A teď už to víš. Vítej v krajině volby.

Ta pravda je nelítostná: tak dlouho jsme vyčerpávali půdu a dávali ji "injekce" až jsme ji zcela vyčerpali. Na první pohled se nic neděje. Přece celé hodiny můžete jet kolem jednobarevného pole a ty rostliny tam jsou. Dokonce vypadají statně a jsou velké. 

Uvnitř je všechno jinak. Jsou nutričně chudé. Ještě před několika málo desetiletími stačilo zdravě jíst a tělo mělo dostatek všech potřebných látek. Ta doba je pryč. A tak musely přijít zelené potraviny, z těch posledních nejčistších míst na Zemi, abychom mohli obnovit původní rovnováhu.

Foto autor. Pult v bistru Bella Strada, Křižíkova 66

Řeknu to ještě takto:
I zdravý člověk při zdravém životním stylu, má svou antioxidační hladinu nižší než by měl mít. V jednotkách desítek procent. Můžete být i na polovině, pokud jsou v rodině opakovaná závažná onemocnění.

Jde tedy o poměrně novodobý proces a stále je třeba "pionýrů," aby nesli tyto informace ke každým uším. Třeba budete první, kdo to vysvětlí vašemu lékaři. Sdílej to poznání a staň se součástí revoluce.

Zelený ječmen je extraktem z asi dvoutýdenních rostlinek, které se za studena vymačkají, syrovou, "raw" cestou, a tak je získávána drahocenná rostlinná míza.

Máme smaragdově zelený nápoj, který je při nízké teplotě šetrně usušen a to pro zachování především jeho enzymatické hodnoty.

Lžička takto usušeného extraktu zalitá šálkem vody způsobí ve vašem těle antioxidační tsunami.

Zvláště budeme sledovat látku, kterou v roce 1992 objevil japonský profesor Toshihiko Osada. Seznamte se: glykosyl isovitexin. Vymyká se všem číslům a statistikám. Zdá se, že se narodil přímo proto, aby geniálně snadno prostupoval všemi buněčnými membránami. Chudák vitamin E, jeho se dostane do nitra buňky asi 500 x méně.

Jsme uvnitř buňky a je tu s námi nadupaný Mr. Glykosyl. Není na co čekat. Okamžitě zahájí svou antioxidační aktivitu. Radujme se. On tak činí zevnitř buňky. Dochází k její vnitřní obnově. Buněčné jádro získává ochranu, celá buňka sílí a tím i celý člověk. Revitalizuje se a mládne.

Zkuste se léčit postřikováním se zázvorovým čajem. Všichni víme, že teprve zevnitř to bude jiný šálek čaje.

Zelený ječmen je rostlinou holistického léčení. Léčí celek. A i sám je komplexní. Obsahuje nesmírně širokou paletu všech potřebných látek k našemu plnému zdraví. Posiluje naše buňky tak, že nemoc nemůže využít žádné slabé místo k ataku. Zánět se neuchytí. Imunita nepovolí. Alergie se nerozjede. Ekzém nevypučí.

Je zásaditý a odkyselí. Tento příjemný efekt jsem cítil okamžitě.

Milion cukrovkářů 2. typu je léčitelných. Ječmenem.

Podpůrná léčba onkologických onemocnění doložena. Volné radikály, způsobující oxidační stres, mají v těle celé volné pole, pokud na něm ještě nehrají svou hru antioxidanty. Pozor, nepoužívat ale při ozařování!

Celková revitalizace organismu může dospět, až k "zelenému miminku." Kůra platí i pro muže! Pozor, maminky na ječmenu mají po kojení superaktivní miminka. Chvilku neusne. Působí v něm síla přírody. Uchovaná živost.

Trávení se upravuje, již za tři týdny máte jiný krevní obraz. Krásnější:) Detoxikace může být pozvolná i nabrat rychlejší obrátky.

Chlorofyl zaceluje. Nejlepší mast? Ječmen s trochou bambuckého másla. Opar, aft, poranění se rychle spraví. Můj opar místo deseti dnů je tak vykoukl na 48 hodin.

Unikátní synergie vznikne s kombinací sladkovodní řasy Chlorelly. Ječmen nemá vlákninu. Řasa ano. Každý jsme jiný, každému bude něco jiného vyhovovat.

