O půstu, euforii a o bytí na správném místě

Mám nový Vision Board. Abych ho získal, musel jsem jednat. Šlo o to, během 10 min se sbalit a vyrazit 160 km. Cestou jsem přemýšlel, že to ale znamená, že na tomto specifickém místě musí být pro mne připraveny ty správné hesla a časopisy. Byly a to fest. Ukazoval jsem občas s nadšením některá hesla kolegům se slovy - vidíš, ještě, že jsem tady, sám bych se nikdy k takovým časopisům nedostal. A tak mám na Vision Boardu afirmace na online podnikání, které byste opravdu v běžném časopisu nenašli.

Potvrdil jsem si, že jsem vždy na správném místě a ve správný čas. Někdy to znamená se rychle sbalit a vypadnout. Ale to je síla vnitřního kompasu. Nemohu to volání ignorovat. Byl bych mimo svůj Proud, mimo svůj osud.

To je moje časování, doba, ve které žiji, doba Rezonance.

http://praha.5plus2.cz/54380/synchronicitni-jevy-jako-sesty-smysl

Jsem nadšený, že minulý blog vyvolal tolik akce, spousta lidí se dala do vytváření Nové života a je to velký proud. Po zkušenosti s mým novým Vision Boardem bych doporučil, aby se známí, kamarádi, skupina v čajovně, klubu, domluvila a podnikla akci spolu. Dojde tak ke společnému rituálu. Čerpáte z energie společné akce.

Organizujte tyto události, jako tu, která spontánně vznikla po zveřejnění mého blogu v centru Rybalka v Praze. Pozvěte známé, rodinu a naprogramujte si zbrusu nový rok!

Vyhlašuji soutěž o nejsilnější Vision Board. 1000 Kč pro toho, kdo pošle na adresu synchromysl@gmail.com svůj obrázek. Nehodnotí se, jak je hezký, ale výše hranice, kterou jste si ochotni posunout. Soutěž potrvá do konce ledna. Podmínkou je sdílet know-how v blogu o Vision Boardu na facebooku nebo poslat alespoň 20 svým e-mailovým známým. Kdo nepřiloží záznam tohoto sdílení, nebude se moci soutěže zúčastnit. Podmínkou je tedy sdílet minulý blog Kus papíru jako synchronicita.

A je tu pokus: zveřejňuji svůj Vision Board před jeho naplněním. Bude naplněno 30%, 70% nebo dokonce 100% jako minule? Netuším. Neupínám se na to. Chci si jen užít flow. Bavit se. Žít na 100%. Sledovat svůj osud. Být vždy ve správný čas na správném místě.

P.S.: Přestal jsem mít na 7 dní hlad, nejsem žádný mistr v půstech, ale to, co mi to přineslo, patřilo zaznamenat. Mnoho lehkosti, euforie a zbystřeného vnímání při Vašich půstech!

Komentáře

Kus papíru jako synchronicita

Nalepil jsem si na semináři Bod zlomu celkem v rychlosti pár hesel na kus papíru. Říká se tomu Vision Board nebo Nástěnka snů. Dal jsem ho na zeď
v ložnici a počal sledovat, jak "maká".

A včera mi to došlo.

Hotovo!

Budu si muset udělat nový. Všechna hesla bod po bodu se mi postupně plnila. Všechny mé Vize přešly ke mně na palubu - board.

Neuvěřitelné? Sám bych to asi nechtěl nikomu baštit, ale protože se tak přihodilo mně, musím se vzdát pochyb.

Před rokem jsem přišel do Prahy a neměl nic. Myslím vůbec nic. Neměl jsem zdraví, životní energii, místo k žití, měl jsem n

edořešené vztahy i sebe. Byl jsem zmatený a bolelo mě srdce. Protože mi puklo. To není básnický obrat. Jedná se o fyzický akt.

Pak jsem si zkraje roku intuitivně nalepil z časopisů nějaká hesla na papír. Za pár minut hotovo. To jsem ovšem netušil, že si během těchto minut programuji celý rok dopředu. A do čisté krásy.

Vezmeme to popořádku:

Už zase skáču...
Tady se mi vynořila knížka Už zase skáču přes kaluže. Po třech operacích kotníku vyloučeno, ale denně jsem cvičil a jsem zpátky. Jo! Už zase skáču!

Jdu vlastní cestou...
To tedy, začal jsem psát blog a jen sledoval, jak dělí své čtenáře i mé přátelé. Víte, že někdo prostě nesnese, že jste dokázali vyjít ven? Pán Bůh jim pomáhej.

Stavba bez starostí...
Myšleno duchovní stavba, stavba sebe sama. Modlím se a medituji, pracuji na sobě. Ano, cítím se znovu vystavěný. To byl rok 2013.

Váš krásný život, zářivé léto+život v zahradě...
Ano, a je v tom žena, toto by nebylo splněno bez ní.

Znamení muže...
Za to jsem hodně rád, mužská role prochází krizí a je třeba otevřít proces, který v dobré víře otevřela šedesátá léta. Muži mají dlouhé vlasy a už umějí cítit, ale asi by bylo dobrý se podívat, kam vedou rodinu a zda se o ně lze opřít. 

Máme neuvěřitelné štěstí...
Ale opravdu neuvěřitelné. Cokoliv jsem udělal, i třeba nesmyslného, rizikového, se ukázalo jako zlatý důl, jak štěstí, tak bohatství. Neotřesitelně věřím v princip synchronicity aneb prastaré symbolické řeči. Vše má svůj smysl. Jděte si za svým a vesmír se zblázní, aby vám to dodal.

Osvícená éra...
to je dosti intimní zážitek, někdy zažijeme krátké záblesky a dostaneme jisté dílčí potvrzení, které zasáhne naši duši. Anebo zkrátka když se daří, tak se daří: osvícená éra.

Ježíšova politika+astrální meditace...
To je takové vtipné, zde v Praze to nazývají Osobní rozvoj a je běžné, že vám někdo řekne: OR jsem dělal od léta 2011 až do loňska. Jasně, hesla jsou trocha ulétlá, ale vyjadřují, že jsem se činil v duchovní oblasti. No tak jo. Věnoval jsem se osobnímu rozvoji. 

Restart kariéry...
Absolutní, pracuji pro špičkové osobnosti v oboru osobního rozvoje:)) Tedy oni si mě platí, najímají si mne. Dvě hodiny práce pro Samsung jsem účtoval jako svůj dřívější měsíční plat a nikdo ani nemrkl. Je to celé o hodnotě. Tak nějak vtipně by šlo říci, že jsem se ocitl v Lize mistrů.

Hvězdný efekt...
Nalepil jsem to tam bezmyšlenkovitě, ale to je právě ono! Nikdy v životě jsem neposkytl tolik rozhovorů pro média jako letos, poprvé jsem mluvil naživo v ČT, právě dnes emailem dělám rozhovor o synchronicitě pro Týdeník 5+2 Praha. Blog je čtený, každý den se věnuji komunikaci se čtenáři.

Jak se blížil konec roku, všiml jsem si, že nemám Zájezd k Pánu Bohu. Rád cestuji, ale žádná cesta mi nepřišla až takto klíčová. A pak se to stalo. Osud mne zavál do Finska a Estonska a prodělal jsem v tallinské katedrále Alexandra Něvského pro mne významný duchovní rituál.

Vzhledem k tomu, že tento rituál uzavřel i dějovou linku mé knihy Synchronní svět, chápu, že se naplňovalo heslo kniha o synchronicitě. (pro mnohé dotazy: knihu nelze ještě nikde koupit, i dnes v roce 2018 je na ní práce, jak na kostele.)

