Proč bylo zničeno letadlo Boeing 777 na Ukrajině? Synchronicity speaking.

Všimly si toho i mainstreamová média. Letadlo malajsijských aerolinek Boeing 777, které bylo s vysokou pravděpodobností sestřeleno, zůstalo v provozu přesně 17 let. Na den přesně. Poprvé vzlétlo 17. 7. 1997 a 17. 7. 2014 bylo zničeno. Nějak moc sedmiček či sedmnáctek.

Jeden ze 189 nizozemských pasažérů se jmenoval Cor Pan. Než nastoupil, udělal snímek letadla a vložil ho na facebook. Napsal: "Kdyby zmizelo, vypadalo takto." Jeho fotografie se stala posledním snímkem Boingu 777 vůbec, dosud jí sdílelo 30 000 lidí. 

Co se to tu děje?

Můžete si s tím hrát donekonečna, letadlo bylo v provozu 6209 dní, 6+2+0+9=17. Můžete nacházet další a další "propočítané" roviny celého příběhu. Může vás mrazit a můžete o tom napsat celou knihu. Fascinující. Magické. Běží z toho mráz po zádech.

Ale vraťme se k těm nezvyklým číslům. Ta část vaší bytosti, která platí složenky a bezvadně funguje v tomto světě, tak trochu nevěří a slabě pro sebe opakuje: Náhoda, to je jen náhoda.

Pojďme si naložit víc. Budeme zkoumat proč se to děje a jak je to možné.

V červenci 1975 se zaplnily noviny příběhem Erskine Ebbina, sedmnáctiletého hocha, kterého srazilo z jeho mopedu taxi. Mladík na místě zemřel. Událost se stala v Hamiltonu na britských Bermudách. Jenže téměř přesně před rokem ve stejné ulici zemřel jeho mladší bratr Nevill. Ano, ve stejné ulici. Jel dokonce na stejném mopedu. A teď se podržte: Srazilo ho taxi. 

Ale to není všechno. 

Taxi řídil stejný řidič. 

Dovede si představit, co se musí honit v hlavách aktérů?

Ale to není vše. Taxi v obou případech nebylo prázdné.  

Seděl v něm stejný klient! Co s tím? Jako kdyby nám příhoda nechtěla dát vůbec žádnou šanci ani šeptnout slovo náhoda. 

The Scunthorpe Evening Telegraph, 21. 7. 1975, strana 9
 

Zajímavá čísla byla tažena v loterii v New Yorku rok po tragédii Dvojčat, tedy 9/11 2002, jak zde uvádějí datum. Jsou to 9-1-1.

Možná znáte jméno John Wilkes Booth. Je to vrah amerického prezidenta Abrahama Lincolna. Jenže spíše byste měli znát jméno jeho bratra Edwina Thomase Bootha, nejslavnějšího herce 19. století, mnohými považovanými za největšího herce USA všech dob. Jeho tvář byla v jeho době stejně známá jako dnes třeba Arnolda Schwarzeneggra. V životě této proslulé celebrity své doby se pozoruhodně vyjímá jedna příhoda. Ve tlačenici na vlakovém nádraží v New Jersey zachytil hocha, který by byl bezmocně usmýkán vlakem. Booth ho pevně stiskl, vytáhl ho a zachránil mu s nejvyšší pravděpodobností život. Představte si, že vám Arnold Schwarzenegger jen tak na nádraží zachrání život. Jako v bijáku. Hoch ho samozřejmě poznal, oslovil ho jeho jménem a poděkoval mu. 

Aspoň tak to uvádí on sám. Robert Lincoln, syn Abrahama Lincolna. Nedlouho později bratr jeho zachránce zabíjí jeho otce, amerického prezidenta Abrahama Lincolna.

Anthony Hopkins rád uvádí neuvěřitelný zážitek z roku 1975, který se mu stal, když souhlasil, že bude hrát ve filmu Dívka z Petrovky. Samozřejmě se ihned vydal koupit si celou knihu. Ke svému překvapení v celém Londýně titul nemohl sehnat. Vracel se domů a uviděl jednu zapomenutou knihu na lavičce. Zvedl ji a ano, z mnoha miliónů vydaných titulů na světě, to byla právě ona. Měla dokonce ručně psané poznámky. Ale jsme v polovině. O dva roky později se potkává s autorem Georgem Feiferem a ten poznamená, že vlastně svou knihu ani nemá. Půjčil ji totiž kamarádovi v Londýně a tomu byla zcizena při vyloupení automobilu. Asi již tušíte. Kniha s osobními poznámky autora se vrátila zpět. Hej, co je tohle za matematiku? Něco jako integrál Absolutní haluze?

