VLNY UPRCHLÍKŮ JAKO VLNY SYNCHRONICITY

Z pohledu synchronicity je příliv uprchlíků přirozený a má svou logiku. Synchronicita vychází z cyklického vnímání času spíše než z lineárního, je to vlastně konstantní déjà vu.

Vzhledem k tomu, že všechny světy, planety, národy, osudy lidí se nějak vyvíjejí, pohybují se vpřed, již odpradávna tu byla touha ten pohyb nějak zaznamenat. A tak se ve všech kulturách nezávisle na sobě objevuje schéma labyrintu. Universální symbol labyrintu najdeme na keramice v Řecku, jeho obrovské obrazce jsou na náhorních plošinách v peruánském Nazca, vyskytly se v antickém Egyptě, Sýrii, Indii a Tibetu, Evropě, zkrátka po celém světě.  

Je to tak silný symbol, že mu každý okamžitě porozumí, podvědomě ihned vstoupíme do prostoru, kde ještě nebyly stovky jazyků, ale jeden universální, jazyk symbolů. 

Labyrint nám umožňoval chápat náš životní prostor, naši cestu na tento svět, vstup branou a vydání se na cestu svého osudu. 

Labyrintem se putuje. A cílem je najít svou duši a její poklad. 

Všichni jsme uprchlíky na pouti labyrintem světa a když se na celou situaci podíváme svrchu uvidíme další schéma. Je to spirála. 

Jakmile vytáhnete špunt z umyvadla, voda se dá do pohybu a zformuje se do spirály. Spirála je symbol permanentního pohybu, symbol věčného života, stálé evoluce.

Cyklický charakter významných dějinných jevů je fakt se kterým si dosud antropologie nedokázala poradit. Náboženští vůdci, historicky nejvýznamnější lékaři či dějepisci se objevují synchronně jak na východní, tak západní polokouli v jedné časové vlně. Dále jakoby lidstvo jako na skutečné cestě spirálou procházelo cyklicky opakovanými "déjà vu."

Jsou tu cykly vycházející z rytmu 2160 let, dále menší jako 520, ale i velký cyklus 25 920. Je fascinují si uvědomit, že lze nalézt paralelu po 2160 letech v dějinách, které se nás ještě živě dotýkají. Tažení Hannibala a Hitlera přesně v rytmu tohoto cyklu je ohromujícím příkladem. Zarážející je i jejich podoba. 

U nás se těmto cyklům v dějinách na světové úrovni věnuje vědec RNDr. Emil Páleš, CSc. Synchronicita vládne světu, jakým si dosud ani neumíme představit. Výzkumy teprve probíhají. 

Všichni jsme kdysi putovali v nějakém společenství a tento proces je stálý. Na zemi vždy bude proudit energie, ať už v pohybu zboží, zvířat či lidí. A pokud se na dráze spirály v čase protne se svou dějinnou odezvou, věci se zase dají významněji do pohybu. Nádech, výdech. 

Pak je tu také zákon akce a reakce. 

Země, které kdysi vnikly do jiných zemí, jsou dnes konfrontovány se "synchronní odezvou" svých činů a jsou významně barevnější a multikulturnější než země, které se zas tak do jiných nemíchaly. 

Je to výzva, přináší problémy, je to ale kýžený proces. Česko jako rigidně monokulturní země se tomuto trendu také bude více otevírat. Můžeme klidně říci, že na planetě pomalu vniká jedna rasa a kdo s tím má problém, tak si ho bude muset vyřešit:) 

Představa "Čecha jako poleno" je stejně iluzí, jen asi každý desátý Čech si uchoval DNA, které by ho za něj mohlo prohlásit. Za mne sympatických 25 % našeho genofondu je "posbíráno" z románských zemí, Francie a Itálie. 
Více zde. 

(Kniha Synchronní svět přinese více takových vizí z pohledu synchronicity)

Dále platí, že jsme často ve svém demokratizačním úsilí šlápli vedle a export demokracie se nepovedl, ba přímo naopak, napomohl k občanským válkám a vyvolal další uprchlickou vlnu. 