První Seminář, originální Synchroshop jsem měl toto pondělí, dopadl výborně 
a zcela, až magicky, synchronně. Pokud máte zájem o dílnu, kde budeme hledat Váš flow, osud a naplnění, napište mi do formuláře na blogu.

Zbývají Online produkty. Nemám. Tedy alespoň ne v placené podobě. Ale začal jsme publikovat videa v české i anglické verzi. Vzhledem k tomu, kolik přemáhání mi dalo, abych produkt online zavěsil, pro mne osobně si toto mohu odškrtnout. Ale nic proti nikomu, kdo řekne: jeho Vision Board mu nesplnil úplně na 100% jednu položku :)

Tak co, kecám nebo ne? Vždyť ten papír nikdo neviděl!

Smůla. Tady je. A mám bezpočet svědků, kteří ho v průběhu roku sledovali.

Jedno vím jistě, až si budu zase hrát s papírky, trošku se mi budou klepat ruce.

A teď Vy. Přeskočíte to zase? Problém je, že už víte, že to funguje. Tak nějak tušíte, že mně za to nestojí, abych se domluvil s 50 lidmi ze semináře, na kterém jsem tento Vision Board před nimi uhnětl.

Můžete mít v životě všechno, co chcete. A podvědomí vám k tomu pomůže.

Můžete využít docela jednoduchého neuromechanismu a denně si bez zvláštního úsilí programovat mozek.

Věci se dají do pohybu. Celý vesmír se dá do pohybu. Tvoříte na papíru takový malý mikrokosmos Vašeho světa.

A spojitou nádobou tohoto malého mikrosvěta je makrosvět.
A to je náš známý svět - tvrdá realita!

Jde vlastně o synchronicitu mikra s makrem.
To, co tu pracuje, je zákon přitažlivosti.

Ezo kecy?

Jenže já se právě dívám na svůj Vision Board a jdu si připravit další.

Přidáš se?

Znáte tohle?

Kdybych konečně potkal všechny ty lidi,
co mohou za problémy v mém životě
a nakopal je do zadku, tak si týden nesednu!

Tady blog končí pro ty, kdo "nemají" čas. Ciao. Kdo jde do akce, jedem!

_________________________________________________________
 
Gratuluji, rozhodli jste se vytvořit cestovní mapu vašeho následujícího života.


Proč obrázky? Mozek miluje VISUAL stránku příkazu. Berte to tak, že obrázek je tam místo tisíce slov. Podvědomí lépe naprogramuješ jeho vlastním jazykem. Proto k tobě ve snech mluví symboly, obrazy.

Máte karton, velký papír a hromadu časáků? Ok!

Čím méně nůžek, tím lépe. Obrázky nejlépe vytrhuj. Dej tomu co nejvíc své osobní energie. (poznámka 2017-dnes mám raději uhlédnější nůžkové provedení, tak jak VB vypadá je i feng-shui tvého bytí.

Buď neskromný, chtěj pro sebe to nejlepší! Ale sleduj, zda přání je shodě s tvým opravdovým Já nebo nějakým jen Já. Dítě také nemusí dostat pod stromek všechny hračky, ale lásku a péči, na kterou si ani nevzpomnělo, ano.

Se skromností se musí umět zacházet. Raději pracuj s pokorou. Mnoho lidí se stále uskrovňuje, až se vymaže z planety. Zemřou "nijací". Nepleť to dohromady.

Bože, ty jsi také nebyl nijak zvlášť skromný, když jsi se rozhodl stvořit celý svět, že?

Neboj se hýbat s obrázky na ploše tak dlouho, dokud ti to neladí.
Ladí/neladí je to, co tomu dává tu správnou energii.

Spíš než řádkování jako v sešitě, hesla porovnej hesla živě a různě. Statičnost nuda je. Vždy se semele něco mystického. Například letošní VB jsem připravoval z několika málo časopisů a našel v něm fotografii svého současného pracoviště. A hned mi bylo jasné, kudy vede má pracovní cesta...

Místo umístění je důležité! Machrovinka je strop ložnice. Lednička ok. Zkrátka místo, které bude často a blízko tvému mozku.

Mrkni na své pocity při výrobě. Jsi nakrknutý a prudí tě, že lepíš blbosti? Sbohem, nic pro tebe.

Sny o tom, jak prožiješ nastávající čas musí vzbuzovat nadšení, prožitek euforie, lásky. To je to, co dáváš energeticky do své mapy snů.

A kdykoliv se na svůj Vision Board podíváš, měl by jsi to procítit znova! JO! Vidíš pláž v Austrálii? A žena vedle tebe? WOW!

Dívej se na svůj Vision Board často.

Dobrým tipem je připravit si elektronickou verzi. Dnes u počítače trávíme tolik času, že takto umístěný Visionboard na plochu přebije i ledničku. Jednotlivé obrazy vám pak budou běhat po monitoru při spuštěném spořiči. Toto je od mého kamaráda. Jen se podívejte, co ho čeká.

Tomáš Jireček: Vision Board Online

Pro pečliváky je doporučeno rozložit snové afirmace na ploše do čtyř základních rovin života: vztahy, čas pro sebe, prosperita (zdraví a peníze) a práce spolu s prací na sobě - spiritualita. Můžete si tak naprogramovat jednotlivé segmenty na míru.

Ideální zacházení:

Denně si postůjte u svých snů, pomazlete se s nimi, prožijte si jejich vůni, emoci, pocity štěstí, radujte se z nich! Pusťte si k tomu vaši nej muziku.


Krásnou plavbu za Vašimi sny!

_________________________________________________________

Aktualizace 16.12. 2013:

Chcete neporazitelný Vision Board, který vás dovede k vašim cílům zcela nekompromisním způsobem? Namalujte si ho. Dostal jsem několik neuvěřitelných reakcí, všechny byly o ručně namalovaném VB. Kombinace s lepenými hesly více než vhodná. Já osobně bych se nevzdával práce s "náhodnými hesly a obrazy v časopisech," jde o to, že takto se se do procesu tvorby zapojuje i nevědomí, které z 95 % ovlivňuje naši životní cestu. Můžete si  dát například na VB heslo jako například "kovář" a přitom nijak zvlášť netušit, že už brzo vypadnete z kanclu a pojedete kovařinu. Kočičí kavárna? Co je to za blbost? Přesto ho tam dáte. Heslo vás "přitahuje".

Viktor Horák, vlastnoruční Vision Board

Závěrečná informace:

1. NIKDY NEPODCEŇUJ SÍLU VISION BOARDU!

2. TO, ŽE TO JEŠTĚ NEPŘIŠLO, ZNAMENÁ, ŽE TO PŘICHÁZÍ.

3. VRAŤ SE K BODU 1.

____________________________________________________________________

Aktualizace 2018:

Sílu této techniky nelze docenit. Na základě minulého VB jsem potkal ženu, která mne měla na svém boardu, a stejně tak já měl ji. Věc zasluhuje samostatný příspěvek. 

Právě jsem poprvé skončil s přípravou našeho prvního rodinného Visionboardu, společné práce tří osob pro čtyřčlenou rodinu. (jednomu jsou 2 měsíce) A velmi doporučuji. Společný flow, společná akce, společná zábava. Velmi epesní a povznášející záležitost. A ano, je kolem toho nějaké domlouvání, a to je moc dobře. 

Nechť jsme všichni s souladu se svou Vizí. 
PF 2018.

Komentáře

Synchronicita v lese

Víte, čím se zabývám.

Náhoda:

shoda okolností, čirá náhoda, náhodná událost, náhodný jev, ogiv, náhodná veličina, akcident, hra náhod, koincidence, Štěstěna, Fortuna, Tyché, efeméra štěstí, osud, sudba, náhodnost, nahodilost, princip neurčitosti, kauzalismus, štěstí, klika, přízeň osudu nebo štěstěny, souhra náhod, boží prozřetelnost, boží vůle, boží řízení, deux ex machina. 

