Ženy, teror-ismus a Ku-klux-klaM

"Jak to, že třeba po Paříži či po jiných útocích jsem neslyšel muslimy z celého světa jasně říci, jak tvrdě takový čin odsuzují?"

Protože teroristé zabíjejí dlouhá desetiletí především muslimy, ať jsou to i tisíce obětí denně v Nigérii sektou Boko Haram či v Sýrii nebo právě dva dny před Paříží v Bejrútu, kde zemřelo 41 lidí. Nedáváte si to do zpráv, nezajímá vás to, jejich utrpení je vám dlouhodobě ukradené a když jednou za dlouhý čas padne několik "bílých tváří", mluvíte o válce, šoku a dožadujete se hlasitého odsouzení takových zvěrstvech. To, že to neděláte sami vůbec, naopak často vlastními bombami zvyšujete prolévání další krve, by mohlo přispět k pochopení, že s vámi sice cítíme a to více než si dovedete představit. Pohřbívání členů rodiny totiž známe opravdu dobře. 

"Dobře, ale patří nějak k islámu zabíjení a násilí? Jak to, že je tolik teroristů muslimů?

Není více zkreslenějšího učení než Mohamedova, prakticky již za jeho života si kmenoví vůdci upravovali jeho slovo k obrazu svému, byl na ně příliš revoluční, rovnostářský a dával neslýchaně velký prostor ženám. Ne náhodou celá myšlenka islámu je postavena na víře, že poselství bible je pokřiveno a je třeba znovuobnovit cestu k onomu stejnému monoteistickému Bohu. Myšlenka "pokřivení učení" je tedy "záhadně" přítomna v samotném formování islámu. Tato manipulace dnes stojí za tím, že skutečně, řekněme v celkovém pomyslném poli dnešního celého náboženského hnutí islámu, je uměle přítomen prvek agrese, radikalismu a omezování žen, který nemá s Mohamedem nic společného. Podobně jsou však pokřivena všechna hlavní náboženství. Vezme se nějaká postava, která něčeho dosáhla a dodá se jí veškerá aurelola s příslušnými příběhy, které jsou pak "svaté" a tvoří "písmo."

A stejně tak byl tento prvek přítomen v myšlení převážně křesťanského bílého obyvatelstva, který pak stejně extremisticky prezentoval Ku-klux-klan. A dodnes v mnoha myslích stále přetrvává. Všimněte si kolik nenávisti současné události vyvolaly vůči půl miliardě Arabů obecně či vůči 1,5 miliardě muslimů žijících po celém světě. Váš Ku-klux-klan je stejně živý jako ten "islámský."

"Co s tím dělat?"

Klíčem budou ženy. Islám má velkou sílu a pokud budeme uvažovat o jakési jeho vnitřní inteligenci, tak ta tuší a pracuje na tom, aby pozvedla právě ženy v islámských zemích. Jejich vzestup pak způsobí "zprůhlednění" islámu a jeho vnitřní proměnu, protože takový islám je dnes v mnoha muslimských zemích ještě nepřijatelný. V ten moment ještě více nabere na síle. Také v něm bude růst uvědomění, že je třeba říci jasné ne "ku-klux-KLAMU" uvnitř samotného islámu a to bude další krok k jeho vyčištění a stabilizaci. Podívejte se na Sonitu, dívku z Afganistánu, která se měla stát v 18 letech prodanou nevěstou. Tohle je rap, který mění arabský svět. 

https://www.youtube.com/watch?v=n65w1DU8cGU&list=PLCzAnBV76ZwrzCKTmTCa3_pAtU83sgiKZ 

"To mne zaujalo, může postavení žen souviset s teror-ismem?

Samozřejmě, zmapovali jsme (v Izraeli) psychiku a mechanismus radikalizace a možný budoucí extremista pochází z problematické (extrémní) rodiny, zpravidla má dominantního otce či matku, která je mu citově nedostupná či se mu dostalo kombinaci obou. Jeho přímým opakem, který ho nesmírně irituje, jsou otevření, citově bohatí muži, kteří dokáží dobře vycházet s ženami a mají jejich přízeň. Hledá odpovědi na své trýznivé otázky a setkává se s ideologií, která mu je nesmyslně, pro něj přesto uspokojivě zodpoví: až zemře mučednickou smrtí, stane se "hrdinou" a pak! bude mít i přístup k ženám. Na "Cestě hrdiny" je každý z nás (Joseph Cambell), zatímco pro někoho to může být roční cesta po Indii či "boj" ve firmě či potýkání se životem obecně, v tomto případě takový člověk nastoupil do procesu vlastní proměny a transformace destruktivně a na straně zla a smrti. Jeho "boj" je skutečným bojem a místo "zbraní" jako kreativita, soucit, pochopení nebo pokora se chopil reálných zbraní bez jakýkoliv metafor. Výstřel jeho projektilu (kulky) je pak symbolicky výstřelem jeho vlastní sexuální frustrace. Jeho ejakulace je násilná a destruktivní. Teror-ismus je především psychologií frustrace. Okleštěná a pokřivená ideologie vypreparovaného islámu ho jen doplňuje a dává mu dodatečný rámec. 

"Kdo dnes může nejvíce pomoci?"

V tomto procesu budou mít opravdu hlavní slovo arabské ženy. Také je důležitá informovanost, ke které můžete přispět každý. Udělejte rovnováhu a myslete, mluvte a sdílejte takové fakta, které jsou "hate free." Uvidíte, jak narazíte. Zevšeobecňování a generalizování se dopouštějí jak státníci u nás (Benjamin Netanjahu), tak nyní v evropských zemích. Pracujte na svém vlastním "ku-klux-klanu," to je přesně jak se vypořádáme se svým "vnitřním" teroristou, pak zmizí možnost i "vnějšího" terorismu. 

Jasně oddělujte teror-ismus od jiných -ismů. S teror-ismem je třeba nekompromisně bojovat a také ošetřit příčiny jeho vzniku. Pokud vyvážíte demokracii, zkuste to bez zabíjení a bez ropných zájmů. Budete pak pravdivější. 

