Mužská energie, ať už v muži nebo v ženě, má ráda pohyb. Touží postupovat vpřed. Být "agresivní". To je ta nezkrotná touha prozkoumat celý svět, dotknout se jeho druhého břehu, třeba tam i umřít. Takto ožívá naše energie, plní se dechem svobody a vydá ze sebe to nejlepší. Může chodit po Měsíci, pohybovat se na severním pólu, bojovat a zachraňovat, vytvářet strhující umělecká díla, poznávat a dobývat. Muž nepotká svůj život v kanceláři nebo v supermarketu na nákupech. Nenajde ho ani doma. Musí "ven".
foto:autor
Na cestu ho po staletí vede stejná otázka. Nejdůležitější otázka ze všech. Kdo jsem? Kde leží mé Srdce? Nějak se na to zapomnělo. Bezpečný svět se nebezpečně rozšířil. Jsme bio, nízkokaloričtí, kultivovaní, učesaní, vyholení, navonění, sledujeme trendy-pindy, jsme sociálně zodpovědní, růžoví, nehádáme se, umíme meditovat a někde mezi tím nám upadly obě koule. Umíme s Excelem, prudí nás šéf, ale ovládáme se, dáváme si pozor na termíny, ale nejraději to udělali podle svého, jsme zdvořilí v emailech, i když je na druhé straně kokot, jsme svědomití, i když si chceme dát aspoň na rok volno. Jsme dobří, hodní hoši. A jsme z toho pěkně v prdeli. Musíme najít kam nám byla zasazena rána. (Ženám samozřejmě také.) Je zvláštní, kolikrát je ukrytá v jediné větě: "To nevylezeš." "Jsi posera." "Nech to bejt, ublížíš si." "Jsi nemožná." "Nejsi správný chlap."
Rána je opravdu vedena přesně: "Maluješ hrozně." "To není žádný zpěv." "Jsi nějaký citlivý." Projděte si své zásahy, většinu jste jich utržili v dětství, často od těch nejbližších. Mohou je vám "konstelačně mechanicky" opakovat vaši současní partneři. Vstupovat vám do zranění. Sepište si je. Udělejte si teď jejich přehled. Je to důležité, proto jste se dnes sami navedli na tento text.
... ... ... Vaše rány mohou být tvořeny mnohaletým útlakem, nadávkami, manipulací, odmítáním, vyhrožováním, ale i nenápadně, nabízením jakési pohodlnější cesty nebo zkrátka příhodné "rodinné cesty".
Jako by existoval neviditelný nepřítel, který věděl přesně, kam ránu zasadit. Jako by tu byla síla, která se vás bojí a raději zaútočila jako první. Pro mne to bylo otcovo pohrdlivé zvolání v klíčovém okamžiku formování se: "Ty umělče!" Bylo to přesné. Otřáslo to se mnou a mnoho let trvalo, než jsem se vrátil k sobě. Nakonec jsem vystudoval fotografickou školu, vystavoval a učil fotografii, dováděl žáky k absolutoriu, psal a založil malé nakladatelství. Dnes se živím psaním slova. A teď bacha. Hluboký nádech. Vaše největší rány vám byly zasazeny do místa vašeho největšího potenciálu. Je to detekce vaší síly. Vašeho daru! Byl největší útok veden na vaše srdce? To protože vaše srdce je TAK velké, jen považte, co byste s ním v plné velikosti dokázali vytvářet. Nedejte se! Jenže: my si po takovém útoku vytvoříme chybné hlášení: "Nejsem kreativní." "Nejsem šikovný." "Nejsem dobrý." Nebo celou strategii. Opustí-li vás například váš otec, pochopíte to nějak takto: "Budu muset fakt máknout, není tu nikdo, kdo by mne podržel. Musím být perfektní. Nejsem dobrý, proto mne opustil." Začnete ve svém zranění volat o pomoc, prožijete šílenou pubertu, protože zoufale sháníte odpověď na to, kdo jste a kdo by zasáhl do vašeho růstu. Potřebujete usměrnit. A pokud to neprokouknete, prokoukne zranění vás. Přepnete na ublíženou chudinku, kterou všichni opouští. Nejpozději do 40 - 50 let se z toho začnete probouzet. Podáte výpověď. Odejdete od manželky, i ona byla stínem vašeho chybného hlášení. Reprodukovala vám energii matky. Vydáte se na cestu k vašemu Srdci. Anebo bez dechu odkulháte si lízat rány. Mužovo srdce není bezpečné. Není micro soft. Není ani trochu