Sice je psaná mojí rukou, ale zdráhám se tvrdit, že jsem skutečně knihu napsal. Řekněme, že si kniha skrz mne našla cestu na svět. Co ale s knihou, které nerozumíte?
A tak začala pouť za smyslem knihy. Přitom jsem už předtím putoval přes půl světa, a stalo se, že cesta se změnila v Knihu. Už jsem měl Knihu, ale neměl jsem její smysl.
A tak jsem byl znovu vyzván k hledání. Hledal jsem a tázal se všude, kde to bylo jen možné. A skládal jednotlivé střípky dohromady. Někdy jsem musel letět tisíce kilometrů, někdy stačilo vykonat jen malou pouť, ať už za někým nebo na nějaké vzácné místo, které mi dalo další kousek odpovědi.
Trpělivě jsem skládal střípky dohromady, nechal se vést synchronicitou a každým dnem se ten obraz plnil a zaceloval. Byl to Stanislav Grof, který zasadil poslední díl obrazu a spatřil jsem celý její obraz.
Jak už to někdy bývá, proběhlo to nečekaně, lehce kuriózně. Než začal jeho seminář, odskočil jsem si na WC. A on zrovna močil do mušle. A tak jsem se mlčky přidal. A zeptal se v duchu. Odpovědí byla naše společná akce, společný proud. Podívali jsem se na sebe a jen konali, co bylo potřeba. A mně to došlo: budu konat to, co je třeba. Je to moje potřeba.
Trvalo ještě několik týdnů, než jsem si celý Grofův víkendový seminář zpracoval. A ten obraz se složil. A tak jsem se mohl po dlouhé době vnořit do textu, upravoval jsem ho a doplňoval závěrečná pochopení. Měl jsem plán: chtěl jsem ještě týdny zpracovávat události, které se staly za těch 29 měsíců, kdy Kniha ze mne vyšla.
Ale dnes synchronicita ukončila tyto mé plány. A ukončila tím celou knihu. Jak jinak, knihu o synchronním vnímání světa, první synchronní román na světě, přece nemůže ukončit nic jiného.
Píšu jistou větu (ta věta se právě stala poslední větou knihy), když jsem vyrušen. Stavuje se přítel, odlétá zpět do své Granady ve Španělsku. Věnuje mi knižní záložku a řekne: "To máš pro svou Knihu." Na záložce je překrásná mozaika z Alhambry a on podotkne, že to je geometrie, ze které vlastně všechno pochází. Přitakám mu, a řeknu mu, že posvátnou geometrii také miluji a že hlavní symbol mé knihy je právě také taková "mozaika" a to starobylý Květ života. Obejmeme se a rozloučíme.
Vrátím se ke psaní, a podívám se na právě dopsanou větu. Znáte ten pocit. Prostě vám to dojde. Aha moment. V duchu si procházím text, pokud by byla "záložka" právě tady, ano, je to ono. To je ten moment!
A tak synchronicita bude vždy moudřejší, zábavnější a pronikavější a bude nám dávat více plodů a užitku než my sami pouze svým vědomým chápáním a cíleným plánováním. Cokoliv posvěcené synchronicitou získává dotek božskosti a příslib vyššího vědomí.
Prohlédnu si skvostné paláce a zahrady Alhambry, a dočtu se, že byly budovány jako ráj na zemi. Stejný motiv nese i "moje" Kniha. Dále v odkazu na wiki je uvedeno, že Alhambra je zvěčněna v románu Alchymista Paulo Coehla. Připomenou se mi slova Překladatele, který knihu převádí do anglického jazyka - Proud vašeho vyprávění mi připomíná Coehlova Alchymistu.
A tak na vědomost se dává, že 18. 1. 2015, kolem 12:20 sama synchronicita ukončila práci na knize s pracovním názvem Synchronní svět, která způsobí revoluci ve vnímání lidí po celém světě a po tisících dovede jejich čtenáře k nejvyššímu osudu a naplnění.
Stalo se tak přesně týden po nakopávacím Synchroshopu 11. 1. 2015, od kterého jsem nonstop psal. Jestli je tu nějaký princip, za který jsem bytostně vděčný a který mne naplňuje "spirituálním úžasem," tak je to právě princip synchronicity.
Dává mi vše, co potřebuji, a přeji si z celého srdce, aby stejně tak začal dávat i všem čtenářům "mé" knihy, tedy spíše Knihy synchronicity samotné.
Uvádím jeden ze střípků, který jsem získal na své pouti za podstatou knihy, otázka, kterou jsem položil, zní takto:
"Osud mne spojil a zase rozpojil s jednou dívkou. Naše setkání bylo doprovázeno obrovským množstvím synchronicit. Jaký byl smysl našeho znovuzhledání? A co kniha, kterou jsem o tom napsal?"
http://cestyksobe.cz/thu-hien-kostel-sv-simona-a-judy-2-dil/3791
PS: Jaký že to byl největší omyl Junga v jeho kariéře? Když se seznámil s tím, co umí probuzená hadí síla, kundalini, vyslovil předpoklad, že v západním světě se takto probuzené vědomí objeví tak za tisíc let. Promiňme mu to, žijeme zkrátka v tak silné době, že se to vůbec nedalo odhadnout. Množství synchronicit v našich životech to tempo jen stvrzují.
Synchronicita s Vámi.