Je to skoro rok, co o tom píšu, ale až teď jsem synchronní cestou objevil tu pravou metaforu, která dobře osvětluje, jakým způsobem lze vstoupit do Synchronní světa.

Je to jako vstoupit do lesa. Když jsem to udělal, po pár krocích jsem poznal, že to mám. Les kápl božskou. Hovořím o tom poprvé na videu.

Ano, je děsně amatérské. Ano, není sestříhané a nemá titulky.
Ano, je natočené na jeden záběr. Ano, musel jsem si přístroj sám zapnout a vypnout. No a co?

A ano, vůbec se mi do něj nechtělo :))

Přesto všechno, základní metaforu k pochopení vnímání synchronního světa najdete zde:

Hello, nonczech speakers :), about 15% of the Synchromysl (SynchroMind) readers are not from Czech or Slovak republic, using tricky google translator probably, so Your time is Now :)

Komentáře

Zlo z pohledu synchronicity

Jedu přes celou Prahu pro nejlepší barmanské sirupy. Naložím je, doplním Čajový vůz o další potřeby a jsem ready na akci. Jenže druhý den ty sirupy v autě nejsou a tři sta lidí nedostane oblíbený drink třetího tisíciletí Matchanas. Zveřejním, co se mi stalo,

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=592777740770895&set=a.171778559537484.35004.100001160247662&type=1&theater

a na základě tohoto příspěvku, který ihned sdílí přes 30 lidí, dostanu práci copywritera pro jednu z nejvíc sexy firem u nás, z jejíž vizí se kompletně ztotožňuji. Odměna je v procentech, chcete-li v desetitisících, případně ve stotisících korun.

Sirupy stály šest set.

Tomu zlodějovi je třeba se hluboce poklonit. Díky pane Dobroději!

Náhoda? Ok, zkusme na to jít vědecky. Tedy je žádáno prokázání opakovatelnosti jevu.

Rozmisťuji několik pěkných dřevěných židlí po městě Litomyšl, na kterých je napsáno "Přijďte si k nám posedět" a adresa čajovny. Ihned se stanou středem pozornosti, ale také jsou občas zničeny. Během dvou týdnů ztrácím celkem čtyři z nich po 400 Kč. Do kelu, 1600 v troskách, mám se na to vykašlat? Přijede týpek, nejspíš z Praahy, rozhlíží se po čajovně a prý, že roky shání přesně takové židle, co mám na chodbě. Jsou to repasované kousky z antiku v hodnotě 800 Kč. Plácneme si a chlapík šmejdí po čajovně, že se ještě rozhlédne. Vybere si čtyři židle, zaplatí 4x800 a odjezd. Přesně v momentě, kdy jeho auto zmizí za zatáčkou mě polije horko, ten chlap si nakonec vybral všechny židle z těch obyčejných po 400 Kč, natáhl jsem ho nechtěně o 4x400 Kč. No a pak mi to secvakne a nechám to být. Takhle vesmír srovnal účet. Mám super reklamu, jak jsem chtěl a 1600 zpátky.

Klobouk dolů, jestli věříte na náhody. 4x mínus 400= mínus 1600. 4x400=1600. Celkový účet této matematické hříčky je 0. Chápete? Na korunu přesně. Nikoliv o dvě sta nahoru nebo dolů. Ani o 23 Kč vedle. Ze všech těch možných číselných kombinací jsem dostal na korunu zpět, co jsem investoval.

Promiňte, ale jestli tvrdíte, že tento výsledek je náhoda, jste podle mě děsivě iracionální :)

Málo?

Přicházím u kasy v čajovně podvodem o 1000 Kč. Jenže než jsem ty peníze vydal, řekl jsem: "Nevím, jak to celé je, ale tohle se vám případně 10 x nevyplatí. Znáte to, Boží mlýny."

O chvíli později bylo jasné, že mých 1000 je v luftu. Ale co se nestane. Do čajovny přijde paní a začne doslova ztřeštěně nakupovat. "Ještě konvičku pro Magdu." Utratí tam balík. Pak další nákup. A další. Vlastně lidi chodí jak týden před vánoci. Jenže je mrtvý čajový červenec. Když ten den spočítám tržbu, je to jasné. Vydělal jsem, mluvím o zisku, totálně neobvyklých červencových 10000 Kč. Tedy desetkrát se mi to vyplatilo. Magické? 100 %. To jsou principy vesmíru ve spojení s naší silou, se silou slova.

Děje se tak, nejsou to ojedinělé náhody, nýbrž zcela opakovaný, ověřitelný jev.

Můžete se jakkoliv argumentačně chránit, jedno je jisté. Vesmír nezná ztrátu.
Neumí uvažovat plus, mínus.
Zlé, dobré.

Vesmír je v každém okamžiku naprosto celý v úplném pořádku. 

Vaše nabourané auto je super. Vaše ztracená peněženka dar. Váš kompletně vykradený dům požehnání.

Co to kecám? Neznáte celý příběh. Já jsem vám ukázal tři rychlé příhody s již uzavřeným kruhem po synchronizaci. Někdy se celý příběh ani nemusíte dozvědět. Autem byste jeli někam, kde by se vám stalo něco strašného. Pro peněženku by vás zabili. Vykradený dům vás přiměje k obrovskému životnímu vzepětí a motivaci.

Znamená to, že všechno zlo je navěky vlastně jen dobré? Bacha, nepleťte si utrpení, bolest či opakované ztráty stále s nějakými andělskými zásahy. Pokud se pohybujete v kruhu, který neumíte rozseknou, jedete smrtící smyčku.

A život samozřejmě připravuje i jiné situace, které jsou - zkrátka jen nepříjemná a otravná. 

Pokud vás někdo dvacet let tyranizuje ve vztahu, neznamená to, že se vám nahoře načítají jakési nebeské dukáty. Tůdle nůdle. Naopak, ve vašem energetickém vzorci jen sílí políčko "v mém životě je místo pro utrpení" a to je hojně zaléváno a roste. Představa, že si to odsloužíte, a pak bude lépe, je zcela mylná. Asi jako dvacet let budu brát drogy a pak už budu čistý.

Kdo má potíže pochopit, že ve vztahu není místo pro utrpení, nechť si vzpomene na megarituál, který provedl Don Miguel Ruiz v Praze 1.11. 2012 se dvěma tisícovkami lidí. Byl to rituál Vnitřní svatby, ve kterém jsme všichni spolu slíbili, že si ve vztahu již nenecháme ubližovat.

Promluvil zde jeho syn Jose o tom, jak jeho nová žena, řekla, poté co se ukázalo, že je docela zlá: "Jsi jednou se mnou a musíš tak pít i můj jed."

A to byl přesně ten moment, kdy si uvědomil, že to není možné. Již žádný jed.

Jste to jen vy sami, kdo určuje množství jedu ve vašem životě. Ne, nikdo nahoře vám neodpouští z plné nádoby, kterou "musíte" vypít. Sorry, chyba. Odpojte se, nikdo vám nikdy nedá povel, že už stačí. Že nádoba je prázdná.

A tak se zbité ženy vrací k násilníkům, že on se přece změní. Ne, čeká se jen na ni. Možná, že už i on by rád podávání jedu ukončil. Přetněte ten kruh. Čeká vás něco krásného.

Teď už víte, co nechcete a můžete se zaměřit na to, co chcete. Přitáhnout to do vašeho života. 

Nesmírně důležité: Toto jsou dva zcela odlišné kroky!

