartu. Nedělám to často. Asi nějaké vnitřní pnutí.

Jenže ouha. Sdělení na kartě vyvolalo proces, který skončil rozhodnutím cestu odložit na jiný, zatím neurčený čas. Na kartě stálo, že je na čase opustit pocit viny a odpustit si. Hned jsem věděl o čem je řeč. I když jsem o tom do okamžiku vytažení karty nic netušil. Ale ten pocit se náhle uvolnil a vyplaval na povrch mého vědomí. Je to jednoduché. Loni jsem si na této pouti zlomil nohu a cestu nedokončil. Aniž bych to tušil, uložil jsem si tuto příhodu jako své selhání a toužil to napravit. Stát se zase "dobrým." Jakmile jsem si uvědomil podstatu této "pravé" motivace, ztrácel jsem tah a 24 h po vytažení karty jsem cestu stornoval.

Možná, že vám přijde zvláštní udělat takové významné rozhodnutí po vytažení nějaké karty. Mně ne. Jak bych mohl zpochybnit princip synchronicity? Je přece jasné, že v daném okamžiku má ruka vytáhla jednu určitou kartu s konkrétním sdělením. Jde o koincidenci stavu mé mysli-otázky se stavem-obsahem karty. Nic nového pod sluncem. Podobné přitahuje podobné. Vrána k vráně sedá. Jde o shodu. Princip přitažlivosti. Malý test. Vytáhl jsem si jinou kartu s jiným sdělením? Ne. Ale vy máte jasno, karty jsou ďáblovy obrázky a fungují na principu sebenaplňujícího proroctví. A přesně tak to je. Kdykoliv to zkusíte, je tam úplná blbost. "Říkal jsem to," zvoláte, "totální šarlatánství. Vůbec to nefunguje."

Jak to, že s někým karty spolupracují (dostal jsem pak zánět v krku a navíc zjistil, že bych nemohl odjet kvůli termínu jistého projektu) a s dalším jen "cvičí?" Jak to, že pro někoho jsou Němci svině a někdo má mezi nimi spoustu přátel? Jak to, že někdo má věčnou smůlu na chlapy?

Jak je možné zažít v jednom světě tolik protichůdných realit?

Jde o kruh. Kruh vašeho vlastního přesvědčení. Pracuje naprosto bezchybně. Vezměme si nejčastější příklad přesvědčení lidí: "Nejsem někde dost dobrý." Každý je jako dítě nějak kritizován, při každé "výchově" dojde k nějakému pošramocení. Nebo se v dětství kolem vás něco zhroutí (například vztah vašich rodičů) a vy to otočíte proti sobě. Vaše Přesvědčení, že nejste dost dobrý vstupuje do hry. Pomalu ovládne vaši Interpretaci reality. Už tvoříte nějaký příběh, jiný než se ve skutečnosti odehrál. Stane se, že začnete uvnitř vašeho nového příběhu něco nevědomě Očekávat. Tento pocit již ve vás vyvolává Emoce a ty jak známo již ovlivňují naše chování. Kruh je uzavřen. Už se tak přece chováte! Nejste dost dobří. Zase jste zklamali, opět vám něco nevyšlo. Cítíte ty pohledy? Vlastně všichni už vědí, jak to dopadne, když se do něčeho pouštíte. Vy ostatně také. Nikdy jste nebyli dost dobří.

Můžete vést firmu, mít dvě vysoké školy, ale něco vás žere.
Stále to není ono.

Můžete se chovat jako blbec, konec konců se tak i sami často nazýváte a okolí vás vtom jen utvrzuje. Nebo máte neobyčejnou smůlu, všichni kolem vás jsou jen blbci. 

Jedete na dovolenou, pech, vedle mají karavan Němci, jasně, že se ožrali a nablili vám na stan. Jsou to svině. "Říkám to vždycky, když někam jedeme a vždycky mám pravdu, no ne?"

Je to naše přesvědčení, které nás drží v kruhu. Můžete dokonce vědecky bádat a dostane se vám výsledků dle vašeho přesvědčení. (Je zajímavé, kolik vědeckých studií je pro a kolik zase proti na stejnou věc. Dnes je již dokázáno, že sledované částice nabírají hodnotu podle vědomí pozorovatele. Google: Heisenbergova relace neurčitosti, Bellův princip nerovnosti)

Můžete se dokonce začít chovat tak, jak vám lékař řekl, že se při vaší diagnoze chovat máte. Přesvědčil vás.

Můžete všude potkávat děsně otravné Němce.

Můžete si jako jediná v ulici přivést domů pátého chlapa a on bude zase agresivní. Chlapi jsou svině.
Nebo rovnou celý svět vám může připadat nepřátelský. Dává vám zabrat, co? Lidi jsou přeci svině.

Můžete se celý život dřít, protože "bez práce nejsou koláče."

Můžete celý život někomu sloužit, protože "se musíte obětovat."

Ten kruh je začarovaný. Není z něj úniku. Nemůže být. Zpravidla vůbec netušíte, že si přejete být chudý, obětovat se, mít smůlu na chlapy a setkávat se jen s děsnými Němci. Většina těchto přesvědčení patří podle Labanovy analýzy učení do oblasti Nevím, že nevím. Je to v nevědomí. 

Nemáte šanci s tím něco dělat, protože o tom ani nevíte.
Ale vše do sebe perfektně zapadá. "Vidíš, říkal jsem to."

Jakoby mozek ani tak realitu nepřijímal, jak spíš vytvářel, že?

A tak jsme nemocní, ztrhaní, zklamaní, chudí, zkrachovalí, přespříliš pracovití a nevíme, že něco nevíme.

V zenu se kruh značí jako přerušený, s otvorem, jako podkova. Zenový kruh není smyčka, ale neustálý pohyb vpřed, stoupáte vzhůru spirálou a prorážíte všechna omezení.

Asi by vás zajímalo jak. Těším se příště.

PS: Každý jsme si nejlepší kartářkou na světě. Chodťe na karty k sami sobě, vy sami nejlépe víte, co potřebujete.

PS2: Upřímně, ve kvantové fyzice se nevyznám, pokud jsem si oba teorémy vysvětlil jinak než správně, napište mi, prosím. Díky. 

PS3: Nežerte tak to, co čtete. A taky se vykašlete na všechny karty. 

Komentáře