Poznámka: "Rozhovor" vznikl po nekonečných debatách zde v Izraeli, kde právě žiji, sledoval jsem zde různé média a okamžitě si všiml diametrálně odlišné reakce na Paříž 13/11. Přesto, že samotná současná politika Izraele ho vedla k mezinárodní izolaci (Izrael okupuje či pouze si zpět vybojoval (podle toho, na jakou stranu se přidáte) několik sporných území, přesto tu málokdo podléhá "házení do jednoho pytle." Když v Tel Avivu před několika dny ubodali pět izraelitů, druhý den se zase šlo na humus, kafe a na trh k arabům. Rozumí tu -ismům dobře.    

Jedno je jisté, tohle bych nenapsal, kdybych zůstal sedět doma. Jen na cestě skládáme skřípky sebe sama jako v nějakém inkarnačním mauzelu: 

Komentáře

11:11 11.11. Umři, jestli chceš.

Ale znamená to, že zvolíš odvahu.
Umři hluboko uvnitř sebe, nech sebe sama propadnout až na své dno. 

Obleč se do své žárlivosti, slabosti, nemohoucnosti, zvrhlosti, podlosti, cynismu a sžíravé ironie. 

Ušij si ten oblek z bahna, nech ho na sobě uschnout, dobře se podívej na svou míru, vytáhni to bahno na povrch a ztuhni na slunci. 

Foto: autor

A pak se usměj. Z tvé tváře se uvolní první kousky bláta, dopadnou na zem a splynou s ní. Zvedni ruku a dej si ji na srdce. Sejmi z něj ten škraloup. 

Je tu něco, co se do tvého srdce nevejde? Podívej se na to znovu. 

Otvorem ve svém těle na místě srdce. Již tam proudí světlo. 

Řekni: "To jsem já, co nenávidím. To je má vlastní věc."

Odpusť si, dotkni se koleny země a uroň slzu. 

Vlhkost rozpustí Tvůj krunýř. Je to tvůj vlastní strup, vlastní jizva, která chrání Tvé vlastní zranění. 

Dobře jsi dělal, že jsi se chránil. Ale nyní je brána otevřená.

Nech to jít. 
Dej se do pohybu. 
Vykroč vpřed. 

Nech to ze sebe spadnout. 

Breč, vztekej se, křič. Nech to odejít. 

Můžeš se vzpouzet celé věky nad sebou sama, nad vlastní zranitelností, nad vlastní slabostí, nad vlastními prázdnými iluzemi a marným očekáváním. 

Anebo můžeš umřít tady a teď. V 11:11 11.11. 2015. 

Zveme tě, aby jsi poklekl do vlastního prachu, vlastní prázdnoty bez jakéhokoliv posuzování a nároků. 

Přijď takový jaký jsi.

Jen tak jsi plně milován a přijímám. Sám sebou. Jde nám jen o tebe. Jak se Ty budeš vnímat. Nemůžeme ti nijak pomoct. 

Láska je sebeláska. 

Umři v jeden jediný moment a otevři se lásce.
Nech to staré Já ležet v prachu i se svou nenávistí. 

A pak znovu povstaň. 

Rozhlédni se. 

Je ON/ONA nádherný, plný a dokonalý ve své nedokonalosti?

To protože jsi sám sebe takto přijal a uzdravil. 

Už nevidíš NEdokonale. 

Vidíš tak, jak to je. Prav-divě. 

ON/ONA je naprosto dokonalá, právě proto, že tu je pro tebe i se svými "chybami."

To, co hledáš, neexistuje. 

Takový neexistuješ ani Ty, jak by jsi tedy mohl najít někoho takového?

Nelži si do kapsy, že jsi lepší. Jsi právě takový jako ON/ONA. 

To je karma. Neboj se toho jako "špatné" karmy. Nikdo neví, co je špatná karma. Naopak. Dobrá situace může být špatnou situací.

Miluj svou karmu. Dává ti to nejlepší, o co jsi sám prosil. Přímá zkratka do nebe. Žebřík, výtah. A to jsi chtěl stále běhat jen tak okolo? S maskou na sám sobě?

Umři a nový vystoupej na vrchol své karmy. Tam je Nový člověk. Tam jsi Ty. 
Přijal jsi se s veškerou svou tíhou, a svět je náhle lehčí. Nahoře již neváží nic. Stal jsi se prázdným a vším. 

Stal jsi se prostým, obyčejným člověkem, ráno piješ kafe, večer usínáš a sloužíš svým blízkým a celému světu. A oni tobě. 

Ne, svět karmy není zlý svět. 

No tak už umři. 

Umři dnes. 

Nech se odejít. 

Čekáme tě. 

Všichni tvoji blízcí a Tvá velká jedinečná Láska, pro kterou jsi souzen. 

Přestaň nás zraňovat, prosím. 

Milujeme Tě. 

__________________________________________________________

Navazující video:

Komentáře

Nejznámější synchronicita světa: zastavení hodin

Poprvé se zastavily hodiny tu noc, když jsem potkal svého soulmate, který mne provedl nejdůležitější transformací mého života. Změnit bylo potřeba hodně a také to hodně bolelo. Přišel čas změny mého času. Po dvou letech se to stalo znovu. 

"Nikdy předtím se nezastavily," řekla a já věděl, která "bije."

Nyní jsem v Izraeli a zastavily se mi hodinky. Nová baterka je v nich několik málo měsíců. Vydrží i tři roky. A opět se mi zcela zásadně mění život před očima. Něco umírá, rodí se nové.  

Zastavení hodinek je dnes už "mainstream" synchronicita. Je ve filmech, knihách, objevuje se v rozhovorech překvapených maminek. Je světově proslulou synchronicitou. Klub skeptiků ji nechává být, protože i oni ty příběhy znají od svých členů:) 

Někdo umře a zastaví se mu hodinky. Nebo rovnou všechny hodiny v domě. 

Nebo umře váš přítel a vám se zastaví hodinky, které vám dal.

"V domě mého tchána se zastavily hodiny pokaždé, když někdo umřel. Má žena dostala od kamaráda hodinky, které ale stály celé měsíce, později zjistila, že dárce byl po tu dobu v kómatu."

Oksana Balinskaya v Gazeta.ua popsala, že dostala jako sestřička od Kaddafího zlaté hodinky s jeho obrázkem. Věnovala je setřenici Alle, která je měla tři roky. Ve čtvrtek v noci si telefonovaly a Alle poznamenala, že hodinky se zastavily. Bylo to ve 23:15. V ten moment její matka z pokoje vykřikla, v televizi právě šla zpráva o Kadaffího smrti.