Stejně tak mechanismus Jin/Jang káže přitáhnout protiklady, třeba tragicky nízkou porodnost Evropanů s "původní neregulovanou" porodností zemí třetího světa. 

Jsem dalek tomu, abych tento migrační proud zlehčoval. Ale všichni jsme uprchlíci. Všichni jsme na pouti životem a toužíme nalézt svůj domov. 

My jsme uprchlíci, kteří řeší do jaké restaurace půjdeme a chvilkově pomalé připojení k internetu, oni jsou uprchlíky, kteří netuší, zda jim dnes nebude bestiálně uřezána hlava. 

Do Evropy konečně dorazil Ježíš, dokonce celé jeho zástupy a tak se může náš křesťanský kontinent předvést, zda náhodou nekáže vodu, ale pije víno. 

Čím větší máte odpor, tím menší máte sebevědomí a větší stín. 

Foto:autor

A tak celá imigrant story vede zase jen k nám samotným. Do našich vlastních strachů a stínů.

Skutečně vám vzali Ukrajinci práci? Nebo spíše obsadili pozice, kde se ruk nedostávalo? Kde byste tu ruku ani k dílu nepřiložili? (Mimochodem země, kde jsme za Ukrajince nejsou tak daleko. Jaký je to pocit? Zde je víc.) Z jaké pozice vás asi vystrnadí somálský uprchlík? Navíc, většina válečných uprchlíků se chce vrátit. Kdo v zahraničí pocítil stesk po vlastní zemi, tak pochopí. 

Odblokování a přijmutí stínu v minulém dílu zde:

Jistě, je ekonomický a válečný uprchlík. Ekonomický tu s námi zůstane. Možná tu integraci zvládne, možná bude frustrován a my také. On tu vidí nekonečné bohatství, my každodenní práci. Bude chtít všechno a hned. Přijeli se sem učit pracovat, nikoliv brát, ale bude trvat než to pochopí. Každý má na své straně svých 100 % zodpovědnosti. Budete jim to umět dát najevo? Je férové si přiznat, že záruka není žádná. Bojíte se? Pracujte na sobě. Ohromení strachem nic konstruktivního nepřinesete.

Čím více o tom budete negativně smýšlet, tím k horšímu klimatu přispíváte. Čím více sdílíte "pravdivá" videa o uprchlících, tím více jste se pravdě vzdálili. Nepapali jste navíc čokoládu od nějakého příbuzného, který požádal o azyl po roce 1968? 

Klima ve společnosti je důležité. Klima je šéf, co sedí nahoře. Jaké klima nám například dává současný prezident?

Každý jsme prezidentem svého klimatu, máme dohromady obrovskou moc. 

Můžete vytvářet klima nenávisti nebo přijetí. 

Můžete být prezidentem Odporu nebo Lásky.

Můžete vytvářet své země dle libosti. 

Jak se jmenuje vaše země?

_______________________________________________________________

Pro ty, kdo si myslí, že příliv půjde zastavit a že to bude lehké (uprchlíci svévolně vnikají do aut, aby se dostali do Británie)

Pro ty, kdo jsou ohromeni "obrovitou tsunami" imigrační vlny a kde je jádro pudla. (video je jen k ekonomickým uprchlíkům, přesto je skvělé)

 

Komentáře

ŽIVOT VE STÍNU NENÍ ŽIVOT

Ahoj, jmenuji se Kamil a vůbec, za žádnou cenu, prostě ne a ne a ne jsem nechtěl poznat svůj stín. Stín se ve mně vztyčil až po temeno hlavy a naplnil mne odporem: Fuj, to nechci. To musím odmítnout. To ke mně nepatří. 

Ten pocit je naprosto autentický, "spravedlivý," silný a přesvědčivý. Brání se totiž ta část vás sama, kterou jste do teď na sobě potlačovali a tak ji zametli kamsi dovnitř. A na ten tmavý pytel napsali: Chraň mě silným pocitem odporu, kdyby se tě někdo dotkl.

