čtvrtek 27. června 2013

Jak jsem přišel k penězům a proč se mi to líbí.

Tenhle díl se Vám nebude líbit. Bude Vám proti srsti. "Kamil se změnil. Už to není ono, nevím, nějak zblbnul, dřív byl lepší." Ztratím nějaké čtenáře, možná i přátele. Naštěstí je mi to úplně jedno. Nejsem za ničí reakce v tomto případě nijak zodpovědný. Vysolím jen, co se stalo a to je všechno.

Vydělávám za jeden den práce tolik, co dříve za měsíc. A teď pozor. Nezměnil jsem obor, není to zmanipulovaný výsledek nějakých dřívějších investic.

Dělám to, co jsem dělal vždycky. Jen za to beru ne dvakrát, nebo desetkrát více peněz, ale tak, jak jsem uvedl.

Poslední zákazník se mnou dokonce hovořil takto: Dobře, ta částka je v pořádku, vlastně tu mám ještě nějakou rezervu." A téměř zdvojnásobil můj původní požadavek.

Zvláštní, že?



Zařiďte se také tak. Tedy pokud nepovažujete peníze za něco, na čem vám až tolik nezáleží. Vy jste přeci "cool" a pohodáři, že? Znám takové hosty, seděli šest hodin v čajovně na jednom čaji a při placení vylovili odkudsi zapadlou minci a řekli: "Fakt máte obyčejný Pu-erh za 45Kč? V Tramtárii ho měli za 40." Je tohle cool?

Deset let jsem se díval lidem na ruce jak platí, a z čeho. Tady je výsledek: Cool lidičky a pohodáři měli takové ty dětské peněženky, různé krabičky, vrcholem byla plastiková krabička od filmu a v ní mince a složená stovka.

Nebylo to pravidlem, ale tito lidé nejčastěji ze všech prožívali při placení tzv. nákupní bolest, což je specifický druh "nevole," která se vám zapne v emoční části mozku. Jak jsem to poznal? Platili neradi. Chtěli slevu. Obešli obchod a řekli mi, co kde viděli levněji. Neplatili, ale házeli mi peníze do dlaní nebo mi příliš silně tiskli mince do ruky. Zvláštní, to si prostě všimnete, když celý den všichni platí normálně, usměvavě a najednou přijde někdo tak trochu magor. Také měli chaos v peněžence, často se bankovky tak nějak ztrácely  v účtenkách, fotkách a jakýchsi papírkách.

Manažeři, ředitelé se k penězům chovali jinak. Měli dobré, kvalitní peněženky. Vše úhledně složeno. Žádný bordel. Jeden z nich si vždy zkontroloval bankovku, zda nemá ohnutý růžek a případně ji narovnal. Nikdy nechtěli slevu. Nikdo je nechtěl "napálit" a prodat jim ovesnou tyčinku o dvě koruny dráže než v Penny.

Zbylých 70 % procent mých zákazníků bylo normal. Žádný extrém. Koupím si to, co můžu a zaplatím to. Nic neřešili.

O co mi jde? Vůbec o nic. Jen jsem vám předal deset let svého pozorování od kasy.

A proč tady melu teda o penězích?

Milujete peníze?

Umíte to říci nahlas? MILUJU PENÍZE. Kroutí se Vám trochu pusa, co? Možná tam někde uvnitř pracuje nějaké to "moudro," co jste někde dříve zaslechli.

"Chudoba cti netratí."
"Peníze nejsou všechno."
"Kdo chce víc, nemá nic."
"Bohatí lidé nejsou šťastní."
"Na penězích mi nezáleží."
"Mně stačí, co mám."
"Bohatí lidé jsou kořenem všeho zla."

Otázka. Kdo vám tyto rady dal? Bill Gates to nebyl. Víte to moc dobře, byl to někdo, kdo peníze nikdy neměl. Kdo s nimi celý život bojoval. Chodíte k zubařovi, který v životě neviděl zuby?

Je to iluze. Ti, co Vám takto radí (a možná, že už skrz váš vlastní hlas v hlavě) si myslí, že peněz je tu omezené množství, nějaký koláč, který se rozkrájí, tenhle dostal víc a já méně.