Pokud zůstanete jen u prvního: "Nechci zase násilníka," vaše vibrace odporu se ihned dají do práce a budete si na příští kávě dobře rozumět s mužem, který je takovými vibracemi přitahován. Na základě odporu, odmítání, útěku si tedy přitáhnete rezonanci toho, proti čemu bojujete. Neznalost zákona neomlouvá, a to že jste opravdu upřímně, z celého srdce - nechtěli, je jen vaší smutnou nevědomostí.

Pojmenujte si tedy, co již ve vztahu nechcete a pak udělejte ten zásadní, druhý krok: "Chci silného, přitom romantického muže."

Vyslali jste úplně jiné vibrace, objednávku a hádejte, kdo dorazí příště na kafe.

To je základní princip vůbec všeho tvoření, od byznysu až po lásku.

Že jste aktivní v nějakých NE-iniciativách? Zkuste spíše spojit síly v úsilí pro blahobyt než proti chudobě.

Sedíte tedy s vaším doslova "vysněným" mužem a není to žádná náhoda.

Ne, to je vědomé tvoření vašeho života.

To je dobro z pohledu Tvoření.

Synchronicita Vám pomůže, jak z takového kruhu vystoupit.

Ukáže Vám směr, dovede k plnému osudu.

Jediné, co je nutné udělat, je přestat se jí bránit.

Ani usilovat o ní nelze.

Jen sledovat. Být k ní pozorný. A ona bude sílit. Je to jako ve vztahu. Když o něj budete pečovat, zesílí.

Vaše vidění musí být Nové. Vaši mysl nechte na volnoběh. Stane se Synchronní.

A v ten moment vás strhne synchronicity Proud. Budete zamilovaní navzájem.

Je to posvátná věc. Nic obyčejného. Ale i zenoví mistři mají pravdu.
Obyčejná věc. Nic posvátného.

Ani plus, ani mínus.

Ani dobro, ani zlo.

Jen vy sami stojíte uprostřed ostrova, ukazujíc prstem na lidi, zvířata a rostliny, komicky pronášejíc:

"Ten je dobrý. Tohle je špatné."

Ne, tak to není.

Ani náhodou.

Komentáře

Osobní reklama.

Festival. Mám tam stánek. S čajem. Všichni kamarádi tam mají stánek se svým projektem, koučují, přednášejí nebo mají workshop. A to mě dopaluje. Nemůžu za to a neumím to stopnout. Začínám se porovnávat. Zapomenu, že jsem úžasný a jedinečný. Ten proces nebere konce, navíc v pátek je všechno špatně, jakoby se nikdo nevyspal a slunce zapomnělo vyjít.

Je čas si udělat Osobní reklamu. Je čas najít svou hodnotu.

Osobní reklama Kamila Novotného

Jsem duchem námořník. Pruhované tričko a neznámé země přede mnou. Na cestách jsem celkem strávil dva roky mimo Čechy a to jsem úplně na začátku.

Miluju lidi, právě to mě baví na cestách, pozorovat, jak jsou lidé jiní a přesto stejní.

Miluji fotografii. Strávil jsem pět let denně ve fotokomoře. Byla to moje první živnost, fotografii jsem i učil, přivedl jsem několik ročníků k absolutoriu.

Obdržel jsem duši básníka, mám dar slova, založil jsem nakladatelství Liliov a vydal sobě a dalším třem autorům První sbírku litomyšlské poezie. S knížkou jsme jezdili po Čechách a prodali celý náklad. Byla to jízda.

Má knížka Pointa Kamila Heřmana Novotného není k dostání. Snad ji najdete ve větších knihovnách. Něco tak hravého, originálního, silného, až do morku kostí pronikavého bude výzva ještě někdy napsat. Podle literárních obrazů v knize vznikl komiks i krátký film. Liliov 2000.

Dávám přednost originalitě. Vše, čeho se chopím, udělám jinak, než je zvykem. Například můj první inzerát na fotografické portréty si lidé vystřihovali z novin a vystavovali v bytě. Tak byl jiný a svébytný.

Mám obchodního ducha. Už před revolucí, na gymnáziu mi pošťačka nosila tolik poštovních poukázek, že jsem musel být časem obezřetný. Nosila mi více peněz, než si ten den sama vydělala. Na základní škole jsem měl na lavici obchod se samolepkami. Vystřihoval jsem z časopisů loga a obrázky, prodalo se vždy všechno. Bavíme se o době hluboko před listopadem 89. Nevím, co by se dělo dál, ale uměl jsem se šikovně narodit. Prasklo to, a tak jsem mohl přivézt z první cesty na západ, z Vídně, časopis Bravo, který jsem celý rozprodal ve třídě po dvoustranách. Jenom jeden prodaný plakát mi zaplatil celou investici do časopisu. Wow, miluju mít takové příhody v "životopisu."

Nikdy jsem nebyl zaměstnaný, jenom v zahraničí. Musím neustále něco podnikat. Věřím v plnou zodpovědnost za svůj osud a stav.

Můj smysl pro humor mne drží nad vodou a někdy i spoustu ostatních. Dříve jsem to neuměl zastavit, dnes se již více ovládám. Hodilo se hlavně před holkama. Proto jsem vytvořil pořad Čaj na stojáka. Show, ve které se v Litomyšli představil Richard Nedvěd nebo Lukáš Pavlásek.

Mám dar inspirovat. Lidé pod mými slovy mění své životy, vždy jsem předával to, co mě bavilo a pomohlo dál. Jsem takový VW TRANS-PORTER. :) Pořádal jsem deset let sebepoznávací přednášky v Čajovně v muzeu v Litomyšli. To město je dnes jiné, má náskok.

Našel jsem cestu k nejvyššímu osudu a naplnění, kterou brzo předám dál. Díky svému daru vědomé pozornosti jsem vyvinul unikátní metody, které představím ve své knize Synchronní svět. Mám báječný život. Metodu budu celoživotně propagovat, procestuji celý svět. Je to divné, to takhle napsat? Jak si to mohu dovolit?

Mám plnou víru ve své schopnosti, uvědomuji si, jak si každý tvoříme svůj vlastní život. Investuji do sebe, neustále se vzdělávám, prodělal jsem i několik celoročních kurzů. Měl jsem štěstí najít a strávit mnoho času se svým guru. Nepřekročte tuhle fázi. Dnes jsem již sám sobě svým guru. Lektor vám dá znalosti a informace. Učitel moudrost a poznání. Guru vše dohromady, ale navíc i lásku. Být dnes sám sobě guru frčí. Co jste ale proto udělali?

Můj seznam pokračuje, ale pro tuto chvíli stačí. Otravné, proč to dělá? Takhle bych to o sobě nikdy nenapsal? Já jsem skromný člověk?

Čím více jste se kroutili, tím více se nemáte rádi.

Je to jednoduché. Kam jde pozornost, tam jde i energie. Na co se zaměříme, to sílí.

Můžete se ráno podívat do zrcadla a uvidět svou jizvu či nějakou nepravidelnost, ale já vám říkám, zkuste uvidět to hezké. Tak jak se uvidíte, tak vás uvidí i ostatní.

Stejné v lásce. Už jste opravdu unavení, jak každému ukazujete vaši lásku ostatním? Vzali jste to za špatný konec. Ten správný začíná u vás.

Milujte se a tak množte lásku na Zemi.

Doporučuji vám udělat si písemně Vaši Osobní reklamu. Trhnete se tak od stáda. Budete pašáci. Jak to? Protože 97% čtenářů blogu to prostě přeskočí. Vědí, že by bylo dobré to udělat, ale neudělají to. A tak je to se vším. Proto nejsme všichni šťastní, úspěšní a všichni nekráčí po cestě svého nejvyššího osudu. Serou se v kanceláři a jejich potenciál, jejich vnitřní dítě, jejich pravé Já je mrtvé. Ano, můžete strávit celý život mrtví. Ale jako občan budete možná hodnocen dobře: "Takoví klidní sousedé, měli vždycky hezky posekanou zahradu."

