 |
| Čajovna v muzeu, 2001-12 foto Michal Pivarči |
Byl běžný letní den a ve dveřích čajovny se objevil dobře udržovaný pán ve vysokém věku, prvorepublikového vzezření. Stál na prahu a zkoumal, zda vejít. Nakonec vstoupil, jen tak mi pokynul na pozdrav a usadil se u šachového stolu. Pozdravil jsem ho a zeptal, co bude pít. Opět jen mávl rukou a složil si na stůl prastaré pouzdro s brýlemi. Pochopil jsem, že je to na mně a připravil mu polozelený čaj z Tchajwanu. Po čase mi ten důstojný pán pokynul a v ruce držel peněženku. Zaplatil a beze slova odešel. Z čaje upil jen šálek, který jsem mu nalil. Smůla, někomu čaj nesedne, ale rozloučit se mohl.
Neuplyne ani půlhodina a pán je znovu ve dveřích. Opět jen gesto, přikročím a ptám se, zda tedy spíše něco nečajového. Jen tak mávne. Začínám se vztekat, dáváte do čajů všechno a on to jen odmávne. Přinesu mu šalvějovou limonádu, třeba se panu továrníkovi trefím do gusta. Přiletí Jasmín a sedne mu na rameno. To on dělal, prosím, hodně často a rád. Brebentil a zdá se, že pán soustředěně poslouchá. Nechám ho být, on se se mnou taky nebaví. Poté si mne opět přivolá mávnutím ruky a já trochu neochotně převezmu peníze za nedotčenou limonádu a sleduji, jak se pán ve kvalitním, ale stoletém fraku beze slova poroučí pryč.
Inu, podivín, host, který zašel podruhé a ničeho se ani nedotkl - uzavírám si tuto podivuhodnou kapitolu.
Za chvíli se znovu objeví ve dveřích. No to snad ne! Odsune mi židli a pomalu vysloví, jakoby mu zmrzla ústa:
"P-r-o-s-í-m, co jsem to měl za nápoje?"
"Měl jste půl šálku tchajwanského čaje a smočil jste rty v šalvějové limonádě."
"Připravte mi velká balení obojího."
"Cože?"
Do čajovny vpadne náhle veselá grupa - Dědečku, ty mluvíš! Objímají se, radují a mluví jeden přes druhého. Trvá to asi hodinu. Když se uklidní, pán znovu vypravuje:
"Víte, již mnoho let nemluvím, byl jsem u mnoha specialistů, těch nejlepších doktorů, ale nikdo mi nedokázal pomoci. Až vaše čaje."
"Pane, vždyť jsem vám říkal, že.."
Ale všichni jsou tak šťastni a radují se z té úžasné šalvěje a toho úžasného čaje, že to nechám být. Rodinka se má k odchodu a rozzářený pán se ještě jednou s díky otočí a chce znovu všecičko vypovědět. Když v tom jeho ústa nevědomky opustí věta, která se stává klíčem k celému dnešnímu vyprávění:
"Víte, když na mně přistál ten váš ptáček a začal mi na rameni vykládat, já jsem si v té chvíli strašně přál, abych mluvil aspoň jako ten ptáček."
A tak Jasmín, papoušek vlnkovaný způsobil jedno velké uzdravení. O co tu jde?
Vaše nemoc, jakékoliv omezení musela do vašeho těla přes vaši hlavu. Ale to není vše. Jsme posedlí všemi různými JAK, kupujeme si poslední trendy diety, učíme se novou techniku, jak na to, firmy zavádějí další systém efektivnějšího řízení.
Jenže, pouze a toliko:
Vaše mentální nastavení je 80 % všeho.
VŠEHO. Vašeho zdraví, příjmů, vitality, veškerého prožívání. Kdo tohle pochopí, zažije skutečné osvobození.
Kdo se bude věnovat přímo kódování vlastního Programu, zjistí, že je už skoro jedno, na čem se ten program pak realizuje. V čem podniká, jakým stylem řídí firmu, jakými botami běhá. To jsou jen nějaké drobné do celkového úspěchu.
Můžete mít jedinečné, vysoko ziskové podnikatelské nápady, ale potřetí za sebou zkrachovat.
Vaše mentální nálepka na čele totiž mluví jasně: Moje hranice je 12000 čistého měsíčně. To je síla mozku. Mozek má vlastní představu vašich příjmů (váhy, úspěchu, zdraví, vitality...) a to, že jste právě skončili kurz s tím nejlepším know-how JAK něčeho dosáhnout, ho prostě nezajímá.
Můžete vyzkoušet všechny možné způsoby JAK být šťastní, ale mozek je zvyklý na přesné dávkování chemických látek, které to způsobují a udržuje hladinku. Musíte se dostat hluboko dovnitř matrixu a přehodit přímo zdrojové hodnoty.
O JAK se postará vesmír. Vy jste Architekt.
Naplánujte si vše, co chcete a sledujte tok synchronicit.
Samozřejmě, že jste toho makléře před týdnem ještě neznali. Dnes s ním zakládáte firmu. Měli jste sen podnikat v USA, ale to je přece nesmysl. Jenže ten nový Američan vás pozval a zaplatil vám letenku a celý podnik vám chce hned svěřit. Ještě včera jste pracovali v účtárně na malém městě. JAK nikoho nezajímá. Pro vesmír je JAK něco jako nádech a výdech, úplně nevědomý proces a naprosto přirozený. Nuda.
A proto:
Nechte si ty nejvyšší cíle. Čím více bláznivější, tím lépe.
Čím podrážděněji bude mainstream reagovat, tím jste na lepší stopě.
THINK DIFFERENT.
Žijeme ve světě bez hranic.
Jediné hranice, které se ve vašem životě mohou objevit, jsou ty, na které uvěříte.
A pak můžete po celý život mlčet.
Viďte, pane ve staromódním obleku. Jste to Vy?
_____________________________________________________________________
S mentálními nastaveními se pracuje i na Synchroshopu, již brzo celodenní seminář.