Náhoda či haluz hrála také významnou roli při atentátu na Františka Josefa    d´Este, který patří k milníkům při vzniku První světové války. Atentátníci použili granát na panovníkův vůz, ten ale vybuchl dále v koloně vozů, část skupiny zde byla zatčena. Zbytek spolu s Gavrilem Principem se kvůli davům musel rozptýlit. František se přesto vydává do nemocnice, kterou měl otevřít a chce navštívit zraněné při atentátu. Měli jet přímo, ale řidič k tomu nepochopitelně nedostal pokyn a znovu vjel do nebezpečného centra. Je tedy po neúspěšném atentátu, Gavrilo Princip postává před jednou z mnoha kaváren a náhle nevěří svým očím. Panovník právě zastavuje s vozem jeden a půl metru od něj! Do ran se vrhá i těhotná manželka Žofie. Gavrilo je odsouzen na dvacet let v Terezíně. Mimochodem, zde ho přepadne tuberkulóza a ruka, kterou střílel, je mu amputována. Umírá jako 40 kilogramová troska tři roky po atentátu.

Co je naprostým synchro masakrem a celý klub skeptiků se může dvakrát postavit na hlavu: Auto, ve kterém byl arcivévoda zabit má SPZ, kde je již "zakódován" konec války, kterou střelba na něj vyvolala. 11. 11. 1918 bylo uzavřeno příměří a na všech frontách v 11 h dopoledne zavládl mír. (111111)

Zdroj: wikipedie. SPZ obsahuje číslo 118.

Při zkoumání podobných příběhů se je vyplatí ověřovat, například seznam podobností mezi Lincolnem a Kennedym, který je evergreenem už padesát let, obsahuje mnohé nepravdy nebo uvádí jako neuvěřitelnou náhodu něco, co po bližším prozkoumání je spíše fádní skutečnost. Ostatně vždy, než se dáme do hledání "smysluplných vzorů, matric či struktur" je třeba mít na vědomí, že mozkové centrum, které je za tuto činnost zodpovědné to činí z evolučních důvodů a "rádo" a je omylné. Více zde:

http://synchromysl.blogspot.cz/2014/05/proc-neni-synchronicita-pozitivni.html

Přesto tu zbývá příliš skutečností nad kterými doslova zůstává rozum stát, je zmrazen, nemůže se pohybovat po obvyklých kolejích. 

Takže co nám říká číselná matrice malajsijského letu?

Všechno je propojeno. 

To je hlavní a zásadní vzkaz. 

Můžete naprosto opustit prožívání sebe sama, jako náhodně putujícího tvora vesmírem. 

Všechno má svou matrici, která se dokonce občas vynoří s matematickou přesností. 

Nevědomí pracuje kvantovým způsobem, lineární mysl je jen koncept. Vše se schází v jedné časové smyčce. Ta, která je právě Teď. 

Cor Pan nám dal zprávu: Ano, ve vtipu, v ironii, přeřeknutí si dovolíme být Blázny, jsme šašci, klauni, kteří mají jedno úžasné privilegium: Říkat pravdu. Nebýt roz-umní. Mluvit za Celek. Být jako děti, nevědomí a tak blízko Zdroji. Bez naučených, logických odpovědí dosahovat Pravdy. 

Pro mne je to životní lekce. Jeho poslední vzkaz zní takto:

Buďte opatrní. Sledujte svá slova. Nechte je proudit a buďte k nim pozorní. Co když z nich právě prosáklo něco, co lineární mysl, která zpracovává jen to, co vidí, nemůže obsáhnout?

Tomu říkám "soft skills." Všichni jsme zváni do Synchronního světa, ale ne každý má odvahu tam vejít. 

Copak jsem blázen?

Přesně. Bez toho to nepůjde. Dokud bude vládnout královské Ego a nedoslechne se Pravdu, nepostoupíte dál. 

Jaké dál? 

Vždyť já se mám skvěle. 