Nechce se mi jet, vyplnil jsem sice formulář, ale pak se na to snažil zapomenout. Volají mi organizátoři. Poprvé jsem ve vlaku a hovor ve mne vzbudí jen nevoli. Stín naplno bojuje v rámci svého programu o svou existenci. Druhý telefon zase nic nemění, je den před seminářem. Poslouchám, jaký je jeho program, sice vnitřně cítím nějaké spojení, ale celou tu dobu je sluchátko obsazenou "stínovým" hlasem, který to vše odsuzuje a odmítá. 

Jsem na boso a na něco šlápnu. Počkejte - řeknu do telefonu a skloním se k zemi. Je to figurka rozbitého bojovníka, je ho polovic, má utržené ruce a nohy. Polije mne horko. 

Některé synchronicity doslova nenávidím. Jsou to ty nejléčivější. 

Foto:autor

Nechám muže ještě chvíli hovořit a pak hlesnu - já tam zítra budu. 

Obratem dorazí ještě propozice a udělá se mi zle. Ke všemu, co tam je, mám odpor. Stín používá všechnu sílu, aby mne zastavil a mohl si žít ve mně dál. 

To je druhý nejdůležitější moment. První byl ten, že se spustil onen neuvěřitelný inteligentní nástroj, který nás vede tam, kde máme být. Kde je náš největší prospěch a růst. Synchronicita na správném místě ve správný čas - pod mými prsty v trávě se právě ocitá rozbitý bojovník a zasahuje do mého osudu. 

A v ten moment je nutné se překonat. Být vyšší než svůj stín.

Jít za synchronicitou je cesta ze stínu. 

Seminář se jmenuje Temný eros a základem je zde přijmout svou syrovou hrubou sílu a nebát se prozkoumat a přijmout své temnější stránky. Je o uzdravení bojovníka. 

Nikdy jsem nebyl na opravdu tantrickém semináři, to jest, že odložíte veškerý oděv a začnete se dotýkat těch nejzákladnějších hranic, které ve vás rodina a společnost pečlivě vybudovala. 

Všechno ve vás křičí, že je něco špatně a tím hlasem je všechno to pokrytectví nás samotných. Doslova pokrytectví, jako pokrývat, skrývat, uchovávat ve tmě. 

A tak tomu můžeme říkat démoni. 

Co je vaším démonem?

Je to žárlivost? Je to závist? Strach?

A kam je projektujete? 

Vytáčejí vás uprchlíci? Je třeba se nějak před nimi chránit? A proč?

Co přesně vám vezmou a jak vás konkrétně ohrožují? 

Udělejte si to jako cvičení. 

Kdo je ochoten se setkat s nějakým svým démonem, o kterém si není vědom, může postupovat takto:

Udělejte si na příjemném místě v bytě ve dvojici malý chráněný prostor se svíčkou. Sedíte na zemi oproti sobě, pozdravte se navzájem, chyťte za ruce či se ukloňte.Tohle je sváteční chvíle a vy jste dvě dokonalé, soucítící bytosti. 

Jeden je svědek, dává vám svou přítomností tichou podporu, druhý bude hledat svůj stín, svého démona. 

Svědek si pak kousek odsedne a nechá své místo volné. Pro váš stín.

Pozvěte v imaginaci svého démona před sebe, nechte ho vytanout jako postavu před vámi a prohlédněte si ho. Možná váš vjem bude "visuální," možná se vám v hlavě jen objeví slova - jsem sobecký. 

Zeptejte se ho, jaké jsou jeho potřeby, co právě v tuto chvíli potřebuje?

(Pro živější prožitek je možné vstát a udělat skutečný krok do svého stínu, pozvat ho dovnitř a nechat ho mluvit vašimi ústy.)

Můžete dostat zprávu, že máte být razantnější, asertivnější, že máte otevřít své srdce či neodkládat věci (život) na zítřek. A začít konečně žít svůj život. 

Poté vystupte ze svého démona, vraťte se na své místo a nabídněte mu přátelství. Měli byste ho dokázat obejmout. To je moment prosvětlení stínu. Zmenší se nebo úplně zmizí. Pokud to zatím nelze, můžete si představit, že držíte v ruce světelný meč vašeho vědomí a rozetnout ho. 