Patří k praxi kriminalistů uvést do záznamu fakt, že čas smrti se kryl se zastaveným časem na hodinkách. Také kněží či lidé doprovázející umírající tento jev znají z každodenní praxe. 

Racionální svět pro tento jev nemá vysvětlení. Některé pokusy o pochopení jevu vedly k teorii, že kovové hodinky se mohou stát součástí elektromagnetického pole jejich majitele. Stanou se určitým prvkem v elektrického obvodu, hrají roli uzemnění a vypnou se, jakmile se "vypne" i majitel. Potíž je v tom, že jev se stejně často týká všech hodin v domě, nikoliv jen na ruce, ale i třeba hodin tisíce km daleko. Také platí, že hodinky by se musely zastavit i pokaždé, když jsou sundány na noc. 

Jestliže nejste schopni opustit staré paradigma,
zůstanete zastaveni v čase. 

Nevyvíjíte se. Brzdíte vývoj vědomí.

Vaše skepse je břemenem pro vznik nového lidství.  

Jde zkrátka o synchronní jev: 
lidský život je "podivuhodně" spjat s hodinami, se stroji času. 
Živé s neživým, které tím ožívá.
Vše je pulsující oceán energie. 

Stroj "cítí." Reaguje, je solidární. 

Měli jste někdy v autě pocit, že ho máte rádi? Fajn, a tak je to se vším. 

Uvádím ještě další skutečné příběhy, které jsem obdržel po výzvě na facebooku, děkuji všem za reakce. Autory neuvádím, pokud výroky chcete spatřit na vlastní oči, najdete je na mém profilu. 

"Ztratila jsem hodinky cestou k maturitě. Od té doby je čas mým sluhou, nikoliv pánem. Cítila jsem se úžasně, taková lehká hlava! Osvobodila jsem se a mohla pustit spoustu těch školních kravin z hlavy. Od té doby žádný stres."

"Zastavily se mi nástěnné hodiny zhruba 2 min po 7 h. Během měsíce stejně tak druhé na stole a nakonec i hodinky na ruce. Všechny kolem 7 h. Od té doby jsem baterie nevyměnil, přestal nosit hodinky a nestává se mi, že bych něco nestíhal. Vše mi vychází tak, jak potřebuji. Jakoby Chronos byl vystřídán Kairosem."

"Sám jsem to nikdy nezažil, ale rodiče povídali, že kdykoliv někdo z rodiny zemřel, zastavily se všechny hodiny v domě."

"Pořídili jsme si nástěnné hodiny, které si sami automaticky nastaví čas. Bylo to na Štědrý den, několik hodin byly zapnuté, ale nerozběhly se. Až když tatínek skončil proslov a ťukli jsme si skleničkami, tak přesně se hodiny roztikaly. Byl to pro mne silný zážitek."

Se smrtí mohou být spjaty další projevy:

"Táta zemřel 6.10. a byli jsme v šoku, když 5.12. volal k svátku mamince, tedy prozváněl."

"V den úmrtí babičky kdosi sfoukl svíčku na stole, druhý den mi volala teta, že babička v ten den odešla."

"Když zemřela babička ze strany otce spadl obraz ze stěny, co od ní dostal a zastavily se hodiny v kuchyni. To samé, když zemřela druhá, jen se k tomu otevřely dveře od skříně se zvukem HU a vypadl z nich šátek, co jsem měla při poslední návštěvě nemocnice."

"Bez příčiny puklo zrcadlo a babička hned vytušila, že se něco přihodilo jí blízké osobě. Dotyčný ten den zemřel."

"Zastavení hodin přesně v dobu úmrtí blízkého člena rodiny je hodně časté. Před svatbou švagrové zemřela její babička, která se moc na svatbu těšila. Když se pak druhý svědek podepisoval do knihy, praskla žárovka a na svatební hostině celou dobu problikávala světla - babička tam byla s námi."

Kdo má k hodinám hlubší vztah a používá nějakou formu orákula, může si oblíbit tento nástroj:  

Vezměte své vlastní hodinky s vteřinovkou, ztište se a prohlubte svůj dech. Zavřete oči, v mysli zformulujte otázku postavenou jako ano/ne a čekejte na vnitřní pokyn k otevření očí. 

Pokud je ručička mezi 12-3, jde o jasné ANO. 

Mezi 3-6 vysoce pravděpodobné.

6-9 spíš ne než ano

9-12 NE

Pro platnost opakuj třikrát. Vždy v jiný den. Nic pro rychlokvašky. Pouze s vlastními hodinkami. 

VÝZVA:

Podělte se do komentářů o svůj příběh. Příběhy jsou tu od toho, abychom je sdíleli, ne abychom si je vzali do hrobu:)

Ať žijí věci mezi nebem a zemí! 

P.S.: Jste pokorní k synchronicitě? Dokážete poslechnout její volání?

Komentáře

Černý praporek jako výzva k akci

3.11. 2015

Komentáře

Mrtvý bod jako zdroj nekonečného potenciálu.

Spouštím youtube kanál. Příliv synchronicit v Izraeli je příliš silný, než abych je zachycoval písemně. Sleduj přímý přenos SYNCHROMYSL LIVE z míst dění synchronicit. Videa nejsou nijak připravována, jen stisknu nahrávání. Nic nepřetáčím, nestříhám, jde mi o to zachytit čistý flow, tak jak je. 

Komentáře

Chucpe, mešuge a vůbec celý Izrael

Shalom č. 1.

Vlak do města Acco. Hubeňoučká usměvavá žena, jogínka se mi upřeně podívá do očí a řekne:

"Tak ty neumíš hebrejsky?" 

"Ne."

"A víš co je to chucpe a mešuge?"

"Ano."

"Tak vidíš že umíš."

Začne se smát hlubokým, chraplavým hlasem jako malé dítě, rozzáří se jí oči a šibalsky zavadí loktem o manžela. Její místo původu: Vídeň. 


Shalom č. 2. 

Svátek Eid-ul-Adha. Arabové slaví sílu Abrahamova rozhodnutí obětovat svého syna Bohu. Černé siluety žen oproti temnému západu slunce. Muž v bílé džalabě s tashibem v ruce, mumlající modlitby - je to imám? Stojí na parkovišti a káže všem řidičům - ne, ten muž je knězem všech automobilů, jeho Mekkou je parkoviště. Obří krvavý měsíc nad Tel Avivem otevírající se pro své hluboké zatmění. Bože, ochraňuj všechny nás, ztracené národy uprostřed města, kde všichni máme jednu pláž, jedno moře, jeden západ slunce a jeden měsíc. Amen. 