Ba přímo báječně, to je "výhoda" královské komfortní zóny. Přepychové paláce. Nechte tam vejít Šaška a udělat ho nějakou práci. Zasmějte se sami sobě. Je to překrásná bolest. 

Nejvyšší umění bolesti. Nádherná, nesnesitelná, ušlechtilá, zostuzující, bodavá, šílená, dokonalá bolest umírajícího Já. Luxusní stěny komnat se hroutí a z další se již ozývá poťouchlý smích Šaška, nesnášíte ten zvuk rolniček, ale přímo celou duší si přejete, aby už dorazil do vašeho největšího pokoje. Jste tam tak sami. Nelze to již dále snášet. Je to k zbláznění. 

ANO!

To je ten moment. Rozšklebená bláznova tvář se vám šíleně smýkne přímo před nosem. Královské Ego se zhrozí, přichází o svou existenci a vy, vy vše odvoláte! Svírá vás smrtelný strach. Ale je už pozdě. Šašek otvírá ústa a vysloví první čistou Pravdu. Pravda se vám zaklesne do hrudi a způsobí strašnou bolest. JÁ bolí. JÁ umírá. Šašek si vás zkoumavě prohlíží, neustále vás obchází a jak klesáte níž a níž, zasahuje vás další a další Pravdou.

Jsi vypočítavý! Děláš vše jen z kalkulu! Nejíš maso a deset let jsi nepromluvil s tátou? HAHAHA!

Nemiluješ! Vlastníš! Jsi posera! Cože? A kde jsou Tvé sny? Tak vidíš! 
HAHAHAHAHA!

Nakonec šašek tvé komnaty jednoduše zapálí a ty uprostřed své pečlivě pěstované palácové nádhery shoříš jako pes. Jako krysa při požáru přístavu. A přeci v tom popelu něco zbylo. 

Je to očištěné ohněm a krystalicky čisté. Tvé nové nitro. Začínáš dýchat. Zvedáš se pomalu a sotva poznáváš své královské zahrady. Je tu tolik světla, tolik nových cest. Náhle miluješ toho blázna a je ti líto, že odchází. Jen mrkne jako spiklenec a prohodí: Vrátím se, až to tu budeš mít znovu postavené. 

Smějete se Bláznům, ale poslední smích je vždycky jejich. 

Držíte se lineární mysli, ale synchronicita ji vám vyfoukne z pod rukou. Zbude jen ta pitomá "náhoda." A stále znovu a znovu klepe na dveře. Když už se vzdáš, králi?

Víš, že předák separatistů Strelkov se narodil 17-tého?

No tak vzdej to. Vesmír má svoji vlastní organizaci. Chceš do ní patřit? Žádný problém, vystup z komnaty. Nechce se ti? Uděláme z tebe Blázna. Ať chceš nebo nechceš. Budeš za tu bolest děkovat. Budeš si přát další. Nikdo tu nechce být sám. Všichni chceme cítit to propojení. Všichni se chceme cítit jako unikátní bytosti, jedinečné, jak sebe vědomé, tak vědomé celku. Jako vlna v oceánu. Jako kapka v moři. Vydej se na bláznivou cestu. Budeš křičet slastnou bolestí. Jsou to porodní výkřiky. A za každý nový život je třeba být vděčný. 

298 životů bylo odevzdáno zpět Celku. Jak naložíš s tím svým jediným ty, králi?

FOTO: Athit Perawongmetha, Reuters

Komentáře

Konec ateistů v Čechách

Je svět reality a svět zázraků. Čím více se spoléháte na levou mozkovou hemisféru, tím více jste realističtí. A ono to funguje, žijeme totiž v reálném světě. Rozumně, hlavně rozumně. A tak se někdy stane, že roz-um považuje za dobré vyrobit atomovou pumu a během jedné sekundy způsobit smrt 100 000 civilistům, kteří se v rodinách s dětmi chystají na oběd. Je to prostě město jako to vaše.

Foto:autor

"Ahoj Johne, ty jsi už doma? Jak to dneska šlo?"
 "Dnes hodně dobrý - 100 000."

Ve světě zázraků neexistují žádné atomové zbraně. Pravá mozková hemisféra není už tak "roz" ve smyslu rozdělit, rozebrat, rozbít, rozemlít... Intuitivně chápe, cítí, že by to možná v dané věci bylo velmi rozumné, ale bez jakékoliv moudrosti.