Svědek je tu s vámi, věnuje vám láskyplnou podporu a s klidnou myslí vše zaznamenává. 

Objeví se jen takový stín, který jste ochotní zpracovat. Může se stát, že se vám jen potvrdí jen to, co už o sobě víte. Neodkládejte svůj stín stále do stínu, vzniká pak temnota. 

Je to kruté, ale pak jste to vy sami, kdo je nositelem tmy a její zástupce na tomto světě. Ale myslíte to dobře. Chráníte své blízké, svůj svět a své hodnoty.

Mluvíš moc nahlas! Nekřič, buď zticha, to se nedělá! 
Co tady běháš jako pominutý?
Já nevím, já tyto knihy nějak fakt nemusím. 
Ty cikány bych nějak reguloval.
Panebože, jak zastavíme ty uprchlíky, co nás chtějí zničit?
Rychle se obleč, než tě někdo uvidí nahého!
To je strašné, co tam ten zpěvák vyváděl, hotová Sodoma Gomora. 

Nikdy jsem nezažil tolik svobody a láskyplné atmosféry přijetí jako v tantrickém kruhu. 

SVOBODA A SEBEPŘIJETÍ. 

Cesta z vinny k nevinnosti, ze studu do potěšení, od trestu k sebepotvrzení.

Je s podivem, kolik lidí roztáčí své vrchní čakry, meditují, napínají svou intuici, modlí se, hrají si na anděly a potlačují čakry spodní, od kterých to všechno ale začíná.

Nelze to přeskočit. Nelze si jen malovat andělská křídla. 

Foto:autor

Někde v bocích jsou ještě jedna. Křídla draka, křídla, která se umí prudce bít, vášnivě se milovat, s vervou se ohnat po protivníkovi a hrubě zařvat, když je třeba. Ta křídla jsou černá, šupinatá, bojíme se jich, přesto jsou naše. Mají obrovskou sílu a ta se nejčastěji projevuje jako síla sexuální.  

Bojíme se jich tak moc, že jsme to zakódovali do DNA naší kultury, je to součást našeho povědomí. 

Proto se můžete "zbláznit," když se jich začnete dotýkat. 

Přece všechny ty příběhy o poražených dracích a ubitých nestvůrách...

Ano, jsou jen vyjádřením strachu ze "spodního" proudu. Ze Země (a že ta zvláště dostává na frak), z jejích elementů, z jakéhosi pekla. 

František Lízna, křesťanský kněz to říká takto:

Všiml jsem si, že jste tu pouť šel v botách DEVIL, to vám přijde vhodné?

A jak jinak bych toho ďábla asi měl rozchodit?

A tak až vám náš společný křesťanský základ začne namlouvat, že je něco špatné, nevhodné, tmavé a mělo by se to zničit nebo aspoň potlačit, dejte tomu napřed chvilku. 

Kdo ví, čí a jaké barvy je to hlas. 
_____________________________________________________________

"Jakkoli hluboce poznáme svět, 
vždy bude obsahovat denní i noční stranu."

J. W. Goethe


Newton tvrdí, že tma je nepřítomností světla. Goethe, že tma je rovnocenným protipólem světla a neustále spolu reagují. 

Všechny barvy tohoto světa vznikají různým smícháním světla a tmy. Proč zůstávat jen ve světlejší škále? 

Týká se všech mužů, ženy na všech stupních dominují naší výchově, ale jejich energie je jiná, nemohou udělit dítěti syrovou mužskou sílu. 

Naopak přirozeně ji potlačují, okřikují ji, bojí se jí. Je to jejich stín. I ony si jednoho dne budou muset přiznat svou divokou vášnivou nespoutanou podstatu. 

Malý test:

Je krásné, když dovedete napsat poetický vzkaz ženě (muži) a oslavovat hloubku jejích/jeho očí, ale stejně dobré je se do nich podívat a říci: Chci tě ošukat. 

Reagujete odmítavě na agresivní hudbu? Vida, odmítáte "vibrace" agresivity samotné. Určitá míra agresivity je zdravá. Sami jste produktem té nejagresivnější spermie ze všech. A jaký máte názor na box?