Arabové v Tel Avivu

Shalom č. 3.

"Ježíši Kriste!" 
"Tak ten mne fakt nezajímá."

"Co? Jak to myslíš?"
"Nic, je mi ukradenej, zradil náš lid."
"U moše, Kamile, prober se, tohle je země judaismu, není křesťanská.


Shalom č. 4. 

"Je to tady neuvěřitelně nádherný, jak jen miluju ty západy slunce, všechny ty vůně, květy, barvy, všechnu tu vaši radost a smích v ulicích."

"Minulé léto jsme strávili v krytech."


Shalom č. 5. 

Ženy, ach bože, vy všechny ženy Izraele. V kučeravých vlasech máte vetkány všechny znaky hebrejštiny. Smějete se tak nějak biblicky, vaše kůže je hedvábná jako listy tóry. Jste silnější než všechna přikázání a stojíte pevně rozkročeny nad veškerou vřavou tohoto tavícího se kotle na Blízkém východě, zalitého sluncem, skropeného krví, umírajícího a rodící se ho každý den uprostřed pouští. 


Shalom č. 6.   

Keep calm and fuck ISIS (Islámský stát)

Shalom č. 7. 

Západní zeď. Olivetská hora. Jeruzalém. Musíte to udělat. Musíte zkrátka na papír vložit modlitbu pro celý svět. Musíte to místo procítit. Není ho možné jen tak nechat být. 

Shalom č. 8.

Chrám Božího hrobu, Jeruzalém. Nejsvatější místo křesťanství. Je jedno jestli jste nějak křesťansky "organizovaní" nebo ne, pokud jste z Evropy, objeví se vám na tváři slzy. 

Shalom č. 9. 

Karma. Jednoduše karma. Někdy se musíme vrátit na místa, abychom se spojili se svou další odhalenou vrstvou, hlubokou tak, jak je sama naše duše, splynuli s ní jako v nějakém inkarnačním matrixovém oceánu. Uzdravili se, poděkovali a dostali se zase dál. Zase blíže k sobě sama. Blíže ke Zdroji. Blíže k životu. Blíže k radosti. Na dosah veškeré lásky. Na dotek andělů. Na tu cestu, na které není žádný plán. 

Jen nádech a výdech. 

Jenom samotné dýchání.

Jen dech sám. 

Áááách. 

___________________________________________________

Celá story v knize Sychronní svět. 

Komentáře

Ztrať se, ať se můžeš nalézt

Stalo se to v Mošnici. Pojď na karty! Proč ne. Je to tarot a výklad je dobrý. Prostě to sedí, aniž bych cokoliv naznačil a nechal se jen přečíst "psychologicky." Nelze to popřít, je "napojená," umí "číst."

Odcházím okouzlen, na minutu, pak se pocit obrací a vystřídá ho prázdno. Pocit prázdnoty se prohlubuje a objevuje se mírné rozhořčení, dostávám zlost na to, že jsem se dozvěděl určitá fakta, jisté konstelace, určitou míru pravděpodobnosti. Nahlédl jsem do své budoucnosti a to mne sere.

Šel jsem k rybníku a rituálně odhodil celý výklad, věštbu do vody. Byli jsme na to dva. Jedna přítelkyně to cítila stejně. Dorazíme ke hrázi, stojí zde muž, který pouští draka, svobodnou vznášející se bytost, opájející se nekonečným prostorem, zvedl jsem hlavu a spatřil ho, jak volně dýchá vysoko nad korunami stromů, těší se z proudícího vzduchu, jak se ve svém pohybu dotýká nekonečné potencionality celého vesmíru, jak sleduje okamžik za okamžikem ten impuls, co právě je, surfujícího na vlně neustále explodující reality jako nějaký matematický feťák, zpitý neomezenými možnostmi všech těch fantastických trajektorií, jak rýsuje za letu úchvatnou rovnici života, nadopován radostí z vědomého rozhodování, jak soustředěně vnímá každičký poryv větru a oddává se mu, aby vzápětí využil jeho sílu ve svůj prospěch. Někdy stoupá, jindy ho sráží k zemi, aby se zase mocně vzepjal, obohacený o nový pohled. Ten drak tam byl pro nás jako nějaká živá synchronicita-rekvizita z filmového štábu Cosmos, jako přímý dotek inteligentní vesmírné Produkce. 

Drak jako symbol svobody, tenkého spojení se zemí a přece stálého, jinak s hlavou v oblacích, plujícího uprostřed nekonečného oceánu možností, plovoucího v těhotném břichu neustále se měnící potencionality, uprostřed neutuchávajícího vařícího se kotle veškerého tajemství života, jeho nezměrných možností, plného radosti, lásky i bolesti.

Ten drak tam byl pro nás. A my jsme si pro něj přišli. Náš vnitřní svět prosákl jako nějaká matrixová kočka do vnější reality, zhmotnil se jako živý výstup na 3D tiskárně přímo před našima očima.  

Procházíme kolem draka, zapleteme se do jeho šňůry a muž křikne: "Pusťte to!!"

A my to uděláme, vhodíme kameny, které zosobňují naše věštby do vody a jsme zase čistí, pouštíme tu zátěž odhaleného osudu, stáváme se znovu svobodnými bytostmi volně se pohybující na nebi jako děti zrána každého nového dne. 

Stále se mluví o tom, že život je o nalezení odpovědi, konečné a jisté definitivní odpovědi.  

Ale nejsme více šťastní při jejím hledání?
Nejsme ve skutečnosti posedlí spíše mystériem toho samotného hledání?
Nepropadli jsme spíše samotné otázce?

Jakmile se jednou dozvíte odpověď, riskujeme dokončení, vychladnutí. Riskujeme ztrátu motivace, nasytíme se a přestaneme být hladoví. 

Jsme tak zblbnutí nalézáním sám sebe.
Ale není větší pecka se ztratit?

Nejsme ve skutečnosti všichni věční poutníci?

Není pro nás zajímavější se stále nalézat na cestě, s očima doširoka otevřenýma, ztraceni ve věčné nejistotě jako se svou jedinou jistotou, uprostřed zaživa odhaleného prostoru, není tohle stav mysli, který nás jen takto dokáže naplnit po okraj touhou a štěstím?