Moudrost by nikdy atomovou pumu nepoužila. Nepotřebuje ji. Přichází s moudřejším řešením.

Je váš král rozumný nebo se chová moudře?

A jak se dostat do světa zázraků? Co třeba suchým převyprávěním zdokumentovaných příhod, které jsou zcela mimo svět reality? Otevírám tak seriál z připravovaného projektu Deset tisíc okamžiků, který dokumentuje autentická svědectví. Viz minulý díl blogu. Sledujte při čtení následující příhody svou mysl. Vše klape, dokud fakta můžete pohodlně řadit k vašim už známým přesvědčením, k něčemu jistému. Jakmile začne "plavat", je tu jediná obrana: "To je ale blbost. Ne, to není možné, protože...", vítězoslavně se ozve rozum. A proč by nebylo?

Respektive, jak to myslíte, že nestalo, když tohle je jen přepis toho, co se to stalo? Být skeptický je ok, ale být ignorantem, je lhaní si do vlastní kapsy. Příjemné, rozumem, nenarušené čtení:

"Píše se rok 1986 a paní Jindře je 19 let, když ji selhávají ledviny v důsledku zátěže nevyřešených komplikovaných vztahů s rodiči. Lékaři ji provedou umělý vývod z ledviny a seznamují ji s výsledky předoperačního vyšetření: 40 % a 20 %. To je funkčnost jejích ledvin v tak brzkém věku. A tak na víkend před operací “utíká” ze špitálu a okamžitě kontaktuje jeden manželský léčitelský pár. Vlastně pro ně ihned jedou autem. Už ve vozidle na ní začínají “pracovat - modlí se k duchu svatému.” Slyší jejich modlitby na zadním sedadle, a zřetelně cítí, že ve voze se zvedá “vysoká energie.” Ještě vystoupí, drží si onen pytlík v ruce, stihne dojít k popelnici před domem, kde jí ale zdřevění nohy, tělo se zastaví a vůle přestane pracovat. Pak se to stane. Náhle, s obrovskou razancí do ní vstupuje mocný energetický proud. Vnoří se do ní z vrchu, přes korunní čakru a proniká až po šlapky nohou. Rozvibruje jí celé tělo, vše kolem hučí, vše je silně zalito zářivým světlem. Cítí se ale naprosto Božsky. V jejím oslabení s ní vibrace mocně hází, vypadá to, že každou chvíli spadne. Přiskočí k ní na pomoc její matka, ale ta energie ji mocně odkopne. Paní Jindra kolem sebe vůbec nic nevidí, jen vnímá intenzivní bílo žlutavé světlo. Celý výjev trvá podle svědků asi 15 minut. Když proudění ustává, sesune se k zemi, ale je včas zachycena. Léčitelé se modlí nonstop další dva dny, zatímco ona prospí mnoho hodin. Potvrzují, že vše dobře dopadne, že je moc požehnaná. Zbývá ještě zapracovat na tom, aby lékaři neoperovali ihned, ale rozhodli se provést ještě jedno kontrolní vyšetření. Když přijede do nemocnice, oznamuje, že se cítí velmi dobře. K jejímu překvapení lékaři sami provedou ještě jednou to nákladné vyšetření. Výsledky? 67 % a 40 %. To už jsou bezpečná čísla. Ihned po vyšetření jí hadičku vytahují a do hodiny se jede domů. Těžká, komplikovaná operace, která v té době nebyla vůbec obvyklá, se ruší. Po návratu z nemocnice paní Jindra Pokorná intenzivně pracuje s léčiteli ještě dalších 14 dní a do nynějška 23.6. 2014 se tato příhoda neměla potřebu opakovat."

Diagnóza není nikdy definitivní. Snažte se vyhledat vždy pomoc aspoň tří odborníků. Ano, jděte se stejnou věcí k aspoň třem lékařům. Budete překvapení, jak odlišná taková diagnóza či prognóza může vypadat. To vám dá jiný pohled a nezávislost. Komunikujte rovnocenně s vaším lékařem, nestůjte jen, co vám zas oznámí. Zjistěte si sami, co nejvíce informací a neváhejte dát najevo, pokud se rozcházejí. Možná jste to vy, kdo má modernější poznatky. Uvidíte, že příště se k vám již bude chovat jinak. Buďte mu vděční, i když se třeba z části přete či rozcházíte. Je to jen člověk. Navíc si svou práci třeba také představoval jinak, ale systém ho časem udusal.

