pátek 8. února 2013

Skutečný konec světa v roce 2012

Povím vám svůj příběh. Není nic jednoduššího než vyprávět příběh, který jsme sami zažili. Bude vám připadat neuvěřitelný. To proto, že se opravdu stal. Není to žádná pohádka. Fantazie vždy bude kulhat za nevyčerpatelnou studnicí života.

Mnoho lidí se mě v čajovně, kterou jsem deset let provozoval, ptalo, co si myslím o roku 2012. Někteří k němu vzhlíželi s obavami. Dělali si například potravinové zásoby. A v Americe kvetl obchod s bunkry na úrovni developerských objektů. Postupně se moje odpovědi ustálily na této standardizované větě: „Budeš normálně chodit do práce jako obvykle.“ A to je první vzkaz, který pro vás mám. Je o síle slova.

Ztratil jsem práci, komplikovaně si zlomil nohu a prodělal tři operace, celé léto jsem tak proležel a postupně jsem během podzimu odkládal berle. Kromě práce jsem změnil-ztratil desetiletý vztah se svou partnerkou, právě jsme se zasnoubili. Prodali jsme náš nový moderní byt, nakonec jsem dokonce opustil i rodné město, de facto přerušil všechny tamější vztahy. Aby „konec světa“ proběhl kompletně na všech úrovních, stalo se, že jsem změnil i svou banku a vypověděl telefonní smlouvu. Vše v roce 2012. Ze starého světa mi nezbylo vůbec nic.

„Budeš normálně chodit do práce jako obvykle.“

Nejdříve mi bylo odebráno „do práce“, pak „normálně chodit.“ Když jsem přicházel postupně o další životní jistoty, uvědomil jsem si, že nic nebude „jako obvykle.“ Zbylo mi jen „budeš.“ To mi snad bude zachováno, pomyslel jsem si. První pochyby přišly, když jsem zahájil rehabilitaci. Začnete hýbat s nohou, ale ona se nehýbe. Vše děláte stejně, nejdříve takový ten sotva zachytitelný pokyn v mysli, pak by přece měl následovat samotný pohyb té určité části těla. Jenže moje noha se nehýbala. Pak se jednou trochu zachvěla. Dnes, po devíti měsících od úrazu, téměř nekulhám, dokonce jsem před týdnem provedl něco jako dobíhání tramvaje. Ale to ještě nebylo ono. „Budeš - nebudeš“ bylo zkoušeno jednu z posledních nocí v roce 2012. Přežil jsem a vy se dozvíte jak.



Buďte opatrní.                                                                                                                                                    

P.S.: Tento blog bude o jednom z nejméně prozkoumaných fenoménů tohoto světa. Říká se mu synchronicita. Už jste ten výraz někdy slyšeli? Budete se divit, ale pro mne je stejně rajcovní jako sex. Také se v něm dá zažít jakési bezčasí, úplně se v něm odevzdat, ztratit.

Bože, ono je tu něco stejně velkého, něco, co nás přesahuje, jako sex? 

Komentáře

16 komentářů:

  1. Už se těším na pokračování "Budeš - nebudeš" ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc držím palce v "novém" životě, a pokud se někdy potkáme, ráda si vychutnám společnou misku čaje:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky Therése, to nezní špatně, třeba bude i něco k zakousnutí :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Bože, ono je tu něco stejně velkého, něco, co nás přesahuje, jako sex?

    "Ano, jistě. Dva sexy."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Opravdu Ivo, zdá se, že dva sexy jsou více než jeden. Ale není to stále nějak málo? :-)

      Vymazat
  5. Tak to teda zírám na ten synchron. Nedávno jsem byla v jedné čajovně, dívala se na tvoji bývalou (to jsem ovšem neměla jisto) partnerku ( to jsem taky chvíli přemítala, zda je to ona, vypadá úplně jinak) a říkala si, že bych moc ráda věděla, co se vlastně stalo- Kamil čajovník a partnerka. Drbna jsem, no. A hele. Ono si to visí na blogu. Nijak cíleně jsem Kamila nehledala, natož abych tušila něco o nějakém jeho blogu......A mám pokoj.

    OdpovědětVymazat
  6. Smysl je v hladine, protoze tak jako se mraky a slunce shlizeji ve svem obrazu, tak i my pokud se stisime muzeme nahlednout zablesk vlastni duse a pochopit tak sami sebe. Laska a porozumeni to jsou kompasy nasi pouti a cilem by melo byt dosazeni moudrosti.
    Kamile k tvemu pribehu jen obtizne hledam ta spravna slova a tak radeji budu mlcet. Verim, ze v nevyrcenem je nekdy vetsi hloubka a porozumeni nez v proudu prazdnych slov. Rozumim Ti a zaroven jsem si vedom, ze individualni prozitek je od jiste hranice nesdelitelny a neprenositelny, snad jen nekteri umelci polibeni muzou dokazali tuto hranici prekrocit. Jsem s Tebou i pres tu vzdalenost, ktera nas deli... Martin Kubes

    OdpovědětVymazat
  7. Souhlas Martine díky. Jsem také s Tebou. Až do Státu spojených...

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Kamile, synchronicity mě taky fascinují, čím dál tím víc. Lepší než sex? Tanec, plutí prostorem a časem bez hranic. Kdo nepoznal, nepochopí...Hezké dnes kamkoliv *Míla (pokud ti připadá, že se neznáme, tak máš pravdu :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Mílo, děkuju. Popsala jsi to opravdu pěkně. Tanec je velmi vhodná metafora. A kdo poznal, pochopí :-) Máš nějakou zajímavou zkušenost ze synchronicitou? Rád si ji vyslechnu, jestli chceš napiš mi na synchromysl@gmail.com. Hezké dnes i Tobě. Kamil

    OdpovědětVymazat
  10. Jediné co je v životě jisté je to že nic jisté není! Ale zkuste se to někomu říct aniž by se neponořil do ještě větší deprese než je. Ale proč z toho být v depresi? člověk a jeho život postavený na jistotách- ó jak směšné, život nás o tom každý den přesvědčuje a my jako slepci stále ne a ne uvěřit. Ale když to člověk přijme?- ha ono to není tak hrozný, ba naopak spousta věcí začne dávat smysl-já se nebojím říci že vlastně celý svět začne dávat smysl a když člověk začne chápat svět,co se stane- deprese? co je to deprese?... :) Vždyt je to všechno tak jednoduchý!

    OdpovědětVymazat