Když si myslíte, že to naleznete, je to pryč. 

Není to tu o odpovědích, ale o lepších a stále hlubších otázkách. 

Jenom když se doopravdy ztratíme, tak se nalezneme. 

Nejvyšší zázrak tarotu života je kompletní balíček karet - zavřený hluboko v šuplíku ve vašem stole. 

Jsme draci, ne přepisovači dat. 

Jsme svými pány, ne v rukou kohokoliv (věštce, rodiče, přátel, prostředí, společnosti, partnera, blogera)

Jsme sami sebou. Tvoříme se sami a ne někým jiným. 

Pouštíme sami sebe do života.
Jsme drak i šňůrka, ovládáme se sami.

Není možné nás spoutat ani pustit. 

Svůj osud držíme sami ve svých vlastních rukách. 
Jsme ocasem i hlavou draka. 

Nevěříte?

Vyložte si na to karty:) 

Komentáře

Pojď tam, kde si stojíš. Pojď sám za sebou.

 

Art: Alexander Milov, Odessa, foto: Betsy Finkelkoo

Je to ve vzduchu, je to cítit v kostech, dere se to dovnitř, proniká to všemi póry a roztahuje tepny. Můžete dělat jako že nic, ale ono to tu je a pracuje to ve vás a pro vás. Vyklíčí to ve vašem nitru, zaseje pulsující semena, nechá uvnitř vás povstat ještě jednu bytost, ta se rozhlédne jako indigové dítě s jantarovýma očima, je to vaše probouzející se vnitřní dítě, hluboce se nadechne, nafoukne břicho, to se dotkne jako v nějakém posvátném geometrickém sňatku s vaším původním břichem a prostoupí ho. Nadechne se znovu a vnikne do vás svým rozvíjejícím se tělem jako nějaký zvedající se nový člověk uvnitř vašeho vlastního Já, začne soustředěně dýchat, růst a nepřestane, dokud se jeho kůže nesetká s vaší, neprostoupí ji a neuzamkne se s ní v jednom spojení. Protože ta kůže je vaší kůží, jenom tu starou je třeba svléknout, nechat ji být, odložit ji, dovolit starému Já odejít, protože je mdlé, pomalé a zastaralé, nesvobodné, nehýbe se a páchne. Necháte ho zevnitř pohltit vlnou svěžího dechu, horoucího, jak tančil nad pouští, silným, jak se sbíral nad horami, čerstvým, jak se plnil na údolími, voňavým, jak se stáčel nad lukami a čistým, jak se odrážel od vodní hladiny. 

Neboj se, skoč, postup dál. Vkroč tam. Poddej se tomu. 

Ztrať se ve slunci. 

foto:autor

Poddej se sobě samému. Nedrž se staré, mrtvolné slupky. Uvolni se a nech ji pohltit nádechy svěžího Tebe. Svobodného, čistého, nevinného, pravdivého Tebe, jak stojíš uprostřed všeho snažení a hluku, s nehnutou myslí, se zcela průchozím srdcem, celé tvé tělo je otevřené, necháváš jím procházet všechno potěšení tak, jak přichází, tak, jak se objevuje. Nebojuješ s jeho potřebami, naopak, vycházíš mu vstříc, už se "cítíš, vnímáš se," zahrnuješ se láskou a pokrýváš vonnými oleji, aby tvé údy byly lesklé, pevné a pružné, aby zcitlivěly tak, že se probudíš do své původní tantrické bytosti a získáš znovu to umění cítit jemný vánek jako polibek a dotek prožíváš jako nekonečné chvění. 

A tak tu jsi, ó Ty, jenž jsi prožil svou proměnu, narodil se, umřel, vydechl a nadechl se, shořel, utopil se a zanikl, vykročil, padl, ztratil se a zvedl, aby jsi povstal s ještě vlhkými ústy, rozbolavělými rty a dlaněmi pokrytými rosou z tohoto konečného počátku. 

Rozhlédni se, jdi a panuj svému novému světu. Máš vše, co jsi hledal. Máš vše, co potřebuješ. Jsi úplný, připraven. Nic ti již nemůže stát v cestě, protože se již nestavíš do cesty ničemu a žádnému jinému. Vše jsi přijal, rozpustil. Srazil jsi všechny věštby, překročil svůj osud. Hýbl si s karmanem. Uzavřel svá prokletí. Našel zkratku a pozvedl grál. 

Mácháš se ve studni plné zlatého štěstí, zhluboka piješ, protože víš:

"Šel jsem touto cestou a skrápěl ji slzami. Až se má studna naplnila na okraj a myslel jsem, že umřu, zavřel jsem oči a pustil se provazu. Vše jsem odevzdal, nemám nic, co bych s sebou nesl. A pak přišlo světlo. A tak jsem plaval, plaval uprostřed toho blyštivého moře, naplněného radostnými vlnami a sluncem, teplých a konejšivých vod, splynul s ním jako v lůně kosmické matky a byl skutečně v jejím lůně, horkém a růžovém, slastně napjatém k prasknutí v obrovském nekončícím vrcholení, které se s vervou pne do všech stran, jen se stupňuje, sílí, až naplní každou jednu buňku po okraj a nechá ji tak, jako nějakou napnutou nádrž plnou energie, štěstí a lásky."

Zavíráš oči, ptáš se:

"Je to skutečné? Vždyť to je jen na chvíli."

A pak je otevřeš a necháš je doširoka vnímat: 

Vidíš lásku, ucítíš lásku. 

Pocítíš dotek, vnímáš hlazení. 

Vidíš smutek, jsi smutný. 

Spatříš radost, směješ se. 

Zastaví tě hrubost, jsi hrubý. 

Spatříš zvednutou ruku, uchopíš ji.

Zahlédneš odhalené nitro, nasloucháš mu. 

Uvidíš duhový lesk očí, necháš se jím oslepit. 

Pocítíš všechnu touhu světa, necháš se jí strhnout.

Uslyšíš volání, necháš slova padnout dovnitř svého srdce. 

CO MŮŽE BÝT NA CHVÍLI, MŮŽE BÝT NAVŽDY.  