UPS! Není ani "křesťanské" ve smyslu věčného nastavování druhé tváře. Naopak. Mužovo srdce "peče oplatky", udeříte do něj, nastaví vám "první" tvář a udeří vás zpět. Musí si svou nezkrotnost a sílu hlídat. Jinak o ní přijde. Jednou jsem na horách jako dítě šel vpředu, naší hrou bylo nacházet značky. Když jsem dlouhou dobu nacházel značky jako jediný a radostně křičel: "Mám další!", vzala si mne stranou vlastní matka, že mám dělat, že jsem pomalý, abych také nechal "vyhrát" jiné děti. Poslechl jsem a ubral ze své síly. A pak ještě tam a tady. A pak ještě tisíckrát. Víte, jak je to správně? NECHTE OSTATNÍ POCÍTIT VAŠI SÍLU. A nechte na nich, ať se s tím vyrovnají, jak chtějí. Bylo něco jinak, než bylo domluveno? Ven s tím! Stálo vás něco víc, než bylo jasně ujednáno? Neplaťte. Slíbil vám někdo něco a nedodržel? Ptejte se PROČ a vyvoďte z toho důsledky. OBJEVTE SVOU SÍLU. Nebuďte hodní a blbí. Sere vám někdo na hlavu? Slušně ho odkažte do patřičných mezí. (Do prdele.) Jsou to možná více ženy než muži, které nás zbavují síly (už jen tím, že převládají na všech stupních škol, a zkrátka zde nastolují "ženské" klima. Zároveň pro všechny paradoxně učí mužskému myšlení, viz video níže) A když nás ji zbaví, jsou překvapeni. Kde je ten divoký muž, který mne imponoval? Nedávno jsem měl hovor s jednou ženou po volejbale, ptala se mne: "Jak mám svého muže oživit? Je docela mrtvý." Cesta dělá z mužů Hrdiny. Ozvi se. Vypadni do divočiny. Byl jsi vůbec někdy sám na nějaké cestě? Hraj všechno naplno. Cítíš něco? Tak to řekni. Nechce tě? Její smůla. To už jdeš dál. Vem si, kurva, všechnu svou sílu zpět. PROLOM TU VLNU. Buď svobodný. Buď nebezpečný. Buď svůj. Zakřič FREEDOM z celého srdce. Uzdrav svou ránu. Vydej se na cestu. Jste někdo jiný než vám (ženy) řekly. Řekni životu Ano.
Každý máme svůj příběh. Ano, myslím váš Příběh. Možná že ho znáte jen vy sami nebo vaše rodina, možná jen pár přátel. Někteří jste s ním již vyšli ven, aby mohl vejít do světa a do srdcí lidí. Jeden takový vám dnes řeknu. Když jste po nějakém úrazu, zkoumáte jestli na tom budete stejně dobře jako před ním. Když jsem slyšel od lékaře, že to právě takové už nikdy nebude, dostalo mne to. Nechtěl jsem přijmout, že jedna noha bude už navždy horší. První jízda na kole byla srandovní, neměl jsem na noze po měsících ležení a berlích žádný sval, jen takovou hůlku obalenou kůži, ale nějak to šlo. Asi rok a půl trvalo, než jsem se zjistil, že zase mohu běhat. Opřít se do obou nohou a odrazit se. Zjistil jsem to náhodou, když jsem chtěl doběhnout tramvaj. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem začal hned běhat. Během pár týdnů jsem se úplně zničil a další léto padlo na sbírání sil. Ta touha po pohybu nešla ukočírovat. Když jsem to rozdýchal, zkusil jsem tenis. A ten mě hodně baví. Druhý den se třeba nemůžu hýbat, ale stojí to za to. Pak se přidal plážový volejbal, další aktivity, dnes cvičím denně. Koupil jsem si longboard, na kterém musím stát každý den a minulý víkend jsem poprvé vyrazil na adrenalinový festival. A tam mi to došlo. Když jsem se nechal táhnout na wakeboardu, totálně jsem vyhořel, zajel jsem tak akorát pod hladinu a myslel si, že mi to utrhne nohy. Marný pokus. Jako na potvoru za mnou přišla reportérka z festivalového magazínu - jak jsem si to prý užil? Hledám odpověď, jsem ještě trochu zpruzený, ale pak mi svitne a dostaví se aha-moment. Nikdy bych na takový festival nejel, kdybych si kdysi nerozflákal kotníky na cucky. Nezajímal by mě tenis, nekoupil bych si longboard, na kterém je mi těžko udržet stabilitu, jednoduše proto, že nemám ještě plnou pohyblivost a ovladatelnost chodidla zpět.