Ale já mluvím o neklidné cestě. 0% komfortní zóny. Budete skákat z deseti metrů do malé tůňky, létat vrtulníkem, hovořit před mnoha lidmi, i když z toho máte paniku, natáčet videa, i když to zatím neumíte, neustále se překonávat a dělat hodně chyb. No a co?

Věříte, že když nejste dobří, tak přijde trest???

Stane se něco, když si zase dáte čokoládu nebo si nenapíšete Osobní reklamu?

O tom rozhodujete sami. Když se budete chtít potrestat, tak můžete. Je to vaše vlastní sabotáž. Vaše hodnota tím ihned klesá. Okolí reaguje okamžitě. Dokonce na vás večer vyjede číšník. Mohl si do dovolit, nestojíte za nic.

Ale když se zaměříte na to skvělé ve vás, uctíte se. Okolí zareaguje stejně okamžitě. A tak jsem si dopřál v neděli na Inner Winner festivalu koučink na téma vlastní hodnoty. Jakmile jsem opustil koučovnu, lidé byli jako vyměnění, strhla se vlna díků za tu úžasnou čajovnu. Nechal jsem se vyfotit od kolegy profesionálního fotografa. Cítil jsem se jako hvězda. Dostal jsem nabídku zkusit takovou zvláštní vibrační postel. 24h zážitek. Zřetelně jsem cítil obrovské proudy energie v mozku. Dokonalý brainwashing. :)

Nemám ještě svůj krásný stánek a báječný Synchroworkshop a nikdo to neřeší. Jen já sám. Šel jsem proti sobě. Zachránila mne má Osobní reklama.

Komentáře

Řekni Ano svému osudu, abys ho neminul, kámo

Florenc, pátek 11.10. 10:00, čekám na autobus do Brna.

Bezdomovec: "Nemáš drobný?"
"Ne."

Mám sedačku číslo 7, nakloní se ke mně mladá dáma a navrhne mi, zda bych se nepřesunul do zadní části autobusu.
"Ne."

Byl jsem rád, že sedím a zdálo se mi, že v uličce je příliš lidí.
"A na to druhé sedadlo, 8, u okna, byste se mohl přesunout?"
Přesunu se tedy jedním pohybem k oknu a ona ke mně ještě posadí nějakého cizince, ze sedadla 6, který byl přes uličku. Mladá dáma si tak může sednout se svým partnerem vedle sebe a celou cestu spolu intenzivně pracují na nějaké kampani, s notebooky na kolenou. 

Poděkuje a řekne: "Víte, myslela jsem, že kdybyste si šel sednout dozadu, mohl by i ten cizinec cestou sedět se svou ženou." Už je pozdě, jedeme. Cizince občas navštíví jeho žena, mlčky se drží za ruce, minutku se dotýkají a pak se žena zase vrací na místo v zadní části autobusu. Prolistuji zběžně asi pět obrazovek s filmy v nabídce a ten poslední mě silně přitahuje. Pouštím si film Yes Man s Jimem Carrym z roku 2008.

Dostávám silný šok. Prostě nářez. Uvědomuji si, kolik odmítání se nachází ještě v mém životě.

Krátce:
Hrdina Allen odmítá vše, co k němu přichází, od různých nabídek přátel, až po žádosti na úvěr v bance, kde pracuje. Je to odmítač. Pak navštíví "děsný guru ANO seminář." Vše v životě se mu promění, tím, že přivedl ANO, souhlas, do svého života.

Směji se, ale také mě i mrazí. Vím jedno: Jdu do toho! YES!

Jsem na fantastickém semináři s legendou Divadla utlačovaných, Brazilkou Bárbarou Santos. Celé odpoledne jedeme různá cvičení a jdeme na dřeň podstaty, jak a kde v našem životě se setkáváme s vnitřním útlakem a jak ho můžeme řešit. Jsem večer unavený, divadlo pracuje s formami blízkým rodinným konstelacím a vyžaduje jistou dávku koncentrace a energie.

Dostanu otázku od mladíků a jedné dámy: "Jdeš s námi na pivo?"
Měřím svou únavu, ale v tom mi do hlavy vstupuje Jim Carrey: "Jasně!"

Sedím tedy s novými přáteli a dostaneme se k tématu infopodnikání. Výsledek je, že dva přátelé postaví na svých unikátních znalostech infoprodukt. Skončí to tak, že nakonec u jednoho z nich neplánovaně přespím.

Wow, první Ano nese své ovoce.

Druhý den semináře přitvrzuje, snímáme z vybrané reálné životní situace masky, emoční vzorce, které se v takové vyhrocené situaci vynořují a ovlivňují nás. Obrovské prozření. Považuji metody Divadla utlačovaných (Theater of the Oppressed) k základnímu vybavení jedince. Patří do škol.

Co by se ale stalo, kdyby došlo k zařazení pouhé jedné hodiny týdně do školního rozvrhu? Zhroutil by se celý školní systém. Absolventi takového divadelního kurzu by se totiž stali svobodnými jedinci. Rozpoznali by, kde je v jejich životě útlak, ať již vnitřní nebo vnější a odstranili by ho.

Celý školní systém postavený na tlaku, na hledání nedostatku, celý ten nesmysl jedna chyba, jeden stupeň dolů by se rozpadl jako domeček z karet. Svobodný jedinec odmítá hodnocení postavit na negativním přístupu, uvědomuje si, že je to lež. Ví, že on, tedy jeho práce je v každém okamžiku v pořádku, že být "nedostatečný" je výplod choré mysli a nikdy by na takovou hru nepřistoupil.

Podporuji rozšíření skupin Divadla utlačovaných do každého města, do každé obce. Je třeba všem ukázat, jaké mají práva, otevřít pramen svobody a nechat prýštit pramen poznání do všech myslí a srdcí.

Ano, to je revoluce. Vyhledejte si nejbližší skupinu ve vašem městě nebo ji rovnou založte. Proděláte osobnostní šok. Vystoupíte sami ze sebe a vejdete do světa suverénních, radostných a tvořivých lidí.

S vysokým stupněm vnitřní svobody.

Najednou uvidíte celý systém, celý sociální kontext, který nás od narození neviditelně obklopuje a ochočuje, jako chorobný. Nesmyslný, směšný, a hlavně odstranitelný. Je to revoluce vědomí. Vaše hodnota vzroste a budete si plně vědomí svých hranic, práv a možností. Starý rigidní svět, ve kterém nyní žijeme nebude náhle stačit. Rozpadne se vám pod nohama.

Pouštíme si na večerní diskuzi film o Divadlu utlačovaných z Argentiny. Z plátna se šíří nesmírně vysoká vibrující energie, jakou jsem ještě nikdy nepoznal. Zkoumám ji, vnímám celým povrchem těla, je mi známá, ale jako bych už na ni docela zapomněl.

Najednou mi to dojde a vyschne mi v krku.

Tento druh energie převrací společenská zřízení vzhůru nohama, přináší radikální proměnu poměrů a otevírá novou epochu lidského bytí. Je to nesmírně silná energie, která vibruje a pracuje úplně vpředu a na samotném vrcholu lidského vědomí. Je to pulzující klín, který svou intenzitou přetváří staré, staletími ustrnulé myšlení a mění ho na prach.

Energie Divadla Utlačovaných je energií revoluční.

Ti, co se na ni napojí, již nemohou rezonovat se zbytkem "stádní" společnosti. Nebudou rozumět ani tolerovat jakékoliv formy útlaku ve svém vnitřním, tedy ani ve vnějším světě. (mikrokosmos - makrokosmos)

Stanou se svobodnými.