A tvá ruka začne tančit. Budeš malovat, budeš psát, tesat, vytvářet a hrát si. Budeš se v tom ztrácet, aby přes tebe mohlo přijít to, co není z tebe nebo je, ale už jen malinko, aby se to jen pamatovalo, ale hlavně je to pro všechny, aby se mohli vzpomenout, uvidět se a nechat upadnout chybné zrcadlo o sobě samých.

A tvůj hlas začne zpívat. Ponese píseň o světu za oponou nebo vlastně před ní, kde zpěv ptáků je jazykem domluvy a sdílení.

Tvé tělo se ohne vlnou prudkého pohybu, vymrští tě a rozhodí ruce jako nějaké šlehající plameny, protože se ti bude chtít tančit, ale jinak než dosud, jsi spíše tančen, jsi nesen, jen čteš pohyby, které tě prostupují, aby jsi jimi vyjádřil, aby bylo tebou vyjádřeno, co jsi, čeho jsi součástí, kam a komu patříš. 

A tvé nohy se rozeběhnou a je to běh laně, spíš let, jsi nesena, jen jemně se odrážíš a udržuješ na cestě letmými dotyky, aby jsi jako v sedmimílových botách obrazila všechny prameny, jezera, pouště a dychtivé koruny stromů podél cest, lesů a strání. 

Potřebuješ ještě něco? Máš nějaké otázky?

Na všechny je jen jedna odpověď:

...............................................

________________________________________________________________

Text "zachycen" 10. 9. 2015 22:10 - 23:23 jako "astro" předpověď na několik příštích týdnů. Držme si klobouky. Bude to nádherné. Vyjdi tomu vstříc. Následuj synchronicitu. Otevři se potěšení. Opusť bolest. Tady a teď je láska.

Americká astroložka Kelley Rosano:

Toto září je silný měsíc. Je schopen změnit hru. Mnoho pravdy bude odhaleno. Z nebes bude proudit světlo. Ponese tě domů, ke tvému silnému uvědomění: Já jsem přítomnost. Buď pozitivní, mysli ve velkém, podívej se na větší obraz. Pohybuj se vpřed. Buď statečný. Neboj se. Miluj. Všechno je jednota. Jenom se ciť dobře.

Komentáře

Jednoduše o velmi složité věci

Začalo to nenápadně, píšu kámošovi - Koupačka dnes? Prý je na cestě do Litvy na Rainbow. A v tom se přidala synchronicita. Někdo, kdo je mi velmi blízký v té době bude v Estonsku. Hledím do mapy, pouhých 200 km navíc. Ok, jede se. 

Autobus na Rainbow. 

Chtěl jsem letos na jih, ale "nahoře v Produkci" mi připravili cestu na sever. Člověk míní, pánbůh mění. Je tu osudová řeka, která pro nás má vždy ten nejdůležitější proud. 

Vteřiny strávené na cestě na sever se proměnily v tekoucí zlato. Každým momentem odbíjely alchymistické hodiny mou proměnu. Došlo na má paradigmata, která se přežila. 

Přečti si minulý díl, kde to popisuji. 

Ok, staré mapy podle kterých jsem fungoval, zmizely. Je to jako kdyby vám někdo strhl pod nohama koberec a řekl: "Jdi, najdi si nový."

Přestal jsem prozatím brát zakázky na copywriting. Chci se věnovat 100 % vlastní tvorbě. 

Cesta přinesla mnoho zvratů v mém Příběhu a zásadně prohloubila mé chápání synchronicity. To vše musí ještě do knihy Synchronní svět. Beru si spisovatelské volno.

(V polovině cesty jsem se postavil do fronty na lístek do Prahy, ale synchro mne z ní vytáhlo a informovalo mne, kam mám jet, vystoupil jsem z řady, pět minut si to rovnal v hlavě - znamenalo to nechat propadnout docela drahou akci, pak si koupil lístek do onoho neznámého města a ihned se zde setkal s člověkem, se kterým jsem strávil celý týden a prožil tak nejdůležitější setkání.)

Proměnil se můj vztah k odpočinku, je zde vůbec něco zanedbávanějšího?

Velmi sleduji, co právě dělám. Naplňuje mne to? Klesá nebo se zvyšuje má energie? Pokud klesá, opustím to. 

NO STRESS není hláška, ale něco, co vyžaduje pozornost. Hlídám si to, stres přitom byl doposud součástí mého života. Zkuste si zítra: Od rána se rozhodněte vědomě sledovat, kdy se dostáváte do stresu. Bez pozorování to neuhlídáte. Jakmile se přistihnete, že vedete vnitřní hovor o své minulosti, budoucnosti či o něčem, co se vám děje a že si vašimi slovy tvoříte stres - okamžitě změňte myšlenky.

Dávám si pozor na energie, když jsem slyšel v obchodě prodavačku vztekle nadávat, ihned jsem opustil obchod a nakoupil jinde. 

Na rainbow a na cestě vyvrcholil proces mého "připojení", chodil jsem týdny bez bot, dnes se cítím "připojen" a pozoruji mnohem menší touhu nemít boty. Stačí v bytě.

STEBUKLAS=Zázrak. Vilnius.  https://www.facebook.com/photo.php?fbid=889645967750736&set=a.605030992878903.1073741829.100001160247662&type=1&theater

Mám pocit, že jedinou jistotou, kterou mám, je jistota změny.

A jsem s tím v poho. 

Říkám si o to, co chci. Hlavně v sexu.

Je zajímavé sledovat s kým se po návratu potkávám. Někoho to ke mně ne a ne pustit. S někým se naopak náhodně potkám na obědě. 

Dávám si více prostoru pro svou kreativitu. 

Vyhledávám jen příjemné pocity. 

Nikam se neženu. 

Užívám si. 

Miluju víc. 

Píšu zdánlivě jednoduché blogy, na které jsem se načekal roky. 

Jsou tak jednoduché, že to musím zopakovat. 

Nikam se nežeňte. 

Užívejte si. 

Milujte se, kdy můžete. Hlavně sebe. 

Dělejte si dobře. 

Život je jednodušší, než si MYSLÍME. 

Take it easy. 

Don´t worry, be happy. 

P.S.:

Cesta na Rainbow Gathering v Litvě. 

P.S. 2:

P.S. 3:

Komentáře

RAINBOW NAD RAINBOW

Foto:Iga Wlodkowska, Litva 2015

Střih č. 1. 