Můžete si zase jít koupit hromadu zeleniny do obchodu, ale pokud není ze zahrady či bio, kupte si raději zelený ječmen, v jednom balení tak získáte zeleniny celý vagon.

Ušetřili jste čas a peníze. 

Máte "žravější" období, příliš masa, sladkého a nemůžete si pomoci? Dodržujte zelený režim. Zabráníte těm největším škodám.

A jeden den se stane něco velmi užitečného a vzácného. Zelený ječmen si vás vychová k obrazu svému a povede vás novou, moudřejší cestou. Sáhnete pro něco v obchodě a zase to položíte zpět. "Něco" vám to už nedovolí.

Je to nádherný okamžik osvobození se od systému komerčního pěstování potravin. Už máte svůj "nos." A ten prokoukne každý obal. Drtivá většina pOtravin vám přestane vonět. Už vidíte dovnitř. Systém samozřejmě nemá žádný zájem, abyste tohoto bodu dosáhli. Systém vám to obarví, zvýrazní a uchová, tak dlouho, dokud se to neprodá. Systém ví, že prodává nalakovou chudobu, proto útočí cenou.

"Když budou zobat levně, nebudou koukat po kvalitním."

Tento systém je nazýván neudržitelný. Země už nemůže, monotónní krajina už nemůže a my lidé? Už nemůžeme. Plníme ordinace a dostáváme od systému prášky. A tak jsme také práškováni. Kruh se uzavírá. Vedlejší účinek: kolaps životních funkcí člověka a planety. Že je to na zbláznění? Vezměte si prášek.

Vystupte ze systému. Prohlédněte. Vraťte se k bylinám, udržitelnému hospodaření, odebírejte plodiny od malých farem, hledejte kvalitu a opusťte vaše šuntové Já. Jak uvnitř, tak na povrchu.

Poctivých potravin stačí menší množství. Šunt je prázdný a jen zatíží váš trávící systém. A hlavně: osvobodíš se z pasti, do které jsi byl vsazen. Možná jsi o ní do teď nevěděl. 

Sorry. Teď je to na Tobě. 

________________________________________________________

Text vznikl před půlhodinou pro Čajbus, ale nakonec mi přišel zcela "blogový."

K ječmeni jsem se dostal synchronní cestou, to je, že jsem to nebyl já, kdo se po něm pídil, ale že jsem jednoho dne dostal jistou zprávu. Díky Hanko:)

Přemýšlíte, která synchronicita je ta pravá? Je to ta, kterou nehledáte, ale která přijde sama.

Rostliny jsou mocná medicina, navyšují náš potenciál až o třetinu. To je úžasné číslo, to už je rozdíl v kvalitě života. Specializuji se na tři nejmocnější energizéry světa, japonskou matchu, korejský ženšen a ječmen. A objevuji další. Rostlinám se věnuji od roku 2001 profesionálně, garantuji kvalitu a servis. 

Uvnitř eshopu Čajového vozu najdete energii, radost, štěstí a zdraví! A také tak trochu jiné popisky. Zasílám do druhého dne. Nechte si chutnat! :) 

www.cajovyvuz.cz

Komentáře

Když Knihu dopíše synchronicita

V červenci roku 2012, toho památného transformačního roku, jsem ležel v bytě a psal, trvalo to měsíc, a jednoho dne ten proud ustal. Přede mnou byl text, celá kniha, které jsem nerozuměl. Je to zvláštní pocit napsat knihu a nerozumět jí. 

Sice je psaná mojí rukou, ale zdráhám se tvrdit, že jsem skutečně knihu napsal. Řekněme, že si kniha skrz mne našla cestu na svět. Co ale s knihou, které nerozumíte? 

A tak začala pouť za smyslem knihy. Přitom jsem už předtím putoval přes půl světa, a stalo se, že cesta se změnila v Knihu. Už jsem měl Knihu, ale neměl jsem její smysl. 

A tak jsem byl znovu vyzván k hledání. Hledal jsem a tázal se všude, kde to bylo jen možné. A skládal jednotlivé střípky dohromady. Někdy jsem musel letět tisíce kilometrů, někdy stačilo vykonat jen malou pouť, ať už za někým nebo na nějaké vzácné místo, které mi dalo další kousek odpovědi. 

Trpělivě jsem skládal střípky dohromady, nechal se vést synchronicitou a každým dnem se ten obraz plnil a zaceloval. Byl to Stanislav Grof, který zasadil poslední díl obrazu a spatřil jsem celý její obraz. 