Toto divadlo-hra-terapie osvobodí ženy z ponižujících podmínek nejen v arabských, ale odhalí rezervy i v našich zemích.Osvobodí sexuální menšiny, přinese rovnoprávnost do všech vrstev společnosti. (mezi účastníky workshopu byli i Romové nebo muž na vozíku) Vloží zodpovědnost každého jedince do jeho vlastních rukou. Už žádné "TO ONI."

Zbude jen:

"Já jsem Tvůrce svého života, já sám rozhoduji, co tam chci nebo nechci mít."

Nebezpečné?

Pro systém matrixu fatálně, pro Vás přesně naopak. A to je:

Maximální přísun bezpečí do vašeho života. Plná svéprávnost naprosto v nově nabyté a chápané rovině.

SVÉ-PRÁVNOST.

Při projekci filmu mám problém. Slovo lucha, boj je v každé druhé větě.
Ptám se: "Proč tolik boje? Není lepší směřovat energii jinam?"
"Není to boj proti něčemu, je to boj pro. Pro naše vlastní osvobození."

Zvednout se sám proti ustáleným zvykům, postupům, ať již svých nebo celé společnosti vyžaduje úsilí. Není tu posvátnějšího boje. Toto je skutečný džihád. Zvítězíme sami nad sebou? (A pak nastane doba, kdy písma budou vykládána správně)

Ráno mi někdo nutí leták, už chci odmítnout, ale změním svou reakci. Za chvíli si pochutnávám na obědě. Byl to leták na 20 % slevu. Druhý leták. Tentokrát se vzpínám víc. Nemám rád, když mi někdo nutí víru. YES! Nakonec si i na tomto letáku najdu své poselství a užitek.

Večer po druhém dni workshopu, jsem vyčerpaný. "Jdeš ještě na festivalový koncert?" Zvláštní, někdo se mě ptá, ani ho neznám. Zpropadený Carrey.

Ano.

Ještě, že jsem šel. Ve tři ráno dostávám poslední otázku: Půjdeme si ještě někam sednout? Zase skvělé!

V pět ráno bilancuji svůj YES den, naprostá bomba!

Co bylo synchronní, na WC divadla Husa na provázku jsem našel vzkaz, který jsem si musel vyfotografovat:

Víte, takhle nějak začal fungovat Allen alias Jim Carrey a do jeho života vstoupil konečně Život. Přichází ke mně přítel, prý si něco vyfotil na WC, zpozorním. Jeho záznam ale vypadá takto:

Byl na jiném patře! Mimochodem, tu otázku si každý musí zodpovědět sám.
Jak si odpovíte, taková bude vaše realita.

Je konec festivalu Divufest, neděle večer, nemám nalezený odjezd. Oslovuji někoho vedle na chodbě, dívka ochotně zapíná notebook, nalezne spoj na 22:00. Zdá se, že ještě není úplně spokojena a řekne: "Jestli chceš, klidně si lístek zaplať." Stojíme na chodbě u dveří wifi kavárny, abychom chytli internet, dokončím transakci a řeknu:
"Nečekal jsem, že mi někdo udělá takovou laskavost."
"Nedávno jsem sama potřebovala koupit lístek a cizí člověk mě nechal zaplatit přes svůj notebook. Tak to vracím."

Zatočí se mi hlava.

"Pěstujte náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy."

Sorry, ale tohle už není žádná náhoda, nýbrž dokonale synchronní obsah.

Dojdu k autobusu, mám lístek na sedadlo 5, tedy stejnou řadu jako při příjezdu. Stewardka mě prosí o chvíli strpení, přitom pouští stále další cestující dovnitř a nakonec mi řekne: "Bylo by možné, abyste se posadil dozadu na 44?"

YES!

A tak jsem nakonec svému osudu neušel. Dohnal jsem ho tím, že jsem se naučil říkat Ano. Kruh je uzavřen.

Ano, vesmír je přátelský. Ano, lidé jsou krásní. Ano, chci zpívat na ulici All You Need Is Love s nádhernými lidmi z celého světa. Ano, chci ochutnat v pět ráno nejdražší rum na baru, co tam mají. Ano, chci být svobodný. Ano, miluji náhodnou laskavost a nesmyslně krásné činy. Ano, ano, ano. 

Vystupuji v Praze, oslovuje mne taxikář, že mě za 400 Kč zaveze na Chodov.
"Ne."

Je to jako v tom filmu, až když přestanete být Odmítač, můžete zase říkat ne. Říkáte ho totiž už méně a jen tam, kde je potřeba. Ani bych se nedivil, kdyby jen toto ve vašem životě způsobilo revoluci.

Jasně, můžete to odmítnout. Vás přece nic neutlačuje.

Ne, nepůjdu tam.
Ne, nechci se s ním vidět.
Ne, nebudu to dělat.

Jste přece tak svobodní, že můžete odmítnout cokoliv se Vám zamane.

Tomu říkám divadlo. Divadlo vašeho vlastního života, ve kterém utlačujete sami sebe.

______________________________________________________

Poznámka:

Toto je můj způsob vnímání celosvětového fenomenu Theater Of the Oppressed a nemusí se shodovat se stanovisky jeho lektorů.

Politické zázemí zakladatelů této metody je nepokrytě levicové až marxistické.

Google:
Theatre of the Oppressed, Divadlo Forum, Augusto Boal, Bárbara Santos, Divufest

Augusto Boal:
"Everybody can do theatre, even the actors. You can do theatre everywhere, even in the theatres!
Každý může dělat divadlo, dokonce i herci. Můžete dělat divadlo všude, dokonce i v divadlech!"

Můj první dotek s touto divadelní formou najdete zde:
http://synchromysl.blogspot.cz/2013/04/jak-jsem-prozil-ze-zmena-je-mozna-v.html

Ano, jednoduše se podívejte na film Yes Man.

ANO!

Komentáře

Jak mě synchronicita učila trpělivosti

Když s něčím vylezete ven, okamžitě rozdělíte lidi. Platí to ve všem, jen si to neuvědomujeme, dokud to nezažijeme na vlastní kůži.

Škodovka vyrobí auto, někdo si ho koupí, a někdo, cituji "blije ze škodovek."

A tak jsem pod jedním svým článkem našel, že lžu a manipuluji lidi, protože žádná synchronicita neexistuje.

Článek je "vyrobený" a někdo z něj "blije."

Normálka. Jenže je tu onen aspekt vlastní kůže. Umřeli byste při dokazování, že píšete ze srdce, nehledě na to, že jde o pojem z jungiánské terminologie přímo od pana Carla Gustava osobně.

Pak se ke mně dostalo video, je na něm paní beze smyslů, jak dští kolem nadávky a jed na spolucestující. A přemýšlel jsem, jestli tam není nějaká podoba. Zkoumal jsem reakce lidí v tom videu a hledal klíč k pochopení, jak s takovou situací zacházet. Nakonec ji jedna z urážených žen uhodí do tváře a další ji pak zlostně zezadu tahá za vlasy. Agresivní ženě se tak dostalo to, o co jsi koledovala. Jenže nebyl jsem si jistý, zda ženy, co se daly strhnout k reakci jsou nějakým způsobem vítězky. Ano, kdyby ta nepříčetná žena přešla k fyzickému napadnutí, okamžitě bych také našil na hrubý pytel hrubou záplatu. To je již za čárou.

Ale co když jsou ty ženy, co reagovaly, vítězi? Cítily, že je něco za jejich hranicí a podnikly akci. Našily záplatu prostě jen trochu dříve. Spousta lidí, zvláště těch duchovních, by nikdy do sporu nešli, je to mimo jejich představu. Ošklivé a agresivní. To, že zdravá agresivita je vlastně postup vpřed a je nezbytnou součástí běžného vědomého fungování je ani nenapadne. Soudí o sobě, že praktikují ahinsu, nenásilí, ale jsou jen odtrženi od své akční, hrdinské části.