Uprostřed travnatého paloučku hraje muž soustředěně na saxofon. Je nahý a penis mu vlaje do rytmu pod nástrojem jako nějaké jeho organické prodloužení. 

Střih č. 2. 

Potkáváme nahé děti, jejich oči jsou čistší než nejasnější hvězdy.

Střih č. 3. 

Ze zákrutu cesty se vynoří mladý muž, je oblečen po "indiánsku," připomene mi film Apocalypto, naše pohledy se střetnou, zářivě se usměje a měkkým hlasem řekne: "Welcome home."

Střih č. 4. 

Dvě mladé litevské studentky, se kterými jsem dorazil, ztichly a pronesou, že si nejsou jisté, zda jsou na správném místě.

Střih č. 5. 

Nacházíme uvítací stan. První objetí. První setkání. První promluva, která se dotkne mé duše. Pijeme silný čaj. Místo vypadá "jinak." Oči litevských studentek vyjadřují "kulturní šok."

Střih č. 6. 

Míjíme funkční pumpu, mechanismus ze dřeva a kovu zajišťuje pitnou vodu pro 1000 - 1500 lidí. 

Střih č. 7. 

Postavím si stan, na hlavním tábořišti je několik týpí, planou zde ohně, lidé zpívají, tančí, objímají se nebo žonglují, jen tak se smějí a mají dobrý čas.

Střih č. 8. 

Je zde nádherné jezero, na břehu postavena sauna, lidé sedí v kruzích na břehu, zpívají, bubnují, oslavují život, jedním pohybem se svléknu a vklouznu do jezera. Voda z něj by se dala pít. 

Střih č. 9. 

Vracím se od vody za soumraku a žongluji s kužely až do setmění. Když se rozhlédnu, je úplná tma a netuším, kde je můj stan. Přidám se k jednomu z ohňů. 

Střih č. 10. 

Stan patří Erice, zpívá svým zastřeným hlasem. Nikdy jsem nic podobného neslyšel. Jakoby z jejího hrdla vycházela samotná čistota a řinul se had všech písní světa. Erika: "Můj šaman mi řekl, abych skládala písně během ayahuasca obřadu. Měla jsem 23 ceremonií, ani jednou jsem nezvracela, jen skládala písně."

Střih č. 11. 

Sedí zde nádherný starší hippie pár, cestují po světě a mluví o svobodě. Nemají již deset let dům, každý den ale najdou přístřeší. Jejich 4 děti žijí "normálním" životem. Dlouhé bílé vlasy, korálky, pevný pohled, jakoby vypadli z Woodstocku. Muž se rozhovoří, jeho řeč je silná, tak si představuji řeč dávných proroků. Na místě zažívám osvobození pod silou jeho slov. Mesiášové jsou již dávno zpět. Když pozdě v noci usnu u ohně a ráno se budím, začínám cítit svou proměnu. 

Střih č. 12. 

Tábořištěm se nese volání FOOD CIRCLE NOW! Přicházím k obrovskému živoucímu kruhu téměř tisíce lidí, shromáždění připomíná indiánské srocení, ve vlasech mají peří nebo jsou pomalované hlínou či popelem, neustále někdo něco nabízí, vyvolává, lidé sedí na zemi a čekají na svou porci jídla. 

Střih č. 13.

Večerní bubnování u ohňů se mění v taneční rej. Polonahý se pohybuji na dotek plamenů, na zpocená záda mi padá chlad, rytmy mnou pronikají do posledního údu, oheň vniká pod kůži, až si mne hudba vezme s sebou. Smýkám sebou mnoho hodin, dupu bosý do hlíny, stávám se africkým válečníkem. Cítím v těle primární syrovou sílu. A to mi dělá hodně dobře. 

Střih č. 14. 

Třetí den se moje energie zcela promění. Koupu se a myji jen v jezeře, vlasy mi ztuhly a chodím jen přepásaný tričkem. Země ke mně začíná promlouvat, začínám do ní vrůstat, miluju vůni hlíny, kouře a své kůže. Jednoho večera se nad jezerem rozlehnou výkřiky - nad hladinou se rozprostře majestátní dvojitá duha. Je to rainbow nad rainbow. Okamžik téměř posvátný.

Střih č. 15. 

Potkávám znovu litevské studentky, oči jim září, u boku má jedna z nich na šňůrce přivázaný hrníček. Vlasy mají rozpuštěné, jejich energie je úplně jiná, začíná být svobodná. 

Střih č. 15. 

Nesnáším všechno elektronické, telefon ve mně vzbuzuje odpor, slovo facebook vyvolává silný pocit nechuti až fyzické nevolnosti. Na kadění je třeba vyhloubit malou jamku, myji se jen v jezeře. Cítím, jak moje energie roste, jak se stávám znovu "připojený," protože jsem se "odpojil."

Střih č. 16. 

Tancuji při závěrečném zpěvu po večerním food circle, připojím se ke skupině hudebníků a tanečníků, atmosféra jede ve vysoké vibraci, jde o takový projev lásky a radosti, že se rozesměji štěstím. Mnozí se objímají, radují a tančí, slova písně Don´t worry, be happy mi pronikají kůží a usazují se v mé DNA. Na závěr pocítím tak silný pocit lásky k ostatním, že se ho až leknu. 

Střih č. 17. 

Poprvé se to stane po tantra workshopu, lidé se nechtějí rozejít, stále se drží za ruce, energie zvýšeného vědomí a lásky proudí mezi našimi těly, jakoby sami od sebe se pospojujeme a tiše zpíváme bezeslovnou píseň v jakémsi spontánním vyjádření jednoty, houpeme se dlouhé minuty zavěšeni za ramena, díváme se do očí. Je tu Avatar a jeho: "Zřím tě."

Střih č. 18. 

Desítkám dobrovolníků v polní kuchyni neustále hraje energetická živá hudba, lidé se živě baví, seznamují, všechen pokrm vzniká v atmosféře naprosté radosti, úcty a harmonii.  

Střih č. 19.

Raw nebo vegetariánské jídlo je zde uctíváno s nejvyšší možnou mírou, je vítáno zpěvem a uctěno vděčností, roznáším jako dobrovolník polévku, táhneme snad 100 litrové nádoby a v rychlém sledu naléváme všem do jejich vlastních misek. Všem dobrovolníkům se dostává od ostatních podpory a velkých díků. Cítím, že se stávám součástí Kmene. 

