Bod zlomu

Jel jsem na seminář Bod zlomu a pousmíval se nad emaily typu: "Krásný den, již tuto sobotu a neděli proběhne Váš Bod zlomu." Chytře vybraný název, říkal jsem si. Seminář se konal za rohem, kde bydlím. Většinou po Praze musím nějak putovat, není to skutečná synchronicita, ale princip, že se věci dějí snadno, jaksi sami od sebe, s minimálním úsilím, tato skutečnost splňuje. A tak jsem vyšel z domu a na druhém konci ulice vstoupil zase dovnitř. Ocitl jsem se přímo ve svém Bodě zlomu.

Během několika cvičení se odhaluje, že nemám uzavřenou kapitolu rodiče. To je nepříjemné. Musí to už být snad deset let, co jsem si stavěl rodinnou konstelaci a otevřel tak proces poznávání pozadí své rodinné historie. Od té doby jsem na něm pracoval vlastně neustále. Myslel jsem, že mám hotovo. Ale bylo třeba udělat poslední krok. Vůbec se mi do něj nechtělo. Ego, pocit ublížení, přesvědčení o "své" pravdě, slabá vůle k překonání se. Čtu dopis svým rodičům na mikrofon před čtyřicítkou účastníků a slibuji veřejně, že záležitost dokončím.

Je pondělí. Čtu si znovu dopisy. Něco mi na nich nesedí. Chvilku je přepisuji, abych se přiblížil více verzi, kterou cítím, pak to vzdám a řeknu si, že záležitost odložím. Nevím, jak na to. Okamžitě se mi silně zanítí krk a lehce mi vystoupá teplota. Několik dní polehávám a potrvá dva až tři týdny, než se krk zlepší. Nepůjde to jen tak polknout, budu to muset řešit.

Neustále mě bombarduje žádostmi o schůzku jeden přítel. Nehodí se mi to, ale jeho vytrvalý zájem je mi nápadný. Volám mu a celou věc vyložím. Trefa. Má řešení. Jenže se mi úplně nelíbí. Ego, pocit ublížení a tak dál.

Schůzka s jiným přítelem. Čtu mu dopisy. Ukazuje mi, kde se mýlím, kde mé vědomí stojí v kruhu a vytváří si přesvědčení. Kde nejsem schopen vidět skutečnost takovou, jaká je. Vracím se z kavárny domů, uvnitř se mi láme skelet starého myšlení. Prožívám svůj bod zlomu, stávám se svobodným.

Ráno je již docela jednoduché koupit květiny, otevřít své srdce a promluvit si s rodiči. A to docela jinak, než jsem zprvu zamýšlel. Již tomu rozumím. Ego ještě trochu zlobí, nechce se mu do toho rozhovoru, ale překonám to. A to je odpověď na minulý blog, jak vystoupit z kruhu svého přesvědčení a posunout se ve spirále zase o kus výš.

Nemáte vyřešenou minulost, jakékoliv vztahy? Vyřešte je. Nechce se vám do toho, je vám to nemilé se překonat? Přesně, tudy vede jediná cesta.

A co ještě? Kde váháte? Co oddalujete? Na co si netroufnete? Čeho se bojíte?

Jděte a proražte ten kruh. 

Synchronicita vám pomůže. Přihraje vám ten správný seminář, dohodí správného přítele, zavede do správné kavárny. Jen někde uvnitř musí dojít k rozhodnutí. Může se stát, že o něm ani nevíme, někdy taková rozhodnutí děláme s plným vědomím.

Točit se v kruhu je pohodlné, je to naše komfortní zóna. Je zdrcující stát na sklonku života stále na stejném místě. Možná si tehdy slastně připomínáme, jo, povedlo se, měl jsem pohodu. Ale ten křik duše nelze umlčet. Uvnitř moc dobře víte, jak se věcí mají a do čeho jste se nepustili. A tak se jde večer raději zase do kina. Nebo neustále posloucháte nějakou hudbu. Žerete. Užíváte si. Ale jak je chvilka prázdna, ONO se to ozve. Facebook to zase na chvíli zažene. Nikdy jste neměli rádi čajovny. "Nevím, vždycky tam na mě něco sedne, je tam divná atmosféra." Nesnášíte ten prostor, ve kterém se zhmotňují všechny ty nepříjemné otázky: "Kdo vlastně jsi? Co hledáš? Jsi se sebou zadobře? Máš vše hotovo?"

Máte strach TO udělat?

V pořádku, ten vám dá opatrnost. Budete tu situaci respektovat. Protivníci v bojových uměních se také navzájem klaní. Respekt je v pořádku. Strach přetavený v respekt se stává energií vaší akce. Jo! Dali jste to. Řídili jste přes Káhiru! Promluvili jste si s matkou, jak jste se cítili v dětství. Omluvili jste se kámošovi, ego vám to dříve nedovolilo. Nechali jste nudnou práci, vy se přece uživíte i jinak. Tohle není změna. To je transformace. Za vámi se právě bortí starý vychozený kruh, ze kterého jste se dostali. Jste nyní páni své reality. Jste to vy, kdo ji zevnitř ven ovládá. Předtím to bylo obráceně. Ona kontrolovala vás. (Nebezpečná Káhira, mamka, kámoš, situace na pracovním trhu)

To je svobodné Bytí.

Není to jen tak nějaká změna, ale skutečná trans-formace. Tedy přenastavení.
Je trvalá.

Schválně, víte, proč jste to právě Vy, kdo si tu teď čte?
Je to kvůli Vaší příležitosti a mojí nabídce.

Tento text obsahuje určitou energii, je to energie, která mi umožnila transformovat můj předchozí stav a vystoupit z celoživotního kruhu. Můžete toho využít. Berte to jako takový dárek. Při čtení se vám v mysli objevily přesně ty záležitosti tak, jak je vám duše nabídla. Využijte té vlny a ihned jednejte. Zavolejte té kámošce. Přihlašte se na ten kurz, který si teď "nemůžete" dovolit. Vyslovte svou lásku, i když to "nemá" cenu. Jeďte do Káhiry. Čím dříve to uděláte, tím lépe.

Víte co, udělejte to teď. No tak zavolejte mu/jí.
....
...
..
.

Už jste v Káhiře?
Fajn.

Zase na stejném místě?

"Nikdy to předtím nedopadlo."
"Zavolám až zítra, to bude lepší."
"Co by na to řekli lidi."
"To nedám, nejsem dost dobrý."

Vím, máte své důvody.

Vítejte zpátky ve svém ufňukaném zaprděném kruhu.

Komentáře