Ustupujete ženě/muži? Abyste se nehádali, protože si zakládáte na tom, jak je váš vztah harmonický? Protože VY byste s partnerem takhle nejednali?

Neublížili byste nikomu a vegetariánství je jedinou spásou tohoto světa?

To všechno vede k jedinému bodu, jste bez "dark side," jste tak světlí, že je to tak trochu na blití. 

Pánbůh s vámi. 

A s námi ostatními všichni ďáblové:)

P.S.: Tento blog věnuji "strašné" bohyni Kálí

P.S. 2:

Komentáře

CESTA KOLEM SEBE ZA 1068 DNÍ

Před třemi roky jsem stál v kopcích nad portugalským městem Odemira, prsty odřené do krve, batoh mi na zádech ztěžkl jako pytel s uhlím, už v sedm ráno nastalo nesnesitelné vedro. Nechtělo se mi jít dál. Krize. Do něčeho se dáte a protože to fest drhne, tak se vám do mysli vkrade ten hnusný práskač: "Co tady děláš? Jak to, že se neválíš u moře? Jsi magor!" 

Moje práce nefungovala, rozpadl se mi vztah, energie zmizela, má tvořivost se pohybovala kolem nuly, neměl jsem žádnou vizi a měl jsem pocit, že jsem zažil příliš, než aby se to dalo nějak rozchodit. 

Ale svatojakubská pouť má svou sílu. Když jsem po největším stoupání přešel symbolicky zenový most na druhou stranu, cítil jsem znovu energii v žilách. A pak se to stalo. Napsal jsem po letech první povídku. Tvořivost byla zpět! Už se nedala zastavit, vyústila v tento blog, v moji dnešní obživu a v první česko-slovenskou knihu o fenomenu synchronicit. 

Jak daleko někdy musíme jít, abychom objevili, co máme u sebe.

Ta pouť byla to nejlepší, co mne mohlo potkat, i když to "potkání" dopadlo tvrdě, zlomil jsem si dost fikaně kotník a prodělal tři operace. Proležel jsem léto v bytě a psal. Bydlel jsem na konci města s širým výhledem a to léto přineslo něco nového. Balóny. Vznášely se každý den nad obzorem, někdy přelétaly i dost blízko, mohl jsem vidět hlavy letců, jak stojí v proutěných koších a letí, letí a já ležím a neletím. 

27.6. 2012

Bylo to jako propracované psychické týrání. Ležel jsem na lůžku, v noze kovové hřeby a každý den se díval na ty obrovské vznešené barevné létající balóny, jak putují za neznámou krajinou. S mou krajinou jsem byl obeznámen dobře. Jídlo, pití, bolest, vymočit a spát. Jídlo, pití, vymočit, spát. Nikde žádné barevné balónky. 

10. 6. 2015, po třech letech na den přesně od odemirské krize mi zazvonil telefon. "Jste připraven? Počasí ok, letí se dnes!"

Balóny!

Vznesli jsem se do oblak, pod sebou nádherný Karlštejn a náhle jsem uviděl v nadhledu celou svou cestu. Konečně jsem se na ní mohl podívat svrchu. Z pohledu Bohů, chcete-li. 

Viděl jsem sám sebe, jak se ploužím po úzkých silničkách, schovávám se ve stínu stromů a hledám vodu. Jak se ukládám ke spánku v dunách nebo jen tak při kraji cesty, když už se zšeřelo. Jak dostávám zprávy, jednou dobrou, podruhé strašlivou, až je mi odpojen telefon, protože má nová bankovní karta měla problém. Jak bez peněz večeřím ze stromů a keřů, koupu se v oceánu a s úsměvem odmítám občasné nabídky ke svezení. Jak jsem jeden den absolutně šťastný a druhý den zlomený a brečím jako malý kluk. Viděl jsem, jak se hledám. Viděl jsem všechna svá zrození, pády a smrt. Viděl jsem celý svůj život. 