Foto:autor
(Je zajímavé, že nejvíce "zasekaná" část nohy, je naprosto přesně ohraničena tmavší kresbou rozlehlého mateřského znamínka, které vypadá jako letní opálená kůže. Detailně jsem to zkoumal, hranice "normální" kůže jasně určuje, kde končí i mé "normální" chodidlo a kde je část, která je po úrazu zatuhlá do teď. S mateřským znamením se rodíme. Je zvláštní, že jsem musel čekat skoro půl života, aby se jeho "označení" naplnilo. Jsou naše mateřská znamení jakousi karmickou mapou?) A nikdy bych nevyrazil na adrenalinový víkend. Za dva dny sedmadvacet zážitkových aktivit. Nikdy. Nezajímalo by mě to. Nikdy mne pohyb nijak neučaroval. Vydávat a psát, to ano. A pít čaj. Byl jsem takto spokojený. A tak všechna čest organizátorům, kteří dokázali připravit tak fantastickou událost. Potkal jsem tolik úžasných lidí, propojil se s mnohými. Užil si dosyta vody i poezie. Pro mne ideální mix. A flyboard by se měl spíše jmenovat waterorgasm. Nějaká synchronicita? Ano, den předtím někdo vypadl z programu, řekl jsem YES a tak si mne vesmír zase dovedl na správné místo. Díky Tome! Ať žije JUST LIFE festival. !!! Nenechám si příště ujít. Díky moc! A tak si říkám, jak to s těmi úděly vlastně je. Vím, že nemám tělo, jaké jsem měl předtím. Nebudu si nic nalhávat. Ale zjistil jsem o sobě díky tomu tolik, že jsem jen a jen vděčný. Dostal jsem se na nová místa. Mám svoje "znamení" rád. Hledám ještě nějakou metaforu. Beru to tak, že jsem byl nějak dobře vystavěný dům, dnes jsem pobořený, ale makám na své rekonstrukci a můj dům je ještě bohatší a plnější než kdy byl dříve. Nemám pravdu, milí přátelé v bolesti? Možná právě ležíte v posteli, koukáte na kapačku, můžete být zraněni na srdci nebo vás jen příliš vyčerpal život. Nebo vyčerpal vaše konto. Sledujte hodiny. Den za dnem budete procházet rekonstrukcí. Tak máte umělou nohu místo té původní. Exekutor byl nepříjemný? Zmizel vám z života milovaný člověk? Samozřejmě, to všechno je motivace. A s tou nohou si ještě báječně užijete, to si pište, i když vás v tuhle chvíli ovládá jen vztek. Může se zdát, že se nic neděje, ale už to raší, to je dané.
Foto:autor
Vesmír píše jen Příběhy s dobrým koncem. A proto, když takový konec není v dohledu, vyhlížejte ho. Zavřeli byste knihu před jejím zakončením. A to se nedělá. Vlastně je to hodně neuctivé k autorovi. Tím myslím Vás. Napište svůj Příběh do konce.
Je to jako kdybyste přestali vracet míčky během posledního setu v tenisu. Projedete celý zápas. I když jste do teď exhibovali. Vítěz hraje do poslední vteřiny, jinak to nefunguje. Nelze zavřít knihu v půlce, to je bláznovství. Neznáte pointu. Nesledovali jste cestu Hrdiny do strhujícího Vítězství. Nepočkali jste na Sklizeň. Pláčete nad holou půdou, která je ale plná rašících semen, které vyrazí záhy na povrch. Napište svůj Příběh. Napište. Svůj. Příběh. ____________________________________ Váš Příběh je důležitý. Napište ho kvůli sobě, kvůli ostatním ho pošlete dál. Dostali jste, abyste dávali. Není to jen váš příběh. Patří všem. Patří do projektu 10000 okamžiků. Kontakt: synchromysl@gmail.com. Nechte váš Příběh zaznít těm, kteří ho potřebují.
_____________________________________________________________ Aktuální pozvánka: Interaktivní dílna Synchroshop (tříhodinová miniverze) 15.7. 2015. Kulturní centrum Kostel. Mělnické Vtelno. (18 km od Mělníka) 18-21h. Mimořádná příležitost zažít techniky ze Synchroshop dílny za dotovanou cenu. Více ZDE.