Aroganci lékaře bych snášel jen za cenu, že vím, jaké má výsledky a že v tuto chvíli se mi nevyplatí hledat jiné řešení. Arogantní lékaři tu budou tak dlouho, dokud jim zralejší, vyspělejší pacienti neřeknou, že jsou arogantní. Já jsem se také ty nejlepší věci o sobě dozvěděl od ostatních. K rozhovoru přistupujte jen s vnitřním klidem a s dobrým pocitem své vlastní hodnoty, dostanete-li se do emocí, prohráváte. N-emoce. Znovu s vámi bude jednáno jako s malými dětmi. Možná se vám večer objeví na stolku ještě jeden prášek navíc. "Aby se vám prý lépe spalo." Mluvte klidně, spíše pomaleji a dodržujte dýchání, překotná řeč není dobrým znamením. Možná je ale váš problém opačný. Pak mluvte nahlas, důrazně a pevně se dívejte do očí. Dejte vašemu projevu silnější váhu. "Aha, ona není taková puťka, třeba to myslí vážně."

V jakkoli těžké a "diagnosticky jasné" situaci stále čekají na svou akci nekonečně silné a zcela neomezené léčitelské síly. Zopakuji jinak:

Těžká nemoc, kterou trpíte DNES, máte ji DVACET let, nemusí ve vašem těle existovat ZÍTRA.

Důležitá aktualizace 7.7. 2014:
Ne zítra, ale za dvě minuty a čtyřicet sekund. Paní Jindra Pokorná mi poslala video, které v reálném čase, přímo na záznamu sonaru ukazuje vyléčení nádoru rakoviny v čínské nemocnici. Na takové video jsem čekal mnoho let, díky moc.

Pokud je to poprvé, co hledáte léčitele, ještě jednou se ujistěte, že se touto cestou vydáváte s upřímným přesvědčením a důvěrou. Vaše víra v proces je zásadní. Pokud vám vadí, že se léčí jen v "přestavěné garáži" a že to bez mamografu nepůjde, podkopáte si sami léčebný proces. Placebo je velmi mocné. Celá budova nemocnice, moderní přístroje, vážně mluvící doktor, rituál vizity, přesně barevné prášky, jasná čísla na příbalovém letáku, to vše vytváří mocné kouzlo: funguje to. Vaše víra je vysoká. Uzdravujete se sami. Placebo efektem.

Je popsán případ, že už v roce 1890 jeden lékař místo morfinu podal injekčně vodu a pacientka se přesto ihned uzdravila. Morfin často chyběl i za 2. světové války a třeba Henry Beecher, anestetik z USA použil tedy slanou vodu, ovšem pacientovi to neřekl. A tak ho operace nebolela. Celý anestetický efekt si pacient přivodil dám, svým vlastním placebo efektem.

Kdo to jen řekl? Věř a Tvá víra tě uzdraví.

Neexistuje jet za léčitelem podle inzerátu nebo někde nalezeného čísla. Zde funguje jen doporučení. Tak se jednoduše vyhnete veškeré nejistotě. Pokud váš kamarád přišel za 60 minut terapie o celoživotní alergii, kvůli které chodil 10 let na injekce, je vysoká pravděpodobnost, že se injekcí zbavíte také.

Spíše se vyhněte léčitelům, kteří se opakovaně a zásadně odmítavě staví k lékařům.

Západní lékařská věda je regulérní léčebný systém. Když mne kouslo klíště a utvořilo se mi kolem ranky kolečko, nechal jsem si předepsat antibiotika a zbavil se lymské boreliózy v jejím prvním stádiu. A snažil jsem se dohledat psychosomatický výklad, tak abych lekci již nemusel opakovat. Abych mohl vědomě změnit své chování. Nemyslím si, že v tento moment je nutné či vhodné řešit takový druh nemoci jen pomocí neinvazivních postupů. Zbývá se pro jistotu proměřit a vzít kapičky od pana Jonáše, abych se zbavil borelií dočista. (Podle Jonáše toto antibiotika neumí) Stejně tak jsem vděčný lékařské vědě, že mne byla schopná operovat nohu tak, aby mohl znovu chodit.