                                             
Dnes, po 1068 dnech to pozoruji ze svého balónu a to podobenství nemůže být akorátnější. Mám pod sebou celý svůj osud jako na dlani. Už se na něj můžu podívat. Už vidím přes kopce, zatáčky a přes koruny stromů. Už jsem schopný celkového pohledu. Co tam vidím? Přece to, o čem tady stále píšu. 

Vaši cestu. Vaši proměnu. Cestu za synchronicitou, jak vás vede k sobě samým, za vaši plnou Verzí. Já nic, já muzikant. Jen si hraji svou písničku, pro vás má synchronicita zase tu vaši. Nemám se silou synchronicity nic společného. Jsem prst ukazující na měsíc. Dotkněte se svého měsíce sami. 

Ta metafora je opravdu přiléhavá. Let balónem jako schopnost se odrazit od země, uvidět daleké kraje, spatřit vzdálený cíl, oddat se mu a zase se vrátit na zem. 

Balón, který je nesen díky ohni, díky ohni naší vlastní proměny, jak spaluje naše klamné představy, chybná přesvědčení, sobectví, touhu vlastnit, každému to, co by nejraději odložil jako závaží připoutané ke koši. 

A co je pro mne, jako spojovatele západního uvažování s východním, obzvlášť potěšující: Balón hnaný větrem nezná svůj směr, osud si sám dere cestu, ale v naší moci je plně zacházet s výškou svého letu. Svým životem můžete proletět nízko nebo pěkně vysoko. Je jasné, že kdo chce jít výš, musí více spalovat. A to někdy bolí, ten oheň hoří uprostřed pláště našeho nafouknutého ega. Čistí ho, dělá příšerné zvuky a může vám ožehnout čelo. Ale uvidíte se z větší výšky a uvidíte dál. Jste celkovější. Dokážete spatřit svůj osud, jakoby jste ho nejen žili, ale i zároveň z odstupu pozorovali. 

Zajímavé je, že s balónem se nesmí letět rychleji než 4 m/s (14km/h), nelze pak přistát. Pokud dáte do pohybu tak velké těleso, pak už není schopno znovu dosáhnout země a zakotvit. Rozbijete se. A osud vás odvleče kam bude chtít.  

Na svém symbolickém výletě jsem stál přímo s pilotem pod hořáky. A že jsem toho za tři roky spálil. Však vy víte, o čem mluvím. Také se vám z 90 % vymění přátelé a vlastně o nic nejde?

Celý svět je jedno naše velké Já.
Jak do něj voláte, tak se z něj ozývá. 

Jaké máte s velkým Já vztahy, takové jsou právě vaše vztahy. 

Změňte vztah k sobě, promění se všechny vaše vztahy. Někdo zmizí, další se začne chovat jinak, váš nový partner je k vám mnohem laskavější. 

Co se stalo?

Vaše Já prošlo ohněm, je jiné, váš svět musí být jiný. 

Jsem šťastný, že jsem cestu kolem sebe vykonal za 1068 dní.
Je to hotový román. 

Na obálce má napsáno:

"Vydejte se na cestu, jste někdo jiný, než vám řekli. Váš potenciál je neomezený." 

Až budete hořet, buďte šťastní.
To je jediné na čem ten oheň pracuje.

P.S.: Díky své rodině za obzvlášť synchronní dárek k narozeninám.

P.S.2 :

Komentáře

SYNCHRONICITA ROKU 2015

Mířím s přáteli do polské Poznaně, je 20.3. 2015 a ve vzduchu je cítit něco velkého. Pronajal jsem si zde jeden pokoj přes server Airbnb.com, večer se vracím na pokoj a slyším češtinu. Jsou to dvě české dívky. Druhý den se neustále potkáváme v osmitisícovém davu, děje se to stále a musíme se tomu smát. Zpátky do Čech už jedeme spolu.

My jedeme do Strašnic. Já taky, prima.
Ale to je naše ulice? Cože?
Tady u pošty zastav. 
Ale to je moje pošta!

A tak jsme si nezávisle na sobě pronajali vedle sebe pokoje ve stejném domě v Polsku, ve městě, které má 550 000 obyvatel, abychom zjistili, že bydlíme přes ulici v Praze. 