Nemají koule, lze s nimi orat. Často ani neumí říci ne a jsou pak často ne-mocní.

Pokusně jsem nepěkné video odeslal deseti osobnostem, kterých si vážím a zajímalo mě, jak by se zachovali oni. Anketa.

To jsem si dal. Asi nikdo to nedokoukal, a vesměs se tím odmítli zaobírat.

Zamořil jsem jim poštu tím, co jsem vlastně chtěl řešit.

Od Vlastimila Marka také přišlo, že mi doporučuje, abych byl více trpělivý. Nechápal jsem, proč mi to píše, nijak to nesouviselo s mou anketou. Druhý den jsem vstal a ihned mi před nosem synchronně přistálo jiné video. Byla v něm kompletní odpověď! Pan Marek se do mě záhadně prostě trefil, kdybych totiž vydržel jediný den, vlastně půl, tak bych se nestal šiřitelem "blbé nálady."

A ráno bych samočinně, pouhou silou volně pracující shody, dostal naservírovanou odpověď.

Ale "chyba" to není. Kdepak, dozvěděl jsem se, že jsem příliš rychlý. Potřebuji zvolnit a ještě více upadnout do té konejšivé řeky, která pro nás má všechno přichystané, vše nám poskytne, jakoukoliv odpověď na jakoukoliv otázku.

To je, proč někdo má všechno vydřené a ještě toho má málo, a někdo jen tak pluje po proudu a do loďky mu všechno ovoce padá snad samo. 

A tak se mi dostalo lekce, kterou bych jinak bez oné "chyby" nezažil. Buďme rádi za takovou výchovu. Bez ní bychom byli stále na jednom místě.

Přijde Vám, že lžu a manipuluji s Vámi tímto článkem? Tak to je mi fakt jedno. Dejte si bacha na vlastní projekce. Stíníte si sami sobě.

Je to jen vaše střela, dopis, který jste vyslali a sorry, nehodlám tuhle zásilku nijak přebírat.

A víte co dělá pošta s nedoručeným psaním, že?

Ta zásilka se ocitne zase ve vašich vlastních rukou.
Jaká bezchybná organizace, tahle vesmírná Pošta.

Komentáře

Jak jsem se stal info-podnikatelem

Pátek večer, jsem na Zličíně. Pod mou pojízdnou čajovnou ve VW Transporter 3 leží nejlepší technik na tyto minibusy. Auto musí být opraveno, zítra ráno je čajbus objednaný na festival do Litomyšle. Měl jsem si vůz vyzvednout kolem páté hodiny odpoledne. Zaplatil jsem za opravu, odjel a ještě po cestě se vůz znovu rozbil. Vrátil jsem se se štěstím na dvojku do servisu a přiměl technika, aby se vrátil k opravě. Vůbec si nepřipouštím myšlenku, že bych na akci nedorazil. Technik naslouchá zvukům z auta a rozhodne se vyměnit ještě spojkový váleček. Nechce být v pátek pozdě večer v práci, ale jsem neoblomný. Ve 22 h obdržím telefonát, zda bych se mohl objevit v 5:30 ráno na Zličíně a odjet na víkend do Rakouska. Odpovídám, že mám závazky, které musím splnit. O pár desítek minut později opouštím servis, je skoro půlnoc a auto přestane v jeden moment zase řadit. Do Litomyšle nemohu odjet.

Vzdávám to.

Vytahuji telefon a potvrzuji odjezd.

Nebyl to obyčejný víkend. Přesně naopak. Byl neobyčejný, stal jsem se na něm info-podnikatelem. Co to je?

V mém případě to, že knihu Synchronní svět vydám jako e-book. Tištěná verze bude jen na přání k on-line verzi.

Musím to tak udělat. V autobuse putovala parta českých info-podnikatelů a strhlo mě jejich nadšení. Moje myšlení už nikdy nebude jako dřív. Neznám zajímavější obor. Suveréně nejdůležitější víkend tohoto roku.

Proto radím každému to samé. Převeďte vaše aktivity na internet. Budete první. Váš e-book "Jak se stát sama kadeřnicí" si koupí tisíce lidí. Za rok již můžete být druzí nebo třetí. A trh již bude nasycený.

Člověk míní, synchronicita mění.

Je to zvláštní představa, že bych si odvezl opravené auto a dorazil v podvečer do Litomyšle. Zastihl by mě tam telefon, na který bych odpověděl: "Díky, ale tohle se mě netýká, nejsem v Praze a zítra ráno mám akci."                                                                                                                                                          
A tak musím uznat, že je tu nějaká inteligentní síla, která zjevně ví, co je pro nás nejlepší.

Možná stačí říct, že je to o proudu. V momentě, když jsem zvedl telefon a zaslechl, zda je možné, abych byl zítra ráno na Zličíně, zpozorněl jsem. Takový kód, šifra. Já totiž už na Zličíně byl, v servisu. Cítil jsem, jak se to jemné předivo proudu začíná přesměrovávat a vytvářet nový směr. A byl to hukot. Součástí víkendu byl rafting a canyoning a tak jsem si "proudu" užil za ty dva dny opravdu dost.

Z víkendu si vezu další bonusy:

V branži podnikají lidé se smyslem pro humor, super!
Na videích často působí jako divní týpci, ale v reálu jsou úplně v pohodě.
I největší kafaři si dali matchu a to dost.
Mám podporu od svých nových partnerů na svoji knihu.

Dostal jsem na výletě dva nápady na projekt, opět synchronní cestou. Byl jsem pozorný ke svému okolí a "stáhl si" ze "Světa v obrazech," jakési neviditelné výstavy, která kolem nás všech neustále probíhá, dva cenné vjemy, které využiji v podnikání. Nikdy bych na tyto nápady nepřišel, nebýt těchto "předobrazů."

Proto tvrdím, že metoda, kterou ve své knize představuji, je využitelná ve všech oblastech lidského konání.

Jak se liší obyčejný business proti synchronnímu businessu?

Zásadně. Synchro business pracuje s vyšší inspirací. Zatímco běžně řízená firma je omezována lidskými hranicemi a možnostmi, v synchro businessu žádné takové limity neexistují. S čím se zde pracuje, je neomezený potenciál, dokonce takový, o kterém ani nic nevíte.

Můžete mínit cokoliv, ale synchro business bude vždy o krok dál. Nikdy žádná slepá ulička. Jen věčný proud.

O prospěšnosti synchronně řízené politiky bych se měl také zmínit. Politik pracující v režimu Synchromysl by neměl jiné cíle, než své okolí harmonizovat, synchronizovat. Proto pošlu svoji knihu vybraným politikům.

To už působí dost odvážně, co?

Klid, vždycky je tu možnost se na volání synchronicity vykašlat. Nikdo se na vás zlobit nebude.

Jen nepojedete do Rakouska, neseznámíte se s top info-podnikateli v Čechách, neukradnete omylem magnetickou kartu hotelu Sheraton v Salzburgu, nedostanete dva geniální synchro nápady na business, neprochrápete celé pondělí a nenapíšete o tom ve tři ráno na úterý tento blog.

S vaším životem se prostě vůbec nic nestane.

To je zase "pohodička," že?

Komentáře

Situace vašeho života jako synchronicita

Situace:

Vesnický konzum v obci o několika stovkách obyvatel.

Přichází žena středního věku: "Máte Regeneraci?"

Prodavačka: "Myslíte na vlasy?"

Žena: "A Meduňku?"

Prodavačka: "My tu žádné bylinky nemáme."

Žena, lehce učitelsky: "To jsou časopisy, alternativní."