Střih č. 20.

Každý den si vybírám z nabídky workshopů, tantra, qigong, dýchání do čaker, aktivace kundaliny, žonglování, každý den potkám někoho, kdo je tam pro mě a já pro něj. Synchronicita je zde absolutní. Jednou jdete na workshop, ale je tam jiný. A to je právě ten pravý. S někým se zapovídáte a on zná vašeho přítele na druhé straně planety. 

Střih č. 21. 

Peníze zde nefungují, pobyt a workshopy jsou zdarma, počítá se s tím, že nějak přispějete komunitě. Zde se neobchoduje, ale vyměňuje. Na nákup surovin se světa venku se používá Magic Hat, klobouk do kterého můžete vložit peníze, pokud to tak cítíte. 

Střih č. 22. 

Vztahy na Rainbow. Můžete zde najít partnera na celý život nebo na jednu noc, prezervativy s sebou. Spatříte zde nejkrásnější ženy, ale i muže z celého světa, obdařené jakousi původní přirozenou silou, spatříte tajemné muže, mlčky sedící ve světle plamene ohně, že budete prahnout po jejich příběhu, budete tančit se snědými ženami, jejichž tanec je oslavou života, síly a posvátného ženství. Získáte přátele po celém světě, stanete se členem Rainbow family a nikdy už nebudete stejní. Láska mění podstatu. "Zřím tě" se stane vaším viděním. 

Střih č. 23. 

Setkáte se "závisláky" na Rainbow. Pokud někdo absolvoval 40 měsíčních setkání během 4 let, bude mít velké problémy vrátit se do "systému." Můžete se stát nervózní z reality a vyhýbat se městským obydlím. Všeho moc škodí. I Rainbow. 

Závěrečný střih.

Posunete si hranice ve vnímání SVOBODY. FREEDOM! pro vás nabude mnohem jasnějšího významu, zaryje se vám do každého póru, stane se vaším dechem, obklopí vaši duši a navždy do ní vnikne jako její nová podstata.

Ne, nenarodili jsme se, abychom zažívali utrpení. Buddha se seknul. 
Ne, nenarodili jsme se, abychom měli nedostatek lásky.
Ne, nenarodili jsme se, abychom sloužili věcem a systému, který neslouží pro dobro všem bytostem.
Ne, nenarodili jsme se, abychom byli nějak či něčím svázaní a necítili volnost ve veškerém svém projevu po celý svůj život.
Ne, nenarodili jsme se, abychom cítili radost a štěstí jen na několik vymezených momentů za den či za rok.
Ne, nenarodili jsme se, abychom si dávali omezení v představách, co to je láska a jak a s kým ji prožívat.
Ne, nenarodili jsme se, abychom sami sebe omezovali ve svých projevech, citech a konání.
Ne, nenarodili jsme se, abychom skrývali svá nejtajnější přání a touhy, ať jsou jakkoliv bláznivé či temné. 
Ne, nenarodili jsme se, abychom dodržovali domluvená morální přesvědčení, která brzdí naši pravou přirozenost. 
Ne, nenarodili jsme se, aby naše touhy či způsob vyjadřování byly někým posuzovány jako "normální či nikoliv."
Ne, nenarodili jsme se jako oddělené ztracené duše, ale jsme součástí jedné rodiny, jednoho kmene, ať je tvým národem, který chce.
Ne, nenarodili jsme se, abychom si zakazovali lásku, když ji cítíme, chceme a potřebujeme. 
Ne, nenarodili jsme se, abychom se nemohli vítat úsměvem.
Ne, nenarodili jsme se, abychom si kladli překážky k vlastnímu štěstí a zdraví. Ne, nenarodili jsme se, abychom si ubližovali a vytvářeli mezi sebou jed. 

Narodili jsme se dokonalí, krásní a jasní, bez nejmenší chybičky. Narodili jsme se jako mír, láska a jako sdílení a pomoc. 

Narodili jsme se jako světlo. 

Narodili jsme se naprosto přijmutí, takoví jací jsme, nemáme nic ošklivého, přebytečného, nedokonalého nebo velkého nebo malého. Jsme kompletní bytosti, bohové dívající se na sebe v lidském zrcadle, v zrcadle z něhož vychází vše takové jaké je, úplné, celé, s plným právem a přístupem k lásce, radosti, zdraví, hojnosti a štěstí. 

Narodili jsme se jako děti. Děti, které se ztratí v tom, co právě dělají, celé se tomu odevzdají a "To" se odevzdá zase jim. 

Narodili jsme se do přítomnosti, abychom jen v ní byli přítomni. 

Nezraďte vaše původní nastavení. Kdo uvěří "chybě," tomu chyba věnuje utrpení. 

Nenarodili jste se jako chyba, matrix je chyba, chybné hlášení o vás je chybou. 

Jste naprosto v pořádku s tím, co jste kdy udělali, pronesli nebo neprovedli, jste celí od začátku do konce "bezchybní." Jste jedineční a boží. 

Za "chybou" čeká láska. 

Věřit chybě je chyba. 

Pravda je jen láska.  

Howgh.  
__________________________________________________________

Kamera:

Hudba:

Poslechni si originální písně z Rainbow: http://www.welcomehome.org/rainbow/music/rainbow_spirit/

"Vše" o Rainbow:
http://somewhereundertherainbow.org/

Photography:

Uvítací stan. Foto:autor

Poslední vozy na parkovišti. Foto:autor

Titulky:

Babylon:

svět tam venku, matrix

Welcome home/Vítej doma:

 uvítací pozdrav Rainbow

See you in 5 minutes/Zatím pa.

 (zvláště když se loučíte s někým z Austrálie, apod.)

Bratr, sestra:

někdo, koho ještě neznáte

Organizovaná anarchie:

setkání nemají lídra, vše je dobrovolné

Talking stick/Mluvicí hůlka:

 pokud ji máš, můžeš mluvit při sdílení, ostatní ti naslouchají. 

Magic Hat/Kouzelný klobouk:

 pokud jsi trochu při vědomí, budeš platit za ranní a večerní porci jídla podle svého uvážení. 

Give me a hug/Obejmi mě:

standardní přivítání dvou rainbow účastníků. Pokud jste atraktivní žena, obejmutí bude více, nestyďte se podle chuti odmítnout. Ne všichni z Rainbow family tě chtějí jen zřít. 

Komentáře