Proč to tak není? Peníze jsou tu historicky proto, protože výměnný obchod byl pomalý a bylo stále složitější najít někoho, kdo by chtěl naši husičku a zároveň uměl opravit střechu. Peníze tedy usnadnily výměnu mezi lidmi, objevil se nový, lepší nástroj. Stejně tak všichni přešli z kinofilmu na digitál a Kodak zkrachoval. Normálka. Nyní známe mnohem přesněji hodnotu věcí či služby a tu znovu můžeme "vyměnit" za to, co právě potřebujeme. Geniální.

Tak proč mají peníze ne úplně košer pověst? Říká se "židit." To není fér. Nejdříve se židům zakázalo pracovat a oni se tak mohli věnovat jenom obchodu. A pak je stihl "trest." Trest úspěšných. Vždycky se tak společnost chovala. Průměr a masa se vždy dala lépe ovládat, než schopný a bohatý individualista.

Takže peníze nejsou omezený koláč, ale výměna, věčný tok, proud, který tu vždy byl a bude a na který platí zákon zachování energie. Hodně podobné lásce, že? Pro koho je to příliš silné vyjádření, mám tu tajemství:

Na své cestě k penězům jsem musel udělat jednu věc, postavit si konstelaci já a peníze. Konstelace mají tu výhodu, že nejdou ošulit, jen vám dají zprávu a neptají se, kdo jste a co si myslíte.

Představte si tedy tuto konstelaci, stojíte tam "vy" a "peníze," otevřete ústa a řeknete:"Na Tobě mi nezáleží, nejsi pro mě nic moc. Víš, jsou tu důležitější věci než Ty."

Konec, šlus. Nebo vy byste zůstali s partnerem, který k vám takto mluví?

A co tohle? "Láska a zdraví jsou důležitější než peníze."

Tento váš argument je nesmyslný. Je vaše pravá noha důležitější než levá? Co třeba mít oboje, nebylo by to ještě lepší?

Jo, už vás to trochu nudí: Vy máte peníze vyřešené, nepotřebujete je.

Velice nebezpečné. Odhaduji, že z té snad stovky lidí, kteří mně to za těch deset let v čajovně tvrdili, toho nedosáhl nikdo.

Pozor, teď Vás to malinko píchne.

Vy to nemáte vyřešené, vy jste rezignovali.

Osobně jsem potkal zatím jen jednoho člověka, kterému jsem to uvěřil, je příznačné, že on mi to ani nijak netvrdil. Byl to čistič bot v Turecku. Žil absolutní radostí z čistých bot a přitom neměl vůbec nic.

Já teď žiji absolutní radost z nových objednávek. Mám hodně času pro sebe, to jsem si vždy přál. Bylo to zadarmo a v pohodičce? Ale vůbec ne. Musel jsem pro to něco udělat. Vzdělat se. Investovat do sebe. Transformovat se. To je ten zákon zachování energie. Otevřít se a číst nahlas otevřený dopis o mých nejvnitřnějších pocitech, týkajících se peněz.

A vesmír je dnes fakt rychlý. Dostal jsem vzápětí po semináři objednávku na catering pro 5000 lidí. A tak pojedu v zimě někam na Jih.




Koho by cestování na Jih a moře času zajímalo, nabízím možnost prožít to samé. Ano, budete se muset přihlásit, zaplatit a absolvovat akci. Přesně v tenhle moment se váš skřítek Pohoda rychle probral a pronáší: "Klídek kámo, to on to jen tak šikovně napsal, to se tobě nepovede, to víš, někdo má, a někdo nemá."

Viním Vás ze lži. Až se shýbnete k dítěti, že si to nemůžete dovolit. Viním Vás ze lži. Až se budete hrabat ve zlevněných potravinách. Viním Vás ze lži. Až si v restauraci nedáte to, co chcete.

Dobrou chuť.

______________________________________________________________________

Synchroshop, jehož součástí bude finanční konstelace je ve středu. 11. 1. 2017.

Komentáře

9 komentářů:

  1. Velmi dobře napsáno......děkuji

    OdpovědětVymazat
  2. Ať slouží :) Rádo se stalo a také díky, pánové. Každé reakce si vážím.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé!! Děkuji, že se toho nebojíš. S radostí budu šířit dál.

    OdpovědětVymazat
  4. Milý Kamile, Ano. Miluj! Miluj peníze, miluj básně, miluj vaření, miluj strázně. Miluj bohatost života! :-) Metuje

    OdpovědětVymazat
  5. Skvěle napsané! Za všechny z týmu Matcha Tea zdraví Petr ;)

    OdpovědětVymazat