Toto se vám stane, když jste příliš esoteričtí a uvíznete hluboko uvnitř sebe. Přestanete si všímat vnějšího prostředí, situace, kde se právě nacházíte. V tomto případě Konzumu, kde se dobře starají o čerstvé pečivo a jiné základní potraviny. Jste to vy, kdo je mimo, a ještě si můžete myslet, že jste nějak dál. Přitom jen šíříte bludy, že meduňka je ke čtení.

Bavte se s lidmi normálně, ok?

Situace:

Prigl, letní den.

Jsme na pláži samí bílí a přichází romská rodina. Skvěle komunikují s dětmi, voda je hned plná smíchu, cákání, pohybu a radosti. Netrvá to ani pět minut, když zaslechnu povzdechnutí: "Takový tu byl klid." Romská rodina pokračuje ve vodní zábavě a přichází další komentář, pronesený dostatečně nahlas i pro ostatní deky: "Já nejsem rasista, ale měli by se ztišit." Tím se ostych prolomil, a pláž ovládne vlna aktivismu. "Mělo by se něco udělat, ať jim někdo něco řekne." Nakonec to tedy jeden "slušný občan" vezme na sebe a upozorní ty "neposlušné," že tu nejsou sami a že se musí ztišit. Romové si nic nenechají líbit a odvětí, že se budou koupat tak, jak jsou zvyklí. Když se dvě romské ženy ve vodě začnou líbat a vyjde najevo, že jsou lesbičky, propadají se tváře gádžů do takových odstínů bílé, že jsem snad přítomen u vzniku nové rasy. 

A to mne baví. Vybral jsem si jinou realitu. Imponuje mne živelnost Romů a užívám si každý výkřik, každý spontánní skok do vody, hlasité zvolání. Učil jsem se radosti ze života, bezprostřednosti, umění žít a být sám sebou. 

Situace:

Zaslechneme údery bubnů na parkovišti za rohem, kde bydlíme. Je tam spousta tanečníků neznámé národnosti. Chvíli posloucháme a protože nás hudba víc a víc pohlcuje, přineseme jim s přítelkyní čaj a drobné pohoštění. Okamžitě se spřátelíme a nakonec s nimi strávíme celý den. Jsme rozhodnutí je navštívit v jejich Adaně, v Turecku. Chvíli po našem příchodu však přijíždí policie a dva policisté se vyptávají, co se zde děje. Ptám se, proč přijeli, ukážou na náš dům a řeknou: "Zavolali nás rozlobení sousedé."

A tak to funguje, můžete zavolat policii nebo získat přátele. Dvě různá řešení jedné situace. Až mne mrazí v jak rozdílných světech žijí obyvatelé jednoho domu. Pocítím vlnu vděčnosti, můj vesmír je přátelský. 

Situace:

Auto zaparkované v podzemní garáži, ale na žluté čáře, co nejblíž výtahu. Správce právě zastrkuje za stěrač vzkaz: ODTÁHNEME! TADY SE NEPARKUJE! Se správcem jsem ráno řešil rozbitá garážová vrata. Byla sobota a on neměl o víkendu klid, cítil jsem s ním. Řekl jsem si, to je ale kokot, ten, co tam zaparkoval. Za pět minut vcházím znovu do garáže a vidím sympatického mladíka, jak si čte se staženým výrazem správcův vzkaz. Výtah a chodbu má plnou krabic a věcí. Stěhuje se. Dojde mi, že bych to udělal stejně jako on, zaparkoval bych co nejblíže výtahu. 

A tak beru v duchu zpět toho "kokota" a omlouvám se. "Pravda" se zdála jasná, ale za pět minut bylo všechno jinak. Musím se přiučit nestrannosti a přestat soudit.  

A tak nás synchronicita vždy přivádí na místo, kde máme možnost něco UVIDĚT, naučit se, pochopit. I zcela bezvýznamná příhoda nám může sepnout v hlavě a "vysvětlit" událost z minulého týdne, roku. To je synchronizace událostí, života, mysli. Vyžaduje jakési konstantní zpřítomnění, neustálou pozornost tomu, co se vám právě děje. Tímto budete prohlubovat své vědomí, až se váš život stane také takový.

Ne-vědomost způsobuje odcizení, rozděluje a vyvolává strach. Dává vzniknout ne-přátelským vesmírům.

Víte, všechno je synchronní. Když se sešel na jednom místě v určitý čas Adam a Eva a jablko a had, bylo to tak. Další známá konstelace: Ledovcová kra se utrhla a vnikla až do neobvykle teplého moře. Neměla tam co dělat, když se její dráha zkřížila s Titanicem, jehož kapitán se překvapivě rozhodl ten den změnit kurz.  

Ale nebojte, funguje to i obráceně. Je prvního března roku 1950. Nebraska. Jako vždy ve středu se zde po sedmé hodině večerní scházejí členové pěveckého sboru, aby mohla v 19:25 přesně začít zkouška. A pak se to stalo. O pět minut později kostel exploduje, výbuch zničí nedalekou radiostanici a vyrazí okna domů v okolí. Strašné? Ne, skvělé. V kostele totiž nikdo nebyl. Všichni členové sboru se dostali toho rána do zvláštních okolností, které způsobily, že poprvé v historii kostela nikdo na zkoušku nedorazil. Mitchell, pianistka, plánovala dorazit o 30 min dříve, ale po jídle nezvykle tvrdě usnula a zpozdila se. Pastor, jeho žena a dcera se opozdili, když na poslední chvíli zjistili, že šaty dcery jsou špinavé a žena musela vyžehlit jiné, což zabralo nějaký čas. Pastor přitom byl zapálit topení v kostele, ale pak se vrátil k rodině. Ve dvou dalších případech se nepodařilo nastartovat auto. A tak to bylo se všemi členy! Všichni dorazili pár minut po výbuchu ke troskám kostela, aby nevěřícně zjistili, že jsou všichni živí. Každý si myslel, že se jako jediný opozdil a tak přežil. Někteří viděli ještě padat z nebe vlastní noty. 

Příběh, který stále vzrušuje Ameriku najdete zde:

http://beatricedailysun.com/news/local/article_d75d6eb3-40df-52ca-8296-e959ab79fff5.html

Vzniklo i video:

 http://www.dailymotion.com/video/xb4re8_unsovled-mysteries-lucky-choir_shortfilms

Proti síle synchronicity se nelze postavit, můžete se s ní jen naučit zacházet. Akceptovat ji a následovat její proud. Drát se proti proudu je nesmyslné, energeticky náročné a jediným výsledkem je, že se vzdalujete od svého života, vašeho životního tepu, který vás vede tam, kde máte skutečně být a kde je vaše naplnění. Znáte ty unavené, smutné postavy, které neustále potkávají nějaké otřesné příhody a jdou z bláta do louže? Nebo se tak nějak zadrhli ve svých plánech a vizích? Později tomu přivyknou a začnou vám "zkušeně" radit:

"Tak už to chodí."

"Takový je život, s tím už nic nenaděláš."

Ještě nebezpečnějším typem jsou naopak bodří, spokojení lidé, kteří jsou ale jen spokojení ve své komfortní zóně. To je matoucí. Máme tendenci důvěřovat spokojeným lidem. Takový člověk se vám bude divit, proč neustále něco podnikáte a že si nedáte pokoj. Pokud mu ukážete jakoukoliv možnost transformace, shodí ji.

Stálo vás to mnoho sil a přesvědčování? Tady je řešení:

Neztrácejte čas argumentováním s lidmi, kteří nezmění své myšlení. Vaše práce není měnit lidem jejich myšlení, ale nalézt ty, kteří se chtějí změnit.

Situace:

Jaká je Vaše situace?

Komentáře