Synchronicita roku 2015. Proč? 

Takový kousek vyžaduje vysokou účast "vesmírné produkce." Měl jsem velké problémy s ubytováním, musel jsem jednu platbu stornovat, protože jsem měl "blbý pocit," že mám sehnat jiný pokoj. Věnujte pozornost takovým "zvláštně náhodným" setkáním, vesmír, jehož jsme součástí, tedy vaše Vyšší Já, má zájem, aby k takovému střetnutí došlo. 

Magnetismus. To je to správné slovo. Vlastně si z jednou z těch dívek často povídáme do rána. Je to intenzivní spojení, dochází k obrovské informační výměně. Naše životy se prolnou, dojde k propojení našeho synchronního vortexu. Oba ze sebe dokážeme vytáhnout to nejlepší. Je před ní velmi důležitý konkurz. Podporuji ji, co to jde, makáme na scénáři a ona ho poměrně překvapivě vyhraje. 1: 10 000. V ten moment jsem pocítil, že magnetismus upadá. 

Moje role byla ji doprovodit k tomu konkurzu. Ta podpora mě stála hodně sil, přepálil jsem to, což dělám směrem ke druhým často a onemocněl jsem. Aby se vesmír ujistil, že mi to docvakne, připravil to opět mistrovsky. 

První natáčecí den měla ve 13:00.
Klapka: Ordinace v růžové zahradě.
Ve stejný den jsem ve 13:00 na místě, které se jmenuje stejně: 
Klapka: Ordinace.

Foto:autor

Na festivalu Evolution mne napadne trochu poškádlit synchronicitu, nakreslím na lístek vzkaz a přilepím vedle sebe na židli. Nedělám to často. Za dvě sekundy kolem prochází dívka, která si okamžitě v reakci na lístek přisedne. 

"Kdo jsi?" ptám se. Podívá se na mě a překvapivě řekne: "Synchromysl?"

Třetím rokem na sebe odkazujeme na svých blozích, jsme virtuální přátelé, sledujeme se online. Aby to nebylo málo, nijak jsem letos s Evolution nepočítal, ale za dveřmi bytu jsem ráno našel 200 Kč (svědky mám, že ségra:) a protože stejná částka je vstup na festival, vzal jsem to jako pobídku. 

Opět podíl, podpora, jistá suma vesmírné produkce. 

Strávíme spolu v první možný termín celý den. Magnetismus. Osm hodin nepřetržité intelektuální výměny. Hodinové telefony. 

Synchronicita roku 2015 č. 2. 

A teď se podržte, ty dívky se nakonec setkaly, stojíme vedle sebe v trojúhelníku, a mě dojde jedno. Tady musí být nějaká konexe. 

Jak spolu synchronicita roku č. 1 a č. 2 souvisí?

S první dívkou jsem se seznámil v okamžiku zatmění slunce, přes všechno dobré, ba to nejlepší, co jsem si dali, setkání s ní otevřelo jeden můj velký stín. Narostl do obřích rozměrů a já odkráčel do ordinace. 

A s Anamel se stalo to, že ona ten stín našla, píchla do něj a on se vyfoukl. 
(Trvalo to několik hodin a jsem rád, že mám víceletou zkušenost s transpersonálními jevy, a díky Bohu, že tu jsou knihy Stanislava Grofa a ostatních.)

Nevím, jak poděkovat synchronicitě za tyto dvě nejvýznamnější interakce, které mne tak obohatili.

Zkusím to. 

Děkuji. 

Děkuji, Anamel. 

Děkuji, Z.

Foto:autor

Život je nádherný!  

Surf na vlně synchronicit=jízda k naší Plné verzi!
Nikdy to nekončí! Oceán je příliš hluboký. 

Každou svou buňkou se těším na další poezii!
Buďte ve střehu!

Synchronicita přichází právě Tady a Teď.

P.S.: Myslíte, že jsem něco zamlčel? Ale vůbec ne. Máte to v hlavičce tohoto blogu: Zbylých 99 % je LOVE STORY:)

Komentáře