Jak už to někdy bývá, proběhlo to nečekaně, lehce kuriózně. Než začal jeho seminář, odskočil jsem si na WC. A on zrovna močil do mušle. A tak jsem se mlčky přidal. A zeptal se v duchu. Odpovědí byla naše společná akce, společný proud. Podívali jsem se na sebe a jen konali, co bylo potřeba. A mně to došlo: budu konat to, co je třeba. Je to moje potřeba.  

Trvalo ještě několik týdnů, než jsem si celý Grofův víkendový seminář zpracoval. A ten obraz se složil. A tak jsem se mohl po dlouhé době vnořit do textu, upravoval jsem ho a doplňoval závěrečná pochopení. Měl jsem plán: chtěl jsem ještě týdny zpracovávat události, které se staly za těch 29 měsíců, kdy Kniha ze mne vyšla. 

Ale dnes synchronicita ukončila tyto mé plány. A ukončila tím celou knihu. Jak jinak, knihu o synchronním vnímání světa, první synchronní román na světě, přece nemůže ukončit nic jiného. 

Píšu jistou větu (ta věta se právě stala poslední větou knihy), když jsem vyrušen. Stavuje se přítel, odlétá zpět do své Granady ve Španělsku. Věnuje mi knižní záložku a řekne: "To máš pro svou Knihu." Na záložce je překrásná mozaika z Alhambry a on podotkne, že to je geometrie, ze které vlastně všechno pochází. Přitakám mu, a řeknu mu, že posvátnou geometrii také miluji a že hlavní symbol mé knihy je právě také taková "mozaika" a to starobylý Květ života. Obejmeme se a rozloučíme. 

Vrátím se ke psaní, a podívám se na právě dopsanou větu. Znáte ten pocit. Prostě vám to dojde. Aha moment. V duchu si procházím text, pokud by byla "záložka" právě tady, ano, je to ono. To je ten moment!

A tak synchronicita bude vždy moudřejší, zábavnější a pronikavější a bude nám dávat více plodů a užitku než my sami pouze svým vědomým chápáním a cíleným plánováním. Cokoliv posvěcené synchronicitou získává dotek božskosti a příslib vyššího vědomí. 

Prohlédnu si skvostné paláce a zahrady Alhambry, a dočtu se, že byly budovány jako ráj na zemi. Stejný motiv nese i "moje" Kniha. Dále v odkazu na wiki je uvedeno, že Alhambra je zvěčněna v románu Alchymista Paulo Coehla. Připomenou se mi slova Překladatele, který knihu převádí do anglického jazyka - Proud vašeho vyprávění mi připomíná Coehlova Alchymistu. 

A tak na vědomost se dává, že 18. 1. 2015, kolem 12:20 sama synchronicita ukončila práci na knize s pracovním názvem Synchronní svět, která způsobí revoluci ve vnímání lidí po celém světě a po tisících dovede jejich čtenáře k nejvyššímu osudu a naplnění. 

Stalo se tak přesně týden po nakopávacím Synchroshopu 11. 1. 2015, od kterého jsem nonstop psal. Jestli je tu nějaký princip, za který jsem bytostně vděčný a který mne naplňuje "spirituálním úžasem," tak je to právě princip synchronicity. 

Dává mi vše, co potřebuji, a přeji si z celého srdce, aby stejně tak začal dávat i všem čtenářům "mé" knihy, tedy spíše Knihy synchronicity samotné.

Uvádím jeden ze střípků, který jsem získal na své pouti za podstatou knihy, otázka, kterou jsem položil, zní takto:

"Osud mne spojil a zase rozpojil s jednou dívkou. Naše setkání bylo doprovázeno obrovským množstvím synchronicit. Jaký byl smysl našeho znovuzhledání? A co kniha, kterou jsem o tom napsal?"

http://cestyksobe.cz/thu-hien-kostel-sv-simona-a-judy-2-dil/3791

PS: Jaký že to byl největší omyl Junga v jeho kariéře? Když se seznámil s tím, co umí probuzená hadí síla, kundalini, vyslovil předpoklad, že v západním světě se takto probuzené vědomí objeví tak za tisíc let. Promiňme mu to, žijeme zkrátka v tak silné době, že se to vůbec nedalo odhadnout. Množství synchronicit v našich životech to tempo jen stvrzují. 

Synchronicita s Vámi. 

Komentáře