Jestli patříte k hrstce nejvyšších "šamanů" u nás a borelióza či zlomená noha je pro vás hračkou, fajn. Ale nenavádějte k tomu ostatní.

Osobně jsem nikdy neplatil předem a na budoucí úkony a doporučuji to i vám.

Ideálem je, když skloubíte oba přístupy dohromady. Někdy to je i nezbytné. Pokud lékař uvidí, že máte výsledky, povzbudí vás ve vaší cestě. Pokud má tendenci zlepšení stavu přičítat všemu jinému než vaší práci s léčitelem, není nutné ho dále dráždit, pokud si chcete uchovat i jeho spolupráci a přínos. Dnes je již skoro v každém městě lékař, o kterém se ví, že "posílá" i k léčitelům.

Horentní sumy či jaksi luxus ve službách tak nějak k léčitelství nepatří. Ale pokud je to váš rozměr a věc funguje, proč ne. Co je naopak obvyklé, a léčitelé to znají, jsou nabídky obrovských částek po vyléčení. Jaká je cena za lidský život? Přesně, není jí možné ani vyjádřit. Pokud to tak budete cítit a můžete si to dovolit, v pořádku, ale pak se nedivte, kdyby náhodou léčitel nabídku přijal:)

Ceny u nás jsou vlastně stále malé, je to spíše "optický klam." Přece: zdravotnictví zadarmo. Ve skutečnosti to tak není, pro mnoho lidí je to právě naopak, již vzali zdraví do svých rukou, vědomě se udržují a průběžně do sebe investují ze svého. Jsou skutečně u svého lékaře až po dvaceti letech a tato jedna návštěva je stojí půl milionu na zdravotním pojištění.

Jestli je systém k těmto lidem amorální?

Samozřejmě, navíc se jen tak nehne, odstupňování plateb či možnost svobodného přechodu na cash by totiž mohutně a ve velkém motivoval občany, aby se věnovali svému zdraví. To si samozřejmě může dovolit jen velmi málo států. V západním světě žádný. Mít zdravím kypící občany, kteří si během dvou, tří let sami vyléčí většinu svých neduhů? Zbláznil jste se? Kdo by udržoval pak ten celý systém v chodu, he? Ale budu férový, je stále mnoho lidí, pro které je možný jen jediný cvik: rozevřít dlaň a dostat do ní prášek. Jinak si ani "léčení" nedokážou představit.

Proto je tolik důležité celý svůj život pracovat na své představivosti.

Neposuzujte práci léčitelů podle tohoto příběhu, je spíše neobvyklý, "zázračný," většinou právě "alternativní přístup" vyžaduje vaši mnohem aktivnější spoluúčast na léčbě. Navíc pak následovalo další intenzivní léčení po 14 dnů, které je ve vyprávění jen zmíněno.

Sami jste si nemoc přivodili, sami se ji budete učit si ji odvodit.

Budete se muset naučit odpouštět, dělat zvláštní cviky či mentální techniky a jíst nesmírně chutná, lehká, pestrá jídla, která jste v životě neviděli. Totiž zdravá.

Oslovil Vás tento autentický příběh paní Jindry Pokorné z Brna? Jaký je Váš příběh? Vyjděte s ním na světlo, spustíte lavinu uzdravení a dodáte víru těm, kteří jsou ještě uvězněni ve své "diagnóze."

Příběhy do projektu Deset tisíc okamžiků posílejte na synchromysl@gmail.com.

Ve skutečnosti vaše nemoc neexistuje. Nemá svou pravou podstatu. Je to krajně neobvyklý stav, extrémní vychýlení z Vašeho přirozeného Bytí. Jako kdybyste si vymysleli úplně novou, nesmyslnou, komickou řeč a trvali na ní. Všude si pracně lámali jazyk a pomocí nesmyslných symbolů se snažili všechny přesvědčit, že takto prostě mluvíte.

Je to jen váš umělý zvyk, série rozhodnutí, nějak motivovaná touha mluvit jinak.

Ve skutečnosti vaše pravá řeč těla, mysli a srdce je zcela normální, přirozená, zdravá a moudrá. Tak, jak ji každý rozumí a jak jí každý mluví. Vaše rodná řeč. Však vy to víte.

Tak se přestaňte pitvořit.

Komentáře