Všichni svým životem píšeme dopis Miladě Horákové.
(dále volím silnější formu tykání, snad mi prominete, oslovuji i sebe)
Až Ti budou nabízet nějakou drobnou úlitbu.
Až budeš váhat s komentem pod příspěvkem, který volí minulost.
Až budeš chtít potrestat dítě, za to, že dělá věci po tobě.
Až Tě šéf v práci bude chtít zlomit a lákat pro nějakou levárnu.
Až budeš chtít podvést.
Až se budeš snažit z něčeho vyklouznout a nepřiznat se.
Až si budeš myslet, že slovo nemá velkou váhu.
Až to bude vypadat, že se musíš vzhledem k životním okolnostem sklonit.
Až se budeš chtít zařadit k mlčící většině.
Až přestaneš věřit ve svůj střed, protože Tě západ zklamal a budeš se chtít obrátit na východ.
Až se nebudeš chtít omluvit, že jsi byl hrubý.
Až si přiznáš, že když mohla ona, ty můžeš také.
Až si Tě budou chtít koupit a nabídnou Ti "solidní" koláč.
Levné knihy, Plzeň, 3. 7. 2017 |
Až si poslechneš její poslední dopis:
P. S.: Vážená paní Milada Horáková, čest její skvostné památce, mluví v dopise o zvláštní shodě okolností ve svém tragickém příběhu. Zažili jste podobnou osudovou "výměnu"? Vaše informace pomohou v mapování synchronních jevů. Děkuji.
"Vždy si musíme vybrat nějakou stranu. Neutralita nahrává utlačovateli, nikdy oběti. Ticho posiluje mučitele, nikdy toho, kdo je mučen."
Elie Wiesel
"Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo v časech morální krize zachovávají neutralitu."
Dante Alighieri
Hovoří mi z duše. Jde ale o dopis Milady (2. pád), nebo Miladě (3. pád) od Vás? Hezká je i báseň Když od Kiplinga...Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
OdpovědětVymazatač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!
Díky za báseň, je ve Strašnicích na brance u metra, mám ji rád. Pád je správně, ale v textu blogu mi vypadla věta, opravil jsem, a už to dává smysl. To, že jsi zde uvedl mý oblíbený text, beru jako synchronicitu! :)
Vymazat